Ohrožení čolka karpatského (Lissotriton montandoni)

Čolek karpatský (Lissotriton montandoni) je druh čolka z čeledi mlokovitých. Patří mezi karpatsko-sudetské endemity.

Popis a biologie

Čolek karpatský je 65-95 mm velký ocasatý obojživelník, tedy srovnatelný s běžným čolkem obecným. Samice jsou z pravidla větší než samici. Výrazným znakem jsou hřbetní oblé dorzolaterální (na stranách podél celého hřbetu) kožní lišty, které jsou dobře viditelné hlavně u samců v době rozmnožování. Tělo tak na průřezu vypadá v horní části hranatě. Hlava je ve srovnání s čolkem obecným širší, svrchu jsou na ní tři podélné rýhy.

V době rozmnožování mají samci v místě hřbetního hřebene jen nízkou kožní lištu, která přechází plynule v celokrajný ocasní ploutevní lem. Ocasní lem samců je potom zakončen zřetelně odlišeným nitkovitým kožním přívěškem. Zatímco u samic je ocasní lem zakončen pouze krátkou kožní špičkou.

Zbarvení čolka karpatského je žlutohnědé až olivově zelené s prosvítajícími oranžovými až okrovými odstíny. V době rozmnožování se u samců setkáme s tmavými skvrnami po celém těle, které mohou splývat a vytvářejí dojem mramorování. Nejvíce jsou tyto skvrny a vytvořené mramorování koncentrovány na hlavě. Středem ocasu se táhne hnědočervený nebo purpurový pruh. Spodní strana ocasu je pak bílá nebo lehce nažloutlá. Mezi zbarvením břicha a boky těla je ostrá linie. Břicho je sytě oranžové až žlutooranžové. Chodidla zadních nohou jsou černá. Samci jsou mnohem méně skvrnité než samci. Po stranách hřbetu mají obvykle dva dorzolaterální pruhy splývajících hnědých skvrn.

Možná záměna

Vzhledově podobným druhem je čolek hranatý (Lissotriton helveticus), jehož výskyt, a to na východním okraji areálu rozšíření druhu, je v ČR soustředěn pouze do západní části území (Kraslicko) a oba druhy tak dělí více než 350 km. Tedy záměna obou druhů v terénu není možná. V případě jedinců mimo období rozmnožování nebo i během něj je pak podobnost samic čolka karpatského a obecného (Lissotriton vulgaris) relevantní.

Čtěte také: Proč ubývá čolků?

Rozšíření a stanoviště

V České republice je rozšíření čolka karpatského soustředěno do pohoří náležící ke Karpatskému oblouku (Beskydy, Hostýnsko-vsetínské vrchy) a Hrubého Jeseníku. Jesenické lokality představují izolovanou a nejzápadnější populaci druhu v rámci celého areálu rozšíření.

Nároky na stanoviště jsou u čolka karpatského srovnatelné s čolkem horským a často se tak vyskytují společně. Jedná se o lesnatou krajinu od 400 do 1000 m n. m., kde se rozmnožuje v lesních rybnících, tůních, nádržích nebo kalužích na lesních cestách. Lokality bývají značně zastíněny, ale výjimkou nejsou ani osluněné luční tůně, požární nádrže či zasněžovací nádrže. Obývá malé vodní plochy jako jsou louže, jezírka, tajchy a mokřady. Vyskytuje se zejména ve vyšších polohách v jehličnatých a bukových stanovištích.

Zimování u nás probíhá na souši, ze zahraničí je doloženo i zimování ve vodě. Perioda rozmnožování je soustředěna od dubna do června. V případě vyschnutí vhodných nádrží dokáže rozmnožování pozastavit nebo upravit do vhodných podmínek. Páření předcházejí zásnubní tance, vizuálně podobné tancům čolka obecného, což může být také jednou z příčin doloženého úspěšného křížení obou druhů. V nepříznivých podmínkách a chladných lokalitách mohou larvy přezimovat a metamorfovat až v následujícím roce.

Ohrožení

Druh ustoupil především v důsledku změn vodního režimu v krajině jako jsou: odvodňování luk a hlavně lesů, regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí, přeměna podmáčených podhorských a horských luk na louky kulturní nebo jejich proměna v pole atd.

Velmi významným problémem pro čolky karpatské je absence narušení půdy (disturbancí), ať už pastvou nebo jinými způsoby, vedoucí k degradaci ploch a rychlejšímu zazemňování tůněk. Negativní vliv na čolky má též chemizace v lesnictví, opravy, zpevňování a asfaltování lesních hlinitých cest a úpravy lesních cest a svážnic v cyklostezky a odvodňování příkopů podél silnic a cest.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Původní stanoviště čolka karpatského jsou negativně ovlivňovány intenzivním lesním hospodařením, odlesňováním krajiny, používáním těžké techniky a znečisťováním prostředí (pesticidy, depozice dusíku).

Obecně lze shrnout, že čolci trpí jednak zánikem biotopů, jednak nevhodnými zásahy do biotopů. Je ohrožován ztrátou biotopu. Obecně lze tyto problémy shrnout jako ztrátu vhodných biotopů a zásahem do biotopu.

Ochrana

Čolek karpatský je druhem, který na lokalitách svého výskytu nemůže dlouhodobě prosperovat bez provádění pravidelných nebo alespoň občasných managementových zásahů, které by měly mít alespoň občas podobu disturbance.

Optimální rozmnožovací nádrž by měla být menší velikosti, s významným podílem mělčin a jen s minimálním podílem vegetace. Údržbu požárních a jiných nádrží s výskytem čolka karpatského je nutné skloubit s ročním cyklem čolků a jejich ekologickými nároky. Především není vhodné provádět zde žádné zásahy v dubnu až září, ovšem nutné je individuální posouzení každé konkrétní lokality před zásahem.

Na lokalitách čolka karpatského je vhodné provádět občasné disturbance povrchu, a to jak vodního tak suchozemského prostředí. Pro čolka karpatského je v lesích důležitá přítomnost nezpevněných lesních cest s kalužemi v co největším rozsahu. Není tedy obecně žádoucí zpevňovat lesní cesty, zejména pak ty, kde se tvoří kaluže se stojatou vodou. Naopak žádoucí je vytvářet nové nezpevněné cesty napříč lesními porosty. Je také nutné nezasypávat a nezarovnávat vyjeté koleje vznikající při těžbě pojezdem a zapadáním vozidel. Tyto na pohled nevzhledné koleje jsou po naplnění vodou pro čolky velmi důležité a jejich vznik by měl být v lesích podporován. Stejně tak je v lesích žádoucí jakékoli narušení povrchu půdy pohybem těžařské techniky. Po těžbě by tedy neměl být plošně upravován povrch do předchozího stavu. Jako vhodné lze hodnotit odstraňování některých stromů včetně kořenového systému a ponechání v tomto místě obnaženou půdu.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Velikost od několika dm2 do 100 m2 s maximální hloubkou do 80 cm a průměrnou hloubkou do 40 cm, alespoň na polovině plochy tůně by měly být mělčiny do 30 cm hloubky. Tůně by měly být vždy neprůtočné, budované buď na místech s vyšší hladinou spodní vody nebo s předpokladem dobrého plnění srážkovou vodou během sezóny. Místo pro tůně, které mají sloužit k rozmnožování čolka karpatského, by nemělo být zcela osluněné, alespoň částečné zastíněné dřevinami je důležité. Vhodné je vždy na lokalitě budovat více tůní rozdílných parametrů, s rozdílnou mírou oslunění (osluněné tůně by měly být ve výrazné menšině).

EU: druh příloh II a IV (sm.

tags: #kolka #karpatská #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Význam biodiverzity
• DEKRA a emise
• Analýza celosvětového odpadu
• Problémy recyklace plastů
• Výpočet Odpadu Matematicky