Čištění přírody: Wikipedie a další aspekty ochrany životního prostředí

23.11.2025

Mezinárodní internetová encyklopedie Wikipedie je unikátní internetový projekt, pomocí kterého mají lidé zcela zdarma přístup k informacím. Wikipedie je jedinečná nejen v tom, že veškeré informace jsou poskytovány zadarmo, ale také v tom, že poměrně velká komunita lidí do encyklopedie přispívá a zcela dobrovolně se o informace stará a spravuje je bez nároku na jakékoliv ohodnocení.

Málokdo také ví, že za Wikipedií se neschovává pouze samotný výklad nejrůznějších hesel. Wikipedia je dnes rovněž obrovská bezplatná databanka obrázků, zvuků a multimédií a citátů. Mezi další významné projekty Wikipedie patří zpravodajské portály, výkladové a překladové slovníky mnoha jazyků, portály zaměřené na přírodovědné i humanitní obory a mnoho dalšího.

Je velká škoda mít všechny tyto informace nadosah a neumět naplno využívat takto rozsáhlého zdroje. A právě proto vznikla tato kniha, která vysvětlí, jak Wikipedii co nejefektivněji využívat. Představí všechny její služby, poskytne náměty na její použití v nejrůznějších oblastech a seznámí se způsoby přebírání a publikování informací z Wikipedie.

V knize nechybí ani tipy a triky při práci s Wikipedií, o kterých možná vůbec nevíte a přitom jsou každému na dosah „klepnutí myší“. Kniha je ale určena i těm, kteří chtějí Wikipedii rozšiřovat a vkládat do ní informace. Popisuje způsoby editace článků, objasní, jak zjistit historii editací, jak probíhá schvalování sporných příspěvků a mnoho dalšího.

Zajímavou skutečností je, že tuto knihu napsal tým nejzkušenějších Wikipedistů přímo z organizace Wikimedia Česká republika. Rovněž je nám ctí, že předmluvu k této knize napsal samotný zakladatel Wikipedie Jimmy Wales.

Čtěte také: Ochrana ovzduší a čištění plynů

Ochrana přírody v antropocénu

Moderní typ člověka se po této planetě pohybuje přinejmenším již několik set tisíc let, posledních zhruba dvanácti tisících let potom ovlivňuje podobu krajiny a přírody, od určitého okamžiku dokonce globálně. Pojmem „antropocén“, kterým je toto období označováno, vcelku výstižně vyjadřuje, že se člověk stal hybnou silou měnící podobu planety. S lidskou činností spojené odlesňování, zavedení více či méně monokulturního lesního hospodářství a selektivního zemědělství, stavba infrastruktury a sídel, těžba surovin a mnoho dalšího mění vlastnosti ekosystémů, nejvíce pak od industriální doby druhé poloviny devatenáctého století do dneška.

Říká také, že kolem člověka vzniká nový svět, který se mu postupně přizpůsobuje na mnoha úrovních. Je to vcelku nový koncept, který se snaží studovat změnu světa pod vlivem člověka jako nezvratný a přirozený proces, někdy se až jedná o novou historickou éru vývoje života na Zemi.

Například rozšíření a aktivita lidského druhu způsobuje, že spousta druhů dokázala díky lidskému transportu rozšířit areál výskytu na celý svět. Spousta z těchto organismů je potom invazní, občas výrazně měnící podobu ekosystémů v místech, kde na ně místní biota není připravena. Dále například těžební a stavební práce mění ráz krajiny a buďto ničí původní stanoviště nebo vytváří nové.

Společně s rozvojem lidské civilizace však docházelo i k posilování určitého svědomí, které nám říká, že s přibývajícím počtem lidí na planetě a intenzifikací lidské činnosti je potřeba přírodu stále více chránit, neboť vidíme, že jsme schopni ji velmi ničit. Environmentální vědy jsou dnes prudce se vyvíjející disciplíny, jejichž snahou je propojení současných poznatků o fungování přírody a světa s každodenní lidskou praxí a jejich aplikace v rámci ochrany životního prostředí.

Ochrana přírody v České republice

Páteří ochrany přírody v minulosti i dnes jsou u nás (ale i jinde ve světě) velkoplošné nebo maloplošné chráněné oblasti s více či méně přizpůsobeným managementem ochrany jako jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti a různé přírodní památky, rezervace apod. Chráněné oblasti však pokrývají pouze menší část naší krajiny, a i tak se jedná zčásti o oblasti osídlené. Většinu území našeho státu představuje krajina kulturní.

Čtěte také: Čištění odpadů - havarijní zásah

Nová doba nás zároveň postavila před nové výzvy. V současné době čelíme hlavně oteplení klimatu, ztrátě biodiverzity spojené s vymizením důležitých habitatů, likvidací vhodných stanovišť nebo fragmentací krajiny, kumulací odpadu (vč. mikroplastů), úbytkem vody nebo neblahým vlivem invazních druhů.

Ochrana přírody tak v současné době nespočívá pouze v ochraně oblastí zachovalé přírody, ale i ke zmírňování negativních dopadů lidské činnosti na životní prostředí. S rozvojem informačních technologií je také důležitou součástí celé snahy o ochranu přírody edukace veřejnosti skrze různé kampaně, vzdělávací akce a popularizační články, což je dle mého nedílná a velice důležitá součást.

Ochrana přírody se tak od státních institucí a učených kruhů přesunula částečně (i když zdaleka ne úplně) do povědomí občanů, s apelem na každého z nich, aby ze světa kolem sebe udělal hezčí místo. Může se jednat o různorodé činnosti, nejznámější je asi sběr odpadu (například existují celostátní nebo mezinárodní iniciativy, například Ukliďme Česko nebo Ukliďme svět).

V České republice samozřejmě existuje velká síť různých ekocenter, nabízejících osvětovou činnost a provádějících různorodou ochranářskou činnost (například Pavučina, síť středisek ekologické výchovy). Ne nevýznamným prvkem ekologického výzkumu a potenciálně ochrany přírody je potom občanská věda, která spočívá v motivování občanů ke sběru environmentálních dat.

Ochrana přírody v urbanizovaných oblastech

To, o čem je dle mého vhodné se pobavit a co má každým dnem větší význam, je ochrana přírody právě v místech velice intenzivní činnosti člověka, ať už se jedná o zemědělskou půdu, industriální či vojenské zóny, infrastrukturu nebo města. Celosvětově lze pozorovat trend přesunu lidské populace z venkovských oblastí do měst. V současné době na světě žije ve městech víc než 50 % lidské populace (v rozvinutých postindustriálních zemích je to až kolem 80 %). Vyvstává tedy otázka - jak chránit přírodu v kontextu těchto neustále se rozšiřujících a měnících měst?

Čtěte také: Čištění trubek bez chemie

Příroda v urbanizovaných oblastech svůj prostor má, podléhá však často silnému managementu. Přitom tamní biodiverzita nemusí být vůbec nízká, toto silně modifikované prostředí s často pravidelným disturbančním režimem (sekání trávy, zbourání staré zástavby, pravidelné čištění různých povrchů ad.) může být pro spoustu organismů atraktivní a často dá příležitost druhům, které naopak tento režim vyhledávají.

Z různých studií lze usoudit, že na podobných místech v dalších městech střední Evropy (ale i ve světě) lze pozorovat to samé u mnoha skupin organismů. Je potřeba říct, že i přes některé pozitivní vlivy je často biota měst výrazně odlišná od původního stavu před jejich vybudováním a rozšířením. Urbanizované oblasti se sestávají ze spousty různých částí, které pokrývají různé oblasti lidské činnosti.

Máme zde estetické celky - parky, zámecké zahrady, stromořadí, živé ploty apod. Je zde spousta zapomenutých, zanedbaných stanovišť, takzvaných brownfieldů (opuštěné budovy, znovu zarostlé plochy, staré industriální objekty apod.). Dalším velice variabilním prostředím jsou soukromé zahrady, které si spravují sami soukromníci. Všechny tyto prvky ve výsledku tvoří v krajině heterogenní mozaiku habitatů, která může být bohatší než například okolní zemědělské plochy nebo monokulturní lesy. Proč tak potenciálně bohatou krajinu nevyužít?

Myšlenka ochrany přírody v městských oblastech se ke mně dostala během mého výzkumu vážek, kdy jsem se při studiu ekologie zaměřil na jejich populace v městském prostředí. Během letního výzkumu, kdy jsem zkoumal diverzitu a velikost populací v zastavěném centru Prahy jsem zjistil, že město může nabízet velice kvalitní habitaty, vodní i terestrické. Početné populace šidélek a vážek různých druhů se zdržovaly na vodních stanovištích v útrobách městských parků a botanických zahrad.

Podívejme se teď na příklad našeho hlavního města, Prahy. Ta je na poměry evropských hlavních měst velice zelená. V ochraně přírody metropole nezůstává pozadu. Lesoparky, parky, geologické úkazy apod. jsou často vyhlášeny jako národní přírodní památky nebo evropsky významné lokality. Větší množství zelených ploch, rovnoměrně rozložených v krajině může vytvářet biokoridory pro migraci ptáků. V lesoparcích mohou přežívat populace lesního ptactva, různorodá skladba dřevin může být atraktivní pro různé druhy bezobratlých.

V rámci městských parků se udržují vodní díla, která mohou hostit vodní ptáky, bezobratlé (jako již zmíněné vážky) nebo velké množství rostlin. Často místa, která dříve sloužila praktickému účelu, nyní mohou sloužit jako přírodní úkazy. Dobrým příkladem jsou Komořanské tůně, které byly vyhloubeny za účelem zmírnění důsledků povodní na Vltavě (takzvané inundační nádrže). Dnes, po vybudování přehrad na řece, však pozbyly svého účelu, zarůstají a představují cenný vodní a mokřadní habitat pro různé druhy obojživelníků, plazů, vodních bezobratlých nebo vodního ptactva a jsou proto také vyhlášeny přírodní památkou.

Z přítomnosti bohatší přírody může mít výhody samozřejmě i člověk. Zelený porost a často méně hlučné prostředí přírodních ostrovů v městském moři má příznivý vliv na psychiku a spokojenost. V Praze existuje nemalé množství organizací, jejichž snahou je zlepšovat diverzitu a zpřístupnit město volné přírodě.

Z mnoha příkladů bych zmínil projekt Praha kvete, který chrání a láká opylovače zakládáním květnatých luk ve veřejných prostorech s použitím speciálních osevních směsí složených z rostlin, které jsou v naší oblasti původní. Dále například Pražská pastvina, která v CHKO Český kras a v Radotínském údolí využívá přirozenou pastvu pro udržení zdejších luk, lesostepí a stepí.

Člověk bude ovlivňovat přírodu i nadále. Bude nadále měnit rozšíření organismů na planetě jejich přesunem. Bude neustále měnit podobu krajiny a přesouvat, ničit nebo vytvářet nové ekosystémy. Dělá to tak ve větší části světa již po tisíciletí. A jeho vliv se bude nejspíš jen zvyšovat.

A když už nemůžeme rozlišit kulturní a přírodní prvky krajiny od sebe nebo pokud máme krajinu změněnou tak, že kompletně slouží lidským potřebám, ale stále může nabízet široké spektrum stanovišť, tak správným řešením do budoucna může být zahrnutí ochrany přírody do plánování stavby lidských sídel, měst, infrastruktury nebo technologií, neboť to je dle mého názoru budoucnost ochrany přírody v kontextu naší země, ale i v dalších státech světa.

Zvýší se tak konektivita krajiny, diverzita jednotlivých lokalit, a do jisté míry se to může zasloužit o větší spokojenost lidského obyvatelstva.

Znečištění vody a její úprava

Znečištění pitné vody může pocházet z nejrůznějších zdrojů. Nejvíce se na něm podílí zemědělství, doprava, průmyslová výroba, těžba, služby, ale také přirozené zdroje. Konkrétně se znečišťování vod děje cestou vypouštění odpadních vod z továren a domácností nebo při zemědělské produkci. Nesmíme zapomínat, že na znečišťování se nepodílí výhradně lidská činnost, ale také přírodní pochody, jako jsou sopečná činnost, sesuvy půdy, vyplavování toxických látek z podloží nebo větší množství současně uhynulých organismů.

Jako předúpravu vody označujeme opatření, které vodu upraví a lépe připraví na úpravu vody v úpravně. Předúprava může probíhat přímo na místě vzniku znečištění. Využívá se tzv. bioeliminátorů, což jsou organismy spotřebovávající nadbytečné živiny ve vodě, čímž snižují obsah přebytečného dusíku a fosforu.

Úprava vody probíhá v úpravnách pitné vody na principu mechanickém, biologickém, chemickém nebo fyzikálně-chemickém. Po přidání chemikálií - koagulačních činidel (síran hlinitý, chlorid železitý, skalice zelená) probíhá vyvločkování (flokulace). Vločky mají záporný náboj a váží na sebe mikrobiologické látky.

Filtrační metody:

Pomalé filtry: obsahují vrstvu z říčního písku a křemeliny; na jejich povrchu se tvoří tzv. filtrační pokožka - vosková vrstva z neprofiltrovaných řas, která zvyšuje účinnost filtru a nemá se hned odstraňovat.
Rychlé filtry: Filtrace probíhá pod tlakem, což zkracuje čas nutný k filtrování a umožňuje takto očistit daleko větší objem vody. Je však méně účinná.

Sorpční metody: Sorpcí je možné z vody odstranit nízkomolekulární přirozené organické látky, nízkomolekulární ropné látky, tenzidy, pesticidy, fenoly, chlorované uhlovodíky atd. Probíhá v aktivních materiálech (záchyt zbytků na aktivním uhlí). Sorbent se dávkuje přímo do vody nebo je voda filtrována přes sorbent granulovaný.

Oxidace a dezinfekce je postup použitelný pro částečné rozrušení přítomných organických látek oxidací některých anorganických složek (NH4, NO2, Fe2+, Mn 2+ atp.). Ke chloraci se používá chlór, chloramin B, chloran sodný nebo chloroxin. Chlorace ničí bakterie, spóry a viry. Mikroorganismy nejsou likvidovány samotným chlórem, nýbrž molekulárním kyslíkem, který (spolu s kyselinou chlorovodíkovou) vzniká při reakci chlóru s molekulou vody.

UV záření a ozonizace také dezinfikují, odstraňují zápach a na rozdíl od chlóru nemění chuť vody.

Provzdušňování slouží k nasycení vody kyslíkem a odstraňování zapáchajících látek (amoniaku a sulfanu).

tags: #čištění #přírody #wikipedie