Člověk versus příroda: Problémy a perspektivy

Název knihy Příroda, nebo člověk? není zcela korektní, protože člověk patří do přírody. Je tedy trochu absurdní psát člověk nebo příroda. Jenže v posledních desetiletích se člověk stal tak mimořádně velkou silou, využil svůj intelekt, své schopnosti i svoji agresivitu k tomu, že je schopen planetu Zemi výrazným způsobem ovlivnit, ne-li zničit do té míry, že ničí svoje vlastní životní prostředí.

Rád bych připomněl, že příroda bez člověka tady existovala po stamiliony let. I naši prapředci, kterých bylo podstatně méně, než je nás v současné době, žili v rozumné harmonii s přírodou. V dnešní době už je to jinak a řada přírodovědců poukazuje na to, že existuje specifická odpovědnost za tuto planetu, jakkoliv to může znít trochu absurdně a nabubřele.

Ekosystémy a služby ekosystémů

Služby ekosystémů jsou zvláštní pojem, který, rád bych hned předeslal, řada ekologů, nemá ráda. Zkusím to vysvětlit. Ekosystém byl definován snad nejpřesněji už ve 30. letech minulého století. Co se jím rozumí, mohu ukázat na příkladu lesa. Kolik stromů tvoří les? 1, 10, 100? Je zřejmé, že ani 1000 stromů netvoří les. Připomeňme si ovocný sad - tam mohou být stovky a tisíce stromů a nikoho nenapadne označit to jako les. Stejně tak bychom mohli hovořit o ekosystému rybníka nebo o ekosystému v našem květináči na okně.

A tento ekosystém je předmětem studia ekologů, přírodovědců, kteří sledují jeho struktury, vzájemné vazby mezi jednotlivými členy ekosystému apod. Je to tedy typický přírodní pojem, patřící do oblasti přírodních věd. Naproti tomu služba, slovo, které známe všichni z každodenního života, je pojem ryze ekonomický. Služba je něco, co někdo poskytuje někomu jinému. Les nám vlastně poskytuje obrovské služby - není to přece jen dřevo, které se tu těží, ale i kyslík, který vyrábí, voda, již zadržuje, plodiny a houby, které tam sbíráme. A všechno je vlastně zadarmo...

To je velice moudrá poznámka. Nepochybuji o tom, že pro většinu lidí, když se zeptáme, jaký užitek poskytuje les, to bude dřevo, které těžíme, pro myslivce nebo lovce to bude lesní zvěř a pro houbaře houby. Na tom se určitě shodneme. Ale to další, co jste zmiňovala, nás napadne málokdy - včetně toho, že les je krásný, že je podnětem pro básníky, malíře, pro zamyšlení pro běžné turisty. Že zadržuje spoustu vody, že tu vodu filtruje, zabraňuje náhlým přívalům vod do okolí, produkuje kyslík, pohlcuje oxid uhličitý.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

A my jsme si z dřívějška natolik zvykli, že všechno to je poskytováno člověku zdarma. Jak se takové služby vlastně dají vyčíslit? Koncepce připomínající finanční hodnotu toho, co nám příroda poskytuje, se ve vědě formovala už poměrně dávno, ale obrovský podnět získala v roce 1997, když profesor Robert Costanza ze Spojených států amerických v jednom z nejvýznamnějších vědeckých časopisů Nature uveřejnil s řadou spolupracovníků článek, ve kterém uvádí, že se roční hodnota všech těchto služeb ekosystémů, toho, co nám poskytuje příroda na planetě zdarma, pohybuje v řádu trilionů dolarů!

To byla fantastická suma. Všechny její položky nebyly dopodrobna vyčísleny, ale byl to významný podnět pro obrovský nárůst podobných publikací doslova po celém světě. Způsoby výpočtu hodnoty ekosystémů jsou různé. Nejjednodušší je schopnost lesa zadržovat vodu. Například les dokáže zadržovat vodu v krajině. To znamená, že když bychom chtěli daný les zlikvidovat, ale chtěli bychom v dané krajině uchovat schopnost zadržovat vodu, tak máme možnost třeba postavit rybníky nebo častěji přehrady. A tudíž, tuto jedinou službu lesa dovedeme vyčíslit tím, kolik taková výstavby přehrady a její údržba bude stát.

Velice jednoduché to může být i například ve výpočtu, který používá docent Jan Pokorný z Třeboně, kdy hodnotí, jakou cenu má jeden strom nebo skupina stromů. Vezmeme v úvahu například jejich schopnost produkovat kyslík. S určitým zjednodušením bych chtěl říct, že se jedná o jeden zřejmě z posledních pokusů lidstva, jak přesvědčit veřejnost a následně i politiky a ekonomy, že přírodu musíme chránit, že nemáme pokračovat v likvidaci orné půdy, v likvidaci pralesů - koruně, dolaru, euru každý z nás rozumí. Za služby platíme.

Kniha Příroda, nebo člověk?

Pokusil jsem se zůstat u svých přírodovědných oborů. Čili po výkladu, co to je ekosystém, i po ilustraci jednotlivých služeb jsem se pokusil vysvětlit biologické principy naprosté nezbytnosti rostlin a jejich významu nejen pro člověka, ale de facto pro všechny ostatní organismy. Dále jsou kapitoly věnovány tomu, jaký je základ produkce potravin v současné době. Obdobně jsem pak další kapitolu věnoval problematice vody, jejíž nedostatek, nedostatek čisté, použitelné vody, pro rostliny i lidi je čím dál evidentnější. V závěru jsem si dovolil shrnout názory několika významných osobností.

Psychologický pohled na vztah člověka a přírody

Stará známá teorie pole nám říká, že člověka nelze poznat a posuzovat odtrženě od jeho prostředí: jsme v neustálé interakci s tímto prostředím a jsme jím utvářeni. A to pole je dynamické a funguje jako navzájem se ovlivňující celek. Ostatně i v bibli gestalt terapie (Perls, Hefferline, Goodman) se už v roce 1951 psalo, že „každé narušení je v poli“. A tatíček Freud ještě o něco dříve poznamenal, že patologie či její symptomy mohou být někdy zdravou reakcí na nemocné okolí. Nevybrali jsme si přitom obor, který se mimo jiné netají tím, že se snaží dělat ze světa lepší místo?

Čtěte také: Dopady lidské činnosti na vodní zdroje

Z výše uvedeného logicky vyplývá, že individuální léčba se v některých případech musí míjet účinkem. A to je právě způsob, jakým zbezmocňujeme sami sebe i své klienty a pacienty: trváme na své neutralitě a fokus donekonečna vracíme na jednotlivce i v případě, že je problém venku a týká se celé společnosti nebo populace.Covid. Klimatická změna. Záplava dezinformací. Vysoká rozvodovost. Migrace. Svět se radikálně proměnil, ale my ve svých dogmatech uvažujeme stále stejně. A přitom jak moudře pravila herečka Meryl Streep: „Nemá smysl leštit vázu, když se rozpadá dům.“

Když úzkost pomáhá

Domnívám se, že jako psychoterapeuti či psychologové obecně můžeme zastávat postoje, a dokonce být agenty změny, protože jinak paradoxně přispíváme k polarizaci: ti citlivější končí u nás v křesílkách v sebezpytu a pátrání po tom, „kde jsem v tom já“, zatímco ti otrlí (někdy až psychopaticky) končí v politice a na vedoucích pozicích a určují změnu a trend.

Nadále tak mimo jiné podporujeme západní způsob dichotomického uvažování: my versus oni, rozum versus cit, člověk versus příroda. Zkusme si ale představit idealistický myšlenkový experiment, kdyby se z našich pracoven skutečně staly malé revoluční buňky tak, jak o nich mluvil psychoterapeut James Hillman, a miliony lidí by se zvedly z křesílek a sedaček do akce.

Myslím si také, že bychom se jako psychologové měli transparentně klonit na stranu vědy a vědeckých zjištění a nebát se je proklamovat a zastávat. A co tedy říká věda? Například studie University of Bath nenalezla téměř žádnou korelaci mezi patologickou úzkostí a obavami o osud naší planety (tedy přesněji o osud nás samých). Nejedná se tedy o „úzkostlivé, hypersenzitivní, alternativně zaměřené a psychastenické jedince“, ale o přirozenou a zdravou reakci na reálné ohrožení.

Navíc se podle této studie jeví environmentální úzkost jako konstruktivní a adaptivní, protože je spojena s pro‑environmentálním chováním, které může pomoci odvrátit další destrukci našeho prostředí (pole, na kterém jsme přímo závislí a které nás určuje, protože planeta nás skutečně k životu nepotřebuje, ale my ji ano).

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Budeme‑li ale s takovými lidmi pracovat jako s dekompenzovanými neurotiky, kteří by měli posilovat svou odolnost, a onálepkujeme je jako „slabé kusy“, potom z nich vyrobíme pacienty a vyřadíme je z akce. Zbezmocníme a připravíme svět o další jedince, kteří by jej mohli aktivně a směle zlepšovat či zachraňovat. Podobné dilema jistě najdeme v problematice covidu či migrace.

Psychologie v akci „Svět změnit nemůžete, ale sebe a své uvažování o něm ano,“ říkají někteří z nás klientům a oni pocítí naději. Jistě, ona i naleštěná váza v rozpadajícím se domě na chvíli potěší. Jenže pokud nemůžu dlouhodobě ovlivňovat pole, jehož jsem součástí, prožívám bezmoc. A bezmoc je zdrojem i jádrem traumatu či pre‑traumatu (trauma pramenící z bezmocného očekávání neodvratné tragédie). Je to zamrznutí na místě, na kterém nemám žádné kompetence a nemůžu nic dělat.

Snad i proto vznikla Globální psychologická aliance (GPA) sdružující aktuálně více než 60 zemí světa. Vychází z přesvědčení, že problémy globálního charakteru nelze účinně řešit na regionální či individuální úrovni - vyžadují globální reakci. A také z vědomí, že pokud jsou některé problémy globálního charakteru způsobeny lidským chováním (klimatická změna, popírání pandemie, migrace, šíření dezinformací…), pak právě psychologové mohou svými znalostmi a dovednostmi přispět k jejich řešení. Je to výzva, před kterou bychom se neměli schovávat za mnohdy půl staletí stará dogmata a přesvědčení.

Spor Ochranářů a Farmářů

Všichni máme zájem na zachování vzácných a ohrožených rostlin a živočichů. A to jednak pro jejich vnitřní hodnotu, a také pro to, aby obohatily ekosystémy a aktivně do nich přispívaly. V době projevujících se dopadů klimatické změny je zvláště důležité, aby byla příroda silná a různorodá.

Přesto se zde v průběhu let vytvořil konflikt mezi ochránci přírody na jedné straně a farmáři a rybáři na straně druhé. Přestože jsou to dvě skupiny, které mají k přírodě asi nejblíže. Předmětem sporu je ochrana predátorů.

Spor ukážu na příkladu rybníkářství, kde vydry, volavky a kormoráni (technické škody napáchají i bobři) likvidují obsádku ryb v rybnících. Dnešní rybníkářství s výskytem predátorů ve volné krajině nepočítá a ztráty na tržbách tak mohou být často fatální.

Ke škodám dochází především na násadových rybnících u všech rybářů a nelze je proto snadno nahradit. Výskytu predátorům má být předcházeno oplocováním, zasíťováním nebo jejich plašením. Vzniklé škody pak podle zákona nahrazuje stát. V praxi to však tak jednoduché není.

Ve skutečnosti není vždy možné doložit výskyt a počet predátorů, a stát ani na vyplácení škod nemá dostatek financí. Náhrady za škody způsobené kormorány přestal vyplácet už před lety, poté, co se tito dravci přemnožili. Nyní se výrazně zvyšují stavy vyder.

Důsledky jsou mnohem závažnější než snížení zisku pro chovatele ryb. První negativní dopad se týká samotného ekosystému. Oplocování, zasíťování a plašení má samozřejmě vliv i na jiné druhy živočichů a rybníky se tak znepřístupňují i pro ně. Směřujeme to k vytváření plotů a zábran v krajině a žití vedle sebe a ne spolu.

Druhý negativní dopad je hospodářský. Všechny tyto náklady na ochranná opatření i nevyplacené škody na rybách samozřejmě nese chovatel ryb. Ten si nejprve vytvoří nenávist k predátorům i k instituci ochrany přírody (něčemu tak zdánlivě absolutně kladnému).

A to i přesto, že mají obě skupiny v podstatě ten stejný zájem - zajistit trvale fungující kulturně-přírodní systém, ze kterého budou lidé těžit, aniž by poškozovali přírodu. Ve výsledku převede chovatel finanční zátěž na konečného spotřebitele. Pokud to tedy jde.

Ryby totiž na trhu soutěží s jinými produkty živočišné výroby. Chov ostatních hospodářských zvířat se podařilo značně intenzifikovat, a ryby se tak vůči nim mohou stát příliš drahé. A pokud by rybáři měli také intenzifikovat, znamenalo by to větší množství použitých léčiv a chemie.

Rybníkářství je jedno z odvětví, kde člověk ještě stále kooperuje s přírodou. Rybníky využívá celá řada dalších živočichů a rostlin a s doléhajícími dopady klimatické změny se stávají jedním ze základních kamenů adaptace na ni. Rybníky pomáhají zadržovat vodu v krajině, zajišťují fungování malého vodního oběhu apod.

Jinými slovy rybníky poskytují řadu pozitivních externalit, neboli zajišťují služby prospěšné pro okolní prostředí bez možnosti odměny.

Zemětřesení vyvolané člověkem

Čeští vědci se podíleli na evropském patentu, který má rozlišit, zda zemětřesení vzniklo působením člověka, anebo je dílem přírody. Ústav struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR a společnost Seismik s. r. o. obdržely začátkem června evropský patent na metodiku, která umožní rozlišit přirozenou a vyvolanou seismicitu. Díky tomu vědci dokáží zjistit, zda je za vznik zemětřesení odpovědná příroda, či zda je vyvolala lidská aktivita - tedy například hornická činnost, vtláčení kapalin do hlubinných vrtů, stavby přehrad a další.

„Tento poznatek může být důležitý nejen pro určení odpovědnosti za případné škody, ale umožní také provozovatelům aktivit, které mohou zemětřesení vyvolat, včas toto nebezpečí rozpoznat a vhodnými opatřeními předejít negativním důsledkům,“ uvedl ředitel ÚSMH RNDr. Josef Stemberk, CSc. „Jde o metodiku, která umožňuje změřit závislost mezi pozorovanou seismicitou a lidskou aktivitou. Umíme tak objektivně kvantifikovat, zda otřesy země vyvolala skutečně ta určitá zkoumaná činnost,“ řekl autor metodiky Mgr. Leo Eisner, Ph.D.

Podle něj obě organizace mohou díky patentu uplatnit unikátní služby v oblastech rozvoje geotermální energie, těžby břidlicového plynu, injektáže odpadních vod, ale třeba i v hornictví či provozu vodních přehrad. Přirozená seismicita je vyvolaná procesy uvnitř země, které lidská aktivita neovlivňuje, zatímco vyvolaná seismicita je buď spuštěna, nebo přímo způsobena člověkem. Většina známých zemětřesení na světě je přirozená (například ničivé zemětřesení na Haiti v roce 2010 s více než sty tisíci obětí), příkladem vyvolaných zemětřesení mohou být otřesy vyvolané při hydraulickém štěpení prvního vrtu na břidlicový plyn ve Velké Británii v roce 2011. Tato zemětřesení naštěstí nezpůsobila žádnou škodu na majetku ani zranění.

Projekt HACIER

Příroda je neustávající tok změn. Porovnáme-li prvohorní les araukárií a plavuní, plný obřího hmyzu s dnešní smrčinou, těžko uvěříme, že jsme na stejné planetě. Posledních několik tisíciletí hospodaří na Zemi člověk. Při pohledu na změny, které za tu dobu příroda prodělala se zdá, že tyto změny jsou v jeho režii, nebo že je přinejmenším iniciuje.

Blížší analýza toho jak člověk do přírody zasahuje však není úplně snadná a přímočará. Odhlédneme-li od ryze koncepčních problémů typu "člověk je součástí přírody a tak jím způsobené změny jsou součástí přírodních procesů", zůstávají stále problémy metodické. Můžeme jenom hádat kam by se příroda ubírala, kdyby nebylo lidského hospodaření a navíc snad každá lidská činost byla umožněna, ne-li iniciována, změnami klimatu a společenstev.

Tým složený z ekologů, paleobotaniků, paleomalakologů, archeologů a metematiků z Centra pro teoretická studia a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy představí v rámci Týdne vědy a techniky 2016 projekt s názvem HACIER (Human, Agricultural and Climate Impact on Ecological Rules) a některé jeho výsledky. Projekt HACIER má ambice oddělit vliv zemědělství na ekosystémy od vlivu přirozených změn v přírodě.

tags: #člověk #versus #příroda #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Základy Toxikologie a Ekologie – VŠCHT
• Turistický ráj Portugalsko
• Čistá energie LPG
• Sleva na manželku: Vysvětlení
• SF Game Ekologická Odměna