Chyby vůči přírodě: Příklady a důsledky

Člověk, tvor schopný plánované činnosti, často směřuje k usnadnění svého života, což vede ke změnám v přírodě. Tyto změny mohou mít negativní dopady, a proto je důležité hledat kompromisy mezi lidskými potřebami a ochranou přírody.

Jedním z podstatných počinů vedoucích k ochraně přírody je založení systémů rezervací. Rezervace jsou území, z nichž je do určité míry vyloučen vliv člověka na jejich podobu. Jsou tak jakousi náhradou za to, že jiná území člověk zcela přeměnil, zrušil tam dříve existující přirozené ekosystémy, a nahradil je umělými ekosystémy.

V rezervacích je hlavním cílem ponechat ekosystémy pokud možno svému vývoji, chránit je před radikální změnou z vnějšku. Optimální by bylo chránit co největší plochy, jenže velké plochy nelze chránit tak přísně - v rozsáhlých oblastech nelze například zakázat veškerou hospodářskou činnost. V praxi je třeba rozhodnout, zda přísně chránit menší plochy, anebo méně přísně chránit plochy větší.

Je zřetelné, že ochrana zemědělské půdy potažmo krajiny je v takových případech odsunuta na druhou kolej. Koncepce krajinného potenciálu vyjadřuje vhodnost krajiny k určitému využívání, ale zároveň i míru tohoto využívání, která pak vyplývá z poznání stability krajiny. Ta vyjadřuje schopnost krajinného systému snášet určité zatížení antropogenní činností, aniž by se nevratně rušila jeho stabilita.

Krajina je v současnosti převážně kombinací přírody a kultury. Nejvýznamnější faktory, které způsobily přeměnu přírodní krajiny na kulturní, jsou zemědělství a lesnictví. U přírodní krajiny (na rozdíl od krajiny kulturní) je podstatná absence kulturního faktoru. V kulturní krajině dochází k velkému úbytku některých přírodních společenstev, a tím i např. k mizení živočichů v ní žijících a na ní závislých.

Čtěte také: Třídění odpadu: časté omyly

Vhodnost využívání území vyplývají z reálných typů abiotických komplexů tvořených reliéfově-geologicko-substrátově-půdně-hydrologicko-klimatickými prvky krajiny. V další fázi se doplní ekologickými a hygienickými limity. Plynou z ekologické významnosti prvků krajiny resp. ekosystémů. Jsou dány různými ekologickými funkcemi důležitými pro zachování a udržení bioty, genofondu, biodiverzity a ekologické stability území.

Ekologická významnost se promítá do souboru nelegislativních limitů a omezení pro vybrané aktivity a využívání území. Vyplývají z výskytu kulturně-historických památek a z jejich kulturně-historické významnosti. Vylučují, či usměrňují aktivity narušující existující ráz památek, nebo území s jejich kulturními a estetickými, ale i přírodními hodnotami. Tyto limity podporují biotické (ekologické), ale i kulturně-historické hodnoty a představují významný argument při návrzích na lokalizaci aktivit v krajině.

Stresorem se pro ekosystém (jako pro živé organismy obecně) může stát jakákoli látka, energie, organismus nebo lidská činnost, jakmile svou velikostí anebo trváním svého působení překročí kapacitu jeho homeostatických mechanismů.

Disturbance je tedy narušování, znepokojování jakýchkoli systémů, zejména ekosystémů. V rostlinné ekologii disturbance znamená ničení (destrukci) vytvořené biomasy (pastvou, hmyzem, člověkem, erozí, ohněm záplavami...). Lidské činnosti, které působí v krajině jako disturbance, jsou z hlediska geologického i fylogenetického vývoje změnami náhlými, ostatní druhy neměly dost času na přizpůsobení, což má za následek snižování popřípadě úplné vymizení druhů.

Disturbance mohou pozitivně ovlivňovat přírodu. Základní princip spočívá v tom, že přímo likvidují jednotlivé organizmy a snižují tak populační početnosti těch druhů (nebo životních forem), které by jinak ve společenstvech převládly a zatlačily ty ostatní. Typický vzhled právě díky disturbancím. Jedním z těchto důležitých typů disturbancí jsou požáry.

Čtěte také: Analýza ekologických chyb

Některé příbřežní a nížinné oblasti jsou zase závislé na občasných záplavách. Další typy prostředí, jako je les mírného pásma anebo tropický prales, "potřebují" alespoň drobné disturbance vytvářené do jisté míry "zevnitř". To znamená např. občasné pády jednotlivých stromů anebo destruktivní činnost živočichů. Pro každý typ prostředí existuje určitý optimální rozsah disturbancí.

Významnou vlastností disturbance je její šíření v prostoru a čase. Poškozování vzhledu krajiny a její znečišťování (např.

Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás. Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně.

Pět minut si postojíte pod příjemným proudem teplé vody. Za tu dobu kolem vás proteče 60 až 80 litrů pitné vody. Dál je potřeba si vyčistit zuby. Proč vypínat vodu, když to zabere jen chvilku? Za minutu to máme dalších zhruba 10 litrů. Vynásobme to všemi členy domácnosti, 365 rány v roce. Připočítejme ještě praní (pokaždé 40 až 80 litrů), splachování toalety (po deseti litrech), umývání rukou, vaření i další činnosti.

Elektrická energie je všude, dnešní život bez ní není možný. Mobilní telefony, televize, počítače, osvětlení, sporák… Není zas tak výjimečné svítit po celém bytě, mít puštěnou televizi i počítač a u toho všeho spát. Tyto naše samozřejmosti jsou však vykoupeny drahou mincí v podobě uhlí, které je v naší republice hlavním zdrojem energie. Slabou náplast na tyto rány pak představují ohrožené druhy vázané na vytěžená místa s odkrytou půdou nebo na výsypky. I kdybychom od spalování uhlí ihned upustili, tak větrné elektrárny a solární panely současný luxus nikdy neutáhnou.

Čtěte také: Jak řešit problémy při kompostování?

A jak je to snadné, naplnit koš rozmanitým jídlem! Ovoce či zelenina z dalekých koutů světa jsou tak krásné a dokonalé! Pesticidy a hnojiva udělaly dobrou práci. Dejme všechny ty poklady Maroka, Tuniska nebo Španělska do igelitových pytlíků; těch je všude plno, tak je doma hned vyhodíme. A cestou se stavíme v nějakém rychlém občerstvení. Vždy mají všeho dostatek předpřipraveného, aby nic nechybělo. Před tím, kolik nežádoucích látek z rychlerostoucích kuřat maso obsahuje a jak vůbec tyto velkochovy vypadají, raději pevně zavřeme oči! Přitom zemědělská velkovýroba představuje jeden z nejvážnějších faktorů ohrožujících přírodu prakticky na celém světě.

Když už se ráno vypravíte z domova a nezapomenete s sebou vzít páchnoucí odpadky, vyhodíte je do obyčejné popelnice při cestě, nebo si popojdete až k barevným kontejnerům na tříděný odpad? Mnoho lidí ve spěchu volí rychlejší, jednodušší variantu. Odpadky netvoříme jen doma, ale i venku na procházce, třeba když sníme sušenku, dopijeme láhev a podobně. Pokud není nikde v pohodlné blízkosti koš… co uděláte vy? Příroda si s tímto špatně rozložitelným odpadem poradí až za velmi dlouhou dobu, v řádu desítek i stovek let!

Když ji totiž tak bohatě využíváme, obohatíme ji snad při každé činnosti o nespočet chemických látek. Čím agresivnější prostředek, tím líp pro úklid. Pak s tím pryč do odpadu - problém vyřešen. Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností. Novinkou jsou rozpustné ruličky od toaletního papíru. Bomba, jak hned v záchodě mizí!

Patří sem třeba známý smog, který souvisí s oxidem siřičitým vznikajícím hlavně při spalování a s oxidy dusíku, které jsou produkty dopravy. Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Kvůli oxidům dusíku vzniká přízemní ozón, oxid siřičitý dává vzniknout kyselině sírové. Tyto látky způsobují úhyn rostlin a v minulosti zavinily odumírání lesů na rozsáhlých plochách našich severních pohraničních pohoří. S rostoucí dopravou čím dál více sytíme vzduch sloučeninami dusíku. Jsou tu však i další škodliviny, které souvisejí s dopravou - velmi jemné částečky prachu, tvořící se ...

Člověk je tvor, který má oproti jiným živým tvorům jednu podstatnou vlastnost, kterou se odlišuje - je schopen plánovanou, cílevědomou fyzickou a duševní činností uplatňovat svou vůli. Vůle člověka přirozeně směřuje nejčastěji k zlehčování svého údělu, k ulehčování si práce, ke snadnějšímu žití. Tato schopnost člověka částečně vyděluje z přírodního rámce, člověk není jen součást přírody ovládaný jejími zákonitostmi. Člověk do určité míry je schopen přírodu přesáhnout, ovlivnit její existenci, určit její podobu. Člověk tak může přírodu měnit, a každá změna má jen dva možné směry.

Co je však neřešitelný problém, je bezpečně určit, co je to ono „lepší“. Člověk přírodu nevymyslel ani nevyrobil, nerozumí všemu, co přírodu tvoří a určuje, a přes všechen vědecký pokrok stále není s to odhadnout následky svý činů. Sice je jasné, že určité drastické akce by zaručeně měly špatný vliv na životní prostředí samotného člověka, ale o tom není tolik sporu. Problém je však s tím, že i drobné, nepatrné zásahy do přírody mohou spustit ničivé procesy. Jde o to, jak moc je příroda, a především vazby mezi jejími jednotlivými částmi, křehká nebo odolná. I když je v tomto směru intenzivně bádáno, nemáme stále žádné konečné a jasné vědomosti. A není radno s tím experimentovat.

Ať už příroda vznikla a funguje jakkoliv, nakonec tu je taková, že jsme jako lidé v ní začali existovat, a dá se v ní vcelku dobře žít. Čili ač se snažíme přírodu pochopit, je zatím jistější se snažit bránit změnám přírody lidskou činností. Jenže jak už bylo jednou řečeno, člověk se přirozeně svou vůlí snaží o usnadnění svého žití, a to je možné jen změnou, utvářením přírody. Jako každý zásadní spor se i tento musí řešit rozumným kompromisem. Člověk sice prosazuje svou vůli, ale tak, aby se tím pokud možno co nejméně měnila příroda. Na jednu stranu lidstvo neustále něco vyrábí, uzpůsobuje, transportuje, apod. Ale také stanovuje, jak se to smí dělat, aby tyto aktivity neničili přírodu a její funkce.

Ekologický systém neboli ekosystém představuje základní strukturně funkční jednotku biosféry, zahrnující vedle živé složky (biocenóza) i neživé abiotické prostředí. Reálné, v přírodě se vyskytující ekosystémy, jsou více či méně výrazně prostorově ohraničené a mohou mít rozličné rozměry. Pro studium je nutno ekosystémy ohraničit z toho důvodu, aby bylo možno definovat tok hmoty a energie přes hranice; např. ekosystém rybníka je v podstatě určen pobřežní linií. U suchozemských ekosystémů se hranice zpravidla vymezují podle jeho nejnápadnější složky, což je vegetace. Pro suchozemské ekosystémy se používá též termín geobiocenóza, kde předpona geo- vyjadřuje neživou (abiotickou) složku.

Jako otevřené systémy jsou závislé na neustálém přísunu energie slunečního záření, CO2, a ve větší či menší míře i různých látek (zejména vody a minerálních živin) z okolí prostřednictvím vstupů; na druhé straně určitá část energie a látek z ekosystémů uniká do okolního prostředí a tvoří výstupy. U suchozemských ekosystémů představují hlavní cesty vstupů atmosferický CO2, dešťové srážky, spad částic z atmosféry, zvětrávání geologického podkladu a osídlení novými druhy organismů. K výstupům z ekosystému dochází především dýcháním, dále vyzařováním, vymýváním z půdy, odtokem povrchovými vodami, větrnou erozí a vystěhováním organismů.

V ekosystému se uskutečňují konkrétní vzájemné vztahy mezi různými organismy. Mezi nejdůležitější z nich patří potravní závislosti - trofické vztahy, které tvoří základ fungování celého ekosystému. Podle funkčního postavení v ekosystému a podílu na přeměně energií a látek lze organismy rozdělit na producenty, konzumenty a destruenty.

Přenos látek a energie v ekosystémech se uskutečňuje v potravních řetězcích. Tvoří je několik organismů, z nichž každý se živí předchozím členem potravního řetězce a sám slouží jako potrava dalšího článku. Poněvadž v každém článku potravního řetězce se ztrácí - hlavně dýcháním - až 90% energie, je počet jeho členů omezený.

Diverzita (= rozmanitost) živého světa představuje obrovské bohatství, ať už v čistě ekonomickém, nebo kulturním slova smyslu. Je ovšem na místě se ptát, jaký je její ekologický význam, jinými slovy, do jaké míry je vysoká diverzita nezbytná pro zajištění ekologických procesů nezbytných pro trvalou existenci společenstev. Je zřejmé, že druhové ochuzování společenstev nemůže pokračovat do té míry, že společenstvo přestane být společenstvem, na druhou stranu neexistují žádné doklady, které by svědčily pro to, že přirozeně vzniklá druhově chudší společenstva jsou nějakým způsobem „méněcenná“ oproti společenstvům bohatším.

Skalní stěny díky své vertikální orientaci představují pro některé živé organismy přirozený úkryt. Rostlinstvo představuje podstatnou složku naší krajiny. Velkoplošné přeměny krajiny, změny ve způsobu obdělávání zemědělské půdy i lesním hospodářství, nárůst znečištění ovzduší, vod a půdy, stejně jako rozvoj stavebních i rekreačních aktivit člověka - to vše má za následek ústup až úplné vymizení mnohých rostlinných organismů i celých společenstev.

Účinná ochrana jednotlivých druhů rostlin je možná pouze v rámci ochrany celých společenstev, resp. ekosystémů. Současná strategie ochrany přírody proto přechází od tradiční ochrany vybraných ohrožených druhů k integrované ochraně celé krajiny a její rozmanitosti. Ukázalo se totiž, že druhové populace mohou dlouhodobě, bez nežádoucích genetických změn přežívat jen na přirozených biotopech původních společenstvech, za podmínek trvalého tlaku abiotického prostředí i členů biocenózy.

Lesní požáry jsou přirozenou součástí mnoha ekosystémů a hrají klíčovou roli v jejich obnově a udržování biodiverzity. Nicméně, lidská snaha o potlačení každého požáru se obrací proti přírodě. Mnohé ekosystémy, jako africké savany a australské polopouště, jsou na ohni přímo závislé. Ikonický kaktus Saguaro, kdysi dominantní prvek krajiny Divokého západu, je dnes ohrožen kvůli absenci přirozených požárů, které dříve čistily podrost a udržovaly jeho prostředí.

V posledních desetiletích jsme se ale od ohně odpoutali, ztratili s ním kontakt a přestali ho chápat. A to je podle geografa z Univerzity ve Svansea Stefana H. Doerra velká chyba. „Ze života měst je už oheň vyloučen,“ říká Doerr. „Pokud propukne požár, je okamžitě kontrolován a hašen. Lidé začali oheň démonizovat a chápat jako problém s jediným možným řešením.“

Je prý potřeba znovu začít chápat oheň jako formující sílu v přírodě a naučit se s ní pracovat a žít. Což v praxi znamená nestavět tam, kde nejspíš bude hořet, a nehasit tam, kde to není nezbytné.

Destrukci přírodní rezervace Suchý vrch umožnila na konci června 2019 Správa CHKO Jeseníky vydáním výjimky na činnosti, které zákon o ochraně přírody zakazuje: na kácení stromů a na použití jedovaté chemie na 87% plochy rezervace. Umožnila tím destruktivní zásahy proti kůrovcem napadeným stromům na 87% plochy přírodní rezervace. V praxi jde o použití toxických chemických látek a kácení a mechanické odkornění stromů napadených kůrovcem.

Kácení v přírodě blízkých lesích, které zde dosahují stáří až 200 let, přitom ve velkém začalo a je překvapující, že během několika dní od vydání výjimky byly pokáceny již patrně stovky stromů na vícero místech rezervace. Rozhodnutí Správy je dokonce v rozporu s metodikou MŽP ČR a hlavně je nesmyslné, protože kůrovec není jen v rezervaci, ale zejména v přilehlých hospodářských lesích.

Správa CHKO Jeseníky bohužel pokračuje v ničení nejcennější přírody Jeseníků a po Rejvízu vydala před několika dny další rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů podle zákona o ochraně přírody a krajiny, tentokrát v případě přírodní rezervace Suchý vrch u Vrbna pod Pradědem.

Masivní těžby v oblasti Rejvízu a zbytečné ničení rezervace RejvízObr.1: mapa aktualni situace k 31. 8. 20192:východní hranice NPR Rejvíz (na mapě bod 1)-rozsáhlé holoseče a holiny mimo rezervaci na Zámeckém pahorku (868 m.n.m.) 3:(na mapě bod 1)na rozsáhlé holoseče na Zámeckém pahorku navazují zbývající porosty plné kůrovce. Kalamita zde není zvládána, pro lesy už je pozdě.

V horské krajině severovýchodních Jeseníků vznikly během krátké doby stovky, možná už tisíce hektarů holin, jejichž obnova bude velmi složitá. Zásadním problémem je vysušování horské krajiny a ztráta schopnosti zadržet tolik potřebnou vodu. Aktuálně se plošné odlesňování děje už i na mnoha místech CHKO, např. v oblasti Rejvízu a ohroženy jsou už i nejcennější rezervace.

Reálně hrozí, že do roka bude oblast Rejvízu bez lesů. Na opačném konci rezervace Rejvíz - při západním okraji rezervace- byly až k hranici rezervace provedeny velké těžby. V důsledku holiny ale okolní lesy podléhají silným větrům a dochází k vývratům = další těžby, další kůrovec = bludný kruh.

Kateřina Čiháková je garantkou Přírodopisu v NPI, zabývá se revizmi RVP. Učí přírodopis na ZŠ Světice. Každý den děláme věci, kterými přispíváme ke zhoršování životního prostředí. Kde se dopouštíme největších chyb? Přečtěte si, co si o tom myslí studenti Přírodovědecké fakulty UK.

S environmentální výchovou jsem začínala ve vzdělávacím centru Tereza, kde jsem vedla terénní výukové programy v Prokopském údolí. Chtěla jsem změnit způsob výuky tak, aby žáci poznávali přírodu autenticky a venku. Učitelé však často narážejí na překážky - ať už jde o tlak probrat učebnice, nejistotu z nových metod, nebo školní kulturu, která terénní výuku nepodporuje. Proto jsem přijala nabídku koordinovat revize rámcových vzdělávacích programů v oblasti, které se profesně věnuji. Mým cílem bylo vytvořit podmínky pro to, aby badatelská a místně zakotvená výuka dostaly ve školách větší prostor.

Badatelství podporuje přirozenou zvídavost dětí. Žáci kladou otázky, formulují domněnky a navrhují pokusy. Učí se kriticky pracovat s daty a hledají řešení reálných problémů. Například při zkoumání půdy si žáci často myslí, že pole bude plné života - třeba žížal, ale pak zjistí, že je sterilní. Tím otevíráme debatu o udržitelnosti zemědělství nebo třídění bioodpadu. Žáci si uvědomí, že i jejich drobné kroky mohou být součástí většího společenského úsilí oživovat přírodu. Badatelství také rozvíjí kritické myšlení a schopnost žáků pracovat s informacemi.

Obsah zůstává podobný - stále učíme o jednotlivých skupinách organismů, častěji však v propojení s jejich rolí v ekosystémech, či o jejich evoluci, ale větší důraz klademe na udržitelnost a propojení člověka s přírodou. Žáci by měli umět posoudit, zda naše hospodaření podporuje přírodní procesy. Nově je také důležité diskutovat etické otázky spojené například s genetickou modifikací organismů nebo editací DNA.

Zásadní je téma klimatické změny. Nejde jen o pochopení problému, ale především o hledání řešení. Žáci by měli analyzovat své okolí - například pozorovat, co v horkých dnech ochlazuje okolí školy, a diskutovat o tom, jak škola nebo obec může přispět k zmírnění dopadů změny klimatu, a hlavně ke snižování emisí. Důležité je přinášet žákům témata, která rezonují s jejich každodenním životem.

Například vedení a facilitace diskuzí může být pro řadu kolegů v hodinách přírodopisu něčím novým, stejně jako role průvodce při bádání. Je proto důležité, aby učitelé spolupracovali a sdíleli své zkušenosti. Mohou využívat zdroje, které jsou volně dostupné, a spolupracovat napříč s kolegy ze školy.

Pokud si vyberou témata, která je samotné zajímají - například fascinující život mořských želv, mohou svou vášeň přenést i na žáky. Učitelé by měli vidět změnu jako příležitost naučit se něco nového a oživit svou výuku.

Technologie, jako jsou mobilní aplikace pro identifikaci rostlin nebo živočichů, mohou být ve výuce velkým pomocníkem . Žáci mohou snadno sbírat data a analyzovat je, což rozvíjí jejich kritické myšlení a schopnost pracovat s informacemi. Aplikace jako iNaturalist umožňují žákům identifikovat druhy na základě fotografií a sdílet své objevy s ostatními. To nejen rozšiřuje jejich znalosti, ale také podporuje spolupráci a sdílení zkušeností. Pro jarní měsíce doporučuji vyzkoušet aplikace umožňující poznávání ptáků podle zpěvu, například Merlin Bird ID.

Výzvou pro učitele je dokázat zaměřit pozornost žáků v prostředí plném podnětů. Pro žáky je ze začátku obtížné soustředit se na jeden konkrétní úkol. Proto je důležité najít techniky, jak jim dovolit prozkoumat okolí, ale současně je vést k soustředění.

Děti jsou primárně lovci a sběrači. Potřebují košíky nebo dárkové taštičky, do kterých můžou sbírat to, co je zaujme. Užitečné jsou bílé mazací tabulky, které mají z jedné strany čtvercovou síť, do které je možné zapisovat grafy. A protože jsou to lovci, tak je dobré mít i smýkací síťky, které si můžou samy vyrobit, a obrázkové atlasy. Nosím s sebou například cedníky a kelímkové lupy, které jsou ideální pro pozorování drobných živočichů u potoka. Mobilní telefon je také nepostradatelný pro dokumentaci a identifikaci nalezených druhů.

Žáci by měli být schopni posoudit, zda naše hospodaření s přírodou je dlouhodobě udržitelné a zda přispívá k zachování přírodních procesů.

tags: #chyby #vůči #přírodě #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Dopady znečištění ovzduší
• Druhy ekologických obalů
• Právní aspekty ekologické újmy v ČR
• Průvodce výběrem WC mísy
• Tipy pro třídění odpadu