Potrava zvířat v přírodě

Výlet do zimního lesa za krmením zvěře podniká mnoho lidí a rodin. Spojte příjemnou procházku do lesa s milým gestem. Je krásné pozorovat, jak při další návštěvě potrava zmizí z krmelců, jak k ní míří desítky stop. Věřte, že všechen ten čas a úsilí stojí za to!

Zamysleli jste se někdy nad tím, co vlastně lesní zvěř může jíst, a co jí naopak škodí? Kam vůbec máme jídlo pro lesní zvěř umístit? A je vůbec vhodné krmit lesní zvěř při současných teplých zimách?

Krmení lesní zvěře

O srnky, divoká prasata nebo zajíce se starají myslivečtí hospodáři. Pokud jim chcete pomoci, je ideální je zkontaktovat a zjistit, kam a co je nejlepší přinést. Mějte ale na paměti, že pro zvěř je dobré pouze to, co vyroste v naší přírodě a předkládá se buď sušené, nebo v čerstvém stavu. Zvířata musí snášet nízké teploty, vyrovnat se s nedostatkem potravy a zamrzlými loužemi nebo náročným pohybem ve sněhu. My lidé jim můžeme při jejich strastech alespoň trochu pomoci.

S tím, zda je vhodné v dané lokalitě zvěř vůbec přikrmovat, je potřeba se poradit se správcem lesa, do kterého se chcete vydat. Pravidelné krmení lesní zvěře je nezbytné hlavně v mrazivém zimním počasí (tráva je odrostlá, žaludy jsou v zamrzlé půdě, plody ovocných dřevin jsou dávno shnilé). Přikrmování lesních živočichů se tak stává životně důležité.

Čím krmit lesní zvěř?

Lesní zvířata uvítají také ovoce a zeleninu. Z ovoce to jsou jablka, hrušky, meruňky, švestky či špendlíky. Ze zeleniny je nejvhodnější mrkev, brambory, řepa. Energie jim dodají také žaludy, kaštany či bukvice. Ty je vhodné sesypat na jedno místo, na které si zvířata zvyknou chodit. Divoká zvířata pak milují ovoce a zeleninu, z nichž čerpají vitamíny, ale i tekutiny.

Čtěte také: Den strávený v přírodě

Srnky mají nejraději seno a větvičky, kaštany, žaludy a bukvice nejvíce chutnají divokým prasatům. Nejpřirozenější potravou pro volně žijící zvěř jsou sušené trávy a byliny, včetně letorostů keřů či například sušeného maliníku. Srnky, jeleni, daňci si tak pochutnají třeba na sušených bylinkách, trávě nebo maliní. Je to pro ně přirozená potrava a skvělý zdroj důležitých živin. Zvířata si s tím navíc poradí, i když krmení promokne.

Nesmíme zapomenout ani na sůl. Ta je důležitým zdrojem chloru a sodíku. Pokud chcete srnkám, jelenům dopřát to nejlepší, sáhněte po peletovém krmení. Obsahuje totiž přesně to, co nejen v zimě zvířata potřebují - vitamíny, minerály, proteiny a živiny, které je zasytí a dodají energii pro přezimování.

Z obilí je pro přikrmování vhodný pouze oves! Ostatní druhy obilovin způsobují zvěři nadýmání a trávicí obtíže, což bohužel málo kdo ví. Pozor na obiloviny - vhodný je pouze oves. Ostatní obiloviny totiž způsobují zvířatům trávicí potíže a nepříjemné nadýmání. V předjaří ocení lesní tvorové třeba sušené jeřabiny - pomáhají perfektně po zimě s přechodem na zelenou stravu.

Věděli jste, že srnka denně spotřebuje přibližně 2-3 kg čerstvé potravy? Množství se může však lišit podle ročního období, dostupnosti potravy a kvality pastvy. V zimě, kdy je potrava méně dostupná a méně výživná, může být spotřeba nižší.

Čím nekrmit lesní zvěř?

Mnozí lidé nosí v dobré víře do krmelce nejrůznější pochutiny z domova. Většina „laskomin“ zvířectvu uškodí nebo dokonce zapříčiní jejich uhynutí. Zvěři v zimě není vhodné dávat takové krmivo, které snadno hnije. Dáme-li zvěři v zimě na krmeliště nějaké zbytky našeho jídla (maso, pečivo apod.), pak je velmi pravděpodobné, že zvěři způsobíme zažívací problémy. Ani pro nás, ani pro ně není zdravé ani výživné jíst shnilou potravu.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Krmení lesní zvěře je zábava pro celou rodinu, ne vždy ale zvířatům jídlo donesené z domova prospívá, dokonce může být i velmi nebezpečné a pro zvěř fatální. „Lidé chtějí při procházkách v lese přilepšit srnkám do krmelce, ale často se stává, že dají do korýtek naprosto nevhodnou potravu, třeba velký objem pečiva, zbytky z kuchyně nebo dokonce vánoční cukroví.

Tvrdé pečivo je takový evergreen přikrmování divokých kachen, labutí a lesní zvěře. Může jim ale udělat se zažíváním pěknou neplechu. Lesní zvířata si na suchém rohlíku ráda pochutnají, musíte ale dbát na spoustu pravidel - pečivo musí být nesolené, pečlivě usušené, bez náplně a neplesnivé. Navíc musíte mít jistotu, že budou dlouho tuhé mrazy, aby pečivo nenavlhlo. Jinak lesní zvěř potrápí zažívací problémy a průjem, který může vést k rychlému vyčerpání a pomalé smrti.

Kam umístit krmivo?

K tomuto účelu jsou určená místa, kterým říkáme krmelce či krmeliště.

Krmení ptactva

Podzimní měsíce jsou pro venkovní ptactvo zlomové. Nechme přírodu přírodou. Na zahradě nesklízejte keře s plody (šípky, jeřabiny, hloh, kalinu). Tyto keře budou sloužit, jako přirozená zimní spižírna. Dokrmovat až s prvními mrazy. Nabízet potravu bychom měli začít teprve tehdy, když napadne sníh nebo zem zmrzne. Ideálně od konce listopadu do března, kdy je krajina chudá na hmyz i semena.

Vhodné jsou například slunečnicová semena, mák, oves, lůj nebo jablka. Voda je důležitá i v zimě. Tip: Vyrobit si můžete také vlastní lojové krmítko přímo doma. Budete potřebovat například sádlo nebo loj, semínka, ovesné vločky a formičky nebo prázdné kelímky na jogurt. Smíchejte tuk se semínky a vločkami, naplňte směsí formičky a nechte ztuhnout v chladu.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Nejvhodnější potravou do ptačích krmítek jsou podle odborníků jednoznačně semínka slunečnice. „S tou nikdy nic nezkazíte a ptáci ji mají nejraději,“ říká Zuzana Pokorná ze Záchranné stanice Lesů hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Kromě ní můžete do krmítka nasypat ještě semena máku, řepky, prosa, lnu, pšenice nebo rozdrcené ovesné vločky. Pokud nějaká semena z krmítka vypadnou, vůbec to nevadí. Například pěnkavy, jikavci a chocholouši sbírají semena dokonce raději ze země než z krmítka. To, co návštěvníkům vašeho krmítka chutná nejvíce, poznáte snadno - mizí to nejdříve.

Strakapoudům a brhlíkům chutnají také drcené vlašské ořechy. Kosi, drozdi, kvíčaly a brkoslavy se zase s chutí pustí do jeřabin nebo jablek. Ty můžete zavěsit na větve před okno nebo kolem krmítka. Stejně jako tukové a lojové koule. Na nich si rádi pochutnají a pohoupají sýkorky, brhlíci a strakapoudi.

Do krmítek naopak v žádném případě nepatří zbytky jídel z kuchyně a to, co abychom ani my nesnědli - potrava zkažená a plesnivá. Z krmítek je proto podle Jiřího Šafránka nutné odstraňovat pravidelně nesnědené zbytky krmiva, aby se nestaly zdrojem plísní a nemocí. Další věc, na kterou bychom neměli zapomenou, je voda. V zimě, zejména v mrazech, mají ptáci problém sehnat i nezamrzlý zdroj pro napití. Na trhu jsou speciální ptačí pítka, svému účelu dobře poslouží ale i mělká mistička. Misku stačí plnit nejlépe teplou vodou v pravidelnou dobu, na kterou si ptáci zvyknou přilétat.

Kromě pěvců a dalších drobných ptáků na krmítkách, lidé často v zimě krmí i vodní ptáky. Nejčastěji přicházejí lidé k řekám a rybníkům s pečivem. To by mělo být starší a v žádném případě by nemělo být plesnivé. Potravu jim můžeme zpestřit i vařenými těstovinami, bramborami nebo rýží, které necháte na břehu. Masožraví racci budou vděční i za odřezky z masa nebo vnitřnosti.

Malé ptáky potěší například proso. Pečivo, které ještě není zcela tvrdé, můžete rozdrobit na menší kousky a nasypat ho vodním ptákům.

V posledních letech mnoho lidí krmí divoké ptactvo celoročně. Přestože je to myšleno dobře, přírodě to ne vždy prospívá.

• Změna přirozeného chování: Některé tažné druhy přestávají migrovat, protože se spoléhají na lidská krmítka.
• Ztráta přirozeného výběru: Ptáci se stávají závislými na člověku a mění se i složení jejich populací.
• Riziko nemocí.

Krmení veverek

Na rozdíl od jiných hlodavců jsou v zimě čilé i veverky. Veverkám jsou určena krmítka s průhledným odklopovacím víkem. Nikdo jiný se proto do jejich „spíže“ nedostane.Licence. Veverkám můžete pořídit speciální krmítko ze dřeva a plexiskla s odklopovacím víkem. Bystrá veverka rychle přijde na to, jak se ke schovaným oříškům dostat. Nikdo jiný se však do její „spíže“ nedostane. Nejlepší je dát první oříšky do krmítka ve slupce.

Veverky jsou známé milovnice oříšků.

Ježci a zima

Ježci jsou symbolem podzimu. Aby mohli spát klidně, musí si předem vytvořit tukové zásoby. Na přelomu října a listopadu by měl zdravý ježek vážit alespoň 600-700 gramů. Pokud je aktivní pouze v noci, má lesklé ostny a nepůsobí vyhublým dojmem, je vše v pořádku. Zbytečné „záchrany“ těchto jedinců jsou však velmi časté. Každoročně se do záchranných stanic dostávají stovky ježků, kteří by zimu zvládli sami a jsou tak vystaveni riziku ztráty přirozeného instinktu a velkému stresu. V takovém případě je nejlepší kontaktovat nejbližší záchrannou stanici (např.

A co ježci? Ti přes zimu spí - nebo by alespoň měli. Pokud tedy v zimě ježka venku potkáte, nejspíš mu došly uložené energetické zásoby nutné k hibernaci. V takovém případě se telefonicky spojte s nejbližší záchrannou stanicí nebo Českým svazem ochránců přírody. Ježek je u nás totiž zákonem chráněný.

Chování v lese v zimě

Návštěvníci lesa by měli v zimních měsících dodržovat také určitá pravidla v pohybu po lese. Zvířata jsou v zimních měsících instinktivně nastavena k tomu, aby vykonávala minimum pohybu. Zvěř vyplašená lidmi či psy se snaží uprchnout, čímž vydává množství energie. U slabších kusů může dojít k vysílení vedoucímu k zánětu dýchacího ústrojí a v nejhorším případě k úhynu. Procházky po lese si proto užívejme v tichosti a poklidu. Pomůžete tím daňkům, divokým prasatům, srnám i jelenům a dalším býložravcům v lese.

tags: #potrava #zvířat #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody v ČR
• Vliv teploty na kompostování
• Informace o skládce Odpadu Třebíč
• Pojištění pro outdoorové aktivity
• Ohrožené druhy v České republice