Při rekonstrukcích i demoličních pracích vzniká velké množství různého stavebního odpadu. Podle statistik tvoří přibližně polovinu všech produkovaných odpadů právě stavební materiály, a tak je jejich třídění a recyklace velkou výzvou pro města, obce, firmy i jednotlivce.
Pokud se pouštíte do rekonstrukce, snažte se odpadní materiál průběžně třídit už v průběhu stavebních prací. Oddělujte stavební suť (cihly, kameny, štěrk, beton) od železných trubek, dřeva, skla, izolačních materiálů nebo sádrokartonu. Průběžné třídění se vám vyplatí i z finančního hlediska.
Pokud chcete odvézt odpady na skládku nebo svěřit likvidaci profesionální firmě, za vytříděné materiály zpravidla zaplatíte méně. Pokud naopak na jednu hromadu naházíte vše včetně nebezpečného odpadu, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. Svěříte-li likvidaci stavebního materiálu specializované firmě, zařídí vše potřebné za vás. Postará se o přistavení kontejneru a po jeho naložení odpad odveze a správným způsobem zlikviduje.
Odpady ze stavby můžete samozřejmě vytřídit i svépomocí. Podmínky likvidace stavebního odpadu nejsou u sběrných dvorů jednotné - v některých obcích mohou občané svážet stavební suť zdarma do určitého objemu, jinde zase vždy zaplatí. Než se na sběrný dvůr vydáte, zjistěte si konkrétní pravidla v dané provozovně a poptejte se, jaký typy odpadů přijímají. Sběrné dvory mohou a nemusí přijímat nebezpečné odpady, stejně tak můžou mít specifické požadavky na způsob ukládání.
Některé typy odpadu můžete při rekonstrukci nebo demolici znovu využít pro další stavební práce. Zbytky cihel lze po očištění používat k dalšímu zdění, kameny zase poslouží jako výplň do betonové konstrukce. Na stavbě můžete opětovně zužitkovat i staré omítky a malty. Potřebovat budete ocelové síto s většími oky (tzv. katr neboli prohazovačku), díky kterému oddělíte jemné částice od hrubých.
Čtěte také: Územní rozvoj a odpadové hospodářství
Ty hrubé pak při stavbě využijete k zásypům, z jemných můžete namíchat novou maltu. Při stavebních pracích proto vždy přemýšlejte, které typy odpadů dokážete znovu používat. Některé druhy odpadů lze opětovně využívat, jiné recyklovat či přeprodat, další zase patří na skládku nebo k uložení nebezpečného odpadu.
Při likvidaci a třídění stavebního odpadu nezapomínejte na ochranu těla a dýchacích cest. Pracovní a ochranné pomůcky zakoupíte na našem e-shopu i všech pobočkách stavebnin Izomat.
Vzhledem k tomu, že skládky odpadů mohou na životní prostředí ve svém okolí mít řadu negativních vlivů (př. unikající odpadní vody nebo zápach), jejich zřízení je podmíněno několika povoleními. Níže v tabulce uvádíme přehled povolení, která skládka ke svému provozu vyžaduje.
| Povolení | Vyžadováno vždy? |
|---|---|
| Územní rozhodnutí | Ano |
| Stavební povolení | Ano |
| Kolaudační souhlas | Ano |
| Souhlas krajského úřadu s provozováním nebo integrované povolení | Ano |
| Ostatní povolení | * |
Každá skládka musí mít územní rozhodnutí, stavební povolení, kolaudační souhlas a buď souhlas krajského úřadu s provozováním, nebo integrované povolení (to může kromě souhlasu krajského úřadu nahrazovat i jiná povolení k ochraně jednotlivých složek životního prostředí). Ostatní povolení nevyžaduje vždy (v tabulce označena hvězdičkou).
Pokud máte podezření, že některé z povolení nebylo vydáno nebo jej provozovatel skládky porušuje, můžete se s podnětem obrátit na příslušný orgán.
Čtěte také: Rekultivace skládky Deponie Liberec
1. Skládka musí být umístěna v souladu s územně plánovací dokumentací, tj. s územním plánem, případně se zásadami územního rozvoje. Každá skládka dále musí mít platné územní rozhodnutí a stavební povolení. Tato rozhodnutí jsou vydávána v územním a stavebním řízení, o nichž se více dočtete v našich manuálech Územní řízení a Stavební řízení.
V případě, že skládka tato rozhodnutí nemá nebo je provozována v rozporu s podmínkami v nich stanovenými, jedná se o černou stavbu. Pokud si myslíte, že se jedná o černou stavbu, podejte podnět stavebnímu úřadu. K podání podnětu můžete využít náš vzor. O černých stavbách obecně se více dozvíte v manuálu Černé stavby.
2. Od roku 2021 je účastníkem řízení, v kterém se vydává povolení provozu skládky, obec, na jejímž území má být skládka umístěna. Pozici účastníka řízení má nově také obec, jejíž životní prostředí může umístění sládky přímo ovlivnit.[4] To znamená, že tyto obce mohou v rámci řízení uplatňovat svoje stanoviska a proti konečnému rozhodnutí se bránit odvoláním, popř. Z pozice občana obce můžete stanovisko obce ovlivnit.
Více o tom, jaká máte jako občan obce práva, se dočtete v našem manuálu Práva občanů obcí a krajů. Na obec se také můžete obrátit s peticí nebo iniciovat konání místního referenda. Podmínky stanovené v souhlasu vychází z technických požadavků na skládky uvedených v prováděcí vyhlášce Ministerstva životního prostředí.[5] Tato vyhláška reguluje např. podmínky mísitelnosti různých druhů odpadů s cílem minimalizovat možnost chemických reakcí mezi nimi či druhy odpadů, které na skládky nelze ukládat (př.
Každá skládka má vlastní provozní řád, který krajský úřad schvaluje při vydávání souhlasu s provozem skládky. Provozní řád musí kromě základních identifikačních údajů obsahovat například také přehled druhů odpadů, pro něž je zařízení určeno, nebo způsob monitorování provozu zařízení. Pokud je skládka provozována bez souhlasu krajského úřadu, nebo jsou při jejím provozu porušovány podmínky provozu uvedené v provozním řádu, provozovatel skládky se dopouští přestupku.[6] Přestupku se dopouští také tehdy, když porušuje podmínky provozu skládky vyplývající přímo ze zákona o odpadech. Tyto situace nastanou, např. když na skládku ukládá odpady, které tam ukládat nesmí (nebezpečné odpady, léčiva atd.) nebo nedodržuje podmínky pro skládkování (př.
Čtěte také: Svoz bioodpadu
Pokud se podle vašeho názoru provozovatel skládky dopouští některého z uvedených přestupků, podejte podnět k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo ČIŽP.
3. V případě skládek nebezpečného odpadu potřebuje provozovatel získat souhlasné závazné stanovisko EIA podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Jak posouzení vlivů záměru na životní prostředí probíhá a jak je možné se ho účastnit, naleznete v našich manuálech Co je to EIA?
4. Integrované povolení je správním rozhodnutím orgánu ochrany přírody, které komplexně řeší podmínky provozu zařízení dopadajících na životní prostředí a jejich regulaci směrem k ochraně životního prostředí a jeho jednotlivých složek. Jedno integrované povolení prakticky nahrazuje vícero jednotlivých povolení, souhlasů a stanovisek dotčených orgánů v oblasti ochrany vod, ovzduší, přírody a krajiny, které by jinak musel provozovatel zařízení získat.
Integrované povolení vyžadují pouze větší skládky. Konkrétně se jedná o skládky, které přijímají více než 10 tun odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 tun.[12] Menší skládky pak pro svůj provoz potřebují jednotlivá povolení od orgánů ochrany ovzduší, orgánu ochrany vod atd. Klíčovou části integrovaného povolení jsou závazné podmínky k provozu zařízení.
Závazné podmínky regulují konkrétní aspekty provozu zařízení tak, aby se minimalizovaly negativní dopady provozu na životní prostředí a lidské zdraví. Pokud je skládka provozována bez platného integrovaného povolení anebo je provozována v rozporu se závaznými podmínkami, jedná se o přestupek,[13] za který je možno uložit pokutu do výše 10 mil. V případě porušování závazných podmínek povolení mohou úřady přezkoumat plnění těchto podmínek a následně i rozhodnout o omezení nebo zastavení provozu zařízení nebo jeho části.
5. Specifická řízení musí proběhnout v situaci, kdy se skládka nachází na zemědělské půdě nebo v lese. V těchto případech je ke zřízení skládky potřeba, aby došlo k odnětí pozemků, kde se má skládka nacházet. Odnětím se rozumí jejich uvolnění pro jiné využití než zemědělství, resp. plnění funkce lesa. V obou případech je odnětí pozemků zpoplatněno.
6. Pokud výjimka nebyla udělena, ten, kdo skládku provozuje, se dopouští přestupku. Příslušným úřadem k řešení přestupku je ČIŽP,[19] příslušný obecný úřad obce s rozšířenou působností, [20] krajský úřad, [21] případně Správa NP (v NP) nebo Agentura ochrany přírody a krajiny (v CHKO).[22] Příslušný úřad může kromě uložení pokut nařídit uvedení do původního stavu (tj.
7. Vzhledem k tomu, že odpady na skládce spolu navzájem reagují a rozkládají se, ze skládky mohou vytékat nebezpečné průsakové vody. Tím dochází k vypouštění odpadních vod. Pokud toto povolení provozovatel skládky nemá,[26] nebo nedodržuje jeho podmínky,[27] dopouští se přestupku.
Pokud bydlíte v blízkosti skládky, možná vás a váš pozemek provoz skládky negativně ovlivňuje. Může doházet například k obtěžování zápachem nebo poletujícím odpadem. Jedná se o tzv. O možnosti podání žaloby z důvodu imisí se více dozvíte v našem manuálu Jak se bránit obtěžování kouřem a pálením odpadu?
Pokuste se identifikovat odpovědnou osobu - provozovatele skládky. Pokud se jedná o skládku povolenou, podejte žádost o informace ke krajskému úřadu, který skládku měl povolit, a zeptejte se jej, kdo je provozovatelem dané skládky. Zjistěte, který správní orgán je příslušný. Pokud byste se obrátili na nesprávný správní orgán, není to ale nijak velký problém.
Správnímu orgánu podejte podnět (vzor zde) k provedení kontrolních pravomocí, k projednání, resp. sankcionování daného přestupku. Řízení se zahajuje z moci úřední, není tedy povinností správního orgánu jej v reakci na podnět vždy zahájit.
S jarem naplno propuká stavební sezona a odborné tiskoviny doslova hýří různými texty na téma stavebních odpadů. V tom našem shrneme přehled novinek a změn týkajících se stavebních odpadů (dále také „SDO“), které s sebou přinesla nová odpadová legislativa.
Obor stavebnictví produkuje celou škálu odpadů. Většina z nás si představí typické stavební odpady, jako je beton, cihla, omítka, vyzdívka, izolace, štěrk…, které ale vznikají hlavně při údržbách nebo demolicích staveb. Stavební výroba však produkuje také značné množství obalových odpadů, kovů, skla, ale třeba i biologických odpadů vznikajících při přípravě stavby. Na ty by stavebníci neměli zapomínat a důsledně je při své činnosti třídit, aby i tyto odpady mohly být využity. Pouze na vytěženou čistou zeminu příp. jiný přírodní materiál (např. kamení), které budou v místě téže stavby znovu použity, se zákon o odpadech vůbec nevztahuje.
Stále platí, že zásadní vliv na množství a složení odpadů ze stavby má způsob plánování, tj. příprava stavby a že se vznikem stavebních odpadů je nezbytné počítat od samého počátku projektu. Demolice nebo změny staveb vyžadují ještě další předrealizační přípravu, zejména prohlídku stavby. Jejím účelem je mj. vymezit takové části, kde se mohou vyskytnout nebezpečné látky a odpady.
Tyto části by měly být ze stavby odebrány pokud možno odděleně ve zvláštním režimu, aby se zajistila ochrana zdraví lidí a minimalizovalo se rozšíření škodlivin do životního prostředí. Demolice má ideálně probíhat jako tzv. demontáž stavby s cílem co nejkvalitnějšího roztřídění vznikajících materiálů a odpadů.Výše uvedené povinnosti nejsou žádnou novinkou, jsou obsaženy v metodickém návodu MŽP již od r. 2018. Co nového tedy přináší v oblasti SDO zákon 541/2020 Sb., o odpadech?
Předně jednoznačně zavazuje k zajištění nejvyšší možné míry opětovného použití a recyklace stavebních odpadů. A to od samotného vzniku těchto odpadů - a nejen odpadů, ale i dalších materiálů ze staveb. Proto přímo v § 15 ukládá zákon původcům odpadů povinnost dodržet určitý postup pro nakládání s vybouranými stavebními materiály určenými pro opětovné použití, s vedlejšími produkty a se SDO vzniklými při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby.
Tento postup upřesňuje vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady, která sice zatím (březen 2021) nevstoupila v účinnost, nicméně její návrh mnohé naznačuje. Jednak přesně vymezuje vybourané stavební materiály, které je možné opětovně použít, nebo které mohou být vedlejšími produkty, a dále odpady, které je možné recyklovat - uvádí jejich podrobný seznam a ukládá povinnost tyto složky soustřeďovat odděleně. Podobně vyjmenovává SDO, které obsahují nebezpečné složky, jejichž oddělené soustřeďování by již nyní mělo být samozřejmostí. Při nakládání s odpadem obsahujícím azbest musí každý zajistit, aby nebyla do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach, a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna.
Návrh vyhlášky výslovně ukládá, aby tyto odpady byly neprodleně po vzniku zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny a předány do zařízení pro nakládání s odpady, které je určeno k jejich sběru nebo odstranění.Původci SDO mají v zákoně nově povinnost mít jejich předání zajištěno písemnou smlouvou, a to ještě před jejich vznikem. Tato povinnost se týká i občanů, pokud nemají možnost předat SDO obci v rámci obecního systému, a byla do zákona vložena jako prevence vzniku černých skládek.
Jestliže jsme tedy odpady i materiály vzniklé při stavbě či demolici důsledně vytřídili, vhodné materiály opětovně použili (např. nepoškozené konstrukční prvky nebo očištěné cihly) a zeminy jsme využili ideálně jako vedlejší produkt. Vzniklé stavební odpady chceme recyklovat či využít, ideálně znovu ve stavebnictví. A protože stavba není odpadové zařízení, potřebujeme tyto odpady legálně vyvést z odpadového režimu. Zákon to ve svém § 10 umožňuje, pojďme se podívat, jak to lze provést.
Ukončení režimu odpadu lze pouze ve schváleném zařízení ke zpracování odpadů (jejich úpravě nebo využití). Nový zákon zmocňuje dvě ministerstva - MŽP a MPO - k vydání prováděcího předpisu, který stanoví pro konkrétní odpady přesná pravidla, postupy a technologie jejich zpracování a kritéria kvality vystupujících výrobků. Dle informací MŽP by vyhláška měla řešit např. paliva z odpadů, znovuzískané asfaltové směsi nebo právě zeminy a recykláty ze stavebních odpadů. Pak bude postup relativně jednoduchý, zatím však žádná taková vyhláška neexistuje ani v návrhu, a přestože se údajně již připravuje, musíme se zatím obejít bez ní.
Což znamená, že jako potenciální výrobci výrobku z odpadů - recyklátu - budeme muset mít kromě schváleného provozu zařízení k využití odpadů navíc povolení krajského úřadu k ukončení režimu odpadů. Dosud byl zařízením, kde vznikal recyklát jako výrobek z odpadů, udělován souhlas krajského úřadu k provozu zařízení k využití odpadů, a to většinou kódem využití R5 Recyklace nebo zpětné získávání ostatních anorganických materiálů (v příloze č. 5 nového zákona kód R5d Výroba stavebních recyklátů, které přestávají být odpadem). Je ovšem pravdou, že zatím nebyla přesná pravidla a existovaly rozdíly mezi jednotlivými kraji v tom, co musel provozovatel takového zařízení splnit. Toto zřejmě chtěli zákonodárci sjednotit, a proto je nově nutné k žádosti navíc doložit vyjádření MPO o tom, zda se náš výrobek běžně využívá ke konkrétnímu uvedenému účelu, zda pro něj existuje trh nebo poptávka a zda splňuje pravidla pro uvádění výrobků na trh.
A bohužel v současné chvíli není zcela jasno, co bude MPO pro vydání takového vyjádření od výrobce vyžadovat. První informace naznačují, že bude třeba recykláty více přiblížit výrobkové legislativě, zejména technickým předpisům (normám). Shrneme-li stávající situaci, doporučujeme vyčkat s novými žádostmi jednak do vydání prováděcí vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady, a také do vyjasnění požadavků MPO. Mluvíme tu o nových záměrech; provozovaná zařízení mají dle přechodných ustanovení ještě necelé 3 roky čas.
Pokud jde o znovuzískané asfaltové směsi, je při nakládání s nimi možné dle metodiky MŽP do doby vydání vyhlášky postupovat v souladu se zrušenou vyhláškou č. 130/2019 Sb.Stavební odpady resp. recykláty a zeminy byly často využívány k terénním úpravám. Nový zákon obsahuje pojem zasypávání. Jde v podstatě o jiný název pro využití odpadů na povrchu terénu, kdy je vhodný ostatní odpad použit pro účely rekultivace vytěžených oblastí nebo pro technické účely při terénních úpravách, a to v množství nezbytně nutném pro dosažení tohoto účelu.
Vhodné odpady opět upřesňuje návrh vyhlášky - k zasypávání lze využít zeminy, jalové horniny, hlušiny, sedimenty, recyklát ze stavebního a demoličního odpadu a vybourané betonové nebo železobetonové bloky jako náhradu za lomový kámen. Návrh vyhlášky však navíc oproti zrušené vyhlášce č. 294/2005 Sb. zpřísňuje kvalitativní požadavky na tyto odpady. Nadále se bude muset provádět analýza obsahu škodlivin v sušině odpadů a ekotoxikologický test, avšak rozdílné - přísnější - limity budou nastaveny pro využití odpadů ve svrchní vrstvě v mocnosti 1 m od konečného povrchu terénu, a také ve vymezených místech (např. určených k bydlení nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů). Zároveň však přibyl i rozbor vodného výluhu odpadů určených k zasypávání; a to v rozsahu výluhové třídy I.
Zasypávání bude opět možné jen v „odpadářském“ zařízení, pokud však bude k zasypávání využita pouze zemina nebo kamení v maximálním množství 10.000 t odpadu nebo sedimenty v maximálním množství 50.000 t odpadu, a pokud provozovatel neprovozuje nebo v posledních 5 letech neprovozoval ve vzdálenosti do 2 kilometrů jiné zařízení k zasypávání, nebude potřebovat zařízení povolení krajského úřadu.
Trend nakládání se stavebními odpady v nové legislativě, tedy maximální možné třídění a využití těchto odpadů, má také ekonomickou motivaci. Jednak samozřejmě zisk z prodeje výrobků ze zpracovaných odpadů. Zároveň jsou některé stavební odpady vymezeny v návrhu vyhlášky jako „využitelné“, tedy s výrazně vyšším poplatkem za jejich uložení na skládky. Využitelné odpady nebude možné od 1. 1. 2030 skládkovat vůbec. Při striktním dodržení zákona by přitom již nyní měl být na skládky přijímán pouze takový směsný stavební odpad (k. č. 17 09 04 Směsné stavební a demoliční odpady), který již nelze upravit v souladu s § 41, tedy nelze z něj vytřídit žádné využitelné složky.
Pokud potřebujete legislativní pomoc nejen v oblasti nakládání se stavebními a demoličními odpady, pak využijte služeb poradenství, které Vám společnost INISOFT Consulting nabízí. Kromě toho jsme pro Vás připravili řadu seminářů zaměřených na výklady jednotlivých složkových zákonů životního prostředí a prováděcích vyhlášek k nim s aplikací do praxe.
tags: #stavebni #skládka #požadavky