Mohlo by se zdát, že poezie, která je vedle prózy a dramatu základním druhem literatury, v současnosti z naší společnosti vymizela. Psaní básní pokládá část lidí za úsměvné a nejčastěji bývá spojováno s pubertálními roky a prvními láskami. Básnictví je pro tuto skupinu lidí mrtvým a dávno zapomenutým uměním. Realita se ale od tohoto, dalo by se říci omezeného, pohledu značně liší.
Poezie je v Česku, a samozřejmě také v Olomouci, pořád ještě živá a vzkvétá. Narůstá počet básníků a básnířek a stále více čtenářů, hladovějících po uměleckém zážitku se pravidelně schází na autorských čteních v knihovnách, hospodách a literárních kavárnách, přičemž minimálně dvě začaly v horizontu posledních dvou let fungovat i v Olomouci.
Cíl práce
Práce na danou situaci reaguje a klade si za cíl vytvořit krátký audiovizuální příspěvek o mladé básnířce Kláře Goldstein a na jejím případu demonstrovat, že básníci stále žijí a tvoří a někteří z nich dokonce v Olomouci. Výsledný produkt divákovi na příkladu respondentky poodhaluje tvůrčí proces vzniku poezie, přibližuje její tvorbu a konfrontuje ji s básnickým zázemím v Olomouci.
Výsledný příspěvek nabývá charakteru televizního dokumentu, jehož existuje nepřeberné množství typů či podkategorií. Pokud se na tyto podkategorie podíváme blíže, stojí výsledný dokument na pomezí dvou - portrétu a dokumentu o umění. Portrét je definován jako „dokument mapující životní trajektorii významných osobností z různých oblastí společenského života, současnosti i historie. Typicky kombinuje prvky výkladu, interview či dramatizace.“ (Korda 2013: 52). O dokumentech o umění potom Korda (2013: 51-52) hovoří jako o součásti procesu budování kodexu zásadních uměleckých děl a autorů. Takovéto dokumenty se zaměřují na různá období, autory i styly a stále častěji využívají slavné osobnosti jako prezentéry představující dramatický „příběh umění“.
V některých ohledech se ovšem výsledný dokument od výše zmíněných odlišuje a nabývá vlastních specifik. Prvním specifikem je naprostá absence výkladu, tedy absence autorského komentáře, voice-overu. Ten je plně nahrazený pseudomonologickým interview s respondentkou, tedy takovým interview, kdy jsou kladené otázky vystřiženy a divák registruje pouze odpovědi aktérky, které slouží zároveň jako komentář.
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
Dalším ze specifik je uzavřená forma sdělení. Dokument přesně pojmenovává významy a nedává divákovi prostor pro konstrukci významů a vlastní interpretaci. Mezi další cíle práce a zároveň aspekty poté patří snaha o vytvoření dokumentu s co možná nejvyšší možnou míru autenticity. Nicméně bez stylizovaných záběrů při rozhovoru či scénách, které rozhovor překrývají, se nebylo možné v tomto typu televizního dokumentu obejít.
Divák se tedy vyjma již zmiňovaného rozhovoru dočká záběrů ze dvou různých autorských čtení, ukázek jednotlivých básní a v prostřizích při rozhovoru nahlédne na básnířčina oblíbená olomoucká zákoutí a podívá se i k ní domů.
Zdůvodnění volby tématu
Volba tématu reflektuje zvolenou profesní i tematickou profilaci, konkrétně televizní žurnalistiku a kulturní žurnalistiku. Pod pojem kultury spadá široká škála témat a motivů, které mohly být do audiovizuální podoby zpracovány. Vzhledem k mé osobní inklinaci k literatuře ve všech jejích formách a obměnách zvítězila právě ona.
Já sám se prakticky celý život literatuře a prozaické literární tvorbě věnuji. V posledních letech jsem se zúčastnil několika literárních soutěží a v řadě z nich jsem uspěl. Publikoval jsem povídky v tištěných i elektronických sbornících, na webových stránkách i v časopisech. S literární tvorbou přichází i autorská čtení, kterých jsem v pozici předčítajícího autora již pár absolvoval.
Při výběru tématu této práce mi bylo už od počátku jasné, že se zaměřím na začínajícího autora, který píše, publikuje a předčítá, podobně jako já. Působím na poli prózy, a ačkoliv jsem si prošel obdobím, kdy neuběhl den, abych nenapsal báseň, za básníka se nepovažuji. V současnosti poezii nepíšu. Olomouc je nicméně plná začínajících básníků, proto jsem se rozhodl jednoho z nich oslovit. Sám se v poezii příliš neorientuji, proto i mě samotného zajímalo, jak probíhá celý tvůrčí proces, jaké mají básnící inspirační zdroje a jak je to s publikováním.
Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování
Mojí první volbou byla Klára Goldstein, studentka české filologie v posledním ročníku magisterského studia. S Klářinou tvorbou jsem dobře obeznámen, četli jsme společně i na autorském čtení v kavárně Střední formát. Záznam z toho čtení je v práci obsažen. Kláru jsem požádal o spolupráci, přičemž souhlasila.
Zvolené téma považuji za vysoce zajímavé z několika důvodů. Jak už bylo zmíněno výše, mezi nečtenáři bývá poezie vnímána jako zastaralé a přežité umění, které se v současné kultuře nevyskytuje, a když už, je prezentováno básníky v pokročilém věku. Pro tyto čtenáře bude jistě zajímavé a poučené zjištění, že poezii v jednadvacátém století píše žena a dokonce velice mladá. Práce je částečně cílená na olomoucké diváky, kteří si díky ní mohou rozšířit obzory o tom, jací umělci se v jejich městě pohybují.
Atraktivitu práce vnímám také ve zvoleném pojetí tématu. Práce není klasickou televizní reportáží, kterou můžeme z její podstaty, kdy podléhá přesným kritériím, považovat za strohou. Práce se snaží umělecké téma pojmout kreativnější a hravější formou, kterou televizní dokument zajisté je. Pokud bych se rozhodl vytvořit reportáž, musel bych si zvolit jednu událost, do které bych reportáž situoval, například jedno z autorských čtení. Televizní dokument mi umožňuje divákovi ukázat větší škálu záběrů z různých míst, tedy z autorských čtení, básnířčina soukromí i Olomouce samotné. Díky dokumentu se můžu věnovat i širšímu okruhu témat a zpovídat respondentku z většího množství informací.
Zdroje/Stav problematiky
Tato práce reaguje na situaci, kdy bývá o olomouckých autorech slyšet na celorepublikové úrovni. V nedávné době publikoval Michal Sýkora, pedagog na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci dva detektivní romány, jmenovitě Případ pro exorcistu a Modré stíny. První z nich byl zfilmován po podoby třídílné televizní minisérie a odvysílán na ČT1. Stejný osud čeká i Modré stíny, v jejich případě se bude jednat o díly čtyři. Z dané situace lze usuzovat, že olomoučtí autoři mají značný potenciál a byla by škoda neinformovat i o některých dalších.
Na Univerzitě Palackého dokonce vznikla databáze olomouckých spisovatelů, dostupná z adresy spisovatele.upol.cz.
Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?
Portrétů o umělcích či dokumentů o umění vzniklo v uplynulých dvaceti letech na českých televizních stanicích nepřeberné množství při různých příležitostech, nedá se tedy říci, že by práce reagovala na některý konkrétní z nich. Práce se spíše snaží přiblížit takovýmto televizním dokumentům celkově. Pokud bychom ale chtěli být konkrétní, mohla by práce směřovat k pořadům jako Třistatřicettři či U zavěšené knihy, které bývají k vidění na ČT art. Daná problematika již byla různými způsoby zpracována nesčetněkrát a v nepřeberném množství variací, konkrétné mladé básnířce z olomouckých ulic se ještě žádný z dokumentaristů nevěnoval.
Veškeré zdroje, uvedené v seznamu zdrojů na konci tohoto záměru, vychází z absolvování kurzů Úvod do studia televize a Úvod do studia televize 2 na Katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Tyto kurzy jsem absolvoval v rámci oboru Filmová věda, který studuji souběžně se Žurnalistikou jako dvouoborové studium. Druhý z kurzů se dokonce věnuje přímo nonfikční televizní tvorbě a televiznímu dokumentu jako takovému. Rozebírá jeho součásti a pojmenovává jeho specifika. Mé povědomí o televizním dokumentu, zužitkované při tvorbě televizního dokumentu, jehož je tento text záměrem, jsem získal právě díky absolvování tohoto kurzu.
Při zpracování dokumentu jsem taktéž zužitkoval literaturu, která nám byla během studia poskytnuta a která je základem, který by měl každý, kdo se o televizní dokument zajímá, znát. Korda (2013) zpracovává veškeré náležitosti, které jsou televiznímu dokumentu vlastní. Vychází přitom z Nicholse (2010) a Cornera (2006). Ačkoliv jsem z práce těchto dvou vycházel také, primárním zdrojem je Kordova publikace, jelikož často Nicholse s Cornerem srovnává a uvádí některé informace na pravou míru.
Korda (2013) rozebírá jednotlivé konstrukční prvky, které se uplatňují při vytváření televizního dokumentu, například observaci či interview a rozebírá také funkci hudby. Tyto informace byly více než nápomocné při přípravě vlastního natáčení. Dále třídí jednotlivé žánry faktuální televize a rozebírá subžánry televizní dokumenty. Díky těmto znalostem jsem mohl vlastní práci koncipovat a mířit určitým směrem. Ndalianis (2005) se věnuje serialitě a epizodnosti televizních forem. Na ni navazuje Mittell (2006), který se zabývá redefinicí epizodické formy vyprávění pod vlivem seriálové narace.
Co se praktické stránky realizace dokumentu týče, nejvíce nápomocná mi byla publikace Svět v hledáčku kameramana Petra Špetly, která je v současné době k dispozici jako ebook, do budoucna je ovšem v plánu kniha tištěná. Špetla ve své knize předkládá informace ve formě pro úplné začátečníky, takže není problém je pochopit a aplikovat. Velice nápomocná mi kniha byla při střihu. Špetla úkony popisuje za použití velkého množství ilustrací a je tedy snadné je zpracovat. Velikým plusem je fakt, že publikace je aktuální, podobné knihy jsou z minulých let a jsou již značně zastaralé.
Ideový plán
Struktura výsledné realizace byla pečlivě naplánována již před samotnou realizací. Během realizace, tedy natáčení a stříhání surového materiálu, byl na dodržení tohoto ideového plánu pokládán veliký důraz. Následující část záměru samostatného projektu popisuje ideový plán krok po kroku.
Nejdříve ze všeho bylo zapotřebí vyhledat vhodného respondenta. Muselo se jednat o člověka mladého, ideálně stále studujícího, který žije, nebo alespoň tráví velkou část roku v Olomouci. Dalším požadavkem na respondenta bylo psaní poezie, její následná publikace a absolvování veřejných autorských čtení. Kritériem, které ovšem nebylo klíčové, byla vizuální zajímavost respondenta.
Po oslovení respondenta a jeho souhlasu s natáčením bylo nutné vypracování okruhu témat, důležitých pro rozhovor, které se musely zaslat dotyčnému s předstihem. Pakliže respondent dopředu tuší, na co se jej tazatel bude ptát, není tolik nervózní a může si již dopředu připravit odpovědi, které budou rozsáhlejší, a další témata, o kterých by chtěl mluvit. Okruhy témat byly následující - představení sebe sama; forma poezie psaná respondentem; okruh témat, která se v poezii respondenta vyskytují; vliv Olomouce na tvorbu; publikační činnost; účast v literárních soutěžích; autorská čtení; redakční činnost v literárních magazínech a tiskovinách; básnická komunita v Olomouci. Ne všechny z těchto témat byly v důsledku úspory času, místa a logických souvislostí pro výsledný dokument zpracovány.
Dalším bodem bylo získání termínů respondentových autorských čtení, ze kterých by mohly být pořízeny záběry. Vzhledem k tomu, že autorská čtení probíhají v horizontu několika měsíců, bylo nutné předchozí části ideového plánu zpracovat s minimálně půlročním předstihem od samotného natáčení. Autorská čtení probíhají v knihovnách, kavárnách a dalších stísněných prostorech s nedostatkem světla a prostoru pro manipulaci s kamerou a stativem. Proto bylo zapotřebí počítat i s těmito skutečnostmi. Bylo nutné přijít na čtení dříve, prozkoumat prostor a vyhlédnout si vhodná místa pro postavení stativu, natažení kabelu s mikrofonem apod.
Dále bylo nutné domluvit termín pro rozhovor s respondentem a vybrat lokaci, ve které se bude natáčet. Při výběru lokace bylo důležité zohlednit prostory, ve kterých probíhají výše zmíněná autorská čtení. Výsledný produkt by působil poněkud zvláštně, kdyby prostory nekorespondovaly a rozhovor se natáčel například někde v přírodě. Tato skutečnost se ovšem ve výsledku promítla na zhoršených světelných podmínkách a tím pádem i horší kvalitě videa.
Po natočení rozhovoru bylo nasnadě požádat respondenta o povolení přijít natáčet také k němu domů. Po jeho souhlasu bylo také zapotřebí zjistit respondentova oblíbená místa v Olomouci a další místa odvodit od odpovědí zodpovězených v rozhovoru. Tato místa, včetně respondentových běžných činností v jeho domově, bylo nutné natočit jako potenciální záběry, které se budou prolínat s rozhovorem a autorskými čteními a zakryjí tak střih, obraz rozčlení a upoutají divákovu pozornost tak, aby se nenudil.
Po natočení všech potřebných záběrů přichází na řadu střih. Již od počátku bylo jisté, že výsledný produkt nebudu stříhat ve střižně na Katedře žurnalistiky FF UP v Olomouci, a to hned z několika důvodů. Prvním důvodem byla nepřítomnost střižny jako takové v průběhu velké části akademického roku. Druhým důvodem je potom Avid, program určený ke stříhání videa. Ten je pro moji osobu velice těžkopádný, komplikovaný a neintuitivní. Třetím a posledním důvod je důvod kapacitní. Množství studentů z druhého i třetího (potažmo čtvrtého) ročníku, kteří by rádi onen jeden jediný počítač s nainstalovaným Avidem využili, je neúměrně vysoké. Tyto okolnosti mě donutily již od počátku uvažovat nad střihem dokumentu mimo univerzitní prostory v jiném programu.
Postup práce
Jak již bylo řečeno výše, po celou dobu natáčení a následné postprodukce byl kladen veliký důraz na dodržení ideového plánu. Z časového hlediska byl projekt od počátečních úkonů realizován prakticky po celý akademický rok 2014/2015.
V průběhu září 2014 jsem zkontaktoval Kláru Goldstein, mladou básnířku, která přesně vyhovovala všem mým kritériím. Klára je mladá studentka na Filozofické fakultě, která žije v Olomouci, ačkoliv na každý víkend jezdí domů, stejně jako většina studentů. Klára píše poezii a také ji publikuje. Vyšla jí sbírka Úpatí vichřice a také publikovala básně v časopisu Host. V pravidelných intervalech několika měsíců se účastní autorských čtení, a to nejen v Olomouci. A splňuje i poslední kritérium - je vizuálně zajímavá, zejména svým účesem.
Kláru jsem neoslovil coby cizího člověka, ale jako známou, v průběhu studia jsme společně absolvovali kurz anglického jazyka. Navíc nás čekalo první společné autorské čtení, což byl možná jeden z důvodů, proč s natáčením souhlasila. Připravil jsem pro Kláru okruh výše zmíněných témat s tím, že některá další se vyjeví v průběhu rozhovoru.
První natáčení proběhlo 9. prosince 2014 v kavárně Střední formát v Olomouci. Klára zde měla společně s dalšími autory, včetně mě, autorské čtení. Vzhledem k tomu, že jsem coby předčítající autor musel být v průběhu celého večera přítomen v přední části společně s ostatními autory, kameru umístěnou na stativu mezi diváky obsluhoval spolužák. Zvuk byl zaznamenáván na mikrofon umístěný na stolku před respondentkou. Ideální by byl mikrofon umístěný v klopě, nicméně takový jsem neměl k dispozici, a i kdyby ano, nebylo by možné jej použít, protože by rušil atmosféru čtení a zbytečně poutal pohledy posluchačů. Stejně tak by mikrofon rušil,
tags: #dedovy #blechy #skladka #kazet #historie
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]