Co se smí a nesmí vypouštět do odpadu: Průvodce pro domácnosti a podniky

Možná vám připadá otázka, co vše nepatří do kanalizace, banální. Ale věřte, že opakování je skutečně matkou moudrosti. Nezodpovědnost některých domácností i firem způsobuje při odvádění a čištění odpadních vod nemalé problémy.

Legislativa a kanalizační řád

Provozování vodohospodářské infrastruktury je vázáno množstvím legislativních předpisů a podzákonných norem. Kanalizačním řádem je navíc dáno, co do veřejné splaškové kanalizace patří a nepatří. Podmínky stanovené kanalizačním řádem jsou závazné pro vlastníka či uživatele každého objektu, který je na kanalizaci připojen. Kanalizační řád je schvalován rozhodnutím vodoprávního úřadu dle ust. §14 zákona o vodovodech a kanalizacích a stanovuje nejvyšší přípustnou míru znečištění odpadních vod a další podmínky pro vypouštění odpadních vod do stokové sítě.

Naopak srážkové vody z okapů, popř. z pozemků a sklepů jsou označovány jako vody balastní a je zakázáno vypouštět je do veřejné splaškové kanalizace.

Co nepatří do kanalizace

Do kanalizace však také nepatří celá řada odpadů vzniklých v domácnostech. Rozhodně se do kanalizace nesmí dostat biologický odpad (zbytky jídel, odpad z kuchyňských drtičů), tuky (fritovací a motorové oleje), veškeré hygienické potřeby, chemikálie a léky. Všechny tyto věci ohrožují samotné fungování kanalizačního systému a čistíren odpadních vod.

Do stokové sítě nepatří následující látky:

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

• Látky radioaktivní
• Látky infekční a karcinogenní
• Jedy, žíraviny a výbušniny
• Pesticidy
• Omamné látky, hořlavé látky
• Biologicky nerozložitelné tenzidy
• Organická rozpouštědla
• Ropné látky, silážní šťávy
• Průmyslová a statková hnojiva
• Látky způsobující změnu barvy vody
• Látky, které by mohly způsobit ucpání kanalizační stoky
• Pevné odpady včetně kuchyňských, ať ve formě pevné nebo rozmělněné, které se dají zneškodňovat tzv. „suchou cestou”

Jak je uvedeno, do kanalizace nepatří řada látek, a s těmito látkami potažmo odpady je nutno nakládat dle jejich povahy, a to v režimu platné legislativy. Odpad ukládejte roztříděný do kontejnerů, sběrných dvorů a sběrových míst.

Proč je důležité dodržovat pravidla

Nezdá se to, ale ani takový technologický vodohospodářský objekt jakým je ČOV nezvládne pojmout, zlikvidovat a přečistit vodu a odpad, na který není stavěný. Každý, kdo nedoržuje kanalizační řád tak přispívá k tomu, že náklady na čištění vody a provoz ČOV stoupají, což má neblahý vliv na cenu stočného a může v krajním případě i ohrozit životní prostředí a přírodní zdroje. A to nikdo nechceme.

Neoprávněné využívání kanalizace pro veřejnou potřebu k likvidaci odpadů vede k provozním problémům na kanalizaci, k jejímu zanášení, vytváření ucpávek a vyvolává zvýšené náklady na provoz kanalizace a deratizaci. Likvidace kuchyňských odpadů podléhá režimu nakládání dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech. Dle vyhlášky č. 8/2021 Sb. 21. V třídění odpadů jsme v Evropě premianty. V případě používání kanalizace se ale stejně zodpovědně nechováme.

Pokud již dojde k závažnému ohrožení kvality odpadních vod, je původce havárie povinen učinit veškerá opatření k odstranění závady, a to na vlastní náklady. Původce havárie je právně odpovědný za znečištění kanalizace, za ohrožení chodu ČOV, příp.

Tuky - velký problém pro kanalizaci

Po ochlazení tuku v kanalizaci vznikají hrudky, které se postupně nabalují a zachycují do sebe další příměsi, které pak ucpávají čerpadla v čerpacích stanicích na kanalizaci, obalují sondy, které ovládají chod čerpadel a zastavují je. Tuky se v kanalizaci také částečně rozkládají, vznikají mastné kyseliny a ty zvyšují korozi stěn kanálů a potrubí. V extrémních případech vznikne tuková kra a dojde k úplnému ucpání kanalizace. Následně musí provozovatel vodohospodářské infrastruktury provést čištění kanalizace kombinovanými tlakovými vozy, které materiál včetně tuků rozplaví a zachytí a ten je pak odvezen na skládku. Stejně tak tuk působí i problémy v samotném procesu čištění na čistírnách odpadních vod a to tím, že prochází čistírnou a zhoršuje vlastnosti aktivovaného kalu a následně tedy i odtokové parametry odpadní vody do recipientu.

Čtěte také: Výzvy recyklace plastů

Řešení pro domácnosti:

Kanalizační řád nezakazuje vypouštět vodu s tuky z domácností, ale povolené koncentrace tuků ve vypouštěné splaškové vodě jsou tak nízké, že z nich zákaz vylévání tuků do odpadů vyplývá. V případě nakládání s kuchyňskými odpady v domácnostech je rozumné oleje a tuky přendat například do krabice od mléka či starého sáčku, olej přelít do PET lahve či láhve od oleje a odevzdat jako tříděný odpad.

Řešení pro restaurační provozy:

Pro vývařovny a podobné provozy platí povinnost zachycení tuků v lapácích tuků a olejů a povinnost řádně je provozovat. Lapák tuků je zařízení sloužící především k ochraně kanalizace před mechanickými problémy při zalepování potrubí tukem. Vhodnost lapáku z hlediska jeho použití s ohledem na kapacitu je dána jmenovitou velikostí (NG) což je bezrozměrné číslo udávající ověřenou schopnost lapáku zachycovat tuky a oleje při odpovídajícím průtoku. Určení jmenovité velikosti je výsledkem zkoušky typu uskutečněné dle ČSN EN 1825-1. Tuková odpadní voda musí být napojena na samostatnou kanalizační větev, která je zaústěna do lapáku tuku a z lapáku pak do komunální kanalizace. Na tukovou kanalizaci se napojují výlevky, dřezy a žlaby z přípraven masa, varny, výdeje jídel, mytí stolního a provozního nádobí (otázkou je napojení odpadů z myček). Základním principem činnosti lapáku tuku je sedimentační proces v čase, který je důležitý pro odstranění volných tuků a ještě mnohem více emulgovaných tuků (emulgovaný tuk se vyskytuje hlavně z odpadních potrubí myček působením chemických prostředků a mechanického účinku trysek). Odsazované tuky a oleje (jsou lehčí) jsou zachycovány na přepážce lapáku. Po určité době provozu (dle provozního řádu), je tuk z hladiny lapáku odčerpáván, po naplnění pak celý lapák vyčištěn. Vzniklý odpad musí být předán oprávněné firmě k likvidaci.

Drtiče kuchyňského odpadu

Kuchyňské odpadky nepatří do kanalizace, je nerozumné lehce oddělitelný odpad drtit a směšovat s odpadní vodou, ze které je následně velmi nákladné jeho odstranění na ČOV. Ti, co používají drtiče kuchyňských odpadů a rozmělněné odpady splachují do kanalizační sítě, porušují kanalizační řád dle vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. Tyto odpady podléhají režimu zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech a dle vyhlášky č. 8/2021 Sb. je kompostovatelný kuchyňský odpad zařazen do kategorie komunálního odpadu. Kuchyňský odpad způsobuje ucpání kanalizační přípojky, ucpání veřejné kanalizace, zvýšení zápachu a podporuje množení hlodavců, kteří dobře živení přežívají v kanalizaci.

Stomatologické ordinace

Každá stomatologická souprava musí být vybavena separátorem amalgámu. Těžké kovy, jako je rtuť obsažená v amalgámu, velmi znečišťují odpadní vody a nesmí být vypouštěny do kanalizace.

Související legislativa

• Zákon č. 254/2001 Sb. - o vodách (vodní zákon) a související předpisy
• Nařízení vlády č. 401/2015 Sb. - o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech
• Zákon o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb.
• Prováděcí vyhláška 428/2001 Sb. kterou se provádí zákon č.274/2001 Sb., o vodovodecha kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění vyhlášky č. 146/2004 Sb. a vyhlášky č.515/2006 Sb.
• Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, v platném znění, vyhláška č. 341/2008 Sb. o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, vyhláška č. 93/2016 Sb., Katalog odpadů.

Historie kanalizační sítě v Praze

Počátky snahy o zavedení systému odvedení a čištění odpadních vod v Praze se datují do druhé poloviny devatenáctého století, kdy se Praha začala měnit v moderní velkoměsto a otázka odvedení odpadních vod se stala velmi aktuální. První komplexní projekt, který založil stávající stokový systém byl Praze předán v roce 1893. Součástí projektu byla i mechanická čistírna odpadních vod s kapacitou 160 tisíc tun odpadní vody denně. Stavba této čistírny započala v roce 1901 a 27. Vznik „Velké Prahy“ v roce 1920 přinesl nové požadavky na budování nových stokových sítí. V této době byl vypracován první generel - koncepční dokument o odvodnění hlavního města. Kapacita původní čistírny přestala stačit na počátku 50. let 20. století, kdy byly na stokovou síť připojovány domy z nové bytové výstavby. Část odpadních vod proto odtékala do Vltavy bez jakéhokoli čištění. Bylo proto rozhodnuto o výstavbě zcela nové čistírny, která byla budována v letech 1959-1965 a plnohodnotně zprovozněna v roce 1967.

Čtěte také: Bioodpad a jeho význam

Kanalizační síť v Praze byla budována jako jednotná, to znamená, že odvádí současně dešťové a splaškové vody. Okrajové části Prahy mají kanalizaci oddílnou, která dešťové a splaškové vody odvádí oddělenými soustavami. Celková délka stokové sítě v Praze je necelých 4000 km, je na ní umístěno téměř 115 tisíc kanalizačních přípojek a 285 čerpacích stanic, které přečerpávají splaškové vody. Vlastníkem kanalizační infrastruktury v Praze je hlavní město Praha, provozovatelem kanalizace v hlavním městě je akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace, a. s.

Mechanický stupeň čištění je prvním stupněm, kterým prochází odpadní voda přiváděná do čistírny. V mechanickém stupni jsou z vody nejprve odstraněny hrubé nečistoty, například větve. Dále přitéká na česle, kde se odstraňují nečistoty jemnější, tzv. shrabky. Denně se z ústřední čistírny odveze na skládku více než 10 tun těchto shrabků.

Biologický stupeň čištění je druhým stupněm, který má za úkol odstranit z odpadní vody organické nečistoty. Znečištění z odpadní vody je v biologickém stupni odstraňováno pomocí mikroorganismů nazývaných aktivovaný kal. Tento kal je následně od vyčištěné vody oddělován, částečně vracen do biologického stupně a částečně zahušťován. V minulosti byly čistírenské kaly využívány jako hnojivo. V současné době jsou buď skládkovány nebo energeticky využívány.

V případě, že se jedná o novou nemovitost, je připojení na kanalizaci řešeno zpravidla v rámci projektové dokumentace objektu. Pokud chce vlastník připojit na kanalizaci stávající objekt, musí si nejprve ověřit možnost připojení v zákaznickém centru Pražských vodovodů a kanalizací. Činžovní domy jsou na kanalizaci bez výjimky připojeny a vlastník domu má s provozovatelem kanalizace smlouvu uzavřenu. Likvidace odpadních vod je služba jako každá jiná a je zpoplatněna. V případě, že dům není připojen na vodovod, ale pouze na kanalizaci, a nemá tudíž měřený odběr vody, stanovuje se úhrada stočného podle vyhlášky.

tags: #co #se #smí #a #nesmí #vypouštět

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně kompostovat
• Motiv dřeva
• Zklidnění mysli s dalajlámou
• Emise a chyby v elektronice
• Parametry vibračního síta na kompost 230