Život divokých prasat v přírodě

Divoké prase (Sus scrofa) je velký sudokopytník, který obývá rozsáhlé území od západní Evropy a severní Afriky až po jihovýchodní Asii. Vyskytuje se i v teplých a lesnatých částech Asie a v severní Africe.

Má silné a zavalité tělo na krátkých a překvapivě rychlých nožkách, díky kterým dokáže běžet rychlostí až 50 kilometrů za hodinu. Pro vzhled divočáka je typický dlouhý rypák, kterým rozrývá zem a hledá tam potravu. Ocas má krátký, řídce osrstěný a zakončený štětičkou.

Dospělí samci dorůstají délky 120-180 cm a v kohoutku měří 55-100 cm. Jejich hmotnost bývá kolem 50-90 kg, ale byly zaznamenány i kusy s hmotností téměř 300 kg!

Od svého domestikovaného příbuzného prasete domácího se liší především barvou své srsti. Ta je v šedo černá, v létě i rezavě hnědá. Právě odtud dostalo prase své myslivecké pojmenování - černá zvěř nebo černý rytíř.

Základní barva zimního šatu je tmavohnědá až černá; konečky štětin bývají světlejší než vlastní srst, někdy s rezavějšími tóny. Někdy se vyskytují barevné odchylky nebo i skvrny. Je to většinou výsledek zkřížení s domácími prasaty.

Čtěte také: Česká stopa na Zakarpatské Ukrajině

Strana těla je pokrytá tuhými štětinami, osinami, na konci rozdvojenými, vytvářejícími na hřbetě tzv. hřeben. Pod nimi je v zimě hustá vlna. Letní srst je krátká a téměř bez vlny. Černé pírko je poměrně dosti dlouhé a ukončené chvostkem z dlouhých černých chlupů. Selata mají na tmavohnědém podkladu světležluté podélné pruhy. Pruhování se ztrácí do první podzimní výměny srsti, kdy dorůstají tmavé štětiny.

Chování a sociální struktura

Zvěř má zavalité tělo vpředu vyšší, krátký, skoro neznatelný krk a mohutnou hlavu, protaženou do dlouhého rypáku, ryje. Pohlavní rozdílnost se neprojevuje navenek nějak zvlášť patrně, zvlášť u mladé zvěře.

Starší kňouři vytvářejí někdy samostatné, méně početné tlupy. Trvalý samotářský život vedou pouze staří kňouři. K samičí zvěři se připojují pouze v době chrutí, tedy v říji.

Přes den žije velmi skrytě v hustých úkrytech; za potravou vychází až pozdě večer a do zálehů se navrací s prvním rozbřeskem. Získává svou potravu převážně rytím, tzv.

Divočáci jsou velmi komunikativní zvířata. Ve svém repertoáru mají množství zvuků, kterými se dorozumívají, ať už jde o funění, kvíkání, či chrochtání.

Čtěte také: Vlna a divoká příroda

Rozmnožování

Doba chrutí je nejednotná. A že k tomu také dochází, vidíme na různě starých selatech. Bachyně bývá březí 112 až 140 dnů, takže se většinou selí v březnu, kdy si připraví vystlané lože. Počet selat v jednom vrhu je různý, pohybuje se od 2 do 10 i více kusů.

Samice divokých prasat pohlavně dospívají v 8. až 10. měsíci života, samci přibližně ve věku 2 let. Páření (chrutí) probíhá v podzimních a zimních měsících (listopad, prosinec, leden). Bachyně po 15 - 16 týdnech (březen až květen) porodí 3 - 12 selat, samotnému porodu říkají myslivci metání. Těsně před vrhem se samice odpojuje od své skupiny a zpět se k ní připojuje až v době, kdy jsou již selata odrostlá.

Potrava

Prasata jsou všežravá, potravu si opatřují pomocí čichu. Prodloužený čenich je vyztužen kostí rypákovou (os rostrum), čenich obsahuje mnoho hmatových tělísek a je uzpůsoben k rytí v půdě.

Největší pochoutkou divočáků jsou žaludy. Tito všežravci však nepohrdnou ani bukvicemi, ovocem, kukuřicí nebo hřiby. Snědí i šneky, myši, červy, případně si poradí s mršinami a odpadky na vaší zahradě.

Výskyt a stavy

Jeho domovinou je téměř celá Evropa s výjimkou části Skandinávie a Velké Británie, kde byl vyhuben a později reintrodukován zpět do volné přírody. Počty divočáka ve volné přírodě trvale stoupají a v některých zemích je již považován za vážného škůdce. U nás byla divoká prasata ve volné přírodě do 18. století prakticky vyhubena a chovala se pouze v oborách. Až po druhé světové válce se u nás opět objevila volně žijící divoká prasata, která uprchla ze zrušených obor.

Čtěte také: Svět divoké přírody

Následující tabulka ukazuje vývoj ročního odstřelu divokých prasat v českých zemích:

Vliv na ekosystém a škody

Škody na lesních porostech způsobené prasaty divokými v ČR v roce 2019 dosáhly výše 75 mil. Kč. V této částce je však zahrnuta pouze hodnota sadebního materiálu. Prasata ve vyšší početnosti mohou během zimy zkonzumovat veškerý opad atraktivních semen, a tím znemožnit přirozenou obnovu porostů.

Při hodnocení vlivu prasete divokého na zemědělské pozemky již zcela jasně převládá negativní stránka jejich působení. Škody zde vznikají jak přímým okusem plodin, tak vyválením. Vyválení, kromě vlastního znehodnocení plodiny, dále vytváří nebezpečný aspekt porušení homogenity obilného lánu, tedy stability porostu proti větru. Takto působí další hektary zlámaných či polehnutých porostů. Škody na polních kulturách vzniklé vyválením mohou svým rozsahem převyšovat škody vzniklé přímou konzumací plodin.

Je přenašečem řady onemocnění jako encefalitidy, slintavky, kulhavky, pseudorabies, hepatitidy, psitakózy, leptospirózy, kampylobakteriózy, toxoplazmózy či giardiózy (Gallusová 2009) a jsou hlášeny i případy afrického moru prasat, který může ohrozit hospodářské chovy a způsobit tak ekonomicky nedozírné škody.

Setkání s divokými prasaty

Přestože se kontaktu s lidmi vyhýbají, stejně k takové situaci může dojít. S ohledem na prasečí hmotnost, rychlost a inteligenci je v takové situaci nejdůležitější nezačít zmatkovat. Nedělejte prudké pohyby, vyhněte se přímému očnímu kontaktu a pomalu odejděte. Prase vás s největší pravděpodobností nechá na pokoji. Pokud ale uvidíte jeho naježenou srst nebo dokonce uslyšíte zlověstné cvakání jeho zubů, je nejvyšší čas připravit se na útěk. Praseti s jeho schopností běžet až 50 km/h neutečete, ale stejně se o to pokuste.

Co tedy dělat, pokud v lese narazíte na divoká prasata? Důležité je zachovat klid, nevšímat si jich a velmi pomalu, ale bez zastavení ustupovat. V oblastech známých výskytem prasat divokých byste také neměli venčit na volno psy. Ti mohou totiž svým chováním agresivitu divočáků ještě podpořit.

V letních měsících většina samic stále ještě vodí mláďata, která se narodila na jaře, takže v okolí Říčan často narazíme na srnčata, malé zajíčky a bachyně s pruhovanými markazíny. Zvláštní obezřetnost je třeba věnovat případnému setkání s vodicími bachyněmi.

Doporučení pro chování v oblastech s výskytem divokých prasat:

• Choďte pouze po vyznačených cestách a nevstupujte do nízkých porostů nebo křovin.
• Snažte se nepohybovat po lese po setmění.
• Nezapomínejte, že pes má být v lese na vodítku.
• Neodhazujte přebytky ze svých zahrad, zvláště ovoce a zeleninu, v okolí zahrady nebo na kraj lesa.

tags: #divoká #prasata #život #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Aktivisté a symbolika
• Ochrana přírody v ČR
• Hlášení o odpadech - ICZ Marius Pedersen Náchod
• O stromových solitérech
• Článek o klimatu Slovenska v roce 1949