Dopady odpadů z koksoven na životní prostředí: případová studie Deza a.s. a otrava řeky Bečvy

Katastrofická otrava řeky Bečvy a následné hledání příčin a viníka této ekologické katastrofy nenechává klidným nejen obyvatele měst a vesnic podél otrávené řeky.

Vzhledem k místu, kde byl úhyn ryb pozorován nejdříve, v úseku pod Valašským Meziříčím, se již od počátku pátrání po zdroji znečištění dostal do středu pozornosti areál firmy DEZA, náležející mezi největší znečišťovatele životního prostředí v rámci celé ČR.

Prostřednictvím opakovaných vyjádření mluvčího holdingu Agrofert, jehož je součástí, DEZA jakoukoliv spojitost s kyanidovou otravou Bečvy stále odmítá a odvolává se na prohlášení a šetření České inspekce životního prostředí (ČIŽP).

V následujícím textu se pokusím na základě veřejně dostupných informací ukázat, že prohlášení zástupců firmy DEZA při bližším prozkoumání nejsou zcela věrohodná, nýbrž naopak vyvolávají řadu otázek, jak to vlastně s kyanidy odstraňovanými a vypouštěnými v přečištěných odpadních vodách firmy DEZA ve skutečnosti je.

Pokud pominu jasně nepravdivé prvotní vyjádření mluvčího Agrofertu „s kyanidy nemáme nic společného“ (zdroj: Seznam Zprávy), budu se zde podrobně věnovat jednotlivým bodům pozdějších vyjádření p. Hanzelky, který mimo jiné sdělil, že „DEZA čistý kyanid nevyrábí, nezpracovává ho, nepoužívá ho, neobchoduje s ním a ani ho nijak neskladuje. V závodě neexistuje žádný zásobník kyanidu, z kterého by tato látka mohla do řeky uniknout.“ (zdroj: iRozhlas). Stejná tvrzení opakoval ve svém komentáři „DEZA ryby otrávit nemohla“ dne 1.10.2020 také J.

Čtěte také: Nakládání s Odpady: Kompletní Průvodce pro Firmy

Stejně jako pro mnoho dalších bylo pro mne celkem překvapujícím zjištěním, že DEZA nějakým významnějším způsobem s kyanidy v odpadních vodách nakládá a vypouští je ve značném rozsahu do životního prostředí. DEZA byla pro mne jako zpracovatelský podnik surového dehtu a benzolu symbolem „těžké organické chemie“, kde se pozornost studia nebezpečných látek unikajících z těchto provozů do prostředí věnuje převážně tzv. perzistentním organickým polutantům, jako jsou např. polycyklické aromatické uhlovodíky.

Tedy látkám dlouhodobě setrvávajícím v životním prostředí a s fyzikálními, chemickými a toxikologickými vlastnostmi zcela odlišnými od kyanidů.

Mluvčí firmy DEZA v jednom ze svých nedávných prohlášení uvedl, že „… kyanidy jsou ve společnosti DEZA jednou ze sledovaných položek při vypouštění odpadních vod, kde se po zpracování dehtu objevují ve stopovém množství.“ (zdroj: Deník.cz).

Jistě, „stopové množství“ může být relativní pojem - nikoliv však z hlediska chemické analýzy obsahu kyanidů. Pokud by surové odpadní vody z dehtového provozu opravdu obsahovaly pouze stopové množství kyanidu, mohla by si DEZA ušetřit miliónové investice do svého odpadového hospodářství - na které se často odvolává v prohlášeních pro veřejnost, státní správu i kontrolní orgány.

V rozporu s tvrzením mluvčího holdingu Agrofert je totiž podle dostupných informací evidentní, že provozem odpadních vod firmy DEZA ročně prochází řádově tuny kyanidů, tj. množství kyanidů schopné totálně otrávit několik velkých řek. Pro srovnání lze uvést, že cca 400 kg uniklých v r.

Čtěte také: Efektivní třídění odpadu v Mníšku pod Brdy

Výchozí suroviny, tedy dehet a benzol z koksoven přivážené v cisternách na zpracování v areálu DEZA ve Valašském Meziříčí, obsahují několik procent vody kontaminované kyanidy, thiokyanáty a řadou dalších ve vodě rozpustných sloučenin.

DEZA tak soustavně zpracovává (vedle řady jiných druhů odpadů) dva druhy odpadních vod s vysokou koncentrací kyanidů, případně sloučenin, ze kterých mohou kyanidy snadno vznikat (jak bude popsáno dále v textu): vodu odsazenou z dehtu (tj. oddělenou stáním surového dehtu v zásobnících po přečerpání z cisteren) a surovou odpadní vodu fenolovou, vznikající na odvodňovací koloně v provozu Dehet.

Pokud se podíváme na tabulky hodnot obsahu kyanidů v těchto vodách v r. 2015 (Příloha, str. 1), uvedené v bakalářské práci P. Langhammerová (VŠB-TUO, 2017), překvapí rozhodně „nestopové“ koncentrace kyanidů: u celkových kyanidů průměrně 823 mg/l v odsazené vodě dehtové a 466 mg/l v odpadní vodě fenolové, přičemž maximální nalezené koncentrace během r. 2015 dokonce dosáhly hladiny 1330, resp. 1230 mg/l.

Pokud zvážíme, že tyto výchozí odpadní vody jsou uchovávány v zásobnících o objemech v řádu minimálně desítek kubických metrů, pak se jednoduchým vynásobením objemů a koncentrací dostáváme k množstvím až desítek kilogramů kyanidů potenciálně se nacházejících v každém jednom zásobníku.

Navíc lze soudit, že obsah kyanidů v surovinách dovážených cisternami do areálu DEZA se dlouhodobě zřejmě zvyšuje - v diplomové práci V.

Čtěte také: Skládka a odpady s.r.o. - Co potřebujete vědět

Na počátku cesty kyanidových vod areálem DEZA tedy stojí každoročně řádově tuny kyanidů rozpuštěných v surových odpadních vodách. Pokud bychom se opřeli o nedávné vyjádření mluvčího Agrofertu, že DEZA vypustila „v roce 2019 celkem 937 956 metrů krychlových odpadních vod, které dohromady za rok obsahovaly 93,5 kilogramu množství kyanidu.“ (zdroj: Zlínský deník), vyplývá z toho jasný závěr - někde mezi zásobníky se surovým dehtem a výpustí odpadních vod do Bečvy je v provozech odpadních vod DEZA nutno stále s vysokou účinností odstraňovat velké objemy toxických kyanidů.

Snížení obsahu kyanidů v odpadních vodách na požadované limitní úrovně, stanovené v tzv. integrovaných povoleních, umožňujících ve finální fázi vypouštět legálně do řek přečištěné odpadní vody, je možno obecně dosáhnout vhodnou kombinací chemických a biologických procesů - každý z nich má své silné i slabé stránky, náročnost na technologie a obsluhu a také finanční náklady. Jaký je tedy pravděpodobně aktuálně používaný technologický postup při zpracování odpadních vod obsahující vysoké koncentrace kyanidů v areálu DEZA?

Podle schémat detailně popsaných v pracích studentů VŠB-TUO (Příloha, str. 2,3) by měla v prvním kroku přídavkem síranu železitého proběhnout koagulace odpadní vody dehtové, která je dále čištěna společně s odpadní vodou fenolovou a fyzikálně-chemickými metodami zbavena benzolu, čpavku, dehtu a fenolů.

Předčištěné odpadní vody dehtová a fenolová jsou poté shromážděny v zásobníku, odkud by měly (dle dříve zveřejněných informací firmou DEZA) putovat na tzv. ozonizační jednotku. Zmíněná ozonizační jednotka byla s velkou slávou uvedena do provozu v r. 2007 s náklady ve výši 58 mil. Kč.

V mediálních vyjádřeních zástupci DEZA často poukazovali na to, že se jedná o nejlepší dostupnou technologii (BAT), která výrazně přispěje k snížení obsahu kyanidů v odpadních vodách. V tabulce s detailními informacemi o „ekologickém programu“ firmy, aktuálně stále dostupné na webu DEZA, je uvedeno „Rok 2007: Byla dokončena investiční akce detoxikace odpadních vod zahrnující ozonizaci surových odpadních vod. Realizací tohoto projektu došlo k výraznému snížení koncentrace kyanidů v surových odpadních vodách.“ (Příloha, str. 4).

Když v r. 2010 na zasedání zastupitelstva města Rožnov p. Radhoštěm obhajoval zástupce firmy DEZA J. Obermayer tehdejší žádost o změnu integrovaného povolení (tj.

V diplomové práci V. Kocfeldové z r. 2011 se však objevuje náznak, že ozonizační jednotka neplnila funkci zcela podle předpokladů: „Na odvodu z kolony je instalován „obtok“ systému ozonizace, jímž je možno tuto vodu vypustit přímo do chemické kanalizace“.

V bakalářské práci P. Krejčiříka „Nakládání s odpadními vodami v DEZA a.s.“ (VŠB-TUO 2018) je také popsána funkce zmíněné ozonizační jednotky, objevuje se zde ovšem navíc jedna stěžejní informace: „V průběhu let se složení odpadních vod začalo měnit, a to hlavně v poměru kyanidů (CN-) a thiokyanatanů (SCN-), kdy SCN- začaly ve vodách převládat nad CN-. V jednotce ozonizace docházelo k úplné přeměně SCN- na CN- a navazující oxidace z CN- na OCN- již neproběhla…. Vznikal zde tedy efekt vytváření volných kyanidů namísto jejich redukce, jednoduše řečeno jednotka kyanidy vyráběla, místo, aby je likvidovala.“ Autor dále uvádí, že „S tím byly spojené i následné problémy se špatnou funkcí biologické čistírny odpadních vod a nesplňování limitů stanovených integrovaným povolením. Proto bylo na konci roku 2016 rozhodnuto vedením společnosti o odstavení ozonizační jednotky…“

Přitom ještě počátkem r. 2016 DEZA uvedla v dokumentu „Zpráva DEZA, a.s., Valašské Meziříčí o stavu a vývoji životního prostředí v roce 2015“, že „Zpřísnění legislativních limitů pro vypouštění zbytkových koncentrací kyanidů si vyžádalo instalaci zařízení na detoxikaci koncentrovaných odpadních vod procesem ozonizace.“.

V poslední žádosti DEZA z r. 2017 o vydání integrovaného povolení pro „Zařízení provozu Vodního hospodářství“ (zdroj: mzp.cz) spojené s výstavbou nové biologické čistírny však v popisu zpracování odpadních vod ozonizace není vůbec zmíněna!

Jak bylo výše zmíněno, v r. 2017 DEZA požádala o nové integrované povolení v návaznosti na plánovanou celkovou rekonstrukci biologické čistírny odpadních vod (ČOV). V popisu nového uspořádání biologické ČOV je v žádosti mimo jiné uvedeno, že „v laguně Lhotka dochází k egalizaci vyčištěné vody, a tím i k vyrovnání případných výkyvů v účinnosti čištění biologické ČOV“, ale také že: „nové řešení zahrnuje přepojení odtoku z terciálního dočištění obtokem laguny přímo před odtokový objekt za lagunou. Důvodem je zamezení zhoršení odtokových parametrů vyčištěné vody, a to především v letních měsících.“ (zdroj: mzp.cz).

V příslušném rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje se „povoluje vypouštění odpadních vod výpustí č. 1 z biologické čistírny odpadních vod prostřednictvím nově vybudované kanalizace do odtokového koryta a následně do vodního toku řeky Bečva Spojená, v říčním km 57,5“ (bod 4.2.2.2), s tím že tato varianta vypouštění odpadních vod se povoluje „na dobu určitou, tj. od zahájení zkušebního provozu I. etapy nové biologické čistírny odpadních vod do 30.06.

Jak a kdy tento obtokový kanál v praxi funguje, není z dostupných informací příliš jasné.

V porovnání historických a novějších snímků laguny ve Lhotce, použitých v pracích studentů VŠB-TUO, se na středové hrázi oddělující dvě části laguny objevuje nové potrubí, patrné i na aktuálních leteckých snímcích (např. mapa.cz). Lze jen spekulovat, zda se jedná o zmíněný „obtok“ či nikoliv, který vede odpadní vody z terciálního stupně nové biologické čistírny přímo za výtok V1 mimo lagunu (Příloha, str.

Je zajímavé, že nejnovější přírůstek do sbírky studentských prací v této oblasti, diplomová práce M. Mačkové „Vyhodnocení účinnosti biologické části ČOV po její rekonstrukci v chemickém závodě“ (VŠB-TUO 2020), vůbec nezmiňuje ani kyanidy v odpadních vodách, ani ozonizaci odpadních vod. Objevuje se zde pouze stručný a nepříliš konkrétní odstavec: „Dehet se nechá tři dny odsadit a odsazená voda se přečerpává na chemickou čistírnu ke zpracování. Vzhledem k vysoké toxicitě a znečištění této vody zpracovává se samostatně a nesmí se vypouštět do jímek či chemické kanalizace.“.

Jakým způsobem se tato „toxická“ odpadní voda „samostatně“ zpracovává, není v práci dále popsáno. Zato je zde uvedena důležitá informace ohledně nové biologické ČOV: „Rekonstrukce biologické čistírny započala v říjnu 2018, předání stavby do zkušebního provozu proběhne v květnu 2020.“, a dále také: „Po terciálním dočištění odtéká biologicky vyčištěná odpadní voda do vodoteče - recipientu Bečva“.

To odpovídá používání výše zmíněného „obtoku“ laguny v souladu s rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje - toto mělo ovšem probíhat pouze během zkušebního provozu do 30.6.

Na práci M. Mačkové je zarážející ještě jeden fakt - přestože se jedná o pracovnici laboratoře analyzující odpadní vody DEZA (jak sama uvádí v textu práce: „Jelikož pracuji v laboratoři vodního hospodářství společnosti DEZA a.s., bylo mi umožněno za účelem zpracování předložené diplomové práce v měsíčních intervalech analyzovat vzorky vod na přítoku a odtoku z BČOV.“), dle textu práce zdánlivě nemá vůbec povědomí o problematice výskytu kyanidů v těchto vodách. Je to velmi překvapující u pracovnice laboratoře, kde by se měly kyanidy v odpadních vodách DEZA běžně analyzovat pro vnitřní potřebu, jak je uvedeno v práci P. Krejčiříka ohledně stanovení celkových kyanidů a thiokyanatanů: „Analytická kontrola chemického a biologického čištění odpadních vod se uskutečňuje v provozní laboratoři vodního hospodářství.“

Je to překvapující i vzhledem k tomu, že autorka v závěru práce diskutuje výsledky své analýzy odpadních vod vůči emisním limitům stanoveným Integrovaným povolením Krajského úřadu Zlínského kraje z r.

Na tomto místě je záhodno připomenout prohlášení mluvčího firmy DEZA: „Je proto technicky nemožné, aby látka tohoto charakteru do Bečvy unikla“ (zdroj: Olomoucký Deník). Tak jako v každém výrobním provozu, jsou jisté věci „technicky nemožné“, dokud nedojde k zásadnímu selhání technologie nebo její obsluhy.

V tomto ohledu představuje zajímavé vyhodnocení rizik v provozu DEZA práce studentky V. Kocfeldové „Management rizik úniku odpadních vod v chemickém podniku“ (VŠB-TUO, 2011, Příloha 6). Mezi parametry s vyšším ukazatelem rizikovosti řadila autorka práce např. rizika „Zvýšení hladiny v zásobníku“ nebo rizika „snížení množství dodávaného ozónu“, které přímo poukazuje na problematičnost nefunkčnosti nebo dokonce absence ozonizace: „V případě výskytu většího množství odpadních vod nebo díky většímu srážkovému úhrnu, ozonizace nedokáže všechny vody zpracovat a jsou obtokem vypouštěny přímo do chemické kanalizace.“

V závěru práce kategorizuje studentka většinu rizik jako bezvýznamná nebo akceptovatelná, pouze riziko „nebezpečný odpad“ spa...

V následujícím textu vyvstává obraz firmy DEZA značně odlišný od jejího mediálního obrazu: firmy, která za standardních nehavarijních podmínek zatěžuje říční ekosystém řádově desítkami až stovkami kilogramů kyanidů ročně (zdroj: Integrovaný registr znečišťování). V rozporu s prohlášeními se ale v areálu DEZA také běžně nachází odpadní vody s vysokými koncentracemi kyanidů, přechodně uchovávané ve velkoobjemových zásobnících.

V zkoumání procesu nakládání s odpady a odpadními vodami obsahujícími kyanidy je možno se opřít nejen o údaje dostupné ve veřejných registrech a rozhodnutích správních orgánů, ale i o soubor výzkumných zpráv a závěrečných studentských prací studentů Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO). Tyto práce jsou důvěryhodným zdrojem informací o řadě technologických procesů a jejich řízení a kontrole v provozech DEZA - vedoucími těchto prací byli totiž pedagogové a vědečtí pracovníci univerzity, kteří spolupracují s firmou DEZA v rámci tzv. smluvního výzkumu.

Studenti-autoři prací také v úvodu svých prací často uvádějí poděkování firmě DEZA za poskytnutí informací, přístupu k vzorkům odpadních vod nebo možnosti testovat nové technologie. U některých prací byly autorkami přímo zaměstnankyně firmy DEZA: v diplomové práci „Průmyslové odpadní vody s obsahem kyanidů“ z r. 2017 byla zřejmě její autorka P. Langhammerová pracovnicí provozu „voda a odpady“ podniku DEZA (zdroj: Valašský chemik), autorka diplomové práce „Vyhodnocení účinnosti biologické části ČOV po její rekonstrukci v chemickém závodě“ z r. 2020 je M.

tags: #diplomka #odpady #z #koksoven

Oblíbené příspěvky:

• Pravidla kompostování ve Slavkově
• Jak správně skladovat dřevo na stavbě?
• Jedle vs. Svízel: Porovnání
• Činnosti spojené s prevencí odpadu
• Využití kvasnic v pivovaru