Podzimní péče o trávník, kompost a ovocné stromy

Podzim je obdobím, kdy se zahrada připravuje na zimu. I když se zdá, že práce ubývá, je důležité věnovat pozornost trávníku, kompostu a ovocným stromům, abychom zajistili jejich zdraví a vitalitu pro nadcházející sezónu.

Péče o trávník na podzim

Při mírném a teplém podzimu trávník roste ještě i v listopadu. I když jste v sezoně zvyklí sekat ho nakrátko, při posledním podzimním sečení ho ponechte raději 5 cm a vyšší, aby byly lépe chráněny odnožovací uzly a kořeny před rozmary zimy.

Posečenou trávu sbíráme do koše, případně ji shrabujeme spolu se spadaným listím. Na pokoseném trávníku bez listí je menší nebezpečí napadení chorobami, po nichž na jaře zůstávají holá místa. Jedná se o tzv. vyzimování trávníků.

Mezi podmínky zvyšující napadení patří velmi pozdní výsev, neošetření (neposečení) před zimou, trávník se silnější vrstvou „stařiny“, nadměrné hnojení dusíkem, nedostatečné zásobení draslíkem a zásadité pH půdy.

• Starší a namáhané (sešlapáváné) trávníky potřebují i radikálnější zásah, jímž je provzdušnění až do hloubky 10 cm, k tomu účelu slouží speciální vidle s dutými hroty nebo provzdušňovací válce.
• Nepřehnojovat dusíkem, lépe přihnojit draslíkem a sírou a pěstovat odrůdy se zvýšenou odolností.

Nově založené trávníky přihnojíme vyzrálým kompostem.

Čtěte také: Jak kompostovat ruličky od toaletního papíru

Nejběžnější choroby trávníků:

• Sněžná světlorůžová plísňovitost trav (plíseň sněžná; Monographella nivalis, Microdochium nivale).
• Houby rodu Fusarium.
• Sněžná šedobílá (tyfulová) plísňovitost trav (paluška travní; Typhula incarnata).

Kompostování na podzim

Podzim je nejvhodnějším obdobím k založení nového kompostu. Při jarním tání totiž dochází vlivem dostatečné vlhkosti a zvyšující se teplotě k velmi rychlému rozkladu veškerého bioodpadu nahromaděného na podzim a přes zimu.

Správný kompost je plný živých organizmů, takže má vlastní biorytmus. Rozklad (tlení) organických zbytků a jejich přeměna na kompost probíhá rychle, pokud jsou dostatečně vlhké, mají přístup vzduchu a obsahují přiměřené množství živin pro drobné živočichy a mikroorganizmy (bakterie, plísně, žížaly a další půdní organizmy), které zbytky postupně rozkládají.

Vhodné místo pro kompost je v polostínu, pod vyšším stromem. Do kompostu patří jen organický odpad, tedy zbytky zeleniny, ovoce, vaječné skořápky a zahradní odpad - listí, podrcené větve stromů a keřů, odkvetlé květy, posekaná tráva aj.

Nepřítomnost vzduchu (přemokření) a sucho proces přeměny zastavují. Správný poměr vzduchu a vlhkosti v kompostu podpoříme smícháním jemného zeleného materiálu, jako je posečená tráva či kuchyňský odpad ovoce, zeleniny, vlhké listí s hrubým materiálem, například nasekanými, nadrcenými větvemi, pilinami apod. zhruba v poměru 3:1. Optimální je jednotlivé složky pravidelně vrstvit.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Základ kompostu tvoří asi 25 cm vysoká vrstva drceného dřevěného odpadu větviček a pilin. Druhou vrstvou je promíchaný odpad, posečená tráva (ideálně promíchaná s organickými zbytky z domácnosti) nebo listí. Také můžeme přidat (podle kyselosti tlející hmoty) mletý dolomitický vápenec a pro urychlení kompostování dusíkaté hnojivo. A naočkujeme ho vhodnou mikroflórou přidáním kvalitního zralého kompostu.

Poté znovu přijde na řadu drcený odpad, tráva a listí až po úplné naplnění kompostu (optimální je výška 1 m s půdorysem 1x1 m) nebo kompostéru.

Původní starý kompost na podzim přeházíme (masu nabíráme vidlemi z boku, ukrajujeme ji) přes hrubé síto a nezetlené zbytky, stonky, větvičky přidáme k novému kompostu.

Zralý kompost, v němž už nerozeznáváme původní materiál, z kterého vznikl, je vhodným hnojivem pro všechny rostliny na zahradě a můžeme ho přimíchat i do substrátu pro rostliny v nádobách.

Klasický kompost můžeme vyměnit za kompostér, který na zahradě vypadá úhledněji. V otevřených kompostech lépe prosychá zvláště vlhčí materiál (tráva ze sekačky apod.). Nevzniká v nich tedy zbytečné množství zapáchající tekutiny jako v uzavřených kompostérech.

Čtěte také: Kompost v permakultuře

Nevýhodou (oproti uzavřeným kompostérům) je delší doba zrání, a také to, že je vidět na materiál (zbytky), které jsou na kompostu uloženy. Plastové uzavřené kompostéry zvyšují tepelnou izolaci stěn a díky větracímu systému urychlují průběh kompostování, zrání trvá zhruba čtyři týdny.

Likvidace spadaného listí

Typickou podzimní prací na zahradě bývá úklid spadaného listí. Většinou tento úklid provádíme zejména z estetických důvodů, ale tato činnost má ještě další ozdravný (fytosanitární) význam.

Značná část houbových patogenů přezimuje ve zbytcích napadených listů, plodů, méně na povrchu letorostů a pod šupinami napadených pupenů.

Listí se běžně používá k výrobě kompostu nebo jako tepelná izolace k ochraně rostlin před mrazem a ořechové listí i jako repelent proti hlodavcům (cibuloviny, nové výsadby citlivějších dřevin atd.).

Je vžitá tradice, že listí napadené chorobami se většinou pálí nebo vyhodí do nádoby na odpad, podobný osud rovněž postihne i listí ořešáku (dubu), protože se traduje, že je pro vyšší obsah tříslovin ke kompostování nevhodné (škodlivé).

Vyšší obsah tříslovin jen trochu zpomaluje rozklad a zvyšuje kyselost vzniklého kompostu (je vhodný pro rododendrony a vřesovištní rostliny). Pokud však není listí napadeno některou karanténní chorobou (např. bakterielní spála růžokvětých), nemusíme se bát jeho zkompostování.

Pro urychlení rozkladu (případně otupení kyselosti) však přidáme při zakládání kompostu k listí trochu mletého vápence, nejlépe dolomitického (obsahuje kromě vápníku i hořčík) a kompost kvalitně překryjeme 8-10cm vrstvou zeminy, abychom na jaře zabránili případnému úniku zárodků onemocnění z nerozložených listů. Můžete také použít dle návodu některý z prodávaných „urychlovačů kompostů“.

Při zakládání kompostu jenom z listí je vhodné přidat pro urychlení trochu dusíku (N) optimálně ve formě granulí močoviny (nepřehnojit!). Ty fungují na stejném principu jako granulovaný hnůj.

Strupovitost jabloně a hrušně

Z významných chorob, jejichž výskyt v průběhu vegetace lze do určité míry ovlivnit již v podzimním období, je strupovitost jabloně (Venturia inaequalis). Choroba napadá listy, květy i plody, zcela výjimečně i letorosty.

Choroba přezimuje na napadených opadlých listech, na kterých se v plodnicích vyvíjí ve vřeckách askospory. Askospory jsou na jaře zdrojem primárních infekcí. Proto je důležitým opatřením v podzimním období u výsadeb jabloní likvidace opadlých listů napadených strupovitostí jabloně, případně omezení zdroje infekce podzimním postřikem spadaných listů močovinou, pro urychlení rozkladu.

Obdobná situace je i u strupovitosti hrušní (Venturia pirina). Tato choroba napadá listy, květy, plody a velmi často také letorosty. Skvrny na listech jsou obvykle tmavší, menší a ostřeji ohraničené než u strupovitosti jabloně.

Skvrnitost listů třešně

Další z chorob, která se velmi často a ve značné intenzitě vyskytuje, je skvrnitost listů třešně (Blumeriella jaapii). Tato choroba postihuje třešeň, višeň, mahalebku, rovněž se vyskytuje na slivoni, meruňce, broskvoních a dalších příbuzných okrasných i divoce rostoucích dřevinách. Velmi náchylné jsou některé odrůdy višní.

Podzimní výsadba a péče o ovocné stromy

V zahradnictvích neseženete prostokořenné ovocné stromky celoročně. Koupit je můžete většinou na jaře mezi březnem a květnem nebo na podzim většinou v říjnu a listopadu. Čím dříve ovocný stromek na podzim vysadíte, tím lépe se ujme. Při suchém podzimu, je asi budete muset i zalévat. Zde je potřeba podotknout, že prostokořenné školkařské výpěstky určené k uvádění do oběhu se mohou odlisťovat, sklízet a expedovat až po ukončeném uznávacím řízení, tj. koncem září.

Na podzim bývá také většinou i větší výběr při nákupu. Podzimní výsadba má ale oproti té jarní své výhody. Stromy zasazené na podzim se často lépe ujmou a v zimě (pokud nezamrzne) využijí vláhu ze sněhu a ihned na jaře začínají regenerovat.

U každého kvalitního certifikovaného (C - Certified seed) ovocného výpěstku se sleduje biologická kvalita (pravost druhu a odrůdy) i pěstitelská kvalita. Musí být označen návěskou Uznaná sadba, která udává stupeň biologické kvality.

Ovocné výpěstky mohou být případně označeny i jinou návěskou, tzv. konformní CAC (Conformis agraria communitatis) materiál. Zde se většinou sleduje jen pěstitelská kvalita výpěstků. Konformní rozmnožovací materiál (CAC) musí být druhově pravý, odrůdově čistý a musí splňovat stanovené požadavky na vlastnosti: zejména musí být prostý škodlivých organizmů, nesmí vykazovat příznaky napadení škodlivými organizmy nebo vykazovat vlastnosti snižující způsobilost jeho použití. A při uvádění do oběhu musí být vždy označen názvem druhu a odrůdy.

Prodej ovocných stromků bez návěsky zákony nepovolují a může jít o rizikový materiál z hlediska přenosu chorob a škůdců, bez původu odrůdy a záruky. U nekvalitního výpěstku je málo pravděpodobné, že se dočkáte kvalitní sklizně a ještě si můžete „obohatit“ sbírku chorob na vaší zahradě o nové choroby (případně i škůdce), které jste tam zatím neměli.

Nejlépe je nakupovat stromky přímo v ovocné školce nebo v zavedených odborných prodejnách. Při nákupu stromků dejte přednost výpěstkům s bohatěji vyvinutými kořeny a dávejte pozor, aby neměly zaschlé kořeny nebo poraněný kmínek.

Před výsadbou namočíme kořeny na jeden den (ne déle, aby nezačaly zahnívat!) do vody, lépe se pak ujmou. Nikdy stromky nesázejte do zmrzlé půdy! Stromek byste neměli při sázení „utopit“, tj. vysadit hlouběji než byl pěstován ve školce. Pouze keře můžete zasadit o něco hlouběji (o 5210 cm) než se pěstovaly v ovocné školce (lépe zakoření a lépe větví).

Před výsadbou zakraťte zalomené či jinak poškozené kořeny ostrými nůžkami. Rovněž korunku je vhodné zakrátit přiměřeně k velikosti kořenů. Na výsadbu postačí vykopat jámu o něco větší než je velikost kořenů a nezapomeňte nakypřit dno. Na dno vykopané jámy přidejte trochu dobře uleželého kompostu. Nikdy nepoužívejte čerstvý hnůj, který může způsobit zahnívání kořenů. Po výsadbě stromek důkladně zalijeme.

Pro ukotvení vysázeného stromku a rychlejší zakořenění je vhodné zarazit před výsadbou do jámy pevný opěrný kůl. Nezarážejte ho dodatečně až po výsadbě, aby jste nepoškodili stromku kořeny. Životnost kůlu prodloužíte, když ho několik dnů máčíte (impregnujete) v roztoku modré nebo zelené skalice nebo spodní konec opálíte nad ohněm.

Reklamace a záruky upravuje speciální zákon č. 219/2003 Sb. - o oběhu osiva a sadby v platném znění novelizovaný zákonem č. 295/2017 Sb. Při koupi rozmnožovacího materiálu jednoletých druhů, s výjimkou sazenic zeleniny, je záruční doba 1 rok, pokud nebude sjednána doba delší. U víceletých druhů končí záruční doba 1 rok po dosažení vývojového stupně potřebného k určení pravosti odrůdy.

Ochrana stromů před zvěří a hlodavci

Sady a zahrádky v blízkosti polí a lesů často ohrožují nevítaní návštěvníci, zajíci nebo vysoká zvěř. Už na podzim, ale hlavně jakmile napadne sníh, ohryzávají kůru stromů. Ohrožené jsou zejména mladé stromky v prvních letech po výsadbě. Jednoduché oplocení někdy není dostatečnou ochranou. Proto je dobré dát na každý ohrožený stromek chránič z drátěného pletiva, plastu nebo ho obvázat chvojím.

Odřezané čerstvé větvičky upevněné na stromcích by měly odvést počáteční zájem a současně upozornit na „škodnou“ v zahradě. Chrániče mají být tak vysoké, aby chránily i před zajícem, který se vzpřímí na zadních nohách. Když je vrstva sněhu vyšší, dokážou zajíci poškodit i dolní větve zákrsků.

Tzv. okroužkování mladých stromů mohou způsobit i přemnožení hraboši polní. Hraboš polní je především známý svými škodami na zemědělských plodinách, ale škody vznikají i v sadech a v lesních výsadbách. Hraboš polní ohryzává kůru dřevin (po obvodu) na nadzemní části kmínku a kořenový krček (cca 10-20 cm od povrchu půdy), na zatravněných pásech, pod mulčem, případně je-li souvislá sněhová pokrývka. Z ohryzané kůry požírá lýko, borku nechává být. Ohlodaný povrch dřeva je hladký se slabými stopami po hlodácích (v šířce cca 2 cm).

Vznik škod bývá zvláště zapříčiněn zanechanými a neošetřenými pruhy trávy mezi řadami stromků či na podzim neodstraněným vyšším organickým mulčem (např. z posekané trávy). Zde se hraboši v letošním teplém létě a podzimu hojně namnožili. K poškození také může dojít při větším množství slehlého sněhu, který je chrání před predátory a zabraňuje jim v přístupu k přirozené potravě. Ochranou je nenechat hraboše během roku přemnožit a před příchodem zimy omezit jejich počty, např. položením povolených otrávených nástrah - Polytanol aj.

Ochrana proti korovým nekrózám a klejotoku

V době vegetačního klidu jsou peckoviny citlivé k napadení korovými nekrózami „klejotokem“ (napadení dřevních částí stromů bakteriemi a houbami) a následnému odumírání větví nebo i celých stromů. Proto je vhodné předejít v tuto dobu jakémukoliv mechanickému poškození, které je vstupní branou tohoto ochoření.

K poškození může dojít řezem, silným větrem, prasklinkami po silnějších mrazech a v rizikových vlhčích oblastech i rankami po opadaných listech. Proto se na podzim po opadu většiny listů provádí v rizikových (vlhčích, mlhavých) oblastech ošetření mědnatými přípravky: Airone SC, Flowbrix, Funguran Progress, Champion 50 WP, Kuprikol 50 aj. se smáčedlem.

V předjaří (pokud se oteplí a trvá vlhké sychravé počasí) je vhodné ošetření před rašením zopakovat. Toto ošetření významně sníží i případné napadení „klejotokem“ a u broskvoní podstatně sníží jarní infekční tlak kadeřavosti broskvoní.

Odumírání maliníku

Zejména některé nově vysazované odrůdy jsou v některých lokalitách silněji poškozovány odumíráním maliníku jehož původcem jsou dva druhy hub Didimella applanata a Leptosphaeria coniothyrium vyskytující se samostatně nebo společně. Menší škody může choroba způsobovat i na ostružiníku.

Zatímco houba D. applanata parazituje jen v povrchových vrstvách kůry výhonků, L. coniothyrium jako typický parazit ran proniká přes lýko a dřevní část cévních svazků až do dřeně. Způsobuje tak odumírání bočních i hlavních výhonů maliníků a ostružiníků a je proto škodlivější. Tato choroba se vyskytuje především na těžkých a vlhkých půdách a ve starších a zahuštěných (zastíněných) výsadbách. Napadá listy a zejména mladé výhony (letorosty) na jejichž bázi se objevují fialově hnědé různě ohraničené skvrny. Náchylnost jednotlivých odrůd je rozdílná.

Chemická ochrana je jen částečně účinná, proto jsou důležitá preventivní opatření: vhodné osluněné stanoviště, ze...

Odstraňování lišejníků z ovocných stromů

Určitě jste si všimli, že jsou zejména na starších porostech, možná i na takových, které jste zanedbali. Dá se tedy říci, že se vaše ovocné stromy nacházejí v nevhodných podmínkách, jsou starší a nevhodně ošetřované. Lišejníky se nacházejí na kmeni i kůře, většinou jde o terčovku, terčovník, dutohlávka a zemepisník. Při silném napadení již omezují dýchání přes kůru a celkový stav staršího stromu, pokud pokryjí více než 80% plochy kůry. Proto v konečné fázi nejsou až tak neškodné.

Na mladých výsadbách ovocných stromů jen těžko najdete lišejníky. Jsou totiž vitální, plné síly. Dají se jemně odstraňovat hadříkem, můžete také s částí kůry. Na větších plochách používejte kartáče. Doporučujeme následné kmeny a části větví bělit vápenatými přípravky.

Bělení kmenů ovocných stromů

Počasí v pozdním podzimu je proměnlivé, noci a rána studená, mrazivá, přes den se teploty mohou dostat poměrně výš a působením těchto změn a slunce dokáže během zimy kůry na stromech praskat. Stejný a i vyšší efekt bez nátěru dosáhnete tehdy, pokud o kmen stromu opřete desku, která také zabrání přímému vlivu mrazu na kmen a dokonce dokáže teplotu snížit i o 10 °C.

Bělením se prý zamezuje výskytu různých chorob a škůdců. Vápno ztvrdne a pokud jsou v kůře nějací škůdci, zabrání jim to na jaře vylézt ze svých úkrytů. Neochrání je to však natrvalo a už vůbec ne před nemocemi.

tags: #cupricol #na #trave #a #kompost #použití

Oblíbené příspěvky:

• Odpad z výroby piva jako zdroj
• Tipy pro výběr pera na čištění odpadů
• Ochrana ovzduší podle MŽP
• Inspirace v české přírodě
• Elegantní fotoalbum pro vaše vzpomínky