Člověk je omyl přírody: Hlubší pohled

Každý má právo na chybu a všichni se pleteme. Chyby a omyly mohou být informacemi o špatném postupu. Uvnitř nás ale mohou hlodat, nabourávat sebevědomí. Často člověka odrazují od dalších pokusů a plánů, kradou odvahu. Emoce, které v nás chyby a omyly vyvolávají, jsou pro zpracování a pochopení chyb důležité.

„Chybovat je lidské, ale reakce okolí na chyby není vždy příznivá a láskyplná,“ říká pro Balanc terapeutka a koučka Iveta Hrotková. Je dobré také přemýšlet o tom, proč některé chyby opakujeme. Může to být signál, že se snažíme na nesprávném místě. Ale také nás to může naučit překonávat překážky.

Dospělí lidé by se ale měli naučit chyby poznat a přiznat. Omluvit se, snažit se o nápravu a neužírat se tím, co se jim nepovedlo. Zároveň by se měli vlídně stavět k druhým. Každý má právo na chybu.

Pohled Juraje Lukáče na ochranu přírody

Juraj Lukáč je charismatický slovenský ochránce přírody, znalec vlků a medvědů, který si vysloužil a zasloužil přezdívku „pravicový ekolog.“ Juraj je totiž racionálně uvažující člověk (ostatně je vystudovaný kybernetik), který ekologicky nehysterčí, nepropadá klimatickému stesku, nestraší zánikem světa ani se flagelantsky nesebemrská.

„Člověk si stále naivně a také arogantně myslí, že jen on je předurčen k záchraně přírody a planety Země. Možná si to myslí proto, že ví, že ji ničí. Ale je to omyl. Kolem nás jsou stovky a tisíce organismů, které škody dokáží napravit lépe a účinněji než člověk. A na rozdíl od lidí to předvedly už v dějinách Země mnohokrát a dávno před tím, než se na scéně objevil člověk,“ říká Juraj Lukáč.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

„Nárazy meteoritů, zemětřesení, požáry, tsunami, sesuvy půdy - to vše ničí přírodu na velkém území a ona se vždy sama a dokonale opravila. Bez přispění člověka. Nevidím tedy důvod, proč by člověk měl do přírody zasahovat a tzv. jí pomáhat. Nechme ji být. Nedělejme NIC. Příroda sama ví, co dělat,“ vysvětluje Juraj.

Ekonomické aspekty ochrany přírody

Juraj Lukáč se také podivuje nad naší neschopností ekonomicky uvažovat a nad velkolepým utrácením peněz tam, kde to není potřeba, a zároveň šetřením tam, kde peníze potřeba jsou. „Je absolutní nesmysl, aby třeba na výsypkách po těžbě hnědého uhlí v severozápadních Čechách docházelo k umělé rekultivaci, výsadbě stromů, vytváření vodních ploch atd. Člověk nic neurychlí, naopak hodně věcí pokazí. Lesník možná dokáže urychlit růst stromu, ale neumí vytvořit les.

Co největší část této převrácené země nechte přírodě, nedělejte tam NIC. Ty miliardy, které na rekultivaci máte ušetřené, věnujte na vzdělání, zdravotnictví, bydlení,“ komentuje Juraj možné finanční využití. V podcastu zároveň popisuje, jakým způsobem si příroda bere zpět to, o co přišla, jaké faktory jsou důležité při obnově lesa, vypočítává, proč umělá výsadba lesa nemá ekologický smysl.

„Je ale důležité si vyjasnit pojmy - co je les, co je plantáž na dřevní hmotu, co je prales, co vlastně znamená termín sukcese. Jinak dojde ke zmatení,“ vysvětluje a v rozhovoru zdůrazňuje i zásadní vliv například veverky nebo dešťovky na obnovu lesa.

Juraj Lukáč je ve svých myšlenkách konzistentní a jeho propagace divočiny a dělání NIČEHO není odrazem módy a trendů. Říká to desítky let. Henry Ford kdysi řekl, že kdyby měl posledních pět dolarů, tři by dal do reklamy. „To byl náš problém, neměli jsme prostředky, jak dostat naše myšlenky k lidem. Nakonec nám pomohl internet, který umožnuje do jisté míry levně nebo zdarma distribuovat náš program mezi široké masy lidí,“ pochvaluje si náčelník sdružení VLK.

Čtěte také: Dopady lidské činnosti na vodní zdroje

Petice za divočinu

Stovky tisíc podpisů shromáždil VLK za petici, aby deset procent území Slovenska bylo bezzásahových, divokých. „Nejdříve jsme ale museli lidem vysvětlit, že nemusejí mít z divočiny strach, naopak, divočina je přívětivá a člověk se v ní na rozdíl od často kultivované krajiny cítí dobře,“ říká muž, který nemá v Česku obdobu a díky němuž se na Slovensku nedívají na tzv. „klimatickou krizi“ ideologicky, ale racionálně.

V podcastu také vysvětluje, proč je dobré spát v přírodě, jaký je zásadní rozdíl mezi vlkem a člověkem, proč se máme bát doby, kdy se vlci „naučí vyrábět zbraně“, proč by si člověk neměl vysadit strom, ale naopak si koupit vzrostlý strom a ten chránit, co se stane s asfaltovou cestou, když po ní nebudou deset let jezdit auta, proč nejsou větrné elektrárny ekologické, proč nikoliv obnovitelné zdroje energie, ale snížení spotřeby je cestou z krize a především trefně vysvětlí, proč lidé nechtějí dělat NIC a raději chtějí dělat NĚCO, i když to nemá ekonomický smysl.

„Za vším jsou peníze. Deset procent z NIC je nic, ale deset procent z milionu nebo miliardy jsou slušné peníze. A ty chtějí všichni. Developeři, projektanti, úředníci, ekologické iniciativy, bagristi, pěstitelé stromků, defraudanti, zloději atd. - ti všichni chtějí, aby se NĚCO DĚLALO. A nechtějí přírodu nechat, ať sama pracuje. To je ten problém. A dokud si jej neuvědomíme, vždy budeme dělat nesmyslné kroky,“ říká Juraj.

A tuto pravdivou myšlenku pochopí všichni, kdo někdy navštívili třeba Šumavu a viděli území po zásahu orkánu. Tam, kde člověk nezasahoval, je dnes vzrostlý a bujný les. Tam, kde člověk zasahoval, je dnes neduživá a suchá plantáž.

Selhání v projektech ochrany přírody

Tvrdit, že projekty v oblasti ochrany přírody nikdy neselhávají, je lež. Chyby a omyly jsou přirozeně vlastní i této oblasti lidského bádání a konání. Přesto se o neúspěšných projektech, které někde ve své realizaci selhaly, většinou nedozvíme. Což většinou vede k opakování těch samých chyb.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Projekty selhávají, a to z nejrůznějších důvodů: Nedostatečné vedení, špatná koordinace mezi klíčovými partnery, neshody v týmu, příliš mnoho různých zájmů a odlišná motivace jednotlivých partnerů, jejich vzájemná nedůvěra. Korupce, špatné zkušenosti účastníků minulých projektů, pocit odcizení z rozhodování „o nás a bez nás“. Neschopnost porozumět očekávání místních, chybná forma komunikace.

Nedostatek financování, špatně směřovaný tok financí a nevhodně rozložený rozpočet. Politika a její turbulentní změny. Je toho vlastně docela dost. Zhodnocení chyb a omylů je přirozenou cestou k učení, k tomu, jak dělat svou práci lépe.

Catalano ve spolupráci s Imperial College a dalšími institucemi nyní řeší vytvoření zatím anonymní platformy, která by umožnila diskutovat problematiku chyb a selhání ochranářských projektů.

tags: #clovek #je #omyl #prirody #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana ovzduší a státní správa
• Podmínky pro investice do OZE
• Spalovny a energetika
• Zámek Opočno a životní prostředí
• Recenze kontejnerů na domovní odpad