V dnešním světě, kde se každý den vyrábí a spotřebovává obrovské množství zboží, je recyklace jedním z nejzákladnějších principů, kterými se řídíme při snaze o udržitelnost životního prostředí. Recyklace je proces, který nám umožňuje znovu využít materiály, které by jinak skončily na skládkách nebo v přírodě, a tím přispíváme k ochraně naší planety. Proto je důležité vědět, jakou recyklační značkou označit obal, aby mohli koncoví zákazníci správně třídit odpad a přispívat tak k udržitelnosti naší planety.
Recyklační značky jsou univerzálním jazykem, který nám pomáhá pochopit, z jakého materiálu je obal vyroben a jak s ním správně naložit po použití. Jsou to symboly, které nám poskytují informace o tom, zda je obal vyroben z plastu, papíru, skla nebo jiného materiálu, a do jaké popelnice patří. Prozkoumáme různé druhy materiálů, které běžně používáme při výrobě obalů, a naučíme se, jak je správně třídit a recyklovat.
Mezinárodní univerzální recyklační značka (International Universal Recycling Code) se skládá z trojúhelníku tvořeného třemi šipkami. Tento trojúhelník je pak doplněn o číselné či textové označení materiálu, anebo o obojí zároveň.
U obalů složených z více materiálů se v textu uvádí písmeno „C“, které symbolizuje slovo "composite" (složený), a za lomítkem následuje text převažujícího materiálu podle jeho hmotnosti. Tímto způsobem se snadno a elegantně předávají důležité informace o složení obalu, což umožňuje spotřebitelům učinit informované rozhodnutí o jeho dalším osudu.
Plast má mnoho podob a různorodých vlastností (plasticita, odolnost, měkkost či tvrdost atd.), proto je nejen v obalovém průmyslu tak populární. A právě plast je často používán při výrobě kombinovaných obalů.
Čtěte také: Česká kategorizace odpadů
Mezi obaly, u kterých je třeba při třídění zpozornět, patří zejména kombinované obaly. Kombinované obaly se skládají z více než jednoho druhu materiálu. Tyto obaly poznáme podle značení na obalech, jehož součástí jsou tzv. materiálové značky. V případě kombinovaných obalů začínají písmenem „C“ (z angl. „composite“ = kompozitní) a následuje lomítko, za kterým je uveden konkrétní materiál (respektive jeho zkratka, např. PAP = papír), který v obalu převládá.
Do směsného odpadu patří v podstatě všechny drobné odpady, které se nedají recyklovat, nepatří do sběrného dvora a nejsou nebezpečným odpadem. Dále věci, které zdánlivě patří do tříděného odpadu, ale už se recyklovat nedají (např. rulička od toaletního papíru, papírové plato od vajec) a nebo jsou znečištěné (např. "papírové" obaly od měkkých tvarohů nebo másla).
Patří sem léky (ty se odevzdávají v lékárnách), zářivky, výbojky, akumulátory, baterie, ledničky, mrazničky, barvy, lepidla a oleje, pneumatiky, počítače, elektronika, tonery do tiskáren. Všechny tyto výrobky je nutné odevzdat ve Sběrných dvorech (elektroniku a běžné baterie i v prodejnách elektroniky), případně počkat, až obec uspořádá mobilní svoz nebezpečného odpadu.
Pro třídění odpadu máme celou řadu možností, jako síť veřejně dostupných barevných kontejnerů, door-to-door systém sběru odpadu, sběrné dvory a mnoho dalších. I přes tento propracovaný systém třídění si ale musíme uvědomit, že ne všechen odpad se recykluje.
V Česku se sklo recykluje, nepočítáme-li vratné lahve, lidé sklo vyhazují do zelených nebo bílých kontejnerů. Pokud jsou v místě oba kontejnery, je nutné rozlišovat sklo čiré (do bílého kontejneru) nebo barevné (do zeleného kontejneru).
Čtěte také: Česká republika a dobrovolná ochrana přírody
V Česku se nápojové kartony třídí na některých místech, kde pro ně existují kontejnery s oranžovou nálepkou (kontejnery nemusí být celé oranžové a dokonce může jít třeba jen o oranžové pytle) a nebo kde je možné je třídit společně s plasty (do žlutých kontejnerů, které mají i oranžovou nálepku).
Biologicky rozložitelný odpad již v některých místech lze také vyhazovat do popelnic k tomu určených. Pod bio odpadem si lze představit biologicky rozložitelný odpad, který nepřišel do kontaktu s produkty živočišného původu a nebyl znečištěn nebezpečnými látkami.
Čtěte také: EVVO v praxi