Témata Diplomových Prací v Ekologii

10.03.2026

Ekologie je věda zabývající se studiem interakcí mezi živými systémy a mezi živými systémy a prostředím. Jedním z prvních vědců, který definoval pojem ekologie, byl Ernst Haeckel, již v roce 1866 hovořil o ekologii jako o nauce o ekonomii přírody.

Současné definici pak předcházela ještě řada dalších, například ekologie jako věda o historii přírody (Elton, 1927) nebo ekologie jako vědecké studium výskytu a hojnosti organismů (Andrewartha, 1961). Ekologie se zabývá celou řadou procesů odehrávajících se ve všech skupinách organismů, v různých typech prostředí a v různém časovém a prostorovém měřítku. Využívá poznatků z téměř všech přírodovědných oborů.

Můžeme jí rozdělit podle hlavního zaměření na ekologii obecnou, aplikovanou, speciální, ekologickou technologii. Podle studovaného objektu pak rozlišujeme například ekologii hub, ekologii člověka nebo synekologii (ekologie společenstev). V současnosti je také často zmiňován pojem environmentalistika, která je také často používána jako synonymum ekologie.

Jde však o obor, jenž využívá poznatků ekologie a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů. Kromě jiného se věnuje také prevenci znečišťování životního prostředí a nápravou vzniklých škod. Environmentální výchova je také zařazena jako jedno z průřezových témat ve vzdělávacím programu.

Jedním ze základních pojmů ekologie je ekosystém, jde o soustavu biotických a abiotických složek prostředí, které se vzájemně ovlivňují a jsou spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací. Jako abiotický faktor je označováno například proudění větru, teplo, světlo nebo srážky. V případě biotických faktorů pak mluvíme o společenstvech rostlin, živočichů a dalších. Také v ekologii se setkáváme s několika ekologickými zákony, se kterými věda pracuje. Mezi nejdůležitější patří zákon minima a s tím související limitující faktor, nebo zákon tolerance.

Čtěte také: Studium ruštiny v Česku

Možná témata bakalářských prací

Na našem oddělení je možné vypracovat bakalářské, diplomové a disertační práce velmi diverzifikovaných témat. Práci zadáváme vždy až po osobním pohovoru, aby byla studentovi na míru a odvíjela se od jeho zájmů a schopností. I proto zde neinzerujeme aktuálně volná témata, ale prezentujeme vybrané již úspěšně obhájené práce.

Na základě níže zmíněných okruhů si může student udělat představu o tom, co se u nás na oddělení studuje, se kterými modelovými organismy pracujeme a jaké aplikujeme metodické přístupy. Nebráníme se ani zcela novým tématům. Vedle volných témat podle návrhu (zájmu) studenta a studovaného oboru jsou oddělením zoologie nabízena níže uvedená témata. Konkrétní téma BP i DP bude úžeji specifikováno po dohodě se studentem. Bakalářská práce vyžaduje literární rešerší a orientační jednoletý výzkum.

Příklady témat

Vztah hierarchického postavení ve skupině s personalitními charakteristikami a melaninovým zbarvením u holuba domácího (Columba livia f.
Obnova tradičních forem lesního managementu se stále běžněji stává součástí managementových opatření v plánech péče chráněných územích. Jedním z důsledků aplikace tradičních forem managementu je vznik pařezin neboli výmladkového lesa. Pěstování pařezin je založeno na obrážení pařezu pokácených stromů, které se v krátkém horizontu (3, 7 až více let) znovu pokácí. Méně se však ví, jakým způsobem tato forma lesního managementu ovlivňuje ekosystémové služby společenstev rostlin a živočichů, které plní dominantní úlohu v ekosystémových funkcích lesa. Jednou z důležitých ekosystémových služeb organizmů je bezesporu predace, která hraje zásadní roli při kontrole herbivorního hmyzu. Terénní výzkum vlivu pařezení na predační tlak bude probíhat na lokalitě Pavlovské vrchy blízko města Mikulov. Výzkum by spočíval v aplikaci živých (larvy mouchy) nebo umělých návnad (plastelínové housenky) na různé části rostlin.
Herbivorní hmyz představuje jednu z nejrozmanitějších skupin organismů, vliv na jejich přežívání mají dominantně dva mechanismy: nutriční hodnota potravy a predační tlak v prostředí. Vliv těchto faktorů se projevuje ve specifické distribuci jedinců v prostoru. Tento ekologický mechanismus bude řešen na modelovém organismu, kterým je zavíječ (Pleuroptya ruralis). Pro zjištění relativního predačního tlaku bude na živnou rostlinu zavíječe (kopřiva) fixována návnada simulující potravní nabídku pro predátory. Návnada bude aplikována do různých výšek rostliny a exponována po dobu 30 minut. Po uplynutí stanovené doby budou návnady zkontrolovány a zaznamenána predace. Prostorová a časová distribuce predace bude studována na dvou hierarchických úrovních: biotop a rostlina. Srovnávanými biotopy budou interiér a okraj lesa. V rámci rostliny se bude měřit její výška, počet a plocha listů.
Studium biodiverzity stále zaujímá zásadní postavení při studiu vlastností společenstev. Nejnovější experimentální studie však dokazují, že zastoupení ekologických vlastností jednotlivých druhů spíše než diverzita organismů má zásadní vliv na ekosystémy a společenstva. Dnešní zemědělská krajina postrádají v adekvátním meřítku funkční skupiny organizmů (např. opylovači, predátoři, dekompozitoři). To vede k narušení potravních sítí mezi organismy a k následným nepříznivým vlivům na bilanci nutrietů a vody v půdě, gradaci škůdců, síření invazních druhů. Řešením pro obnovu biodiverzity a s ní spojených ekosystémových služeb v krajině je navrhnout krajinné prvky, které by podporovaly co největší spektrum funkčních skupin organismů. Podstatou realizace práce bude terénní experiment na vybraných lokalitách, které budou charakterizovat různé krajinné prvky. Na každé lokalitě budou k experimentům využity minimálně 4 plochy, s tím že na každé ploše budou rozmístěny pasti na odchyt různých taxonů hmyzu. Po dobu trvání projektu bude v průběhu vegetačního období (duben-říjen) probíhat sběr dat o diverzitě skupin důležitých pro ekosystémové funkce. Metodika odchytu hmyzu bude záviset na ekologické skupině: opylovači (motýli, čmeláci) budou odchyceni pomocí žlutých misek; dekompozitoři (saproxyličtí, vrubounovití brouci a střevlíci) budou odchyceni pomocí zemních a oknových pastí a predátoři (střevlíci, mravenci a pavouci) budou odchyceni pomocí zemních pastí. Zemní pasti a žluté misky budou na každé ploše rozmístěny v jedné linii po 3 pastech.
Přehled ichtyologických průzkumů v revírech MRS.
Rostlinné výtažky se všeobecně používají do krmiv pro domácí mazlíčky i hospodářská zvířata. Jedná se většinou o silice či zásobní látky rostlin, které ovlivňují například imunitu zvířat nebo mohou mít antiparazitní účinek a podobně. Sumeček černý (Ameiurus melas) a sumeček americký (Ameiurus nebulosus)jsou dva druhy všežravých sladkovodních ryb, patřící do čeledi sumečkovitých. Vyskytují se ve stojatých nebo velmi pomalu tekoucích vodách s měkkým písčitým, kamenitým nebo bahnitým dnem. Oba druhy byly dovozem rozšířeny takřka do celého světa a v ČR jsou považovány za invazivní druhy.
Akvakultura je nejrychleji se rozvíjející odvětví zemědělství. V souvislosti s tím jsou kladeny stále větší nároky zákazníků na trh s komoditami pocházejícími z akvakultury. Chov sladkovodních krevet, které jsou vhodné ke konzumaci, je v České republice teprve na startovní čáře.
Kukly bource morušového jsou známé spíše z textilního průmyslu. Zde se však dají využít pouze kukly nijak nepoškozené. A co s těmi, které se využít nedají? V rámci této bakalářské práce zkusíme ověřit jejich využití jako krmiva pro ryby.
Plody rohovníku se pod názvem karob používají v potravinářství i ke krmení dobytka. Mají vysoký obsah sacharidů a často se používají jako hypoalergenní náhrada mouky. V ČR se jelec tloušť (Squalius cephalus) vyskytuje prakticky ve všech pásmech tekoucích vod, od pásma cejnového až po spodní část pásma pstruhového. Jelec tloušť je všežravec, živí se vším dostupným a není nijak významným akvaristickým druhem na rozdíl od pstruha potočního (Salmo trutta morpha fario).
Z důvodu neustále se zvyšující populace na naší planetě se hledají nové zdroje bílkovin, které by nahradily ty tradičně využívané a jejichž výroba by nezatěžovala životní prostředí. Z tohoto důvodu došlo ke změně v legislativě a je možné využít některé specifikované druhy hmyzu jako zdroj proteinu pro hospodářská zvířata, tedy i ryby. V krmném testu bude využito krmivo obsahující moučku z larev potemníka jako jediný zdroj proteinu a také její kombinaci s běžným zdrojem proteinu v komerčně vyráběném krmivu.
Díky velkým změnám klimatu v posledních letech je velmi časté vysychání menších toků, které ovlivňuje jejich biotu. Tato suchá a teplá období nejsou vhodná pro permanentní osídlení a prospívají spíše druhům temporálním, které mají možnost lokalitu opakovaně osídlit.

Témata související s udržitelností, produktovou ekologií, LCA, MFA

Témata bakalářských i diplomových prací ústavu vypisujeme jednak dle na ústavu aktuálně řešených projektů, ale i dle přání studentů. V případě, že máte zájem vypracovat bakalářskou nebo diplomovou práci na téma související s udržitelností, produktovou ekologií, LCA, MFA či dalšími metodickými postupy používanými na ústavu, obraťte se na nás. Téma vaší bakalářské či diplomové práce rádi zaměříme na oblast, která vás zajímá a baví.

Aplikace metody LCA pro hodnocení environmentálních dopadů technologií a různých průmyslových projektů.
Vliv systémů odvádění a čištění odpadních vod na snížení zátěže ŽP.
Aplikace metodiky vodní stopy podle Water Footprint Assessment Manual na vybraném příkladu obce či podniku.
Analýza materiálových toků zejména ve vztahu k odpadovému hospodářství (nejlépe k elektroodpadům).
Kvantifikování materiálových toků vybraného prvku látky/materiálu /výrobku s cílem rozpoznat potenciální akumulace/ztráty využitelných zdrojů.
Metody odhadu vzniku odpadu.
Environmentální marketing.
Hodnocení životního cyklu produktů či technologií, tedy stanovení jejich environmentálních dopadů na životní prostředí metodou LCA. Předmětem posouzení mohou být například produkty z průmyslů textilního, potravinářského, obalového nebo kosmetického.
Udržitelnosti v oblasti vodního hospodářství měst.
Čištění odpadních vod a zpracování kalů vč. výroby energie z bioplynu.
Čištění a recyklaci průmyslových odpadních vod a také úpravu vody na pitnou.
Uhlíková stopa vodárenství a čistírenství.
Energetická a uhlíková neutralita čistíren odpadních vod.
Možností recyklace energie, vody a materiálů z odpadních vod.
Emise skleníkových plynů při aplikaci čistírenských kalů na zemědělské půdě.
Udržitelné odvodnění čistírenských kalů a další nakládání s nimi.
Zaměření na nové technologické postupy pro zpracování různých odpadů (zpracování kovonosných a minerálních odpadů, separace plastů).
Získávání cenných složek a surovin z odpadů.
Analýza environmentálních dopadů odpadů a postupy pro jejich minimalizaci.
Aplikace principů udržitelnosti a v průmyslové praxi.
Využití metody LCA v oblasti udržitelnosti společností.
Využití metody LCA při posuzovaní inovativních technologií v odpadovém hospodářství.

Příklady již zpracovaných prací

Judl, J: Posuzování životního cyklu v odpadových technologiích. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Dolejší, V.: Posouzení environmentálních dopadů mytí nádobí v automatické myčce a konvenčním způsobem pomocí metody LCA. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Bystrianský, M.: Aplikace 1,4-dichlobenzenu jako referenční látky pro ekotoxicitu odpadů. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Hnidáková, N.: Hodnocení environmentálních dopadů čistírny odpadních vod metodou Life Cycle Assessment. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Koníčková, I.: Environmentální dopady obalů spotřebního zboží. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Lukáč, D.: Ekotoxicita směsných odpadů v metodě posuzování životního cyklu.
Cabejšková, Z.: Life Cycle Assessment of Water Treatment Technology.
Mrkvičková, K.: Posuzování životního cyklu budov.
Kholomjeva, M.: Kořenové čistírny odpadních vod z pohledu udržitelnosti. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Matuštík, J.: Environmentální dopady průměrného obyvatele ČR z pohledu LCA, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Judl, J.: Aplikace LCA v dopravních systémech. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Dolejší, V.: Posouzení environmentálních dopadů mytí nádobí v automatické myčce a konvenčním způsobem pomocí metody LCA. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Musil, K.: Posuzování životního cyklu čištění odpadních vod. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Viltová, N.: Posuzování životního cyklu nakládání s odpadem ve zdravotnictví. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Picková, E.: Life cycle assessment of liquid epoxy resin in automotive industry. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Lukáč, D.: Life Cycle Assessment of flat glass production using float technology. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Hásová, M.: Zařízení na energetické využití odpadu z pohledu metody LCA. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Švančarová, M.: Kolektivní systém nakládání s mobilními telefony a jeho dopady na životní prostředí.
Pokorná, A.: Posuzování životního cyklu ražby tunelové stavby metodou NRTM.
Ježková, D.: Environmentální bilance úspor a nákladů provozu pasivního domu za hranicemi města - srovnání s vyššími nároky osob na dopravu. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Kosová, K.: Posuzování životního cyklu skládkování odpadu.
Pešta, J.: Posouzení životního cyklu postupů recyklace demoličních odpadů. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Benešová, E.: Environmentální dopady a bezpečnost skladování ovoce. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Šilhan, T.: Porovnání environmentálních dopadů těžby a zpracování zinku s jeho recyklací na příkladu baterií obsahujících zinek pomocí metody LCA, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Prodanovič, N.: Posuzování životního cyklu výroby methanu úpravou bioplynu a technologií power-to-gas, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Tůma, P.: LCA nakládání s využitelnými složkami komunálního odpadu, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Petrík, J.: Life cycle assessment of wooden house and brick house, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Vacová, A.: Posuzovaní životního cyklu textilních materiálů - Bílé tričko, symbol fast fashion a nezbytnost v každém šatníku.
Fridrich, M.: Porovnání environmentálních dopadů různých způsobů poskytování kávy, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Král’ová, N.: Porovnání environmentálních dopadů potravinových obalůÚstav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Zadražilová, Z.: Porovnání environmentálních dopadů vybraných druhů jídelníčků pomocí metody LCA, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Elizaveta Iurkova: Porovnání environmentálních dopadů elektromobilů a vozů se spalovacími motory. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Matuštík, J.: Life cycle assessment of biomass utilization, bioenergy, and biochar production. A case study of gasifier in Zlatá Olešnice. Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT, Praha.
Chmelíková, M. Environmentální dopady výroby a odstranění elektromobilů a automobilů se spalovacími motory. Ústav udržitelnosti a produktové ekologie.
Malysheva, A. Environmentální dopady využití cukrovarských odpadů ve výrobě plastů. Ústav udržitelnosti a produktové ekologie.
Pilátová, B. Life cycle assessment of textile materials. Ústav udržitelnosti a produktové ekologie.
Filippovová, P. Posouzení životního cyklu bezobalového nakupování. Ústav udržitelnosti a produktové ekologie.
Hlinková, E.-Ž. Posuzování environmentálních dopadů implementace vybraných technologií snižování emisí nad rámec BAT/BREF do zdroje na tuhá paliva. Případová studie typového zdroje výroby elektřiny a tepla provozovaného v podmínkách ČR. Ústav udržitelnosti a produktové ekologie.
Kšenžighová, P. Indikátory cirkularity a environmentální dopady balení nápojů v ČR. Ústav udržitelnosti a produktové ekologie.

Doporučená literatura

BRANIŠ, M., Základy ekologie a životního prostředí, 3. vyd. Praha: Informatorium, 2004.
BROŽOVÁ, K., Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, 1. vyd. Praha: CENIA, 2008.
CUNNINGHAM, W. P., Principles of environmental science: Inquiry and applications, 5. vyd. Boston: McGraw Hill, 2009.
ČAMROVÁ, L., Ekonomie a životná prostředí - nepřátelé, či spojenci? 1. vyd. Praha: Alfa publishing, 2007.
ČERVINKA, P., Ekologie a životní prostředí, 2. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2012.
ĎURICA, D., Člověk jako geologický činitel, 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2008.
ELLENBERG, H., Vegetation ecology of central Europe, 4. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2009.
HALKOVOVA. L., Environment for life, Prague: Ministry of the Environment of the Czech Republic, 2011.
HAMPL, M., Vyčerpání zdrojů: skvěle prodejný mýtus, 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004.
JAKRLOVÁ, J., Ekologický slovník terminologický a výkladový, 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999.
JANČAŘÍKOVÁ, K., Ekologie čtená podruhé, 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova Pedagogická fakulta, 2013.
JORGENSEN, S., Ecosystem ecology, 1. vyd. Amsterdam: Elsevier, 2009.
KADRNOŽKA, J., Globální oteplování Země: příčiny, průběh, důsledky, řešení, 1.vyd. Brno: VUTIUM, 2008.
KOVÁŘ, P., Ekosystémy a krajinná ekologie, 1. vyd. Praha: Karlonimu, 2008.
LAPKA, M., Towards an environmental society? 1. vyd. Prague: Carolinum Press, 2012.
MALHOTRA, G., Environmental growth: a global perspective, 1. vyd. New Delphi: Macmillan, 2009.
MEZŘICKÝ, V., Environmentální politika a udržitelný rozvoj, 1. vyd. Praha: Portál, 2005.
MIKO, L., ŠTURSA, J., Národní parky a chráněné krajinné oblasti České republiky, 2. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2010.
MOLDACH, B., Podmaněná planeta, 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015.
MOZGA, J., Sociální ekologie, 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008.
NAEEM, S., Biodiversity, ecosystem functioning, & human wellbeing, Oxford: Oxford University Press, 2009.
PELC, F., Aktualizace Státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky, 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2010.
POLÁŠKOVÁ, A., Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí, 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011.
PURŠ, J., Historická ekologie. 1, 2.vyd.
SÁDLO, J., Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí, 3. vyd. Praha: Malá Strana, 2008.
SHERRATT, T., Big questions in ecology and evolution, New York: Oxford University Press, 2009.
SMIL, V., Global catastrophes and trends, 1.vyd.
STEJSKAL, V., Zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě s komentářem, související předpisy a s úvodem do problematiky ekologicko - právní odpovědnosti, 1. vyd. Praha: Leges, 2009.
SUNDSETH. K., Natura 2000 : Ochrana biodiverzity Evropy, 1.vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009.
TKADLEC, E., Populační ekologie: struktura, růst a dynamika populací, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008.