Odvaha dívek v přírodě a dětské hrdinství

Projekt Dětský čin roku již dvacet let inspiruje a motivuje děti k mnohdy dechberoucím skutkům. Letošní vítězové jsou dalším důkazem toho, že odvaha, laskavost a empatie nemají věk. Událost moderoval herec a hudebník Aleš Háma.

Dětský čin roku - ocenění statečnosti a odvahy

Dvacátý ročník projektu Dětský čin roku se již tradičně konal pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Magistrátu hlavního města Prahy. Na slavnostním předávání na Staroměstské radnici v Praze se vítězové setkali také se zástupci partnerů projektu a patronů jeho jednotlivých kategorií, mezi které patří známé osobnosti kultury a sportu, jako je herec Jan Révai, zpěváci a herci Petra Černocká, Zbyněk Drda a Adam Mišík, moderátoři Zora Jandová a Lucie Křížková, influencerka Andrea Nguyen či cyklista Jiří Ježek.

O vítězích poté rozhodlo internetové hlasování, ve kterém letos děti odevzdaly více než 2 500 hlasů. Kromě toho byly uděleny i tři speciální ceny NF DČR.

Příklady oceněných činů

Ocenění letos získal například osmiletý Tomáš, který zachránil život své mamince při epileptickém záchvatu, nebo také dvanáctiletý Daniel, který daroval kostní dřeň svému nemocnému bratrovi, a to navzdory svému strachu z darování krve. Hrdinkou je také desetiletá Eliška, která dobrovolně navštěvuje seniory v charitním domě.

„Letošní jubilejní ročník je pro nás symbolickou oslavou významu tohoto projektu. Vážíme si neutuchající podpory všech, kteří nám pomáhají tento projekt realizovat, i zájmu dětí, které nejsou lhostejné ke svému okolí a považují pomoc za důležitou hodnotu. Za to patří všem naše velké poděkování a obdiv,“ hodnotí letošní ročník projektu Alžběta Suchanová, členka správní rady Nadačního fondu Dětský čin roku a manažerka komunikace značky Whirlpool, organizátora projektu.

Čtěte také: Příběhy mužů v divočině

Podporovatelé projektu

Co říkají o projektu jeho podporovatelé?

Marek Somol, brand and digital marketing manager ze společnosti Mattel, hlavního partnera projektu Dětský čin roku: Dětský čin roku je unikátní projekt, který oceňuje a podporuje skutky, jež často dokážou zabránit neštěstí nebo jednoduše někomu zlepšit den - a to lze považovat za momenty určitého preventivního charakteru, kterým přispívají k cíli lepšího světa. Říká se, že děti nám nastavují zrcadlo. V tomto případě nám však otevírají oči tam, kde je my dospělí už často zavíráme. Je to osvěžující kontrast k realitě, kde se individualismus mnohdy zaměňuje za sebestřednost. S nesmírnou ctí podporujeme projekt, který nám ukazuje cestu. Cestu „obyčejného“ dobra.

Ing. Ján Živný, Ph.D., jednatel společnosti Oresi: „V Oresi dlouhodobě podporujeme charitativní projekty, které mají smysl a přinášejí do světa pozitivní změny. Myšlenka Dětského činu roku nás oslovila, protože ukazuje, že i drobné, ale statečné kroky mohou ovlivnit životy nás všech. Podporovat tento projekt je pro nás příležitostí ukázat, jak i malé činy mohou přispět k lepšímu světu, a to od nejmladších až po nás všechny.”

Aleš Háma, moderátor, herec, zpěvák a čestný předseda NF DČR: „Je neuvěřitelné, že projekt Dětský čin roku už dvacet let inspiruje a motivuje děti k mnohdy dechberoucím skutkům. Letošní vítězové jsou dalším důkazem toho, že odvaha, laskavost a empatie nemají věk. Srdečně gratuluji všem oceněným a děkuji, že svými činy pomáháte tvořit lepší svět. Ať těchto krásných příběhů přibývá i v dalších letech!“

VÝSLEDKY DĚTSKÉHO ČINU ROKU 2024

Záchrana lidského života (patron Jan Révai, kategorie partnera Ámos Vision)

Čtěte také: Dovolená v přírodě pro ženy

Daniel Kříženecký (12 let): Můj brácha Mareček a já Gymnázium Voděradská, Praha Danielův mladší bratr onemocněl akutní lymfoblastickou leukémií a potřeboval transplantaci kostní dřeně. Po testování rodiny se ukázalo, že právě Daniel je pro Marečka nejvhodnějším dárcem, což ho nejprve vyděsilo, protože nemá rád odběry krve. Přesto se rozhodl podstoupit náročné vyšetření a přípravy, i když často omdléval a měl velký strach. Nakonec v květnu daroval svou kostní dřeň a věří, že tím bratrovi zachránil život. Chtěl by tím také inspirovat další děti, aby překonaly strach a v dospělosti se staly dárci.

Pomoc ostatním (patroni Jitka Čvančarová a Adam Mišík, kategorie partnera společnosti Oresi)

Hana Čechová (14 let): Obtěžování ve vlaku ZŠ Kolín V. Hana s kamarádkami si ve vlaku všimly malé dívky, která seděla se třemi hlučnými mladíky. Ti se chovali nevhodně a dívku očividně obtěžovali. Hana je slušně požádala, aby se uklidnili, ale vysmáli se jí. Kamarádky proto zavolaly průvodčího, který mladíky napomenul a dívku přesadil k nim. Díky tomu se situace vyřešila a dívka byla v bezpečí.

Pomoc starším lidem (patronka Lucie Křížková)

Veronika Maindová (14 let): Děda ZŠ Slezská Ostrava Veroničin děda musel kvůli šedému zákalu podstoupit operaci očí. Během prázdnin, kdy operace proběhly, trávila Veronika čas s rodinou na chatě a pomáhala dědovi s léčbou. Podávala mu léky, kapala kapky do očí a dbala na dodržování jeho klidového režimu. Kromě péče o dědu se zapojila i do práce kolem chaty a v kuchyni. Díky tomu strávila více času s rodinou a přiučila se užitečným věcem, které chce využít i při studiu na zdravotní škole.

Čtěte také: Akt v přírodě

Kolektivní pomoc (patron Jiří Ježek)

Vojtěch Kružberský (14 let): Palačinkami proti povodním ZŠ Stěbořice Vojtova třída 9. B se rozhodla pomoci lidem z Opavy, které zasáhly ničivé povodně. Ve své školní kuchyňce smažili žáci celý den palačinky, které prodávali spolužákům, aby vybrali peníze na pomoc. Akce měla obrovský úspěch a povedlo se díky ní vybrat 23 tisíc korun. Pocit, že mohli takto pomoci, byl pro všechny nepřekonatelný.

Pomoc přírodě (patronka Zora Jandová, kategorie partnera Rádio Junior)

Martin Procházka (11 let): Rybařím - chráním ZŠ Slezská Ostrava Martinovým koníčkem je rybaření, kterému se věnuje od sedmi let, kdy získal rybářský lístek. Při rybaření se stará nejen o úlovky, ale i o ochranu přírody a pravidelně odnáší od vody odpadky, které tam nechávají nepořádní rybáři. Uvědomuje si, že odhozené předměty, jako jsou vlasce nebo plastové láhve, mohou vážně ohrozit ptáky i další živočichy. Svým přístupem se tak snaží přispět k udržení přírody čisté a krásné.

Dobrý nápad (patronka Petra Černocká, kategorie partnera Mattel)

Eliška Vondráčková (13 let): Injekční stříkačka ZŠ Kolín V. Eliška si vzpomněla, jak s paní učitelkou uklízely okolí školy na Den Země, a rozhodla se pomoci přírodě úklidem odpadků v okolí svého bydliště. Při úklidu na koupališti našla s kamarádkou v trávě injekční stříkačku a při vzpomínce na varování paní učitelky raději na nic nesahala. Sama zavolala policii, která situaci rychle vyřešila a injekční stříkačku bezpečně odstranila. I díky této zkušenosti si Eliška uvědomila, jak je důležité dávat ve škole pozor a poslouchat užitečné rady.

Speciální ocenění (patron Zbyněk Drda)

• Eliška Prýglová (10 let): Charitní dům - dobrovolnice Eliška ZŠ a MŠ J. A. Komenského Nivnice Elišku nadchla návštěva charitního domu během dne otevřených dveří, a proto se rozhodla zapojit do dobrovolnictví. Po souhlasu maminky a doprovodu třídní učitelky začala docházet za klienty charitního domu. Připravuje pro ně různé aktivity, jako je čtení, společné vyrábění nebo hraní her, což dělá s nadšením a pečlivostí. Eliška doufá, že ji tato zkušenost připraví i na její budoucí povolání, protože by chtěla pracovat jako zdravotní sestra v charitním domě.
• Tomáš Sýkora (13 let): Malý hrdina ZŠ a MŠ Pohořelice Tomáš prokázal neuvěřitelnou odvahu při tragické nehodě, která se stala cestou z pingpongového turnaje. Auto, ve kterém jel se svým kamarádem a dvěma trenéry, dostalo smyk a narazilo do stromu; trenéři nehodu bohužel nepřežili. Navzdory šoku a zraněním zachránil Tomáš svého kamaráda Ondru i sebe, když se dostal z auta ven rozbitým oknem a s vypětím sil došel do nejbližší obce pro pomoc. Jeho hrdinský čin tak zůstává příkladem statečnosti a odvahy pro všechny.
• Tomáš Maulis (8 let): Život maminky ZŠ Kladno, Moskevská Tomáš prokázal svou pohotovost a rozvahu, když v sedmi letech zachránil svou maminku během jejího epileptického záchvatu. Nejenže správně zavolal záchrannou službu a poskytl první pomoc podle telefonických pokynů, ale také uvázal psy na jejich zahradě, aby záchranáři mohli bezpečně projít. Jeho klidná a organizovaná reakce dojala i záchranáře, kteří obdivovali, jak statečně situaci zvládl. Na jeho čin je pyšná nejen jeho rodina, ale také celá škola, která v něm vidí příklad zodpovědnosti a odvahy.

Sourozenecké vztahy a jejich význam

Sourozenecké vztahy jsou důležité pro naši orientaci v budoucích vztazích. Do života vnáší klíčovou zkušenost pro rozvoj sociálních dovedností. V dobře vedených a zdravých sourozeneckých vztazích děti směřují k vzájemné podpoře a učí se sdílet citlivé a intimní zkušenosti.

Zdravé sourozenecké vztahy přispívají k emoční vyrovnanosti a bazální jistotě v kontaktu s lidmi ve společnosti, v partnerství a třeba i v pracovním týmu. Mějme na paměti, že sourozenecký vztah se vyvíjí v čase a jeho průběh je dynamický v souladu s vývojem zapojených jedinců.

Základní aspekty ovlivňující sourozenecký vztah je pohlaví dětí a jejich osobnostní temperament. Do vztahu mezi sourozenci zasahuje také jejich věkový rozdíl.

Nabízí se myšlenka, že čím menší, tím více si sourozenci mohou rozumět, být parťáci ve hře i v řešení životních zkoušek. Malý věkový rozdíl může ale také podporovat rivalitu a nepřiměřenou soutěživost, například když se jednomu sourozenci daří v něčem lépe než druhému. Pokud věkový odstup mezi sourozenci přesahuje osm let, nabízí se otázka, zda jedinci nevyrůstají téměř odděleně, jako dva jedináčci.

Mezi další aspekty ovlivňující sourozenecký vztah můžeme zařadit významné životní události v rodině jako například stěhování, rozvod, nemoc, úmrtí a další. Mohou mezi sourozenci vytvořit napětí, nebo je ve vztahu sblížit.

Prvorozené popisuje jako jedince, kteří přirozeně přebírají odpovědnost za mladšího sourozence. Často se orientují na pravidla a dohlíží na jejich dodržování, někdy až s tendencí k dominanci a perfekcionalismu. Starší sourozenec je mnohdy pro mladšího sourozence vzorem a do jisté míry může ovlivnit i jeho sebepojetí. Přirozená rivalita jej vede ke zlepšování dovedností a zároveň k nácviku, jak unést prohru.

Myšlenku Alfreda Adlera rozvíjel další psycholog Frank J. Druhorození podle Adlera přirozeně přijímají funkci vyrovnávat a zachovávat harmonické klima rodinného systému i za cenu svých neuspokojených potřeb. Nicméně druhorozené pořadí vede jedince k tendenci prvorozeného sourozence dohnat. V běžném životě to může znamenat rivalitu, soutěživost a viditelnou potřebu se prosadit a zviditelnit. Eckstein naopak popisuje prostřední děti jako rebely s tendencí navazovat vztahy mimo rodinný systém. Mohou vynikat výrazně dobrými komunikačními a sociálními dovednostmi (Eckstein, et.

Nejmladším sourozencům Adler připisuje kouzlo roztomilosti, které strhne pozornost nejen dospělých, ale i starších sourozenců. Jsou zahrnuti láskou a shovívavostí. Mohou bezděky třímat ovladač k rodinnému systému a používat ho tak, aby jejich potřeby byly skvěle uspokojeny - mnohdy i na úkor ostatních sourozenců. Jejich nenápadné vedoucí postavení rodiče často ani neodhalí.

Jedináčci jsou sice oproštění od zatěžujících situací souvisejících se sourozeneckým soupeřením, ale jsou ochuzeni o jistý nácvik života s vrstevníky. Privilegovaný vztah s rodiči je daný. Výhradní vztahování může vést k přílišné zodpovědnosti a závislosti na dospělých. Potřeba přizpůsobovat se, ustupovat nebo naopak něco vybojovat, bývá vyvolána pouze vrstevníky mimo domov.

Adlerovu teorii kritizovali švýcarští vědci Ernst and Angst (Cecile Ernstová a Jules Angst), kteří v roce 1983 provedli studii poukazující na to, že vývoj osobnosti jedince je z větší míry ovlivněn spíše genetickými faktory a individuální zkušeností než pořadím sourozenců. Nicméně Adlerova teorie je stále populární.

Významněji sourozenecký vztah ovlivňují takzvané sourozenecké potřeby. Pokud nejsou naplněny, dochází mezi sourozenci ke konfliktům, které mohou mít negativní až patologický vliv na vývoj jejich osobnosti.

Sourozenecké potřeby

• Potřeba sounáležitosti: děti potřebují cítit, že jsou součástí rodiny a že mezi nimi existuje vzájemné bezpečné pouto. Důležité je ujištění, že je sourozenec akceptuje. Potřebují zažít, že mají v rodině svou roli a místo. Sounáležitost mohou narušovat především rivalita, napětí a podezíravost, které v atmosféře rodinného systému opakovaně probublávají. Je třeba vnímat, zda některý ze sourozenců není příliš dominantní. Utlačované dítě se pak může uchylovat k obranným mechanismům: submisivitě a snaze být neviditelný, nebo naopak identifikaci s dominantním sourozencem a snaze o vytvoření, byť nevýhodné, koalice. Dominantní sourozenec může jeho pocit izolace podporovat a prohlubovat.
• Emocionální i praktická podpora: sourozenci potřebují vědět, že se na sebe mohou vzájemně spolehnout v krizových situacích: konfliktech ve škole, nesouhlasu s rodiči, vymezování názorů s ohledem na generační rozdílnost, vzájemném sdílení zkušeností. Starší sourozenci by měli mít přirozenou potřebu chránit svého mladšího sourozence a mladší sourozenec vzhlížet ke staršímu sourozenci.
• Respekt k vlastním hranicím a osobnímu prostoru: sdílením společného prostoru se sourozenci učí nepřekážet si. Potřebují zažívat blízkost, ale i separaci. Žít vedle někoho a zároveň být sami se sebou. Vybudovat si svou individualitu odlišnou od sourozence. Nedopřejí-li si prostor, mohou pociťovat nesvobodu, neschopnost se rozvíjet.
• Respektování jedinečnosti (například v zájmech) a rozdílnosti potřeb: specifika mohou být daná osobností, ale i onemocněním či postižením jednoho ze sourozenců. Zdravý sourozenec může prožívat pocity viny za to, že nezažívá takové omezení a zároveň žárlit, neboť nemocnému sourozenci se dostává zvýšená pozornost pečujících rodičů. Celý rodinný systém zahrnující rodiče, postiženého sourozence i zdravého sourozence může výrazně ovlivňovat neuvědomovaný pocit smutku, úzkosti, bezmoci. Výsledné napětí v rodinném kruhu může zapříčinit rozpad celého rodinného systému.

Sourozenci ve zdravém vztahu vytváří společné bezpečné místo, kde mohou sdílet své myšlenky a pocity; i takové, které se těžko sdělují rodičům. Tyto vzájemně sdílené citlivé informace nesmějí zneužít. V úzkém sourozeneckém vztahu je důležité, aby o sebe sourozenci pečovali a učili se vzájemně oceňovat své pokroky, jedinečnost, úspěchy a schopnosti. Aby pěstovali vzájemné uznání a ocenění.

Pokud je jeden ze sourozenců výrazně dominantní, může záměrně znevažovat úspěchy druhého či přehlížet pozitivní změny, což vede k vytvoření nízkého sebevědomí až pocitu méněcennosti submisivního sourozence. To může vyústit v nekritické vzhlížení k dominantnímu sourozenci, až k závislosti.

Úkolem rodičů je zajistit v rodině pocit rovnocennosti. Nepodporovat rivalitní prostředí a vytvářet prostor pro vzájemné pochopení. Je-li tomu naopak a jeden sourozenec bývá v určitých situacích rodičem upřednostňován, ve vztahu sourozenců se posiluje závist, křivda a pocit zrady.

Sourozenci se mohou často vystavovat vzájemným soutěživým tlakům. Důvodem je přirozená potřeba uspět a mít své stabilní místo na světě. Rodiče by si měli dát pozor na to, aby dítě nezískalo dojem, že je jejich láska a pozornost podmíněna výkonem dítěte. Poměrně známý je tento fenomén u rodičů, kteří si plní vlastní sny skrze úspěchy svých dětí. „Když jsem úspěšný, má mě rodič rád! Co se bude dít, když nebudu úspěšný? Co by se stalo s rodičovskou pozorností, kdyby byl úspěšný můj sourozenec? Zaslepeny dětskou touhou po pozornosti, která může mít i krátkodobý charakter, mohou rozbít křehké, ale zásadní sourozenecké pouto.

Společný čas a zážitky vytvářejí společnou historii; chvilky, kdy se sourozenci vzájemně ladí a ovlivňují. Učí se poznávat své potřeby, budovat vzájemný respekt a ladit individuality osobností, mnohdy velice pestré. Sourozenci společně zažívají blízkost a intimitu, což může mít zásadní význam pro jejich další blízké vztahy. Naopak nedostatek pozitivních společných zážitků vede k odcizení, absenci pozitivní interakce a snížení pravděpodobnosti vybudování důvěry a porozumění. Po takové zkušenosti může zůstat na duši důležitý otisk ovlivňující pohled jedinců na rodinu. Pokud svá zranění či nefunkční vzorce přenesou do rodiny, kterou sami založí, vzniká transgenerační otisk.

Jedna z věcí, kterou rodič může pro vztahy svých dětí udělat, je mít odvahu hledat ve vlastní historii a snažit se pojmenovat jizvy sourozeneckých vztahů, které mohly ovlivnit jeho výchovný přístup. Protože právě ve svém dětství můžeme hledat klíč k porozumění vlastním dětem. Může si z něj vzít to správné a funkční, i odhodit to, co vyhodnotí jako nefunkční a pracovat na své změně. Zkoumat své nejistoty z dětství není ostuda, třeba i s vhodným terapeutickým poradcem nebo psychoterapeutem.

Více informací o projektu Dětský čin roku naleznete na webových stránkách www.detskycinroku.cz.

Organizátor projektu: Nadační fond Dětský čin roku

Generální partner: Whirlpool ČR

Hlavní partner: Mattel (záštita kategorie Dobrý nápad)

Záštita nad projektem: Magistrát hl.

Organizátorem je Nadační fond Dětský čin roku a generálním partnerem projektu společnost Whirlpool ČR.

Dětský čin roku vznikl na Slovensku v roce 1999 z iniciativy společnosti Whirlpool Slovakia a dosud se do něj zapojilo více než půl milionu dětí. V České republice byl projekt poprvé neoficiálně představen v roce 2004.

Zapojit se do něj mohou žáci základních škol, speciálních základních škol a osmiletých gymnázií z celé ČR, kteří vykonali nějaký dobrý skutek nebo si všimli skutku svého stejně starého kamaráda a napíšou o něm.

Děti nejen píšou a posílají své příběhy, ale jako členové dětské poroty rovněž rozhodují o vítězích v jednotlivých kategoriích. Více na www.detskycinroku.cz.

tags: #odvaha #dívky #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Červený seznam ČR
• Inspirace Lorda Byrona přírodou
• Recyklace papírových kapesníků
• Metody reprodukce skotu
• Využití meduňky lékařské