Tchaj-wan, ostrov v Jihočínském moři s bohatou historií a dynamickým hospodářstvím, čelí v posledních desetiletích řadě závažných ekologických problémů. Rychlý průmyslový rozvoj, vysoká hustota zalidnění a omezené přírodní zdroje představují značnou zátěž pro životní prostředí. Ačkoliv se ochraně přírody a životního prostředí začali věnovat relativně nedávno, vložili se do toho s příslovečnou asijskou pílí i velkorysostí a výsledky systematického úsilí jsou už patrné.
Historický Kontext a Vývoj
Tchaj-wan byl tradičně zaostalým agrárním územím. Teprve japonská okupace přinesla jisté zlepšení, začaly se budovat komunikace a některé průmyslové podniky orientované na zpracování zemědělských produktů, protože se ostrov měl stát vzorovou zemědělskou kolonií Japonska. Po válce bylo nutno nejen znovu vybudovat zničené podniky, ale především vytvořit přijatelné existenční podmínky jak pro starousedlíky, tak pro kuomintangské přesídlence z pevniny. Jejich příchodem najednou prudce vzrostl počet obyvatel bez odpovídajícího ekonomického zázemí, navíc kuomintangští důstojníci a úředníci ostrov nejdříve vyplenili. Situaci zkomplikovala i populační exploze 60. a 70. let.
Tradiční tchajwanská ekonomika byla tedy založena na extenzivním zemědělství, ale rychlý rozvoj průmyslu v posledních čtyřiceti letech výrazně zasáhl i do životního prostředí. Nesmělo se zapomínat ani na bytovou výstavbu a rozšiřování městské zástavby, vždyť na řešení této otázky závisela životní úroveň obyvatelstva jedné z nejhustěji obydlených oblastí světa. Výsledkem intenzivních ekonomických reforem byla výrazná změna v hospodářské situaci ostrova. Tchaj-wan je dnes díky své exportně orientované politice zemí s největšími devizovými rezervami na světě.
Hospodářské úspěchy počátkem 90. let výrazně povzbudily tchajpejskou vládu a vedly k aktivizaci jejích snah o návrat do OSN, GATT a dalších mezinárodních organizací. Jedním z argumentů pro tchajwanskou účast v OSN je i ekologie. Tato bohatá země projevuje ochotu podílet se na odstraňování ekologických škod a následků přírodních katastrof v celosvětovém měřítku, často však z politických důvodů nemůže svůj finanční příspěvek poskytnout přímo, ale musí se obrátit na některou humanitární organizaci jako prostředníka. Tchajwanští politikové si např. Ačkoliv se na ostrově začali ochraně přírody a životního prostředí věnovat relativně nedávno, vložili se do toho s příslovečnou asijskou pílí i velkorysostí a výsledky systematického úsilí jsou už patrné.
Legislativní Opatření a Politika
Rozhodující úloha při zavádění nové ekologické politiky byla svěřena Úřadu pro ochranu životního prostředí (je řízen přímo Výkonným dvorem, tj. vládou). Centrální úřad a jemu podřízené místní úřady postupně zavádějí přísnější opatření proti znečišťování ovzduší a hromadění průmyslového i bytového odpadu. Legislativní dvůr (nejvyšší zákonodárný orgán) v posledních deseti letech přijal řadu zákonů a jejich doplňků, např. Zákon o národních parcích (1982), Instrukci ke sledování a zlepšování prevence a kontroly znečištění životního prostředí v nově budovaných továrnách (1988), Doporučení k sankcionování atomových elektráren za znečištění životního prostředí (1988), Zákon o zachování přírodního dědictví (1989) a další.
Čtěte také: Řešení klimatických změn v Číně
Kvalita Vody a Ovzduší
Po celém ostrově je dnes rozmístěno 66 stanic propojených do informační sítě. Vláda vybrala 12 ekologicky citlivých pobřežních zón, v nichž musí každý stavební projekt projít schválením z ekologického hlediska. K „Projektu modré moře“ patří rovněž kontrola znečišťování vod v přístavech, budování čisticích a záchytných zařízení v místech překládky ropných produktů aj. Velké úsilí je věnováno rovněž zlepšování kvality vody v řekách a výstavbě čisticích stanic. Stejná pozornost patří i monitorování škodlivých emisí v ovzduší velkých měst. Podobně jako v Praze se od r. 1992 i v Tchaj-peji či Kao-siungu (2. největší město, 1,4 mil. obyv.) můžeme setkat s „vyhlášením smogové situace“. Podle vyhlášeného stupně jsou omezeny nebo zakázány určité druhy činností.
Problémy s Odpady
Vážným ekologickým problémem je na ostrově uskladnění a likvidace pevných odpadů. Statistiky uvádějí, že denně jich ostrované vyprodukují 18 753 tun, z nichž absolutní většina je skladována a jenom malá část kompostována nebo spalována. Proto jsou ve velkých městech urychleně budovány nové spalovny, zemní zavážky a skládky, což jsou vesměs zařízení pro čínský venkov dříve absolutně neznámá. Důraz je kladen rovněž na recyklaci druhotných surovin. Podle Úřadu pro ochranu životního prostředí tvoří 42 % z celkového množství recyklovatelný odpad. Potíže s jeho shromažďováním a výkupem jsou však stále ve venkovských a horských oblastech.
Ochrana Přírody a Biodiverzity
Za zachování přírodních zdrojů a ochranu života ve volné přírodě odpovídá na Tchaj-wanu ministerstvo zemědělství, příslušné odbory ministerstva vnitra dohlížejí na městskou výstavbu a přípravu zařízení přispívajících k ochraně životního prostředí, zároveň také řídí správu národních parků. Jsou to všechno aktivity poměrně nového data. Roku 1981 byl přijat Zákon o zachování kulturního majetku a 1989 Zákon o ochraně života ve volné přírodě. Podle prvního z nich bylo zřízeno 9 přírodních rezervací na ochranu vzácné flóry a fauny. Ten druhý zajišťuje systematickou ochranu rostlin, zvířeny a ptactva ve třech úrovních podle stupně ohrožení.
Podle uvedených dvou zákonů bylo od poloviny 80. let postupně zřízeno 5 národních parků, 20 přírodních rezervací a 15 přírodních objektů. Pod ochranu se tak dostalo téměř 10 % celkového území ostrova se vzácnou flórou a faunou. Roku 1983 byl zakázán vývoz všech druhů divoce žijící zvěře, později též kůží, kožišin a dalších produktů. Roku 1987 byl zákaz rozšířen na dovoz, vývoz a reexport všech druhů zvířat uvedených v Konvenci o mezinárodním obchodě ohroženými druhy. Zde se projevuje jedna z asijských „specifik“. Zákonodárci se dostávají do sporu se zastánci tradiční čínské medicíny, protože při přípravě mnoha klasických léků a léčivých zábalů či lektvarů se používají části zvířecích těl, rohy, parohy, vnitřní orgány atp.
Tři ze zmíněných národních parků se rozkládají na území poškozeném důlní těžbou - kolem štítu Jang-ming-šan se těžila síra, u malebné soutěsky Taroko mramor a kámen pro cementárny, mramor rovněž u Nefritové hory (Jü-šan).
Čtěte také: Environmentální problémy Číny
Občanské Aktivity a Vliv
Dlouhou dobu chápali Tchajwanci ekologii jenom jako překážku hospodářského růstu a všechno jejich snažení bylo podřízeno ekonomickým ukazatelům. Nová generace v důsledku vlastního pozorování a pod vlivem světových ekologických hnutí prosazuje jiný trend. Za posledních dvacet let se ekologické skupiny staly vlivnými organizacemi. Různá hnutí ochránců přírody se také prosazují v prudce se rozvíjejícím turistickém ruchu.
Do ekologického hnutí se zapojují stále širší vrstvy obyvatel, dnes to už nejsou jenom studenti a intelektuálové, jak tomu bylo ještě před deseti lety. Náměty jsou rovněž moderní a vyzývají k aktivní ochraně životního prostředí a přírody. Značné množství protestů je v poslední době i proti výstavbě jaderných elektráren. Je to otázka pro ostrov velice bolestivá.
Jaderná Energie: Dilema Tchaj-wanu
Obyvatelé Kung-liao, obce vzdálené 40 km východně od Tchaj-pej, odmítli 22. května 1994 na základě plebiscitu výstavbu čtvrté jaderné elektrárny na Tchaj-wanu. Bylo to vůbec poprvé, kdy se na ostrově hlasovalo o veřejné věci. Je však třeba říci, že výsledky hlasování nejsou nijak závazné a nebudou mít na výstavbu jaderné elektrárny žádný vliv, protože přípravné práce již byly zahájeny r. 1992 po schválení počátečních nákladů ve výši 415 milionů USD. Celkové náklady se odhadují na 6,4 miliard USD. Stavba 4. jaderné elektrárny vyvolala od r. Ekologové v agitaci využívají i tradičních čínských představ a lidového náboženství, jež je dnes nejpopulárnějším „věrovyznáním“ tchajwanské oblasti.
Podle tchajwanských úřadů však ostrov jinou možnost získávání dostatečného množství elektrické energie nemá. Ústřední místa uvedla, že elektrárna je nutná, aby se zmírnil nedostatek elektrické energie na ostrově, kde je nyní v provozu 57 elektráren o celkové kapacitě 19,7 milionu kW. (Kolem 30 % el. energie pochází z uhlí, 26,6 % z jádra, 24,7 % z dieselových generátorů, 13,3 % z vodních elektráren a 5,3 % představuje zemní plyn.) Jelikož zdroje termální a vodní energie jsou omezené, zůstává energie z jádra „nejčistší a nejbezpečnější alternativou pro Tchaj-wan“, jak uvedl předseda Čínské národní průmyslové federace Kao Ťing-jüan. Oficiálně bylo ještě sděleno, že nová jaderná elektrárna, jejíž dokončení je plánováno na rok 2004, bude mít speciální bezpečnostní zajištění proti úniku radioaktivity a pláště jejích dvou reaktorů budou značně zesíleny.
Čtěte také: Globální klima a Čína
tags: #cina #taiwan #ekologicke #problemy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]