Člověk se od přírody inspiroval od pradávna, nyní vznikají mnohé vynálezy a zlepšováky, kde systematicky využíváme „znalostí přírody“ a ta jich za svůj dlouhý vývoj má opravdu hodně. Neustále hledáme nová partnerství a inovativní přístupy k řešení odpadového hospodářství. Je jasné, že současné přístupy k dosažení udržitelnosti životního prostředí a řešení změny klimatu nedosahují změny dostatečně rychle. I když se lidstvo snaží, potřebujeme odvážnější přístupy k řešení environmentálních a klimatických problémů Evropy.
Lidé patrně pojali myšlenku, že mohou zkusit létat, když sledovali vzduchem se pohybující zvířata kolem sebe. Z přírody pochází celá řada konstrukčních řešení, která posouvají naše technologie vpřed. Tomuto inženýrskému napodobování přírody se říká biomimikry neboli biomimetika. Schopnosti rostlin a zvířat jsou nejen fascinující, ale při důkladném pozorování a výzkumu je mnohdy můžeme „opisovat“ a využívat v inženýrství.
Vztahy člověka k přírodě byly a jsou značně komplikované a někdy těžko nahlédnutelné. Ornament, pokud ho budeme chápat jako nějaký stylizovaný prvek použitý k výzdobě (z lat. ornare - zdobit, krášlit, zpestřit), patří k nejstarším projevům lidské kultury. Ornament přitom v různých obdobích nebyl jenom nějakou vnější a zaměnitelnou dekorací, ale i hlubším výrazem sil vládnoucích ve Vesmíru, ať již to bylo chápáno jako zákony Boží nebo zákony Přírody.
Jedním z období, které si ornamentu významně hledělo, byl i přelom 19. a 20. století. Tomu je věnována současná výstava o ornamentice s delším názvem „Po stopách moderny. Tiché revoluce uvnitř ornamentu. Experimenty dekorativního umění v letech 1880-1930“ v brněnské Moravské galerii. Výstava dobře ukazuje, jak dalece byli výtvarníci, studující tehdy na houfně zakládaných umělecko-průmyslových školách, inspirováni výzkumy a poznatky v přírodních vědách.
Na jedné straně se snaží i v oněch proslulých secesních, „belgických“, elegantně se vinoucích liniích zachytit tok této síly v jejích vnějších projevech, jak se objevují v přírodních jevech od toku vody přes vinoucí se kouř až po ženské vlasy. Na druhé straně či současně - v umělci samotném, stejně jako v ostatních lidech - tato síla proudí také a výtvarný projev je v podstatě její zhmotnění. Secesní ornamentika není tedy jenom nějakým vnějším dekorem, ale zachycením toku životní síly v nějakém materiálu.
Čtěte také: Lamacentrum a skřítci: Zajímavosti
Prvotním inspiračním zdrojem umění byla příroda a prvními malířskými nástroji přírodní objekty. Jako „malující kameny“ chápu takové kameny, jejichž přírodní kresba je schopna vyvolat u většiny diváků stejného kulturního okruhu identické asociace s reálným objektem. Divák pak v kameni vidí krajinu, zvířata nebo postavy tak, jako by se jednalo o obraz vytvořený lidskou rukou. V minulosti byly takové minerály považovány za božské dílo, za zázrak, ale nejčastěji za dílo matky přírody.
Činnost pozemkových spolků popsal Karel Kříž velmi podrobně a se zaujetím. Není také divu, pozemkový spolek jeho mateřské organizace ČSOP ve Vlašimi patří k největším a nejaktivnějším a stará se o několik desítek lokalit. Tento koncept je využívaný v řadě evropských zemí a nebojím se ho nazvat vlastnickou ochranou přírody. Státní ochrana přírody má v naší zemi dlouhou tradici a dnes i solidní postavení. Přesto nemůže zvládnout všechno.
A tady nastupuje aktivita dobrovolná, kdy se místní lidé snaží lokality, které považují za cenné, chránit sami. Ať už dlouhodobým pronájmem nebo i výkupem. Pak se o ně snaží pečovat tak, aby jejich přírodní bohatství zůstalo zachováno. Dalo by se říct, že ochráncem přírody a krajiny je vlastně každý vlastník nebo nájemce, který hospodaří rozumně. Tak, aby je mohli využívat i jeho potomci a zároveň aby zůstaly útočištěm rostlin a živočichů, kteří na nich díky kombinaci přírodních podmínek a způsobu hospodaření našli svůj domov.
V základu projektu stojí fiktivní příběh, podle kterého Divoká Šárka získala v roce 1989 status právnické osoby, a to díky úsilí environmentálních aktivistů. To, že Divoká Šárka získala status právnické osoby, vytváří stěžejní otázku celého projektu: Co to znamená, když krajinná rezervace získá lidský status? Jak se tím mění náš vztah či přístup k péči o krajinu? Umělci, se kterými spolupracujeme, se zabývají environmentálními otázkami a jsou citliví vůči jiným než lidským entitám. V rámci projektu vytváří dočasné intervence přímo v krajině Divoké Šárky.
„Divoká Šárka je prostorem, jehož součástí jsou všechny živé a neživé organismy, které se na jeho území pohybují nebo z jeho území pocházejí. Při pohybu v území Divoké Šárky se všechny lidské i nelidské subjekty stávají Divokou Šárkou a pozbývají svých individuálních práv. Pořizování audio nebo obrazového záznamu je povoleno pouze se souhlasem Divoké Šárky…“
Čtěte také: Třídění odpadu: Jak na to?
Arnika se inspirovala u kolegů, kteří měli zkušenosti s ekologickými aktivitami. Nabídli jsme pomoc a lidé z tamních ekologických organizací ji využili. Moc oceňuji, že jsme mohli nahlédnout dovnitř organizace, a podívat se, jak to vypadá, když plánujete aktivity, které mají zbavit například hračky pro malé děti nebezpečných látek. Pro nás z Centra pro ekologická řešení bylo velmi přínosné, že jsme mohli vidět, jak do své iniciativy přední česká nevládka zapojila různé cílové skupiny a jakých výsledků se tak podařilo dosáhnout.
Velmi zajímavé bylo setkání a rozhovory s místními lidmi. Zajímavé bylo pro Bělorusy také setkání s lidmi z ostravské organizace Vzduch, která je inspirovala k vytvoření aplikace o aktuálních imisních podmínkách. Informace, které naši hosté v Arnice načerpali, inspirovaly jednu z účastnic k napsání článku o tom, jak jsou akce o ochraně přírody pro veřejnost důležité. Stejně tak je prý inspirovalo i neformální vzdělávání, ve kterém se zkusí zaměřit na nové cílové skupiny.
Čtěte také: Přecitlivělost k přírodě: Nový pohled
tags: #čím #jsme #se #od #přírody #inspirovali