V polopřirozených lučních a pastevních porostech se kromě trav a jetelovin vyskytuje také mnoho dalších bylin, z nichž některé vynikají vysokým obsahem živin, dieteticky působícími aromatickými látkami, jiné mají vysoký obsah mikroelementů.
S rozvojem ekologického pojetí zemědělství a životního stylu preferujícího domácí suroviny produkované na menších farmách, roste zájem o druhově pestré pícní směsi s marginálním podílem bylin. Tento současný fenomén rozvíjí nejen estetickou složku vnímání barev a vůní, ale také zcela nezanedbatelně zvyšuje biodiverzitu porostu, protože životní cyklus některých druhů motýlů a hmyzu je na konkrétní byliny vázán.
Dostatečně pestré botanické složení porostu je jedním z faktorů, které v souhrnu tvoří kvalitu píce (Hrabě, Buchgraber, 2004). Vedle botanického složení je to množství píce na jednotku plochy, stravitelnost, chutnost a výživná hodnota. Dvouděložné rostliny se vyznačují nízkým obsahem vlákniny a proporciálně vysokým obsahem tzv. cytoplazmatických komponentů.
Počet bylinných druhů, které lze záměrně v pícních směsích použít, se podstatně liší od počtu druhů, které se v lučních a pastevních porostech skutečně vyskytují. Druhové složení víceletých porostů se dynamicky přizpůsobuje agroekologickým podmínkám stanoviště a pícní kvalita je často snižována výskytem naprosto nežádoucích bylinných druhů jako je např.
Rumex acetosa - Šťovík kyselý se vyskytuje nejhojněji na vlhčích lokalitách. Jeho kyselá příchuť, způsobená kyselinou šťavelovou působí při nízkém zastoupení pozitivně na chuť a příjem píce, při vyšším zastoupení je však jeho efekt opačný a může být dokonce podle Klimeše (1997) škodlivý.
Čtěte také: Šťovík kyselý v přírodě
Živnými rostlinami housenek ohniváčka černoskvrnného jsou šťovíky - zpravidla šťovík kyselý (Rumex acetosa) nebo šťovík menší (Rumex acetosella).
Některé bylinné druhy jako např. prha arnika (Arnica montana) nebo zvonečník klasnatý (Phyteumaspicatum) by se vzhledem ke svým vlastnostem mohly jevit jako vhodné pro pícní využití, ale v přírodě jsou chráněné a osivo těchto druhů je proto v podstatě nedostupné.
Další skupinu bylin, které mají uspokojivou pícninářskou hodnotu, ale jejich použití ve směsi je třeba zvážit, tvoří byliny se sklonem k porostové dominanci (Hrabě, Buchgraber, 2004), které mohou celkově, ve vztahu ke způsobu využívání a nadmořské výšce zaujímat od 20 do max. 40 % v porostu.
Pícní kvalita porostů je ovlivňována řadou vzájemně korelujících faktorů, z nichž jsou považovány za nejdůležitější botanické složení porostů, hnojení a ošetřování pastevní plochy, způsob využití a vývojové stádium při spásání.
Při pastevním využívání je tolerován vyšší podíl bylin, než je tomu u lučních porostů. Při produkci sena dochází při vyšším podílu bylin ke značným ztrátám odrolem křehkých listových částí bylinných druhů.
Čtěte také: Studna a stavební povolení
Důležitým aspektem, který bývá při tvorbě pastevních směsí často opomíjen, je volba defoliačně tolerantních bylinných druhů. Vlivem častého a nízkého spásání se pastevní porost mění ve prospěch druhů s přízemním rozložením asimilačních orgánů (pampeliška lékařská, kontryhel obecný, apod.) (Pavlů, Gaisler, Hejcman,2005).
Pokud je při tvorbě směsi pro druhově pestré porosty biodiverzita faktorem významnějším než kvalita píce, pak je možné použít také druhy méně hodnotné, které sice mají nízkou krmnou hodnotu, ale významné jsou pro své mimoprodukční funkce (estetická, druhová diverzita).
Mezi tyto druhy můžeme zařadit kohoutek luční (Lychnisflos-cuculi), šalvěj luční (Salviapratensis), chrpu luční (Centaureajacea) nebo kopretinu bílou (Chrysanthemumleucanthemum) (Skládanka, Veselý, 2007).
Návodem vedoucím k sestavení krmivářsky hodnotné druhově pestré a barevné směsi je možnost využití běžně dostupné pícní jetelovinotravní směsi jako tzv. kostry, kterou lze na základě dostupných a ověřených informací o krmné hodnotě a na základě znalosti druhů, jejichž přítomnost podporuje nebo brzdí zvyšování biodiverzity porostu, doplnit vybranými druhy bylin, trav a jetelovin, tak aby porost splňoval i požadavky na estetické a ostatní mimoprodukční funkce porostu v krajině.
Pokud se v okolí zatravňované plochy nachází dostatek zdrojových druhově pestrých luk, lze předpokládat, že některé bylinné druhy se postupně v porostu stejně objeví, aniž by bylo nutné vynakládat zvýšené prostředky na pořízení jejich osiva, jako komponent přímo do směsi.
Čtěte také: Jak na zápach z odpadu?
Přestože je zakládání porostů druhově pestrých pícních směsí z pohledu biodiverzity určitě vítáno a zájem o něj stoupá, na problémy naráží tento záměr v mnoha ohledech, ať už se jedná o cenu a skutečnou dostupnost komponent, technologii výsevu nebo dormanci osiva bylin. Proto se stále týká víceméně omezených privátních ploch zapálených nadšenců nebo oblastí chráněných území s velkým množstvím zdrojových luk (Bílé Karpaty), kde je semenný materiál získáván kartáčovým sběračem.
Popis šťovíku kyselého:
Rozšíření:
Roste skoro v celé Evropě, na východě zasahuje přes evropské Rusko a Turecko na Kavkaz, do Íránu, severního Afghánistánu, Pákistánu, severní Indie a Nepálu, dále do východního Kazachstánu a Kyrgyzstánu, přes celou Sibiř na ruský Dálný východ (až na Kamčatku a do Přímoří), v Číně se vyskytuje v provinciích Heilongjiang, Jiangsu, Jilin, Liaoning, Nei Monggol, Qinghai, Sichuan, Xinjiang, Yunnan a v Tibetu, zasahuje až na Korejský poloostrov, Tchaj-wan a do Japonska. V severozápadní Africe v Maroku. Druhotně téměř v celé jižní Kanadě i Grónsku a některých severnějších státech USA a dále ve střední a jižní Argentině a jižním Chile.
Ekologie:
Louky, pastviny, okraje komunikací, na čerstvých až vlhkých půdách.
Na výskyt krvavce toten je vázán životní cyklus motýl a modráska bahenního. Modrásek bahenní se vyskytuje se na mokrých rašelinných loukách, kde ve větším množství krvavec toten roste.
Popis ohniváčka černoskvrnného:
Možná záměna:
Ohniváček černoskvrnný je potenciálně zaměnitelný s dalšími druhy ohniváčků, od kterých se liší rozdílnou kresbou a zbarvením. Nejpodobnější je ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron) a ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe), kde připadá v úvahu záměna samic těchto druhů za samce ohniváčka černoskvrnného. Oba druhy se liší mimo jiné světlým lemováním černých skvrn na spodní straně křídel (o.
V ČR běžný druh rozšířený po téměř celém území, kromě nejvyšších horských poloh.
Biologie a ekologie:
Tento druh ohniváčka je poměrně nenáročný a osídluje široké spektrum biotopů - suché stráně, písčiny, křovinaté lesostepi, mezofytní květnaté louky, vlhké horské louky, pastviny, lesní paseky apod. Dospělí motýli létají ve dvou generacích od května do června a od července do září. V horách se vyvíjí zpravidla jen jedna generace, v teplých nížinách může v teplých letech proběhnout i vývoj částečné třetí generace. Jsou rychlými letci. Samci si hájí svá teritoria před ostatními samci a vyčkávají na samice, s kterými provádí krátký předkopulační let. Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny nebo do jejich blízkosti.
tags: #šťovík #kyselý #význam #pro #ekosystém #louky