Produkt šetrný k přírodě: Definice, ekoznačení a greenwashing

V dnešní době se stále více spotřebitelů zajímá o dopad výrobků na životní prostředí. Ekologický, šetrný k přírodě, udržitelný, recyklovatelný, bio. Pojmy, které se skloňují v popiscích současných produktů snad ve všech pádech. Otázkou je, zda poukazují skutečně na snahu jejich výrobců zmírnit environmentální dopady nebo jsou jen promyšleným marketingovým tahem.

Co znamená, že je výrobek ekologický?

Aby se dalo o nějakém výrobku říci, že je ekologický, měl by mít nějakou sadu vlastností/parametrů, ve který je příznivější k životnímu prostředí, než většina ostatních, průměrných výrobků. Certifikovány mohou být ty pouze výrobky a služby, které splňují stanovená kritéria. Zaručující tak, že výrobek je šetrný k životnímu prostředí v celém svém životním cyklu, tj. od výroby, přes jeho používání, až po likvidaci. Tato kritéria jsou obvykle garantovaná státem. Výjimečně tyto parametry stanovuje sám výrobce a sám se za ekologické prohlásí. Resp. je to bohužel časté, ale primárně nedůvěryhodné, a často taky nepravdivé. Abychom výrobci mohli důvěřovat, měl by mít nějaký atest od nezávislé strany. Podstatou je vždy dobrovolnost.

Ekoznačení (Ecolabelling)

Ekoznačení je označování výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Takové výrobky nebo služby lze (např. v obchodě) poznat podle jednoduchého a snadno zapamatovatelného symbolu, tzv. ekoznačky - odtud ekoznačení. CENIA zprostředkovává udělování ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek/služba a Ekoznačky EU.

Ekoznačky v České republice a Evropské unii

Na světě existuje celá řada ekoznaček, některé garantují státy, jiné nevládní organizace či profesní cechy. V České republice existuje národní ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek, garantována Ministerstvem životního prostředí ČR. O certifikaci žádá výrobce a udělení značky je zpoplatněno. V současnosti směrnice obsahují kritéria podmiňující udělení certifikátu např. pro výrobky z recyklovaného papíru přes nábytek po zimní posyp. Podobně funguje i ekoznačka Ekologicky šetrná služba, k roku 2020 už jen v kategoriích ubytovací zařízení. Žadatel musí splnit požadavky týkající se provozu a jeho dopadu na životní prostředí. V České republice se prodávají výrobky a lze i získat ekoznačku Evropské unie, tzv. „eurokvětinkou“. Udílí se v přibližně 25 kategoriích. Celkem rozšířená je německá ekoznačka Modrý anděl. Může se jí chlubit 12 000 výrobků v celkem 120 kategoriích. U nás se s touto ekoznačkou dají koupit např. V České republice se dá setkat se skandinávskou ekoznačkou Severská labuť (Svanen, Swan), udílí se ve více než 60 kategoriích, má ji propůjčeno 20 tisíc výrobků. Ekoznačku najdeme např.

Biopotraviny

Výrobky vyprodukované buď ekologickým hospodářstvím, nebo z produktů pocházejících z ekologického hospodářství, jsou pak označeny pojmem biopotravina. Podle dat Ministerstva zemědělství je podíl biopotravin v Česku kolem jednoho procenta, navzdory poměrně pestrému trhu. Nabídka potravin se štítkem „bio“ je sice velmi široká, přesto si Češi ještě na nákup ekologičtějšího a většinou bohužel dražšího zboží nezvykli. „Biopotraviny, díky celému kontrolovanému systému ekologické produkce, nesmějí obsahovat rezidua agrochemických látek, léčiv apod. Dále nesmějí obsahovat geneticky modifikované (GMO) suroviny a nesmějí být ošetřovány ionizujícím zářením,“ popisuje server Eagri.cz. Štítek bio také podléhá registraci a normám, pokud potravina pochází z České republiky, je označena takzvanou „biozebrou“. Tedy zelenou značkou s nápisem Bio a pruhy v pozadí. Ministerstvo varuje před případným greenwashingem nebo záměrným klamáním spotřebitelů. Pokud má produkt „bio“ v názvu, nemusí se hned jednat o biopotravinu. Správně označená biopotravina má na obalu obrázek evropského zeleného listu a případně i českou biozebru. A to je důkazem, že pochází z ekologického zemědělství, bez ohledu na název.

Čtěte také: Důležitost ekoznačení

Biopotraviny vyrobené v České republice poznáte podle národní bioznačky - tzv. zelené zebry. Kromě ní najdete na výrobku také kód příslušné certifikační organizace. Všechny biopotraviny vyprodukované v EU nesou také evropskou bioznačku - zelený list z hvězdiček. Čeští distributoři musí povinně na obalech umisťovat obě značky. Kromě toho musí být na obale balených potravin napsána země původu zemědělských surovin, ze kterých je výrobek vyroben.

Grafický znak BIO, tzv. biozebra, s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a s číslem kontrolní organizace CZ-BIO-001, CZ-BIO-002 nebo CZ-BIO-003, se v ČR používá jako celostátní ochranná známka pro biopotraviny. K jejímu udílení jsou Ministerstvem zemědělství pověřeny kontrolní organizace KEZ o.p.s., ABCERT AG, organizační složka a Biokont CZ, s.r.o.

Grafický znak loga společenství označující ekologickou produkci je definován v nařízení Rady 834/2008 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č.2092/91. Grafickou podobu loga, podmínky pro jeho užívání, tvar číselného a kódu kontrolního subjektu stanovuje nařízení Komise (EU) č. 271/2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o logo Evropské unie pro ekologickou produkci. Jeho užívání je od 1. července 2010 povinné.

Vedle povinného užívání loga EU pro ekologickou produkci na balených biopotravinách platí od 1. července 2010 také povinnost označovat na obalu rovněž místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá.

Další ekoznačky a certifikáty

• Organický textil/Biotextil: Označení pro textilní výrobky, na jejichž výrobu byly použity suroviny z ekologického zemědělství.
• Global Organic Textile Standard (GOTS): Certifikace pro textilie vyrobené z organických (bio) textilních vláken.
• Kosmetika: Pro usnadnění orientace na trhu s kosmetikou existují nezávislé certifikáty, udělované jednotlivým výrobkům, které spotřebiteli zaručují, že ve výrobcích nejsou nevhodné látky.
• Certifikovaná přírodní kosmetika (CPK): V ČR existuje národní značka Certifikovaná přírodní kosmetika (CPK) - výrobky z čistě přírodních produktů.
• Humane Cosmetics Standard (HCS): Jediné celosvětově uznávané kritérium pro kosmetiku a toaletní zboží bez pokusů na zvířatech.
• FSC: U výrobků ze dřeva je důležité zjistit, zda dřevo bylo vytěženo legálně, v souladu se zásadami šetrného, ekologicky a sociálně odpovědného lesního hospodářství.
• Fair Trade: Některé produkty, asi nejznámějšími příklady jsou čaj a káva, není možné získat lokálně. Zde je důležité zajistit, aby se při jejich produkci dodržovaly určité sociální standardy - vyloučila se práce dětí, producenti dostali přiměřenou odměnu za práci, omezilo se použití toxických látek atd.
• Energetický štítek: Při koupi elektrického spotřebiče a nově i celého domu je dobré věnovat pozornost tzv. energetickému štítku. Vypovídá o úspornosti provozu výrobku nebo domu.
• TCO Certified: Kvalitní značkou je značka TCO Certified udělované ve Švédsku. Zabývá se certifikací především elektronických druhů zboží - od počítačů a jejich příslušenství přes mobilní telefony až po projektory.
• Energy Star: Výpočetní techniku - počítače, monitory, tiskárny, kopírky, faxy či skenery - můžeme vybírat se značkou Energy star, což je americký certifikační program.
• Průkaz energetické náročnosti budovy (PENB): Průkaz energetické náročnosti budovy (PENB) definuje vyhláška č. 264/2020, o energetické náročnosti budov. Energetický průkaz vyhodnocuje hospodárnost výroby a distribuce energie s důrazem na zachování optimální účinnosti.

Greenwashing

Pokud se stane ochrana přírody jen prodejním argumentem, jedná se o tzv. Greenwashing. Anglický termín odkazuje na vymývání mozků (brainwashing), ale zdůrazňuje slovo green, tedy zelený. Nejčastěji představuje jednání výrobců, obchodních řetězců nebo značek, kteří prezentují své produkty jako šetrné k životnímu prostředí, ve skutečnosti ale nijak ekologické nejsou. Příkladem může být firma zdůrazňující svůj ekologický přístup tím, že zákazníkům nabízí nápoje do vlastních kelímků, zároveň je však její celková prodejní praxe výrazně neekologická např. používáním dalších jednorázových obalů.

Čtěte také: Nákupní chování v rozvojových zemích

S pojmem greenwashing přišel v 90. letech minulého století Jay Westervelt, kterého zaujaly nápisy v hotelových pokojích přesvědčující hosty, aby používali opakovaně ručníky a nenechali si je každý den měnit. Poukázal na to, že i kdyby je polovina hotelových hostů vyměnit nechtěla, stejně by došlo k zapnutí z poloviny plné pračky. Některé firmy dělají greenwashing vědomě, jiné si opravdu myslí, že přispívají k záchraně Země.

Světově uznávaná testovací a certifikační společnost Terra Choice zveřejnila již v roce 2007 zprávu o typických environmentálních dezinformacích na severoamerickém trhu. Rozřadila je do sedmi základních kategorií, které jsou známé pod názvem Sedm hříchů greenwashingu:

1. Skrytý kompromis: V tomto případě někdo tvrdí, že je prodávaný produkt ekologický a šetrný k životnímu prostředí, což je ale platné jen z hlediska jedné jeho vlastnosti.
2. Žádný důkaz: Někdo používá tvrzení, která nejsou prokázána například nějakými studiemi nebo ověřenými certifikáty.
3. Vagueness (Neurčitost): Někdo používá natolik široce pojaté tvrzení, že jeho skutečný význam nebývá většinou pochopený.
4. Uctívání falešných štítků: Společnosti používají vlastní loga nebo falešné certifikace, které působí důvěryhodně, ale nemají oporu v nezávislém ověřování.
5. Irrelevance (Irelevance): Firma na jinak škodlivém produktu hledá pozitiva.
6. Lesser of two evils (Menší ze dvou zel): Firma na jinak škodlivém produktu hledá pozitiva.
7. Lying (Lhaní): Někdo používá tvrzení, která jsou jednoduše nepravdivá. Jedná se třeba o uvedení certifikátu, který produkt ve skutečnosti nemá.

Kromě výše zmíněných způsobů greenwashingu se často používají i vědecká tvrzení, která nejsou pro laickou veřejnost srozumitelná, a proto mnohdy snadno uvěřitelná. Častým nešvarem je, když se nazeleno lakují alternativy plastových obalů. Ať už se jedná o zmiňované papírové nebo dokonce bavlněné tašky, o bio-plastové krabičky na jídlo nebo papírové kelímky na kávu. Nehledě na využívání půdy pro pěstování obalů je v případě nahrazování plastů přírodními materiály problematické jejich následné zpracování (např. kompostování). To totiž vyžaduje speciální technologie. Navíc není zaveden systém jejich třídění.

Jak se orientovat na trhu s ekologickými produkty?

Při výběru ekologicky šetrných výrobků je důležité:

• Hledat ekoznačky garantované nezávislými organizacemi nebo státem.
• Ověřovat si tvrzení výrobců.
• Zajímat se o celý životní cyklus výrobku.
• Být obezřetný vůči greenwashingu.

Evropská komise vydala směrnici zaměřenou na zelená tvrzení, takzvanou Green Claims Directive. „V praxi to znamená, že firma svá tvrzení musí relevantně doložit, například přiloží k danému prohlášení QR kód, který spotřebitele odvede na webové stránky společnosti, kde budou veřejně vyvěšeny podklady, z nichž tvrzení vychází,“ říká Ivana Hekerle, mluvčí poradenské společnosti CIRAA, jež se tématem greenwashingu dlouhodobě zabývá.

Čtěte také: Definice ekologického zemědělství

tags: #produkt #šetrný #k #přírodě #definice

Oblíbené příspěvky:

• Zpracování odpadu v ČR
• Domácnost bez odpadu: Změňte svůj život
• Recyklace starého oleje
• Program letní školy aplikované ekologie
• Udržitelný domov pro budoucnost