Norma CISPR 11 se zabývá elektromagnetickou kompatibilitou a stanovuje meze a metody měření vysokofrekvenčního rušení. Tato norma je klíčová pro průmyslová, vědecká a lékařská zařízení (ISM), vyjiskřovací zařízení (EDM) a zařízení pro obloukové svařování.
Předmět této skupinové normy specifikuje obecné požadavky a zkoušky pro základní bezpečnost a nezbytnou funkčnost s ohledem na elektromagnetická rušení a pro elektromagnetické emise me přístrojů a me systémů.
Meze a metody měření uvedené v této mezinárodní normě platí pro průmyslová, vědecká a lékařská zařízení (ISM) tak jak jsou definována v kapitole 2, pro vyjiskřovací zařízení (EDM) a zařízení pro obloukové sváření.
V této normě jsou obsaženy požadavky na ISM osvětlovací zařízení a UV zářiče provozované v kmitočtových pásmech ISM definovaných Radiokomunikačním řádem ITU.
Postupy měření vysokofrekvenčního rušení jakož i mezní hodnoty jsou uvedeny pro kmitočtové pásmo 9 kHz až 400 GHz.
Čtěte také: Environmentální studia - témata ke státnicím
Pro účely této normy platí definice obsažené v IEC 60050(161) a následující definice:
POZNÁMKA: Termín „elektromagnetické záření“ zahrnuje někdy též indukční jevy.
Některé kmitočty jsou Mezinárodní Telekomunikační Unií (ITU) stanoveny jako základní kmitočty pro zařízení ISM. Kmitočty určené pro použití ISM jsou uvedeny v tabulce 1.
Jestliže zařízení ISM používá základní kmitočty jiné než kmitočty ITU národně přidělené, meze pro svorkové napětí a vyzařování v této normě platí také pro tyto základní kmitočty.
Výrobce a/nebo dodavatel zařízení ISM musí zajistit, že je uživatel informován o třídě a skupině, buď označením štítkem nebo prostřednictvím doprovodné dokumentace. V obou případech musí výrobce/dodavatel v doprovodné dokumentaci výrobku vysvětlit význam jak třídy, tak skupiny.
Čtěte také: Co je důležité pro kolaudaci?
POZNÁMKA: Příklady klasifikace zařízení ISM jsou v příloze A.
Zařízení ISM jsou klasifikována do skupin a tříd podle způsobu generování a použití vysokofrekvenční energie:
Zařízení jsou dále klasifikována do tříd A a B:
Mezní hodnoty uvedené v tabulkách 2 až 9 jsou použitelné pro veškeré elektromagnetické rušení na všech kmitočtech až na výjimky podle tabulky 1. Na všech přechodových kmitočtech platí nižší mezní hodnota.
Pro osvětlovací zařízení ISM pracující v kmitočtových pásmech ISM 2,45 GHz a 5,8 GHz (a 915 MHz pro Region 2, jak je definováno Radiokomunikačním řádem ITU) se použijí mezní hodnoty pro ISM zařízení třídy B, skupiny 2.
Čtěte také: Příprava na zkoušku z Obecné Ekologie
Pro diagnostické generátory rentgenových paprsků pracující v přerušovaném módu se musí použít pro mžikové rušení mezní kvazivrcholová hodnota pro souvislé rušení dle tabulky 2a nebo 2b zvětšená o 20 dB.
Měřicí přístroje a měřicí metody jsou specifikovány v kapitolách 6, 7 a 8. Zkoušené zařízení musí splňovat mezní hodnoty při použití měřicího přístroje s kvazivrcholovým detektorem.
Pod 30 MHz se mezní hodnoty vztahují na magnetickou složku rušivého elektromagnetického vyzařování. Mezi 30 MHz a 1 GHz se mezní hodnoty vztahují na elektrickou složku pole elektromagnetického vyzařování. Nad 1 GHz se mezní hodnoty vztahují na výkon rušivého elektromagnetického vyzařování.
Za určitých okolností (viz 7.2.3) mohou být zařízení třídy A, skupiny 2 měřena na zkušebním stanovišti ve vzdálenostech mezi 10 m a 30 m, zařízení třídy B, skupiny 1 nebo 2 ve vzdálenostech mezi 3 m a 10 m. V případě sporu se musí zařízení třídy A, skupiny 2 měřit ve vzdálenosti 30 m, zařízení třídy B, skupiny 1 nebo skupiny 2 (stejně jako zařízení třídy A, skupiny 1) se musí měřit ve vzdálenosti 10 m.
Zařízení třídy A lze měřit buď na zkušebním stanovišti nebo v místě instalace (in situ), podle rozhodnutí výrobce. Zařízení ISM třídy B se musí měřit na zkušebním stanovišti.
| Kmitočtové pásmo | Poznámka |
|---|---|
| [Data z tabulky 1 by měla být zde uvedena] | [Poznámky k datům] |
Mnoho společností zvýšilo své šance na úspěch už při prvním pokusu tím, že do vývojové etapy zařadily předběžné zkoušky elektromagnetického rušení (EMI - Electromagnetic Interference). Nejúspěšnějším přístupem je provádění těchto zkoušek v několika fázích vývojové etapy: pokusné zapojení, laboratorní prototyp, výrobní prototyp a nultá série.
Podobně jako při zkouškách plné shody se i při předběžných zkouškách měří dva typy emisí: vyzařované a šířené po vedeních. Vyzařované emise představují vf signály, které zkoušené zařízení (EUT - Equipment Under Test) vyzařuje do okolního prostoru. Emise šířené po vedeních představují rušivé signály ve střídavých napájecích sítích připojených ke zkoušenému zařízení.
Pro vývojové pracovníky jsou velmi užitečnými nástroji signálové analyzátory, které měří v pásmu rádiových kmitočtů (vf) a mikrovlnném pásmu, a to zejména když jsou vybaveny vestavěnou měřicí aplikací, která zjednodušuje předběžné zkoušky EMI.
Měření při předběžných zkouškách nejsou složitá. Ovšem před zkouškami je nutné zodpovědět několik zásadních otázek: Kde bude výrobek prodáván? Do které kategorie patří? Kde bude výrobek používán?
Odpovědi na tyto otázky určují příslušné normy. Například zařízení informační techniky, která se mají prodávat v Německu, musí vyhovovat normě EN 55022. Dalším krokem, který následuje po určení příslušných norem, je sestavení měřicího systému a provedení předběžného měření vyzařovaného a vedeného rušení.
tags: #cispr #11 #zkouška #emise #norma