Recyklace skla: Proces krok za krokem

08.03.2026

Stále více lidí třídí sklo a my nemůžeme být spokojenější - jakožto výrobci skla jsme rádi, že můžeme sesbírané sklo používat při výrobě nových obalů. Recyklace skla je v moderní společnosti po celém světě aktuálním tématem, avšak není to nic nového: skleněné obaly a jejich recyklace jsou nedílnou součástí lidského života již po tisíciletí.

Historické a archeologické prameny ukazují, že již ve starověku skláři sbírali a znovu zpracovávali rozbité sklo na nové spotřební zboží. Pokud se podíváme do moderní doby, současné systémy sběru skla v Evropě fungují již více než padesát let. Jejich základem je rozsáhlá síť sběrných míst a sběrných kontejnerů rozmístěných po celém kontinentu. V tomto příspěvku si proto vysvětlíme, proč nelze recyklovat všechny druhy skla a jaké druhy skla jsou k recyklaci vhodné.

Proč recyklovat sklo?

Recyklace skla má mnoho výhod a o některých z nich jste možná ještě neslyšeli. Sklo je recyklovatelný materiál, který se vyrábí ze surovin nacházejících se v přírodě - písku, sody a vápence - a dále z vytříděného skla. Výroba nových obalů ze střepů šetří nejen tyto suroviny, ale také pomáhá snižovat spotřebu energie a emise CO2 (UN Climate Technology Centre & Network). A co je nejlepší na tom všem?

Recyklace skla je udržitelná a dlouhodobá.
Recyklace skla je efektivní.
Recyklace skla šetří přírodní zdroje a energii.
Úspory emisí skleníkových plynů (GHG).
Zlepšení kvality ovzduší a vody snížením jejího znečištění.
Recyklované sklo je užitečné.
Recyklace skla je jednoduchá.
Recyklace skla snižuje množství skla, které končí na skládkách nebo ve spalovnách odpadů, což snižuje negativní dopad na životní prostředí.

Právě možnost recyklace je jedním z nesporných plusů tohoto materiálu. Samotná výroba skla je totiž ohromně energeticky náročný proces. A právě kvůli této úspoře energie (ale nejen proto) je velmi důležité sklo doma třídit.

To, které vyhodíme do směsného odpadu, totiž může skončit na skládce, kde se jen velmi obtížně rozkládá. Mluví se o horizontu až v řádu tisíců let, pokud vůbec. Pokud ho znovu nevyužijeme doma na nějakou tu čočku, jednoznačně vyhodit do barevných kontejnerů! Je to jednoduchý přínos pro životní prostředí, protože sklo je jedním z nejsnadněji recyklovatelných materiálů. Jednak je sklo akceptováno téměř všemi programy pro recyklaci a městskými recyklačními centry.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Většina lidí, kteří chtějí recyklovat skleněné lahve a sklenice, jen musí přinést svůj recyklační koš na nedaleké sběrné místo. Někdy je nutné oddělit různě barevné sklo, aby byla zachována jednotnost střepů. Recyklace skla zmenšuje prostor na skládkách, který by jinak zabíraly použité lahve a sklenice. Výroba nového skla z přírodních surovin, jako je písek, sádrovec a soda, vyžaduje větší množství energie než recyklace skla.

Recyklace je důležitou součástí udržitelného životního stylu a odpovědné spotřeby. Sklo má smysl recyklovat a je to jednoduchý způsob, jak snadno a pozitivně přispět k ochraně našeho životního prostředí.

Jak správně třídit sklo?

Třídění skla však není vůbec složité. Do zeleného kontejneru vhazujeme barevné sklo. Do bílého kontejneru patří sklo čiré.

Sklo, které vyhodíme do kontejneru, putuje nejdříve do meziskladu svozové firmy, kde prochází hrubým předčištěním. Následuje odvoz na třídící linku, kde probíhá jeho třídění podle druhu. Odtud už putuje do speciálního recyklačního provozu.

Poté je sklo rozdrceno na střepy, které se oddělí podle barvy a smíchají s ostatními přísadami na výrobu skla. Vznikne tak základ, který se roztaví v tavné peci. Z té tavenina putuje do výrobních strojů, které už tvarují finální výrobky (nejčastěji lahve na nápoje, vázy nebo dekorace).

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Recyklace obalového skla

Recyklace obalového skla má několik klíčových dopadů:

Snižování energetické náročnosti výroby: Energetická náročnost u výroby obalového skla se pohybuje mezi 4,5 GJ/t - 5 GJ/t utavené skloviny.
Snižování emisí CO2 z procesu tavení: Emisní faktor se u obalového skla v současnosti pohybuje mezi 350 - 400 kg CO2/t utavené skloviny.

Používání recyklovaného skla šetří neobnovitelné přírodní zdroje (písek, dolomit, vápenec, živec atd.) a znamená i méně zásahů do přírody, vede k poklesu energetické náročnosti výroby a snižuje objem emisí CO2 vznikajícím rozkladem sody, vápence a dolomitu při tavení. V neposlední řadě odlehčí skládkám komunálních odpadů a nevyvolává potřebu skládek nových.

Dopady sklářského průmyslu na životní prostředí

Výraznou předností výroby skla proti jiným odvětvím je, že minimálně zatěžuje životní prostředí a nezatěžuje životní prostředí ani jako odpad.

Emise do ovzduší

Firmy sklářského průmyslu investovaly a investují do snižování emisí do ovzduší značné finanční prostředky. Průměrné emisní koncentrace dosažené na tavicích agregátech s plynovým vytápěním splňují emisní limity (mg/m3 při 13 % O2R) platné ve stávající legislativě České republiky.

Emise CO2

Směrnicí 2003/87/EC ustavující schéma pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů jsou emise CO2 nejen sledovány, ale prostřednictvím mechanizmu obchodování s povolenkami regulovány. V České republice se systém obchodování s emisemi na období 2008 - 2012 k 31. 12. 2009 týká 15 provozovatelů s 19 zařízeními (jedná se o tavicí agregáty s kapacitou nad 20 t skloviny za den).

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Zdrojem emisí CO2 je spalování zemního plynu (sklářské tavicí agregáty, přímotopy a sálače, kotle na ohřev vody) a tavení sklářských surovin (vápenec, soda, vysokopecní struska a grafit). Produkce emisí CO2 sklářského průmyslu patří svým podílem 0,9 % k nejmenším z celkového produkovaného množství emisí CO2 z průmyslových odvětví a energetiky.

Emise do vody

Obecně lze říci, že emise do vodního prostředí jsou relativně nízké. Ve sklářském a bižuterním průmyslu je pouze několik specifických problémů s čištěním odpadních vod, které vyplývají z rozmanitosti sklářských a bižuterních výrob. V každém jednotlivém případě záleží na vstupních surovinách a postupu výroby, ze kterých se odvíjí technologie čištění odpadních vod. Voda používaná k vlhčení kmene, mytí, v chladicích systémech, je velmi snadno upravitelná a lze ji zpětně použít.

Životní prostředí v ČR a třídění odpadu

Dle statistik má možnost třídit své odpady díky dostupnosti sběrných míst 99 % obyvatel České republiky - však k nejbližšímu sběrnému místu to v průměru máme necelých 90 metrů. Stav životního prostředí není dle nejnovější zprávy MŽP v ideální rovnováze v oblasti kvality a stavu ovzduší a vod, stále u nás dochází k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů, a to vše spolu s dalšími faktory se promítá do neutěšeného stavu ekosystémů a ztráty biodiverzity.

Na změnu klimatu má nemalý vliv přístup k hospodaření s primárními zdroji - pokud už jednou suroviny vytěžíme, přepravíme a zajistíme jejich zpracování, měli bychom se v maximální míře snažit o jejich opětovné využití jako zdroje pro další výrobu v podobě tzv. druhotné suroviny. V roce 2021 byla díky třídění a recyklaci či energetickému využití obalových odpadů snížena produkce CO2 o 987 597 tun CO2 ekv. To je množství srovnatelné s ročním provozem cca 400 000 aut.

Klimatické změny může každý z nás pomoci zmírnit různými způsoby - změnou dopravy, vytápění, ale právě i tříděním odpadu. Díky tomu totiž umožníme jeho efektivní využití namísto uložení na skládku odpadu, kde se v průběhu jeho rozkladu uvolňují plyny - například metan, jenž je jedním z nejvýznamnějších zástupců tzv. skleníkových plynů, které jsou s klimatickými změnami spojovány? Třídění odpadu má smysl, malý krok pro nás, je velkým krokem pro přírodu a lepší stav životního prostředí - pomoci může každý! Ostatně je to to nejmenší, co může každý z nás udělat jako částečnou kompenzaci našeho konzumního životního stylu.

Aktuálně se Česko řadí mezi top 10 států Evropské Unie v třídění odpadu.