Fotovoltaika a obnovitelné zdroje: Studie Deloitte a budoucnost energetiky v ČR

Podle aktualizované studie poradenské společnosti Deloitte, zpracované pro Svaz moderní energetiky, nabízejí nejdostupnější řešení pro naplnění klimatických závazků ČR pozemní fotovoltaické elektrárny budované na brownfieldech, výsypkách nebo plochách bývalých dolů.

Náklady a efektivita pozemních FVE

Zatímco investiční náklady na 1 GW instalovaného výkonu u pozemní FVE mírně přesahují 15 mld. Kč, v případě rezidenčních fotovoltaik to je zhruba 27 mld. Kč. Podobně to vypadá v případě dekarbonizace. Náklady na jednu vytlačenou (= nevyprodukovanou) tunu CO2 jsou u pozemních fotovoltaik zhruba 18 tis. Kč, zatímco v případě rezidenční střešní FVE to je téměř 35 tis. Kč.

Miroslav Lopour, manažer oddělení energetika a zdroje, Deloitte Česká republika, vysvětluje: „Evropa debatuje nad výrazným zvýšením klimatických závazků. Cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů pro Česko na úrovni 22 % nebude stačit a Česko bude své cíle navyšovat. Je tak dvojnásob důležité se zamyslet nad co nejekonomičtějšími řešeními pro naplňování těchto cílů a pro čerpání prostředků z Modernizačního fondu. Pokud tuto příležitost dobře nevyužijeme, může to být pro Česko drahé. Z naší aktualizované studie vyplývá, že nejlepším řešením zůstávají pozemní fotovoltaické elektrárny budované na zemědělsky nevyužitelných plochách.“

Dále dodává: “Velká fotovoltaika je relativně jednoduché, rychlejší a levnější řešení než ostatní zdroje. Stejný výkon z pozemní fotovoltaiky vyjde o 80 % levněji v porovnání s fotovoltaikou na domech a o 20 % levněji s fotovoltaikou na průmyslových střechách.”

Národní klimaticko-energetický plán a potenciál solární energetiky

Aktualizovaný Národní klimaticko-energetický plán ČR (NKEP) stanovuje podíl 22 % obnovitelných zdrojů na spotřebě energie pro rok 2030. Ambice vychází ze stávajícího cíle EU 2030 v 32% podílu obnovitelných zdrojů. Aktuálně se navíc hovoří o zvýšení evropského obnovitelného cíle až k 39 %. Při stávajícím rozvržení závazků by podíl energie z obnovitelných zdrojů v ČR činil 26,5 % v roce 2030. Již loňská studie Deloitte potvrdila, že prostor pro růst je právě v zelené elektroenergetice a zejména v oblasti solární energetiky, která může zvýšit svůj výkon až na 9 tisíc megawattů.

Čtěte také: Klíčová role obnovitelných zdrojů

Pozemní fotovoltaika jako hlavní nástroj dekarbonizace

Zahraniční zkušenost ukazuje, že pozemní fotovoltaiky jsou dnes zcela běžným a efektivním nástrojem pro dosahování stanovených cílů v oblasti obnovitelných zdrojů. V Česku se nabízí lokality zvláště v regionech, kterých se dotkne plánované ukončení hnědouhelné těžby. Právě zde mohou solární elektrárny sloužit jako významný bezemisní zdroj vhodný do energetického mixu. Jenom lokalita nejdříve uzavíraného dolu ČSA má potenciál nejméně 600 megawattů instalovaného výkonu solárních parků. Část projektů v této lokalitě může být instalována již v následujícím desetiletí a pomoci tak s transformací kraje na moderní ekonomiku. Zbylé ústecké lomy pak představují potenciál dalších 5 tisíc megawattů. Potenciál pro nové projekty obnovitelných zdrojů nabízí také Moravskoslezský kraj a Karlovarský kraj.

Česká republika však bohužel tento nejlevnější zdroj dlouhodobě pomíjí. Česko je například poslední stát Visegradské čtyřky, který výstavbu FVE nepodporuje prostřednictvím osvědčeného tržního mechanismu - aukcí nových kapacit. „Uhelné“ Polsko zavedlo aukce na pozemní fotovoltaiku už na konci roku 2016, jen o rok později než v Německu, zatímco Česko nemá zatím pro aukce schválenou ani legislativu. Tím více roste důležitost Modernizačního fondu jako hlavního dekarbonizačního nástroje české energetiky.

Martin Sedlák, programový ředitel svazu Moderní energetiky, říká: „Ministerstvo průmyslu dosud odmítá aukce pro pozemní fotovoltaické elektrárny, i když příklady ostatních států ukazují, že jde o velice efektivní nástroj umožňující dosáhnout nejlepších cen pro spotřebitele. Jedním z argumentů ministerstva bylo, že solární zdroje získají dostatečnou podporu v rámci Modernizačního fondu. Svaz moderní energetiky dlouhodobě podporuje decentralizaci české energetiky, vznik energetických společenství i instalace na střechách. Je však třeba najít takové stabilní mechanismy, které umožní restart všech typů solárních projektů. Cílem Modernizačního fondu je ochrana klimatu a dekarbonizace, což znamená nahradit současné uhelné elektrárny novými obnovitelnými zdroji. Malé střešní elektrárny či energetické komunity jsou skvělé řešení, ale uhlí bez solárních parků a velké akumulace v tuto chvíli nenahradíme.“

Modernizační fond jako nástroj dekarbonizace

Modernizační fond je nástrojem, který definuje evropská legislativa jako nástroj k dekarbonizaci, který čerpá prostředky z monetizace 2 % celkového počtu emisních povolenek na období 2021-2030, z 50 % tzv. solidárních povolenek a zároveň z derogace povolenek dle článku 10c. Realizace projektů v prioritních oblastech by měla vést k využití obnovitelných zdrojů v energetice, vyšší energetické účinnosti a zavedení systémů pro akumulaci a distribuci energie.

Podle studie jsou v českém kontextu ekonomicky nejvýhodnější pozemní fotovoltaické elektrárny nejen v porovnání s dalšími obnovitelnými zdroji jako vítr nebo biomasa, ale také ve srovnání se střešními alternativami. Například nákladem 1 mld. Kč z Modernizačního fondu je možné postavit cca 64 MW kapacity fotovoltaik na brownfieldech, zatímco pouze 36 MW na střechách domů.

Čtěte také: Významné benefity obnovitelných zdrojů dle Deloitte

Pro menší zdroje, například střešní fotovoltaické elektrárny, navíc existuje již řada dotačních programů jako Nová zelená úsporám, současný Operační program podnikání a inovace pro konkurenceschopnosti (OPPIK) nebo navazující Operační program technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OPTAK). Další evropské zdroje bude možné získat i v rámci takzvaného Národního plánu obnovy, kde je 40 % v rámci restartu ekonomik po COVID alokováno na zelené projekty.

Jan Fousek, předseda dozorčí rady Solární asociace a výkonný ředitel Asociace pro akumulaci a baterie AKU-BAT CZ, upozorňuje: „Česko by se mělo konečně postavit k problému čelem. Pokud myslíme vážně odklon od uhlí, musíme konečně začít stavět větší obnovitelné zdroje doplněné bateriovými systémy. Zbytečným přešlapováním na místě navíc ztrácíme drahocenný čas, zatímco západní státy i ostatní země V4 před námi získávají větší a větší náskok. Je v bezpečnostním, ekonomickém i strategickém zájmu státu zajistit si za dané množství peněz maximální výkon bezemisních zdrojů energie. Místo toho Česká republika neustále váhá, zda být onou proklamovanou Country for the Future nejen na papíře, ale i ve skutečnosti.“

Otevřít rozvoj solárů na brownfieldech

Programový dokument Modernizačního fondu z pera Ministerstva životního prostředí navíc obsahuje rozporuplné pasáže, ze kterých není jasné, zda bude možné pro výstavbu fotovoltaik vůbec využít průmyslově znehodnocené plochy jako brownfieldy nebo výsypky.

Pavel Doucha, partner právní kanceláře Doucha Šikola advokáti, která se specializuje na obnovitelné zdroje, uzavírá: „Pokud mají zejména menší investoři skutečně začít připravovat projekty obnovitelných zdrojů, potřebují, aby byly podmínky Modernizačního fondu jasné a jednoznačné. Programový dokument Modernizačního dokumentu je v pasážích týkajících se Zemědělského půdního fondu zmatečný a je potřeba ho upravit, protože umožňuje různé výklady. Pro jistotu budoucích investorů to je zásadní věc. Zemědělský půdní fond zahrnuje velkou část půdních ploch v Česku, včetně těch, které jsou pro běžné zemědělství nevhodné, a naopak by mohly sloužit pro plnění klimatických závazků skrze stavbu obnovitelných zdrojů.“

Pomoci v tomto směru může například metodika samotného Ministerstva životního prostředí z roku 2018, která nedoporučuje umisťovat větrné a fotovoltaické elektrárny na zemědělsky cennou půdu třídy I. a II., zatímco stavbám na méně bonitních plochách III. - V.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje a budoucnost energetiky v Česku

Navýšení podílu obnovitelných zdrojů a solární energetika

Studie Deloitte ukazuje, že solární elektrárny nabízí nejdostupnější řešení pro naplnění závazku ČR zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie. Studie nabízí cestu pro dekarbonizaci české ekonomiky a potvrzuje, že se bez rozvoje obnovitelných zdrojů v elektroenergetice neobejdeme. Vhodně zvolený mix obnovitelných zdrojů navíc klade stejné nebo dokonce menší nároky na veřejnou podporu než původní návrh ministerstva průmyslu.

Národní klimaticko-energetický plán stanovuje podíl 20,8 % obnovitelných zdrojů na spotřebě energie pro rok 2030. Právě na základě posouzení návrhu NKEP Evropskou komisí má Česká republika zvýšit svůj dosavadní cíl 20,8 % na 23 %, tato studie ukazuje navýšení o tři procentní body. Z výsledků analýzy vyplývá, že prostor pro navýšení podílu obnovitelných zdrojů je zejména v oblasti produkce elektrické energie. V elektroenergetice je nárůst obnovitelných zdrojů nejmenší ve výši necelých 10 % oproti roku 2016. Zvýšení cíle na 23,8 % může být z pohledu ČR ekonomicky výhodné a jednoduše dosažitelné - klíč je solární energetika.

Možnosti navýšení podílu OZE do roku 2030

Možnosti navýšení podílu obnovitelných zdrojů do roku 2030 na základě doporučení Evropské komise jsou modelovány ve dvou scénářích. Oba ukazují příležitost ke zvýšení celkového podílu obnovitelných zdrojů na 23,8 %, využívají k tomu ale jiný mix technologií. Využití principů kombinované výroby elektřiny a tepla. Oba tyto scénáře lze vnímat jako koridor nastavující mantinely pro budoucí situaci v elektroenergetice při snaze dosáhnout vyššího podílu obnovitelných zdrojů.

Dle studií zabývajících se technologií fotovoltaiky se nadále očekává pokračování trendu poklesu investičních nákladů, a to o dalších až 30 % do roku 2030. Příspěvek k plnění cíle NKEP by tak mohl být významně větší při plných nákladech produkce v roce 2030 na úrovni cca 50,4 EUR/MWh nebo i nižších. Lze ji považovat za tržně konkurenční při vyšších scénářích ceny elektřiny a tím i za nejvhodnější zdroj pro případné zvýšení podílu obnovitelných zdrojů.

Realistický scénář přepokládá nárůst instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů téměř o 175 % právě za příspěvku fotovoltaiky a větrné energie, nárůst solárních elektráren o 7 GWe instalovaného výkonu počítá s využitím cca 9 tis. ha půdy. Kogenerační scénář využívá také ve velké míře rozvoj solárních a větrných elektráren. Instalovaný výkon větrných elektráren stanovuje na hranici 1,4 GWe, avšak v oblasti fotovoltaiky roste konzervativněji na hranici 6,85 GWe. Pokles instalovaného výkonu fotovoltaiky oproti Realistickému scénáři je umožněn díky výrazným přírůstkům výroby elektřiny v režimu kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) u bioplynových stanic a biomasy. V tomto scénáři je pro fotovoltaické elektrárny využito 5,75 tis. ha půdy.

Uvedené hodnoty pro rozvoj fotovoltaiky jsou v obou scénářích uskutečnitelné a cca desetinásobně až dvacetinásobně méně náročné na rozlohu zemědělské plochy než plány NKEP pro dopravu a sektor vytápění. Fotovoltaické elektrárny mohou být jakožto nejlevnější zdroj výroby elektřiny s rychlou realizací využity k významnému „doplnění cíle“ na úroveň 23,8 % v případě, že by jiné zdroje nedokázaly plnit uvedenou trajektorii.

Hodnocené scénáře mají sice stejnou trajektorii plnění energetického cíle, ale mají odlišné předpoklady ohledně využívané technologie. Scénář NKEP a Realistický uvažuje o maximalizaci využití energie paliva pro vytápění. První přístup dosahuje nižších celkových nákladů, díky levnější technologii biomasových výtopen a také dosahuje nižšího přírůstku osevní plochy pro cíleně pěstovanou biomasu oproti Kogeneračnímu scénáři.

Pro zajištění vzniku uvedeného množství zdrojů, ale také aby byla zajištěna jejich ekonomická návratnost, bude nutné vytvořit adekvátní podpůrné prostředky. Toto platí jak pro cíl ve výší 20,8 % modelovaný NKEP, tak pro prezentované pokrokové scénáře Realistický a Kogenerační s podílem 23,8 %. Za zvolených předpokladů lze pokrokové scénáře s vyšším cílovým podílem obnovitelných zdrojů na spotřebě energie ve výši 23,8 % považovat za srovnatelné s předkládaným scénářem NKEP. Toho je dosaženo primárně využitím fotovoltaiky a principů kombinované výroby elektřiny a tepla.

Ekonomické dopady a investice

Plnění cíle podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie pro rok 2030 ve všech třech uvažovaných scénářích otevře prostor pro významné investice, které modernizují českou energetiku. Nastavení vyšších cílů v obnovitelných zdrojích povede také k vyšší mobilizaci soukromého kapitálu, který získá prostor k dodatečným investicím. Celkové investice v případě scénáře NKEP odhadujeme na 277 mld. Kč, v Realistickém scénáři na 413 mld. Kč a v Kogeneračním scénáři na 375 mld.

Vzhledem k multiplikačním efektům prostřednictvím dodavatelského řetězce jsou ovšem předpokládané ekonomické dopady podstatně vyšší. Ke zvýšení ekonomické aktivity nepovede jen investice do nových kapacit, ale samozřejmě také jejich provoz. Ve zvolených scénářích se počítá s celkovými kumulovanými provozními výdaji v období 2020-2030 od 51 do 61 mld. Kč. Z výsledků je patrné, že dopady navrhovaných změn dosahují v oblasti investic do nové výroby hodnoty od 3,1 % do 4,1 % HDP a od 2,1 % do 2,9 % v oblasti provozu. Nejlepších výsledků dosahuje Realistický scénář.

Dalším přínosem dopadů všech scénářů do české ekonomiky je i tvorba nových pracovních míst. Pozitivní dopad do veřejných financí je v rozmezí od 145 mld. Kč pro Realistický scénář do 106 mld. Kč v případě scénáře NKEP. Česká republika má jedinečnou možnost transformovat svou energetiku a podpořit tak konkurenceschopnost svého průmyslu i energetickou soběstačnost domácností.

Podle nové studie poradenské společnosti Deloitte, zpracované pro Svaz moderní energetiky, je možné do roku 2030 postavit z evropských peněz přes 17 GW nového výkonu v obnovitelných zdrojích. Česko tak musí udělat maximum, aby této příležitosti nyní využilo a změnilo povolovací procesy, které výstavbu fotovoltaických a zejména větrných elektráren často zbytečně a nelogicky brzdí. Pak už nemusí být tyto zdroje k dispozici a evropská dekarbonizační podpora může být přesměrována do jiných sektorů ekonomiky.

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) říká: „Uhelná energetika v Česku končí. Elektřina z uhelných elektráren je neekologická a bude brzy i velmi drahá a provoz uhelných elektráren se už nevyplatí. Česko musí tyto zdroje energie rychle nahradit, ve výstavbě obnovitelných zdrojů jsme ale bohužel zaspali a zaostáváme za všemi svými sousedy, včetně Polska, Slovenska a Maďarska.“

Ministr dodal: „Naše vláda chce tuhle nelichotivou bilanci změnit. Pro naše občany potřebujeme elektřinu levnou a ekologickou. Modernizační fond čeká letos řada změn, například se rozroste o další oblasti podpory. Dosud jsme schválili podporu pro fotovoltaické elektrárny o výkonu 2 GW, které jsou schopny vyrobit elektřinu pro 750 tisíc domácností. Musíme jít ale dál. Je třeba zrychlit a odbyrokratizovat povolovací procesy, jinak nám v budoucnu hrozí nedostatek levné čisté elektřiny, což by byl problém pro naše domácnosti i podniky.“

Ekonomické benefity výstavby obnovitelných zdrojů

Studie tak zjistila, že každá investovaná 1 Kč z evropských dotačních fondů mezi roky 2023-2030 využitá na výstavbu FVE a VTE se několikanásobně vrátí. Jedna investovaná koruna povede k navýšení výroby v ČR o 4,4 Kč, navýšení příjmů domácností o 0,89 Kč, navýšení příjmů veřejných rozpočtů o 0,73 Kč a navýšení HDP o 1,8 Kč.

Hlavní ekonom Deloitte David Marek vysvětluje: „Akcelerace výstavby obnovitelných zdrojů by přinesla České republice významné benefity. Během příštích sedmi let bychom navýšili HDP o 4,7 % a příjmů centrální vlády o 4,1 %. Stoupnou i příjmy obecních rozpočtů, protože právě v regionech se budou fotovoltaické a větrné elektrárny budovat. Během výstavby by navíc vzniklo dalších 34 tisíc nových pracovních míst.“

Nutnost bezemisní energie pro průmysl

Energie s nulovou emisní stopou se totiž brzy stane nutností pro udržení pozice českých firem v nadnárodních dodavatelských řetězcích, ve kterých velcí mezinárodní odběratelé čím dál více požadují po svých subdodavatelích ekologicky udržitelné produkty. Naopak nedostatek bezemisní elektřiny v ČR by mohl stovky tisíc míst v průmyslu v budoucnu ohrozit.

České firmy jsou součástí globálních dodavatelských řetězců, což zvyšuje požadavky na jejich postupnou transformaci směrem k větší udržitelnosti výrobních procesů. Ta je zásadní pro spotřebitele na mezinárodních trzích, kteří více projevují ochotu kupovat především udržitelně vyrobené produkty.

Česko zaostává v podílu obnovitelných zdrojů

Česko má velmi málo obnovitelných zdrojů. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny se v Česku podle Eurostatu pohyboval v roce 2021 na 15 procentech a ČR tak byla třetí nejhorší z celé EU a hluboko pod průměrnou hodnotou celé sedmadvacítky na úrovni 38 procent. A zatím se stalo velmi málo, aby ČR tuto nelichotivou pozici zlepšila.

Programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák říká: „Česko musí v obnovitelných zdrojích přidat. Obnovitelné zdroje jsou domácí zdroje posilující energetickou bezpečnost. Slunce svítí u nás, vítr fouká u nás. V rámci posílení energetické bezpečnosti se nyní v Evropě masivně odstraňují překážky pro výstavbu obnovitelných zdrojů a zavádějí se takzvané go-to zóny, které urychlují proces povolování nových solárních a větrných. Povolovací procesy by v těchto zónách neměly přesáhnout jeden rok, mimo zóny dva roky. Tuhle legislativu musí kvalitně implementovat i Česko, jinak nám hrozí, že okolní evropské státy už nikdy nedohoníme.“

Martin Sedlák dodává: „Český průmysl bude potřebovat bezemisní energii pro udržení své role v dodavatelských řetězcích a zachování své pozice na evropském trhu. Jen fotovoltaika může v roce 2030 vyrobit dost energie pro produkci 11 milionů osobních vozů Škoda Auto. Nově by tak mohly tyto vozy sjely z výrobních linek s nulovou emisní stopou.“

Povolovací procesy jako bariéra

Zásadní bariérou výstavby obnovitelných zdrojů energie v Česku je nejednotnost podmínek, na jejichž základě obecní a stavební úřady umožňují jejich výstavbu. Obce a stavební úřady stanovují podmínky pro výstavbu obnovitelných zdrojů energie na svých územích na základě nejednotných, často subjektivních důvodů. Rozhodovací praxe u obdobných projektů v jiných částech země tak může být zcela rozdílná.

Kvůli legislativě v ČR je v současnosti povolovací proces a výstavba větrných elektráren otázkou 10 let i více, u velkých solárních elektráren běžně přes 5 let. Výstavba větrných elektráren je přitom z důvodu rovnováhy v přenosové a distribuční soustavě vhodná. Větrné elektrárny vyrábějí i v noci a více v zimě, a dobře tak doplňují fotovoltaiku, která dodává přes den a v letních měsících.

Nutnost výstavby obnovitelných zdrojů a zjednodušení povolování si uvědomuje i Svaz měst a obcí České republiky (SMO ČR). „Svaz měst a obcí České republiky chce být součástí řešení. Rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je obrovskou příležitostí pro Česko a jeho tradičně vysoce kvalifikované průmyslové obory. Je to zároveň i šance pro města, obce a celé regiony, které mohou díky inovativním energetickým projektům posilovat svou lokální ekonomiku, zaměstnanost a energetickou soběstačnost.

Potenciál obnovitelných zdrojů v Česku

Potenciál výstavby obnovitelných zdrojů v Česku je přitom podle studie Deloitte pro Svaz moderní energetiky obrovský. Z dostupné finanční podpory lze vystavět cca 15,3 GW nových fotovoltaických a 2 GW větrných elektráren v letech 2023-2030. Pro srovnání: celková roční výroba čisté elektřiny jen ze solárních elektráren může na konci tohoto desetiletí dosáhnout zhruba 17 terawatthodin ročně. Takové množství elektřiny odpovídá roční spotřebě všech českých domácností.

Srovnání s Evropou

Česko podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) zaostalo v rozvoji větrných elektráren. Výrazné je to ve srovnání s Evropou. Větrná energie v ČR tvoří zhruba jedno procento spotřeby elektřiny v zemi, přičemž evropský průměr je 17 procent, řekl Síkela novinářům na dnu otevřených dveří ve větrné elektrárně Vrbice na Karlovarsku, který uspořádala Komora obnovitelných zdrojů energie (OZE).

Pokud chce vláda naplnit unijní cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie, měla by upřednostnit fotovoltaické panely. Jen během příštího desetiletí by prý na českém území mohly přibýt solární elektrárny o výkonu až 6900 megawattů. Tedy aspoň to tvrdí studie poradenské společnosti Deloitte. Faktem je, že náklady na výrobu elektřiny ze slunečního záření (včetně nákladů na financování a přiměřeného zisku investora) klesly z 13 korun za kilowatthodinu před deseti lety na současnou výši okolo 2,5 koruny.

„Dynamický rozvoj produkce fotovoltaických modulů a větrných turbín vedl ke zlevnění této technologie a do roku 2030 se očekává další pokles o 30 procent,“ dodává manažer Deloitte a spoluautor studie Miroslav Lopour. Vedle solárního boomu číslo dvě počítá studie také s přírůstkem 1100 megawattů výkonu větrných elektráren a mírným navýšením energetického využití biomasy a bioplynu.

Odblokování rozvoje obnovitelných zdrojů má mít pozitivní makroekonomický dopad. „Navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie bude mít pozitivní dopad také na zaměstnanost. Náš realistický scénář předpokládá vznik až 33 tisíc pracovních míst. Studie zpracovaná na zadání Svazu moderní energetiky má přispět k tlaku na ministerstvo průmyslu a obchodu, aby přepracovalo Národní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030.

Závěrem

Studie Deloitte nabízí komplexní pohled na potenciál a výzvy spojené s rozvojem fotovoltaiky a obnovitelných zdrojů v České republice. Závěry ukazují, že efektivní využití obnovitelných zdrojů, zejména solární energie, je klíčové pro splnění klimatických cílů, modernizaci energetiky a posílení ekonomiky ČR.

Přínos pro:

tags: #deloitte #fotovoltaika #obnovitelné #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Informace o aktivitách Greenpeace v Chvaleticích
• Zpracování kávy s ohledem na ekologii
• Klimatické změny v České republice
• Přírodní látky a udržitelnost
• Údržba zahrad Mšeno