Látky poškozující ozonovou vrstvu: Seznam a dopady

V září 1987 byl podepsán Montrealský protokol, který je vnímán jako jedna z nejúspěšnějších forem mezinárodní spolupráce v oblasti ekologie. Protokol reagoval na rostoucí ozonovou díru a s ní spojené zdravotní problémy obyvatel v postižených oblastech. Montrealský protokol: Krok, který zachránil ozonovou vrstvu?

Ozonová vrstva a její význam

Jednou ze součástí atmosféry Země je ozonová vrstva nacházející se 15-30 kilometrů nad zemským povrchem. Ozonová vrstva blokuje škodlivé ultrafialové záření, které u lidí může způsobovat rakovinu, u zvířat mimo jiné problémy s rozmnožováním. Úbytek stratosférického ozonu poprvé zaznamenali již v 60. letech Sherwood Rowland a Mario J. Molina. Během 70. let pak tito chemici dokázali popsat mechanismus poškozování ozonové vrstvy, za což později dostali Nobelovu cenu za chemii.

Příčiny vzniku ozonové díry

Jako příčina vzniku ozonové díry byly označeny freony, halogenované uhlovodíky rozšířené v průmyslu od 20. let 20. století. Tyto látky se hojně využívaly zejména v 60. a 70. letech. Freony měly řadu nesporných výhod - byly nehořlavé, bezbarvé, bez zápachu a nepůsobily toxicky při vdechování. Jenže zatímco ve spodní vrstvě atmosféry nepodléhají tyto látky chemickým reakcím, ve stratosféře se rozpadají. Vlivem jejich součástí následně dochází k narušování přirozeného vzniku ozonu.

Látky poškozující ozonovou vrstvu se začaly ve velkém rozsahu používat ve druhé polovině minulého století v souvislosti s rozvojem chladírenského průmyslu (ledničky, mrazničky) a nárůstem množství vyráběných klimatizací. Využívaly se také v protipožární ochraně, jako nadouvadla izolačních pěn, v zemědělství proti škůdcům a chorobám, v nátěrových hmotách jako rozpouštědla, ve zdravotnictví jako hnací plyn inhalátorů apod.

Mezinárodní opatření

Ve chvíli, kdy bylo prokázáno, že ztenčení ozonové vrstvy není přírodní jev, ale důsledek lidské činnosti, začala odborná veřejnost tlačit na zavedení konkrétních opatření. Argumenty v podobě dvojnásobného nárůstu rakoviny kůže v postižených oblastech a dalších zdravotních potíží byly velmi silné.

Čtěte také: CNG nebo Benzín: Ekologičtější varianta?

V roce 1985 vytvořili zástupci 27 států ve Vídni první mezinárodní dokument upozorňující celý svět na škodlivé působení průmyslově vyráběných freonů. V témže roce dosáhl rozsah ozonové díry svého maxima - necelých 29 milionů km². Na základě tzv. Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy byl o dva roky později vytvořen Montrealský protokol, který definoval konkrétní látky poškozující ozonovou vrstvu a závazné normy pro jejich emise.

Montrealský protokol byl podepsán 16. září 1987 a postupně k němu přistoupily všechny členské země OSN. Právě 16. září je každoročně připomínáno jako Mezinárodní den ochrany ozonové vrstvy. Protokol začal platit 1. ledna 1989 po ratifikaci listiny ze strany prvních 17 států. Zpočátku se seznam látek poškozujících ozonovou vrstvu soustředil především na freony a halony. Nicméně jak bylo zjištěno, že se na vzniku ozonové díry podílejí i jiné látky, bylo potřeba je do protokolu doplňovat. K tomu posloužilo několik dodatků k Montrealskému protokolu - Londýnský dodatek z roku 1990, Kodaňský v roce 1992, Pekingský z roku 1999 a Montrealský dodatek podepsaný v roce 2007. Protokol stanovoval termíny postupného snižování emisí s ohledem na hospodářskou vyspělost země. Tím, že k Montrealskému protokolu přistoupily všechny členské státy OSN, je vnímán jako ideální příklad mezinárodní spolupráce.

Seznam látek poškozujících ozonovou vrstvu

Nejvíce emisí se do atmosféry dostalo do konce 80. let 20. století, kdy se na základě výskytu tzv. ozonové díry nad Antarktidou začalo výrazně omezovat používání téměř stovky látek prostřednictvím Vídeňské úmluvy (1985) a Montrealského protokolu (1987). V současné době se podařilo snížit celosvětovou výrobu a spotřebu oproti 80. letům 20. stol. o 98%.

Látky poškozující ozonovou vrstvu obsahují chlor či brom. Známé jsou pod označením „freony“ (tzv. CFC a HCFC látky), halony a další. Jejich vliv na ozonovou vrstvu se charakterizuje hodnotou potenciálu poškozování ozonové vrstvy (ODP z anglického ozone depleting potential). Kromě toho jsou všechny látky poškozují ozonovou vrstvu významnými skleníkovými plyny. Tyto látky mají při vypuštění do atmosféry různou dobu životnosti, od jednotek po stovku let.

Mezi nejdůležitější látky poškozující ozonovou vrstvu patří chlorfluorované uhlovodíky CFC neboli tvrdé freony a obdobné látky obsahující i brom zvané halony. Z jednotlivých látek možno jako příklady uvést tetrachlormetan, metylchloroform, metylbromid, formaldehyd apod. Ve srovnání s tvrdými freony jsou pro ozonovou vrstvu poněkud menším nebezpečím neúplně halogenované uhlovodíky - hydrochlorfluorovodíky HCFC neboli měkké freony, a to pro svoji menší stálost během vertikálního transportu v atmosféře až do ozonové vrstvy. Látky typu HCFC jsou postupně nahrazovány látkami typu HFC (hydrofluorouhlovodíky), které vzhledem k absenci atomu chloru nepoškozují ozonovou vrstvu, většinou jsou to však silné skleníkové plyny.

Čtěte také: Problém odpadních vod u mořských hotelů

Současný stav ozonové vrstvy

Jsou však účinky přijaté úmluvy skutečně prokazatelné? Touto otázkou se zabývaly výzkumnice Goddardova centra vesmírných letů NASA Susan Strahanová a Anne Douglassová. Na začátku roku 2018 obě vědkyně publikovaly práci, ve které poukazují na skutečnosti, proč je velmi obtížné stanovit jednoznačný závěr. Výzkumnice se tedy zaměřily na oxidy dusíku a molekuly chloru, jejichž chování je podobné, jako u freonů. Na základě tohoto zkoumání obě vědkyně tvrdí, že Montrealský protokol skutečně funguje. Tomu ostatně odpovídá i postupné zacelování ozonové díry. Ta by však podle odhadů mohla zcela zmizet až někdy okolo roku 2060 - samozřejmě za předpokladu, že všichni budou protokol skutečně dodržovat. V minulých letech totiž bylo zjištěno, že některé továrny například v Číně se zakázanými látkami běžně pracují.

Jak to tedy s ozonovou vrstvou vypadá aktuálně? Ke konci roku 2019 americké agentury NASA a NOAA potvrdily, že ozonová díra nad Antarktidou byla v září a říjnu nejmenší za celou historii jejího moderního sledování. Tato zdánlivě dobrá zpráva se však podle nich rozhodně nedá přičítat lidské zásluze. Hlavní příčinou jsou totiž vysoké teploty ve stratosféře a podle vědců rozhodně nejde o znamení, že by se ozón začal obnovovat. O několik měsíců později se navíc otevřela nová ozonová díra nad Arktidou, kde vědci zaznamenali největší úbytek ozonu za několik posledních desetiletí. V okolí severního pólu už sice byly spatřeny malé ozonové díry i v minulosti, velikostí se však ani vzdáleně nemohou rovnat rekordně nízkým hladinám ozonu, které se nad Arktidou nacházejí aktuálně.

Legislativa EU

Základním předpisem EU je nařízení (EU) 2024/590 (PDF, 1,22 MB), které primárně stanovuje zákaz výroby, uvádění na trh a použití látek poškozujích ozonovou vrstvu. Zároveň však v souladu s Montrealským protokolem stanovuje výjimky, které některé činnosti povolují, a pro tyto výjimky určuje pravidla jejich používání.

Za určitých podmínek jsou umožněna tato používání látek poškozujích ozonovou vrstvu:

• Vstupní suroviny (látky, které jsou předmětem chemické transformace v procesu, při kterém jsou zcela změněny proti svému původnímu složení)
• Technologická činidla (procesy specifikuje příloha č. 3 nařízení (EU) 2024/590)
• Laboratorní a analytická použití Se vstupem v platnost nařízení (EU) 2024/590 zanikla povinnost registrace v rejstříku „LabODS Registry“. . Seznam činností, které jsou a nejsou považované za základní laboratorní použití látek poškozujících ozonovou vrstvu je uveden v nařízení Komise (EU) č. 291/2011 (PDF, 722,76 kB).
• Kritická použití halonůJsou stanoveny výjimky pro použití látek poškozujících ozonovou vrstvu, které se využívají zejména v požární ochraně v letectví, vojenské technice apod. Dovoz/vývoz do/z EU látek poškozujících ozonovou vrstvu je povolen pouze na základě licence udělené Evropskou Komisí. Sebrané použité halony jsou v rámci ČR shromažďovány v Halonové bance situované v Chebu.

V současné době stále existuje řada zařízení, která v sobě obsahují některou z látek poškozujích ozonovou vrstvu. Nejčastěji se jedná o typ označovaný HCFC (hydrofluorchloruhlovodíky). Zařízení s obsahem těchto látek poškozujích ozonovou vrstvu bylo možné do konce roku 2014 také opravovat a látku HCFC v případě nutnosti doplňovat. Od 1. ledna 2015 však platí úplný zákaz jejich použití pro servisní účely. Pro zařízení s obsahem látek poškozujích ozonovou vrstvu platí před jejich demontáží nebo likvidací povinnost látky znovuzískat (odsát) za účelem jejich zneškodnění.

Čtěte také: Škodlivé látky v dieselových spalinách

Na národní úrovni je oblast látek poškozujích ozonovou vrstvu a nakládání s nimi právně upravena zákonem č. 73/2012 Sb. a vyhláškou č.

Nová nařízení EU o F-plynech

Byla zveřejněna dvojice nových nařízení Evropské unie o fluorovaných skleníkových plynech (tzv. F-plynech)*(EU) č. 2024/573a o látkách poškozujících ozonovou vrstvu (tzv. regulované látky)**(EU) č. 2024/590, které nahrazují dosavadní předpisy(EU) č. 517/2014a(EU) č. 1005/2009.

Již třetí generace této unijní legislativy se snaží postupně snížit emise F-plynů* v souladu s klimatickými cíli EU, Pařížskou dohodou i Montrealským protokolem. Jedná se o látky, které mají výrazně vyšší potenciál globálního oteplování (GWP) než CO2, a to v řádu sto až desetitisíc násobku. K roku 2050 se počítá s úplným ukončením jejich spotřeby. Nová nařízení přinášejí zpřísnění stávajících opatření včetně zákazu uvádění na trh některých výrobků a zařízení, u kterých existují komerčně běžně dostupné náhrady. Zavádí také nové požadavky ve vztahu k prevenci emisí těchto látek.

Zákazy uvádění na trh výrobků s HFC látkami

Nařízení zavádí úplný zákaz uvádění na trh několika kategorií výrobků a zařízení s obsahem HFC látek (příloha IV). U mnohých zařízení bude zákaz postupně rozšiřován podle jejich výkonu a také s ohledem na hodnotu potenciálu globálního oteplování obsaženého F-plynu. Zákaz použití těchto látek se v letech 2025 - 2035 dotkne domácího chlazení, chladičů kapalin (tzv. chillerů), monoblokových i dělených klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel, pěn, aerosolů a také elektrických spínacích zařízení, která používají fluorid sírový (SF6).

Pro malá monobloková tepelná čerpadla a klimatizace s maximálním jmenovitým výkonem do 12 kW včetně a s F-plyny o GWP 150 a více bude platit úplný zákaz uvádění na trh od roku 2027. V roce 2032 už tato zařízení s obsahem jakýchkoliv F-plynů nebude možné uvádět na trh. Dělená tepelná čerpadla a klimatizace čekají zákazy postupně podle jmenovitého výkonu a GWP obsaženého F-plynu. Úplný zákaz uvádění na trh nastane v roce 2035. Již nyní jsou na trhu k dispozici tepelná čerpadla využívající přírodní chladiva, zejména propan. Také výrobci v České republice postupně přecházejí k těmto náhradám. Neznamená to tedy konec tepelných čerpadel, jen bude nutné používat jiné chladicí médium.

Povinná recyklace a regenerace F-plynů

U stávajících chladicích zařízení obsahujících F-plyny s vysokým potenciálem globálního oteplování (GWP) 2500 a více bude od roku 2025 možné pro jejich servis a údržbu použít pouze látky recyklované a regenerované. Úplný zákaz servisu F-plyny s GWP 2500 a více u těchto zařízení bude platit od roku 2030. Analogicky bude možné pro servis stávajících chladicích zařízení od roku 2032 použít pouze recyklované a regenerované F-plyny s GWP 750 a více. Toto načasování souvisí s předpokládanou životností dotčených chladicích zařízení. Pro zařízení určená k chlazení výrobků na teploty pod -50°C je stanovena výjimka pro použití recyklovaných či regenerovaných F-plynů bez omezení.

Novinkou v obou nařízeních je od roku 2025 zavedení povinnosti znovuzískávání jak F-plynů, tak látek poškozujících ozonovou vrstvu z izolačních materiálů budov v rámci jejich renovací a demolic za účelem jejich zneškodnění. Oba typy látek se používaly jako nadouvadla při výrobě izolačních materiálů.

tags: #plyny #narušující #ozonovou #vrstvu #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení Britannicu: Hlubší pohled
• Tipy pro ucpaný odpad v koupelně
• Fotovoltaické dotace
• Problematika odpadu v islámu
• Rozdíly v chovu plazů