Cíl ekologického zemědělství

Každý někdy pravděpodobně slyšel spojení ekologické zemědělství. V širším pojetí je tento pojem chápán jako alternativní model zemědělství, který si klade za cíl vyrovnat se s enviromentální krizí začleněním udržitelných procesů do svých zemědělských aktivit. Naproti tomu stojí konvenční zemědělství převládající zejména v průmyslově vyspělých zemích.

Ekologické zemědělství je součástí dílčích cílů udržitelného rozvoje OSN. V mezinárodním prostoru se tomuto alternativnímu modelu hospodaření dostává značné podpory. Dílčím úspěchem může být například ekologická strategie Farm to Fork přijatá Evropským parlamentem, která je jádrem evropské strategie pro ekologické zemědělství. Tato strategie je také součástí Zelené dohody pro Evropu, jež má přispět k dosažení uhlíkové neutrality v Evropě do roku 2050. Cílem je v tomto případě dosáhnout alespoň 25 procent zemědělské produkce udržitelnou a ekologickou cestou.

Na první pohled může být patrné, že přechod na šetrný způsob zemědělství je vzhledem k aktuální environmentální situaci více než žádoucí. Vždyť samotné funkce ekologického zemědělství podporují celosvětovou vizi udržitelné budoucnosti. Jedná se o oblasti zdraví půdy a zvířat, vyšší biodiverzitu fauny a flóry, produkci biopotravin, údržbu krajiny nebo ochranu životního prostředí.

Vývoj a současný stav ekologického zemědělství

Ekologické zemědělství (dále jen „EZ“) má v ČR za sebou již 30 let vývoje. Oblasti jako legislativa či systém kontroly a certifikace jsou zajištěny na velmi vysoké úrovni, avšak jiné oblasti stále dostatečně rozvinuty nejsou (např. odbyt a zpracování bioproduktů, domácí trh s biopotravinami, využití potenciálu EZ v ochraně přírody, výzkum a inovace v EZ, poradenství či vzdělávání) a potřebují systematickou podporu. Právě za tímto účelem je zpracováván tento APEZ, který obsahuje prioritní oblasti a doporučená opatření, jejichž realizace přispěje k rozvoji EZ a naplnění národních cílů i ambiciózních cílů Evropské unie (dále jen „EU“) ve vztahu k životnímu prostředí a rozvoji EZ. V rámci APEZ 2016-2020 se povedlo zrealizovat mnoho podpůrných aktivit.

Andrea Hrabalová za ČTPEZ doplňuje nynější startovací hodnoty pro EZ: „Ekologické zemědělství má v ČR třicetiletou historii od prvních tří farem v roce 1990 až po dnešních více než 4 600 farem hospodařících na výměře 540 tis. ha. Podíl zemědělské půdy v EZ dosahuje 15%. Velmi dynamicky roste v posledních letech trh biopotravin, meziročně o 20 až 30 %.

Čtěte také: Definice ekologického zemědělství

Ekologické zemědělství v Evropě

Až čtvrtina veškeré zemědělské půdy by do roku 2030 měla být v členských státech Evropské unie obhospodařována ekologicky. Rozhodla o tom na svém včerejším jednání Evropská komise. Vedle toho by se měla posílit poptávka po biopotravinách například prostřednictvím odbytu ve veřejném stravování. Podle odborníků aktuálně čelíme bezprecedentní klimaticko-environmentální krizi. Nástrojem, který tuto krizi má podle nich pomoci zvrátit, je přechod evropského zemědělství na tzv. agroekologii. A právě ekologické zemědělství je důležitý nástroj, jak tohoto přechodu dosáhnout.

“Cíle nových evropských strategií Biodiversity a Farm to Fork, které jsou součástí komplexního balíku opatření zvaného European Green Deal, vítáme. Jak téma biodiverzity, tak i způsob produkce potravin jsou zcela klíčové pro transformaci zemědělského sektoru a posílení odolnosti krajiny, obojí nyní stojí na pomyslné křižovatce. Bude otázkou, jak se ke Green Dealu postaví čeští politici.

Podle IFOAM je možné dosáhnout do roku 2030 pětadvaceti procentního podílu ekologicky obhospodařované půdy v EU jen tehdy, bude-li SZP účinným nástrojem motivace a pomoci farmářům s přechodem na agroekologické a udržitelnější způsoby hospodaření a bude je odměňovat za jejich příspěvek k veřejným statkům jako je např.

Plocha využívaná pro ekologickou zemědělskou produkci v roce 2022 bezmála dosáhla 17 mil. hektarů. To podle údajů Eurostatu znamená, že více než desetina zemědělské půdy je obhospodařována ekologicky.Eurostat mimo jiné upozorňuje, že mezi lety 2012 a 2022 se ekologicky obhospodařovaná zemědělská půda rozšířila o 79 %. Nejnovější údaje z června letošního roku tak potvrzují pokračování rychlého a prudkého rozšiřování ekologických ploch v EU.

Navzdory tomuto růstu ale EU není na dobré cestě ke splnění svého cíle pro rok 2030. Unijní strategie Farm to Fork si totiž klade za cíl, aby do roku 2030 bylo 25 % zemědělské půdy obhospodařováno tak, aby mohlo nést označení „ekologické“. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) však ve zprávě pro rok 2023 uvedla, že k dosažení tohoto cíle by EU musela téměř zdvojnásobit současné tempo pokroku. Pokud bude současné tempo růstu pokračovat, dosáhne EU do roku 2030 pouze 15% podílu ekologického zemědělství, uvedla agentura EEA.

Čtěte také: Kdo se stará o ekologické zemědělství u nás?

Podle zprávy Eurostatu vede evropský žebříček ekologického zemědělství Francie s 2,9 mil. hektarů, což představuje 17% na celkové rozloze půdy, na níž je v EU provozováno ekologické zemědělství. Následuje Španělsko (2,7 mil. hektarů), Itálie (2,3 mil hektarů) a Německo (1,6 mil hektarů). V roce 2022 právě na tyto čtyři země připadalo 56 % celkové ekologické plochy EU. Zeměmi s nejvyšším podílem ekologicky obhospodařované plochy byly Rakousko (27 %), Estonsko (23 %) a Švédsko (20 %), následované Portugalskem, Itálií, Českem a Lotyšskem, přičemž v každé z nich se podíl ekologicky obhospodařované plochy pohyboval mezi 15 a 20 %.

Naproti tomu Irsko, Bulharsko a Malta měly v roce 2022 méně než 5 % své půdy v ekologickém zemědělství. Polsko bylo jedinou zemí EU, která v uplynulém desetiletí zaznamenala pokles podílu ekologicky obhospodařované půdy.

Většina ekologické půdy v EU se využívá k pěstování plodin, jako jsou obiloviny, okopaniny, zelenina, trvalé travní porosty a trvalé kultury, jako jsou ovocné stromy, olivové háje a vinice. Růst zaznamenal také ekologický chov zvířat, a to i přes celkový pokles počtu hospodářských zvířat v EU.

Výzvy a kritika ekologického zemědělství

Pokud se ovšem blíže podíváme na celosvětovou zemědělskou produkci, zjistíme, že podíl ekologického zemědělství je stále zanedbatelný. Stejně jako v jiných sektorech je i v zemědělství vysoká míra konkurence. Ekologické zemědělství v tomto prostředí soutěží s konzervativnějšími zemědělsko-potravinářskými modely. Koncept udržitelného zemědělství totiž nabourává pilíře konvenčního způsobu hospodaření, kde častokrát vítězí kvantita nad kvalitou. Myšlenka šetrného zemědělství tak pod tíhou maximalizace zisku ztrácí svou dynamiku. Je však potřeba zmínit, že i přes vysokou konkurenci dosáhlo ekologické zemědělství v posledních třiceti letech několika významných úspěchů. Bohužel je stále řadou odborníků považováno za původně úspěšnou strategii, které již není účinná.

Hodnocení role ekologického zemědělství na globální úrovni ovšem není tak jednoduché. Zejména s ohledem na různorodost jednotlivých regionů a vybraných zemí, kde se ekologické zemědělství aplikuje. Díky této geografické, socioekonomické a politické rozmanitosti je vytvořen široký prostor pro interpretaci, zda je ekologické zemědělství adekvátní danému prostředí, nebo není.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v České republice

Kritika se snáší zejména na dlouhodobou skepsi vůči produkci ekologického zemědělství, které v porovnání s konvenčním zemědělstvím výrazně zaostává, co se produkce týče. Vysoké nároky jsou také kladeny na proces schvalování biopotravin před jejich distribucí. To logicky odrazuje potenciální zemědělce, kteří by chtěli do své aktivity začlenit alternativní a udržitelné způsoby zemědělství.

V neposlední řadě je významným aspektem „a priori“ opoziční charakter vzájemného postavení ekologického a konvenčního zemědělství, jež by při dostatečné snaze mohlo dosáhnout chytré kombinace ekologických a konvenčních metod. Toto spojení by v budoucnu mohlo přispět k větší udržitelnosti zemědělství jako takového.

Pohledy na ekologické zemědělství

Ve zmíněné studii vědci z ČZU zkoumali pohledy lidí, kteří jsou do ekologického zemědělství zapojeni. Výzkumný vzorek poté rozdělili na tři skupiny podle odlišného vnímání role ekologického zemědělství ve společnosti.

• První skupina zastává i přes nízkou produkci (v porovnání s konvenčním způsobem) biopotravin názor, že biopotraviny jsou zdravější a ekologičtější než konvenčně vyráběné potraviny. Ekologické zemědělství je pro ně spojeno se základními hodnotami, jako je zdraví, kvalita potravin a šetrné výrobní procesy. Kritiku typu „ekologické zemědělství musí být produktivnější, ekologické zemědělství vyžaduje příliš velkou spotřebu půdy za cenu minimálních výnosů“ však odmítají. Tím zároveň ignorují nově vznikající problémy například v podobě celosvětového obchodu s biopotravinami.
• Druhá skupina souhlasí se zásadním vlivem ekologického zemědělství na lidské zdraví. Podle nich by měly být výživné biopotraviny více začleněny do společnosti, do stravy ve školách, v nemocnicích a celkově do veřejného stravování obecně. Současně si však uvědomují jejich jistou exkluzivitu. Vysoká cena totiž činí z biopotravin luxusní zboží a omezuje tak jejich dostupnost pro širší populaci.
• Třetí skupina vnímá ekologické zemědělství jako protiváhu ke konvenčnímu zemědělství. Tito lidé opět věnují velkou pozornost zejména biopotravinám. Spotřebitelé by dle nich měli mít větší pochopení k práci spojené s výrobou biopotravin. To se projeví zejména ve vyšší ceně, která by ovšem mohla přispět ke snížení plýtvání potravinami. Skupina spoléhá na dobrou informovanost spotřebitelů, kteří vědí, co kupují. Poptávka po biopotravinách ve skutečnosti není omezena vysokou cenou nýbrž nedostatečnou informovaností o kvalitě biopotravin.

Ačkoliv má konvenční a ekologické hnutí společné dílčí cíle na bázi potenciálně sdílených hodnot udržitelnosti, názory jejich stoupenců se výrazně liší. Hlavně pokud jde o roli ekologického zemědělství ve společnosti.

Podpora ekologického zemědělství

Plán předložený Ministerstvem zemědělství si klade za cíl podporovat růst ekologického zemědělství (EZ) a trh biopotravin v České republice. Akční plán navazuje na nový Evropský akční plán pro ekologickou produkci zveřejněný koncem března.

Rozvoj EZ je v plánu řešen v pěti prioritních oblastech od ekonomické životaschopnosti ekofarem, přes výrobu a marketing, po spotřebu biopotravin. Čtvrtou oblastí je hodnocení přínosů EZ na životní prostředí a welfare zvířat.

S tím souhlasí i Zdeněk Perlinger, předseda PRO-BIO svazu ekologických zemědělců, který k tomu uvádí: “Jako cíl pro další rozvoj ekologického zemědělství v České republice vidím v prvé řadě potřebu přesvědčit sedláky v produkčních oblastech, aby ekologicky hospodařili na orné půdě, na trvalých kulturách atd. A hlavně produkovali.” A dodává: ”Bude klíčové, aby na produkci navázal zpracovatelský průmysl a aby se bio prodávalo jako běžné, nikoli luxusní zboží.

Ekologické a regenerativní zemědělství

Ekologické a regenerativní zemědělství jsou dva přístupy, jejichž cílem je zlepšovat zdraví půdy a zajišťovat udržitelnost zemědělských systémů. I když se tyto koncepty mohou zdát na první pohled odlišné, v jádru mají mnoho společného. Moderní ekologické zemědělství dokáže být regenerativním, ale s tím rozdílem, že nepoužívá herbicidy.

Ekologické zemědělství v České republice i v celé Evropské unii je regulováno jasnými pravidly, která zahrnují pravidelné kontroly a proces certifikace. Tyto přísné směrnice jsou zde pro zajištění, že zemědělské produkty označené jako „ekologické“ skutečně splňují vysoké standardy udržitelnosti a životního prostředí. Naproti tomu regenerativní zemědělství, přestože má své výhody a cíle pro obnovu půdy a zlepšení biodiverzity, není v současné době podobně regulováno nebo standardizováno.

Ekologické zemědělství představuje udržitelnou alternativu ke konvenčnímu zemědělství, protože vyloučením syntetických chemických látek ve formě syntetických pesticidů minimalizuje negativní dopad na životní prostředí, včetně snížení rizika kontaminace vody, degradace půdy a poškození necílových organismů. K úrodnosti půdy přistupuje komplexně. Ke zlepšení a udržení struktury půdy, obsahu organické hmoty a dostupnosti živin využívá přírodní vstupy: kompost, hnůj, meziplodiny a krycí plodiny.

Jeho postupy, jako je střídání plodin, pěstování meziplodin a podpora půdní biodiverzity, pracují v harmonii, vytvářejí zdravý a prosperující půdní ekosystém a přispívají k dlouhodobé úrodnosti půdy a jejímu celkovému zdraví, což je přínosné jak pro životní prostředí, tak pro zemědělskou produkci.

Regenerativní zemědělství sice sdílí některé postupy s ekologickým zemědělstvím, ale nevylučuje používání syntetických pesticidů. Ačkoli jeho principy upřednostňují zdraví půdy a odolnost ekosystému, syntetické pesticidy, tedy včetně herbicidů, mohou být stále používány, pokud je to nezbytné.

V posledních letech nabývá na významu uhlíkové zemědělství. S ním souvisí termín “Carbon tunnel vision” (uhlíkové tunelové vidění), který označuje fenomén, kdy se regenerativní zemědělství zaměřuje převážně na uhlíkové kredity a certifikaci, často na úkor jiných klíčových aspektů udržitelného zemědělství. Tato úzká perspektiva může vést k přehnanému důrazu na sekvestraci uhlíku, což může zastínit jiné regenerativní postupy, podporující biologickou rozmanitost, zdraví půdy a ochranu vody.

Redukované zpracování půdy

Do nedávna bylo jednou z hlavních výzev ekologického zemědělství omezení intenzivního zpracování půdy za účelem omezení tlaku plevelů. To v praxi představuje zejména hlubokou podzimní orbu bez následného setí ozimé plodiny a časté zpracování půdy, což může mít negativní dopad na půdní život, strukturu půdy a být zdrojem emisí skleníkových plynů díky zvýšené mineralizaci organické hmoty v půdě.

Redukované zpracování půdy, které znamená minimalizaci zásahů do půdy ve formě omezování orby a snižování počtu následných operací umožňuje řešení těchto problémů. Redukované zpracování půdy musí být přizpůsobeno konkrétnímu stanovišti. Při přechodu na tuto technologii je cílem méně hluboko a méně často zpracovávat půdu, tím zvyšovat mikrobiální aktivitu v půdě a utvářet lepší půdní strukturu.

Neméně důležité je zohlednit sociální a ekonomické aspekty přechodu na redukované zpracování půdy a bezorebné obdělávání. Aby bylo v ekologickém zemědělství možné úspěšně přejít od hluboké orby k redukovanému zpracování půdy, je nezbytné modernizovat zemědělské nářadí a nástroje i rozvíjet znalosti pěstitelů. Proto je zapotřebí cílit investiční podpory a vzdělávání na tyto nové technologie a praktiky tak, aby byli ekologičtí zemědělci schopni udržet si konkurenceschopnost, zlepšit udržitelnost svého hospodaření a naplňovat podmínky standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu.

V roce 2023 vznikl v rámci aktivit ČTPEZ “Katalog technologií a postupů precizního zemědělství pro ekologické zemědělství”, který popisuje základní postupy a stroje potřebné pro přechod na redukované zpracování půdy v systému EZ.

V roce 2022 bylo vytvořeno video zaměřené na uplatňování principů redukovaného zpracování půdy v ekologickém zemědělství, ve kterém jsou představeny jednotlivé typy nářadí, jako jsou stroje pro přímé setí, radličkové a diskové kypřiče, nebo podmítací pluh.

Na začátku června bylo vyhlášeno první kolo investičních dotací v rámci nového PRV, intervence 33.73 - “Investice do zemědělských podniků”. Projekty, které se budou týkat pořízení stroje s půdoochrannou funkcí, stroje nebo technologie, přispívající ke snížení emisí NH3 do ovzduší nebo zařízení pro precizní zemědělství, budou z hlediska preferenčních bodů zvýhodněny.

Produktivní a environmentálně udržitelné zemědělství je zásadním předpokladem k tomu, abychom se mohli zbavovat kompromisů v otázkách zabezpečení produkce potravin, klimatických změn a degradace ekosystémů. V tomto smyslu představuje ekologické zemědělství multifunkční strategii zaměřenou na více cílů.

Legislativa

Je tu však jeden rozdíl. V zemích Evropské unie je použití těchto termínů ošetřeno nařízením rady EHS č. 2092/91 ze dne 24. 6. 1991 „O ekologickém zemědělství a odpovídajícím způsobu označování zemědělských výrobků a potravin“.

Tab. V České republice ekologické zemědělství (dále EZ) upravuje Zákon č. 242/200 Sb. O ekologickém zemědělství a o změně zákona č3368/1992 Sb. o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláška č. 53/2000.

Je to komplexní systém zemědělské produkce (zahrnující rostliny i zvířata), který dává přednost vnitropodnikovému koloběhu před využíváním externích produkčních faktorů. Ekologický chov zvířat je založen na úzkém propojení mezi zvířaty a zemědělskou půdou. K tomu patří i skutečnost, že zvířata dostávají značnou možnost pohybu venku na velkých plochách a krmiva, která jsou vyprodukovaná nejen ekologicky, ale přednostně ve vlastním podniku.

tags: #cíl #ekologického #zemědělství

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody v ČR
• Recenze kontejnerů na domovní odpad
• Vodní Prvky v České Republice
• Jak chránit biodiverzitu?
• Ochrana růží