Denní režim sov v přírodě

Ptáci jsou většinou pro člověka denními tvory - ráno zpívají nebo řvou, přes den létají, poskakují po zemi, po větvích, šplhají po stromech. Pouze sovy jsou u nás synonymem noci, tmy, a tím i hrůzy. A je skutečně málo ptáků, kteří mají trvale obrácený denní režim a aktivně žijí v noci nebo lépe řečeno - ve tmě. Kromě sov je to u nás ještě lelek, ve dne spící na větvích stromů.

Velký počet „denních“ ptačích druhů však má i do svého celoročního pravidelného střídání dne a noci vsunutá některá období, kdy hormonální vlivy tento rytmus poruší. Jsou to zejména dvě - období tvorby párů a období tahové. Během tvoření párů je možné slyšet v noci zpívat nejen proslulé noční pěvce - slavíka nebo skřivana lesního, ale občas i zcela nezvyklé hlasy, jako je například rehek domácí.

Téměř výhradně v noci pak je slyšet v době po květnovém příletu chřástala polního. Trvalé intenzivní městské osvětlení ovšem tento rytmus dokáže ovlivnit, takže kosi ve městech zpívají naplno někdy již o Vánocích.

Druhé období se týká tažných druhů - mnohé jinak denní druhy ptáků táhnou v noci. Denní ptáci mají různé způsoby nocování. Nocoviště - ovšem stejně jako místa denního pobytu nočních ptáků - musí splňovat požadavky na bezpečné přenocování. To se týká jak zajištění před nepříznivými abiotickými vlivy, zejména mrazem v zimě, tak před predátory.

Vyvinuty jsou proto různé strategie, které se ovšem mohou během roku nebo vlivem bezprostředních okolností měnit. Někteří ptáci nocují individuálně. Nutné je to u ptáků sedících na hnízdě a inkubujících snůšku vajec nebo zahřívajících malá mláďata. Ale jinak jsou některé druhy, jako je například rehek domácí, individualisté nocující zcela jednotlivě v nějakém koutku ve zdi nebo v terénu.

Čtěte také: Více o denním odpadu albuminu

Unikátní nocování - v letu - je známé u rorýsů. V dutinách hnízdící ptáci využívají dutiny nejen k hnízdění, ale i k nocování po celý rok - u nás vrabci, sýkory, brhlík. Výjimečně se v dutinách v zimě shromáždí na noc i desítky jedinců, kteří se přitisknutím k sobě zahřívají, jak je známé u střízlíků.

Běžným nocovištěm jsou také husté koruny stromů nebo křoviny. Ve městech takto nocují kosi, zvonci, pěnkavy, někdy na tahu i konipasi bílí a jiné druhy. A jak ptáci většiny těchto druhů, tak i další mají někdy v lesích hromadná nocoviště, kam se sletují ze širokého okolí.

Ale i větší druhy mají svoje často nápadná hromadná nocoviště. Desetitisíce špačků zaletují do rákosin, které jsou svou nepřístupností hromadným nocovištěm i dalších druhů, jako zejména vlaštovek. Podobně využívají špačci ve městech i koruny stromů, zvláště menší skupiny na chráněných místech. Totéž činí i desítky až stovky hrdliček zahradních.

Známá jsou také hromadná nocoviště havranů, kdy desetitisíce ptáků společně s kavkami a jednotlivými vránami obsazují stromy v lesních úsecích nebo i v parcích měst. Podle některých hypotéz pak nespočívá funkce hromadných nocovišť pouze v tom, že víc očí víc vidí případného predátora, ale i v předávání informací o potravních zdrojích.

I vodní ptáci mají podobné strategie. Někteří spí na hladině jednotlivě, se střídáním krátkých úseků spánku a otevření očí, jiní (racci, husy) nocují na hladině ve sražených hejnech.

Čtěte také: Přírodní šampon

Orientace sov ve tmě

Jak se ptáci ve tmě orientují? Pro lokální orientaci ptáků je vesměs nejdůležitější zrak. Sovy mají morfologicky velmi dokonale uzpůsobené oko, které jim umožňuje vidění i v nepatrném světle. Kromě toho mají i dokonalý sluch, kterým slyší i slabý šelest pohybujícího se drobného savce a dokáží ho lokalizovat. Jihoamerický lelek gvačaro, který žije trvale v tmavých jeskyních, se naproti tomu orientuje podobně jako netopýři echolokací.

O orientaci tažných ptáků nebo poštovních holubů existuje nespočet prací, ale zatím přesný princip u jednotlivých druhů nebo skupin není známý. Roli v něm hraje zřejmě zemský magnetismus, zejména inklinace, dále postavení slunce, v noci hvězd v závislosti na čase, k tomu schopnost vnímat polarizované světlo.

Vliv světelného znečištění

Světelné znečištění ovlivňuje zřejmě všechny životní projevy ptačích druhů, které v takto postiženém území žijí. O ovlivnění zpěvu u kosů ve městech již byla zmínka, ovšem existují i práce vysvětlující noční zpěv jako důsledek denního hluku a přesunutí hlasové signalizace do nočního ticha. Osvětlení měst se projevuje i v menších dimenzích, jako pouhým posunutím začátku či ukončení hlasových aktivit (vokalizace) některých druhů.

Pro některé druhy může být intenzivní osvětlení dokonce pozitivní. Některé druhy živící se hmyzem využívají jako potravní zdroj hmyz nalétávající na světlo, noční osvětlení bahnitého pobřeží se ukázalo výhodné pro bahňáky. Osvětlenější místa jsou vyhledávána i jako hromadná nocoviště vran ve městech v rámci antipredačních strategií - ostatně nocoviště zimujících havranů v parku v Pardubicích je podobným příkladem.

Největší problémy však představují zdroje světla pro ptáky na tahu. Zejména při špatném počasí a mlze, kdy ptáci táhnou níže, představuje světelná zóna past, ve které ztrácejí orientaci, usedají na místě, narážejí ve sražených hejnech nejen vzájemně na sebe, ale zejména na konstrukce u světelných zdrojů. Tyto nárazy vedou často k úmrtí až desítek ptáků.

Čtěte také: Aktivity pro Denní Program

Ostatně již v 19. století bylo známé, že pod majákem na ostrově Helgoland se nalézají velké počty mrtvých ptáků, mezi kterými byl tehdy jinde neznámý počet různých ptáků asijských a severoamerických. V každém případě je světelné znečištění pro ptáky negativní. V USA je konstatován každoroční úhyn 100 milionů až 1 miliardy ptáků, z toho pak zahyne na stavbách, skleněných oknech apod. 58 %, tedy kolem 550 milionů ptáků.

Doporučení pro zdravý spánek

Spánek se stává jedním z problémů dnešní doby, který rozhoduje o spoustě věcí v našem životě. Pohrdání spánkem jsme možná zdědili po vynálezcích pochodní, loučí a svící, ale nikdo nám neupře, že jsme umění nespat přivedli k pochybné dokonalosti.

Naše školství trpí jiným spánkovým a biologicko-hodinovým problémem. Na university postupuje ze středních škol 60 % populačního ročníku. Ne, že by vysoké školy o těch zbývajících 40 % (a dotace na jejich hlavy) nestály. Víc studentů už ale nacpat do učeben a poslucháren nedokážou.

Každá fakulta tak řeší při sestavování rozvrhu komplikovanou časoprostorovou úlohu. Studenti musí strávit ve škole předepsaný počet hodin a k dispozici je jen omezený počet tříd. Nezbývá než „natáhnout čas“. Začíná se učit s kuropěním a výuka se táhne do hodin, které bývaly vyhrazeny flamendrům.

Kromě řádné výuky tak absolvuje praktikum z třísměnného provozu. Kdo si vyzkoušel kolotoč ranních, odpoledních a nočních směn, ví, co je to za martýrium. A také ví, že někdo na to prostě není stavěný a propracuje se po pár letech k žaludečnímu vředu, duševní depresi či jinému neduhu těla či ducha.

Pravda, lidé patří k různým chronotypům. Někdo je skřivan. Má své vnitřní hodiny naštelované na časnější vstávání, takže mu ranní nástup do školních škamen tolik nevadí. Naopak, lidé sovího chronotypu se probouzejí v devět dopoledne, i když je budík donutil vstát už v šest. Sovy jsou ráno ve škole k nepotřebě.

Trable studentů-skřivanů jsou o poznání menší než soužení školních sov. To je dáno objektivně skutečností, že s nástupem puberty se nám posouvá přirozený denní režim do pozdějších hodin. Kdo byl skřivan, ten se z toho v pubertě postupně „uzdraví“. Kdo byl sova, ten ještě více „sovovatí“.

Na středních školách tak potkáváme z valné většiny sovy. Na universitách je jejich podíl ještě vyšší. Ranní vstávání je pro středoškoláky a vysokoškoláky mnohem větší hrůza než pro jakoukoli jinou věkovou kategorii. K původnímu dennímu režimu se vracíme před nástupem třicítky a to už má drtivá většina dostudováno.

Zatímco prepubertální žák první třídy se dostaví do školy na osmou celkem bez potíží, pubertální deváťák už s tím má trable a pro vysokoškoláka je to skoro nadlidský úkol.

Mnozí znalci vnitřních biologických hodin se přimlouvají za to, aby střední školy nezačínaly před devátou a university před desátou. Tito experti odmítají výhradu, že oddálení začátku výuky povede u studentů k delšímu ponocování a ti pak budou chodit do školy ospalí i na desátou.

Na vrub nedostateku spánku a vyčerpání jsou přičítány nešťastné události jakou byly např. havárie tankeru Exxon Valdez, výbuch elektrárny v Černobylu, Three Mile Island, ztráta Space Chuttle Challengeru,...

tags: #denní #režim #sov #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Sladění designu a funkčnosti sítkového odpadu
• Význam ploštěnců
• Vliv e-cigaret na životní prostředí
• Zázračná příroda
• Peter Wohlleben a tajemství přírody