V cukrovarnickém průmyslu je důležité minimalizovat odpad a snižovat spotřebu vody a energie. V tomto odvětví jsou ve velké míře použitelné technologie pro snižování odpadu na minimum, metod pro snížení nebo vyloučení spotřeby vody a dokonce i v oblasti energetické účinnosti.
Dobře řešený systém sběru odpadních vod hraje zásadní roli v účinném snižování množství a/nebo čištění odpadních vod. U nových výrobních zařízení se sběrný systém odpadních vod řeší tak, aby byly tyto různé druhy odpadní vody segregovány. Kromě nekontaminované odpadní vody je třeba uvážit segregaci procesních vod podle jejich charakteristik a instalaci oddělené kanalizace pro plochy s rizikem kontaminace. Realizují se i systémy pro zachycení úniků odpadních vod nebo do zvlášť k tomu určené jímky pro zachycení úniků nebo ztrát rozlitím.
Provádí-li se oddělení proudů s malou zátěží, může být snížena velikost čistírenského zařízení.
Díky povaze používaných surovin a vyráběných produktů jsou odpadní vody, vznikající v potravinářském průmyslu, především v podstatě biologicky odbouratelné.
Pro splnění přísných požadavků na obsah pevných látek se používají filtrační metody. Filtrační metody, na rozdíl od sedimentace nebo flotace, nepotřebují žádné rozdíly v hustotě mezi kapalinou a částicemi. Rozdíl tlaku na obou stranách filtru umožňuje průchod vody filtrem, zatímco částice jsou na filtračním médiu zadrženy.
Čtěte také: Seznam látek poškozujících ozon
Flotační metody se v potravinářském průmyslu používají zvlášť pro zaolejované a tuky obsahující odpadní vody. Flotace je oddělování pevných a kapalných nerozpustných látek na hladinu odpadní vody na nich zachycenými vzduchovými bublinami. Flotační metody se dělí na základě způsobu, jakým jsou vyvíjeny vzduchové bubliny.
Lapače olejů, tuků a lehkých uhlovodíků (benzinu) jsou normalizovány v normách DIN 4041, 4043 a 1999. Dalším vývojem jednoduchého separátoru (DIN) je separátor s rovnoběžnými deskami. Zřizuje se odvaděcí nádrže schopná pojmout obvykle 2-3 hodinový špičkový průtok. Je žádoucí zajistit monitorování odpadních vod tak, aby mohly být automaticky odkloněny do odvaděcí nádrže, je-li to potřebné. Tím se zaručí, že odpadní kapaliny, které nevyhovují technickým podmínkám, mohou být postupně vraceny do proudu odpadní vody.
Hrubé pevné podíly se normálně odstraňují na sítech (či česlicích). Rozestup česlic v hrubých a jemných česlech v čistírnách bývá 60 až 20 mm, ve zvláštních případech i menší. Otvory v automatických sítech mají velikost od 5 do 0,5 mm, přičemž nejběžnější se používají rozměry od 1 do 3 mm. Používané druhy sít bývají pevná síta, bubny, nátrusná síta a filtrační síta k kruhovými otvory nebo pravoúhlými štěrbinami, a drátěné tkaniny. Síta (bubnové filtry) provádějí mechanické oddělování pevných částí z odpadní vody pomocí mikroskopicky jemných tkanin.
Po odstranění hrubých pevných látek je nutné oddělit suspendované pevné látky. Jestliže nelze pevné částice oddělit jednoduchými gravitačními metodami, když jsou např. velmi jemné a mají podobnou hustotu jako voda nebo tvoří koloidní roztoky či emulze, přidávají se chemikálie, které způsobí jejich vyloučení. První fází procesu je destabilizace emulze nebo koloidního systému snížením potenciálu, který je odpovědný za stabilitu systému. Toho se dosahuje dávkováním anorganických chemikálií, jako jsou síran hlinitý, chlorid železitý nebo vápno (CaOH)2.
Sedimentace je oddělování suspendovaných pevných částic, těžších než voda, z vody. Flotace je odstraňování materiálů lehčích, než voda (např. jedlých olejů a tuků). Základním mechanismem flotace vzduchem je uvádění malých vzduchových bublin do odpadní vody, která obsahuje suspendované látky k flotaci. Vzduchové bubliny se zachycují na chemicky upravených částicích a vynášejí je k hladině. Zde se pevné podíly hromadí, zahušťují a odstraňují se mechanickým sběrem nebo odsáváním. Pro zlepšení adheze bublinek k pevným částicím se používají chemikálie, jako jsou (některé) polymery, síran hlinitý nebo chlorid železitý.
Čtěte také: CNG nebo Benzín: Ekologičtější varianta?
Nejběžněji se používá metoda DAF pro svou účinnost při odstraňování řady pevných látek. Typická jednotka DAF pracuje s tlakem 40 až 90 psi, tj. 3 až 6 barů. Vzduch se normálně vpravuje do recyklovaného proudu zpracovávané odpadní vody, která již jednotkou DAF prošla. Přesycená směs vzduchu a odpadní vody vytéká do velké flotační nádrže, v níž se tlak uvolňuje a tvoří se množství malých vzduchových bublinek. Volba chemikálií pro koagulaci a flokulaci závisí na tom, co se má dále provádět s kaly z DAF. Důležité je sledovat toxicitu a případně biologické čištění.
Biologické čištění je odbourávání rozpuštěných organických látek mikroorganismy. Biologické věže jsou nadzemní nádrže obsahující plastovou náplň s velkým povrchem. Na něm se drží tenká vrstva mikroorganismů, která spotřebovává organický materiál. Vyčištěná odpadní voda se obvykle recykluje přes biologickou věž, aby byla dále zpracována. Plastová náplň druhu, používaného v biologických věžích, má poměr povrchu k objemu hmoty 100-240 m2/m3.
Provozovatel odůvodňuje výběr a výkon čistírny na základě požadované úrovně vyčištění. Biologické čištění je odbourávání rozpuštěných organických látek mikroorganismy. Anoxické procesy využívají biologické redukce donorů kyslíku. Biomasa se provzdušňuje a udržuje v suspenzi v reaktorové nádobě. Je to nejběžněji používaný způsob v potravinářském průmyslu. Zatěžování je asi 0,1 kg BSK/kg MLSS.
Zápach šířící se z kalových polí, kam cukrovar vypouští odpadní vody, obtěžuje obyvatele Litovle dlouhodobě. Někdy je zamoření snesitelnější, jindy je zápach velmi silný. Místní samospráva i obyvatelé tlačí na vedení cukrovaru, aby investoval do modernizace. Litovelská cukrovarna ujišťuje, že chce situaci řešit, čímž by se zabránilo uvolňování zápachu z nečištěné vody do okolí nádrží. Cukrovar zahájil řepnou kampaň a čeká na schválení potřebných úprav.
Čtěte také: Problém odpadních vod u mořských hotelů
tags: #co #vypouští #do #ovzduší #cukrovar #technologie