Publikace, na níž se podílel tým předních českých odborníků na životní prostředí, se věnuje problematice atmosféry, klimatu a kvality ovzduší v širokých souvislostech, jež přesahují pouhý přírodovědný pohled. K chemickým, fyzikálním charakteristikám ovzduší a k jejich dynamice promlouvají v dobách proměn globálního klimatu a emisí toxických látek do ovzduší měst a průmyslových aglomerací nejen přírodovědci, ale i ekonomové, politici a laická veřejnost.
V obsáhlé učebnici o aktuálním stavu klimatu se proto setkávají specializované kapitoly od autorů s různým odborným zázemím. Cílem editorů bylo umožnit čtenářům zaměřit se na jednotlivé části podle jejich zájmu a potřeby, ohled je přitom brán zejména na studenty a odbornou veřejnost bez hlubších znalostí v oborech fyziky, chemie či matematiky.
Charles University in Prague, Karolinum Press, 1. 9. 2011 - Počet stran: 352
V Praze se sešli odborníci z celé Evropy, aby prodiskutovali aktuální témata a úspěšné realizace z oblasti zlepšování životního prostředí. Hlavními tématy přednášek a diskusí byly konkrétní nápady a úspěšné řešení od vědců, politiků, úředníků, architektů, IT specialistů i řady odborníků na životní prostředí.
Klíčoví účastníci debaty po skončení konference vyvodí závěry a doporučení pro opatření na úrovni EU. V diskusích zaznívaly například úspěšné příklady strategického plánování rozvoje měst, programy čisté mobility na úrovni měst a inovativní postupy zaměřené na změnu chování občanů.
Čtěte také: Vladislav Kriz o klimatických změnách
„V současné době existuje mnoho dílčích opatření, která nějakým způsobem řeší problematiku ovzduší ve městech. Naším cílem je najít takovou kombinaci dílčích řešení, která by byla optimální pro česká města z hlediska nákladů i konečného efektu na kvalitu ovzduší,“ prozradil Ing.
„Proto připravujeme různé případové studie a pokročilé matematické modely. Ty nám poté slouží k ověření efektivity navrhovaných řešení. Není například možné postavit dva pražské okruhy a teprve zpětně řešit, který z nich má na kvalitu ovzduší menší vliv. Matematické modely slouží k ověření úspěšnosti daného řešení dříve, než se začne realizovat,“ doplnil Ing.
Dojem z konference vyjádřil i Timo Makela, ředitel LIFE & Eco-innovation, sekce Evropské komise, která konferenci pořádá. „Z dosavadního průběhu konference mám velmi dobrý pocit, zejména z toho, že velkou část dne jsme zaměřili na interaktivní diskuse tak, aby si účastníci vyměnili co nejvíce názorů a zároveň společně v týmech navrhovali konkrétní řešení pro dané problémy. Ty pak mohou použít pro své účely.
S problematikou znečištěného ovzduší se EU potýká již od 70. let minulého století, reguluje emise škodlivých látek do atmosféry, čímž přispívá ke zlepšení v této oblasti. Nicméně problém stále přetrvává. S cílem soustředit pozornost na tuto problematiku a podnítit koordinované úsilí směřující ke zlepšení kvality ovzduší vyhlásil komisař pro životní prostředí Janez Potočnik rok 2013 rokem ovzduší.
V této souvislosti Evropská komise přistoupila ke komplexní revizi politiky EU v oblasti kvality ovzduší a zaměřila se na inovace jako na klíčový mechanismus k řešení aktuálních výzev. Dobrým příkladem je sdělení Inteligentní města a obce - evropské inovační partnerství (EI, jehož cílem je urychlit zavádění inovativních řešení pro zvyšování efektivity využívání zdrojů a energií, zlepšování udržitelnosti veřejné dopravy a snižování emisí skleníkových plynů v městských zástavbách.
Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší
Taková je realita finančních problémů, které provázejí realizaci projektu firmy Ekotron na likvidaci starých ledniček. Takový je názor ministra životního prostředí Miloše Kužvarta (ČSSD) a jeho úřadu.
Ekotron měl na výběr takového partnera lhůtu do 15. září. Dnes se ovšem zdá, že se po strategických partnerech slehla zem. Podle Kužvarta je konečným datem, do kdy má firma šanci se takto zachránit, polovina října. Pak MŽP vyhlásí nový konkurs.
Firma Ekotron žádá peníze z půjčky, kterou měla zajištěnou smlouvou se Státním fondem životního prostředí (SFŽP). Ten ovšem odmítá vydat byť jedinou korunu s tím, že Ekotron nemá nic, čím by mohl za půjčku téměř 50 miliónů Kč ručit.
Podle našich informací mohl ale Fond tuto situaci předvídat již v roce 1994, kdy Ekotron zvítězil ve výběrovém řízení. Ovšem na to, že firma se základním jměním 100 000 Kč, bude moci jen těžko zaručit za projekt za 125 miliónů Kč, přišel Fond až v roce 1996. Tedy dva roky po tom, co Ekotron zvítězil v konkurzu.
V červnu 1994 vyhlašuje SFŽP soutěž na "projekt a realizaci postupného stažení látek poškozujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících". Ačkoli obvykle jmenuje předsedu výběrové komise zadavatel soutěže, jímž byl v tomto případě SFŽP, činí tak tentokrát náměstek ministra Bendy (ODS) ing. Vladislav Bízek (ODS). Do této funkce ustavuje Karla Weisse, tehdejšího šéfa odboru ochrany ovzduší MŽP. Ostatních šest členů pak jmenuje do jejich funkcí už sám Weiss.
Čtěte také: Elektromotory a znečištění: Překvapivé výsledky
Závěrečné zasedání komise probíhá přesně podle stanoveného harmonogramu 17. října 1994. Výsledkem je doporučení, aby byl přijat projekt Ekotronu. Zvláštní je, že komise se rozhodla pro tuto možnost, ačkoli Ekotron nepředložil některé důležité dokumenty. Projektu chybí například věrohodný doklad o právní způsobilosti, výsledky hospodaření za rok 1993 a návrh zástavy pro poskytnutí půjčky. Přesto získává nárok na státní dotaci téměř 50 miliónů Kč a půjčku ve stejné výši za podmínky, že sám bude investovat 25 miliónů korun.
Smlouvu podepisují Ekotron a SFŽP až v dubnu 1996. Ministr František Benda (ODS) svým rozhodnutím z 10. 4. V polovině roku 1997 začínají Ekotronu problémy. Žádá Fond o povolení k čerpání půjčky. Vedení Fondu, jehož ředitelem se stává na začátku téhož roku ing. Aleš Vychodil, ovšem její čerpání nepovoluje a žádá Ekotron o předložení dostatečné zástavy. To ovšem firma nemůže udělat, neboť kromě rozestavěné haly u Kácova prakticky nic nemá.
Ke všemu se už rozbíhá celorepublikový systém sběru a svozu ledniček. Občané vozí své nepotřebné chladničky do vybraných obchodů, kde jim za ně zaplatí stokorunu za kus. Tyto peníze pak má jednotlivým prodejcům proplácet Ekotron, potažmo SFŽP. Peníze však netečou. Václav Kmoch, jednatel Ekotronu, posílá ministrovi životního prostředí, jímž je v té době ing. Tehdy se poprvé objevuje myšlenka fúze Ekotronu se silným partnerem.
Ředitel Vychodil jedná s Václavem Kmochem o možných eventualitách a Kmoch se vydává na jednání do Spolchemie Ústí nad Labem. Předkládá projekt kácovské linky a Spolchemie jej během jediného týdne schvaluje a vydává na něj záruku. Ta ovšem netrvá dlouho. V září 1997 jede ředitel Spolchemie ing. Vítek na návštěvu do Kácova. Když shlédne stav věcí přímo na místě, telefonuje ze svého služebního auta okamžitě ing.
Po odchodu Jiřího Skalického přebírá tohoto "kostlivce ve skříni" ministr Bursík (KDU-ČSL), který nechává celou kauzu přešetřit svými úředníky. Ti docházejí k jasnému závěru: "Přestože byla (...) ekonomická situace vítěze pro realizaci a tedy obdržení půjčky a dotace nedostačující, byla firma Ekotron vybrána." Navíc kontrolní zpráva konstatuje, že v rozhodnutí komise zcela chybí argumentace, co ji vedlo k výběru právě tohoto kandidáta.
Problém možná spěje ke svému závěru. Ministr Kužvart se chystá vyhlásit nový konkurs, do nějž už mu prý dokonce přicházejí předběžné přihlášky. A odpovědnost? Zpráva, připravená pro Martina Bursíka ji vidí konkrétně: náměstci ministra Vladimír Novotný (ODA) a Vladislav Bízek, tehdejší ředitel SFŽP ing. Beneš a hlava nejvyšší, sám ministr František Benda. Nikdo z nich už dnes na MŽP nepracuje.
MŽP i Fond se dnes tváří, jakoby všechna odpovědnost za ohrožení českého freonového programu ležela na firmě Ekotron. A tak na otázku, kdo skutečně odpovídá za vážné ohrožení českého freonového programu, neexistuje snadná odpověď.
tags: #vladislav #bizek #ovzdusi #informace