Divoká příroda v Česku: Zajímavosti a tipy pro objevování

04.04.2026

Že je o divokou přírodu v Česku zájem, potvrzují tisíce podpisů pod novou výzvou Hnutí DUHA, ale i desítky lidí, kteří pro ni neváhají udělat kus práce. Kromě patnácti dobrovolníků, kteří napravují poškozená rašeliniště, tento týden v jižních Čechách mohou lidé narazit i na další čtveřici, která sbírá podpisy pod výzvu Divočina všemi deseti a představuje deset důvodů, proč je dobré ji chránit.

Spontánně se navíc připojují další desítky dobrovolníků z celé republiky, kteří sbírají podpisy i ve svém okolí. Divoká příroda totiž umožňuje svobodný život vzácným zvířatům a rostlinám, tvoří nenahraditelné přírodní dědictví, ochraňuje nás před suchem a povodněmi, podporuje cestovní ruch i regionální rozvoj, nabízí možnosti pro vzdělávání a výzkum a vzbuzuje odpovědnost za sebe, naše děti a vnoučata.

Od začátku srpna se podařilo pod internetovou i papírovou podobu výzvy prozatím nasbírat přes pět tisíc podpisů, které neustále přibývají. Informační stánky se v příštím týdnu přesunou do Jihomoravského kraje, akce na přímou pomoc divočině v terénu pak proběhne v nestátní rezervaci Ščúrnica v Bílých Karpatech nedaleko Valašských Klobouk.

Informační stánky i Týdny pro divočinu jsou součástí kampaně Hnutí DUHA, která usiluje o více svobodného prostoru pro naši divočinu a její lepší poznání. Představuje lidem naši divokou přírodu a její význam pro zachování přírodní rozmanitosti i zdraví. Prvním krokem je vyhlášení nového území o rozloze minimálně 10 km², které bude ponecháno nerušenému přírodnímu vývoji.

Divočina, tedy území ponechané samovolnému vývoji, zaujímá v současnosti totiž jen 0,3 % celkové plochy naší země, zatímco zastavěná zabírá 11 % a stále roste. Hnutí DUHA navrhuje, aby se rozloha divočiny výhledově zdesetinásobila. Hnutí DUHA nabízí všem ohleduplným turistům také tipy na výlety do těch míst naší krajiny, které mají potenciál stát se novou českou divočinou.

Čtěte také: Česká stopa na Zakarpatské Ukrajině

Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina z Hnutí DUHA, řekla: „Divočina si naši pozornost zaslouží přímo v krajině, ale i ve městech. Divoká příroda umožňuje svobodný život vzácným zvířatům a rostlinám, tvoří nenahraditelné přírodní dědictví, pomáhá chránit nás před suchem a povodněmi, podporuje cestovní ruch i regionální rozvoj a pro to všechno bychom měli její rozlohu zvětšovat. Jsem ráda, že jsou letošní Týdny pro divočinu zase o kus blíž prožitkům v divoké přírodě, i že se přidávají desítky lidí, kteří získávají podporu pod naši výzvu.“

V loňském roce vydalo Hnutí DUHA k tomuto tématu studii, která by měla sloužit jako podklad k vyhlášení nových území o rozloze nejméně tisíc hektarů, kde se bude příroda samovolně vyvíjet. Z 25 lokalit v devíti oblastech vybrali odborníci podle řady kritérií pět nejpříhodnějších: Makyta v Javorníkách, Litovelské luhy v Litovelském Pomoraví, Jezeří v Krušných horách, Salaš v Chřibech a okolí pramene Odry na Libavé. Právě tato místa mají velký potenciál pro úplné ponechání přírodním procesům.

Pozemky v ojedinělé lesní rezervaci Ščúrnica vykoupil Český svaz ochránců přírody - Pozemkový spolek Kosenka díky finančním příspěvkům lidí. Spolek pečuje o území větší než 35 hektarů, z nichž 24,8 hektarů je přímo v jeho vlastnictví. Území je důležité také jako výzkumná plocha. Všechna tato místa jsou a mají být i nadále veřejně přístupná.

Nová divočina v Česku

V devadesátých létech minulého století se v Česku výrazně měnil způsob zacházení s krajinou. Zredukovalo se zemědělství a sadařství, utlumila těžba a zrušila celá odvětví průmyslu. Někdy stačil jediný rok a nad úsilím několika lidských generací převážily spontánní sukcesní procesy. Vznikly nevídané, někdy doslova bizarní typy vegetace a na ní vázaného živočišstva - nová divočina.

Slovo divočina skrývá protiklad ke kulturní krajině, výraz nová kontrastuje se starou divočinou, což jsou v našich podmínkách většinou klimaxové lesy málo ovlivněné člověkem. Ať už budeme posuzovat neporušenost těchto kousků naší přírody jakkoliv velkoryse (mnozí se domnívají, že stará divočina v plném smyslu slova je spíše fikcí), vždy půjde jen o izolované ostrovy v kulturně podmíněné krajině.

Čtěte také: Vlna a divoká příroda

Každopádně téměř v každém výseku krajiny (snad s výjimkou plochy letišť či golfových hřišť) je přítomna směs spontánních a člověkem iniciovaných pochodů. Trocha divočiny je i v trávě venkovského fotbalového hřiště a nemalá porce lidského vlivu je i v Žofínském pralese.

Největší část nové divočiny Čech a Moravy leží na venkově a spadá do kategorie divočiny postagrární, vzniklé na místě někdejších polí, luk, pastvin, sadů či zahrad. Z mnoha důvodů ji celkem jednomyslně vnímáme jako nežádoucí fenomén.

Svérázným způsobem je zastoupena i v Praze, kde však převládají prvky městské, tvořící většinou jemnější mozaiku se složitějším managementem (čímž se míní veškeré působení na daný objekt), než jakým se vyznačuje ladem ležící půda venkova.

Nová divočina se z definice velmi rychle proměňuje. Lidské záměry, které se z určitého území vytratily a ponechaly ho spontánním přírodním pochodům, se mohou zase vrátit. Nebo, a to častěji, se tam vrátí záměry zcela jiné. Například pustnoucí a zarůstající továrna je nejprve vyčištěna od veškeré nové zeleně, pak rozdrcena na betonový recyklát a přeměněna v park.

Šumava láká stále více návštěvníků

Data ze sčítačů na území Národního parku Šumava a také návštěvnost informačních a návštěvnických center na Šumavě jasně dokládají, že divoká příroda ve spojení s infrastrukturou Správy NP Šumava jsou stále větším lákadlem. Návštěvnost Šumavy byla v roce 2023 dokonce vyšší, než v době před vypuknutí pandemie koronaviru. Bezmála 2,4 miliony návštěvníků si v roce 2023 užily krásy Šumavy.

Čtěte také: Svět divoké přírody

Rok 2022 sice znamenal pokles návštěvnosti o 8 procent, ale i tak byla návštěvnost vyšší, než v „předkovidových letech“. V roce 2023 došlo k nárůstu celkové návštěvnosti území NP Šumava o 2 % ve srovnání s rokem 2022. Průměrný růst návštěvnosti od roku 2018 dokonce ukazuje 3,6 %. Více než 40 % návštěvníků přichází do NP v období letních prázdnin. Zimní sezóna tvoří jen zhruba 13 % z celkové návštěvnosti.

„Stále silnější je podzimní sezóna, především září. Zpožděný nástup tepla po skončení zimy zvýšil návštěvnost v měsících květnu a červnu na 8%, resp. 10%. Došlo k vyrovnání celkového průběhu návštěvnosti odpovídající roku 2019 tj. před „kovidovými“ lety,“ doplňuje Josef Štemberk, ze Správy NP Šumava, v jehož gesci je právě vyhodnocování návštěvnosti.

Zajímavé také je, že tzv. overturismus je i přes vysokou návštěvnost pozorovaný spíše okrajově a to v závislosti na místě a čase v souvislosti s dalšími podmínkami. „O příliš vysoké návštěvnosti je možné hovořit pouze na těch nejznámějších turistických cílech a parkovištích, ale jen v souvislosti s hlavní turistickou sezónou a v závislosti na počasí. I tak je možné hovořit o overturismu spíše v řádech hodin, než dní,“ vysvětluje Josef Štemberk.

Těmi nejvyhledávanějšími místy Národního parku Šumava zůstává oblast Modravska. Konkrétně se jedná o trasu z Modravy přes Rybárnu na Javoří pilu a Tříjezerní slať. Dále pak Chalupská a Jezerní slať, naučná stezka Povydří nebo Prameny Vltavy. Nejvíce navštěvovaným zařízením Správy NP Šumava pak bylo s více než 110 tisíci lidmi návštěvnické centrum Srní, následované informačním centrem Kvilda.

Celková návštěvnost všech třinácti zařízení, která slouží veřejnosti, dosáhla v roce 2023 hodnoty 386 tisíc návštěvníků, což je o více než 25 tisíc návštěvníků více, oproti roku 2022.

„Návštěvnost loňského roku jednoznačně potvrzuje atraktivnost území Národního parku Šumavu. Potvrzují se tak navíc výsledky dotazníkových šetření z let 2018 a 2019, kdy tisíce návštěvníků odpovídaly na desítky pečlivě připravených dotazů - třeba na to, zda statut národního parku omezuje rekreační možnosti. Více než dvě třetiny, dotazovaných si myslí, že rekreační možnosti na území NP Šumava nejsou vůbec nebo spíše nejsou omezeny,“ odkazuje na výsledky socioekonomického monitoringu mluvčí Jan Dvořák.

V rámci tohoto monitoringu se návštěvníci vyjadřovali mimo jiné k tomu, zda je nabídka návštěvnických zařízení a turistických tras dostatečná. Skoro 90 % dotázaných posuzuje množství návštěvnických zařízení (86,8 %) a množství turistických cest (86,3 %) v Národním parku Šumava jako ideální stav. V rámci tohoto dotazu se přitom více než 5% dotázaných vyjádřilo, že turistických tras i návštěvnických zařízení je příliš nebo spíše příliš mnoho.

Zajímavý rozpor jsme zaznamenali u návštěvníků, když jsme se jich zeptali, zda jim návštěva Národního parku Šumava umožnila krásný prožitek z přírody. Pro se vyjádřilo 91 % dotázaných turistů. Přitom bezmála polovina dotázaných o kousek dál odpověděla, že se cítí smutně při pohledu na plochu s odumřelým stromovým patrem.

„Pro území Národního parku Šumava je však odumřelé, neboli tlející dřevo typické. Na více než 44 procentech území totiž ponecháváme přírodu, aby nám ukázala, jak úžasná je a co všechno dokáže a to se samozřejmě neobejde bez života i smrti,“ říká ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

„Smrt je v přírodě stejně důležitá, jako život. Odumřelé stromy v lesích mají mnoho nenahraditelných funkcí, od navracení živin do ekosystému, přes poskytnutí životního prostoru pro širokou škálu živočichů hub a rostlin, až po zadržování vody v přírodě. A právě tyto jedinečné funkce budeme veřejnosti představovat letos v rámci tematického Roku tlejícího dřeva. Věřím, že pak návštěvníci budou na tlející dřevo nahlížet trochu jinak a procento těch smutných se zásadně sníží,“ dodává Pavel Hubený.

Vodopády Jizerek

V jarních měsících, kdy na horách taje sníh a z obyčejně malých potůčků se díky tomu stávají divoké bystřiny, nabízí atraktivní podívanou vodopády českých hor. Severočeské Jizerky jsou na vodopády poměrně bohaté a dnes se podíváme na ty, o nichž se říká, že jsou vůbec nejhezčí. Najdete je na Jedlovém potoce nedaleko obce Josefův Důl.

Josefův Důl je oblíbené středisko zimních i letních sportů. Leží v údolí říčky Kamenice v Jizerských horách, ve vzdálenosti asi deseti kilometrů od Liberce, Jablonce nad Nisou a Tanvaldu. Pokud se sem rozhodnete cestovat hromadnou dopravou, čeká vás minimálně jeden přestup. A to v obci Smržovka, odkud do Josefova Dolu vede železniční trať, která v obci končí.

Naučná stezka Jedlový důl

U železniční stanice v Josefově Dole se můžete okamžitě napojit na modrou turistickou značku. Po zhruba půl kilometru dojdete k rozcestníku s názvem Lesní brána, kde začíná naučná stezka Jedlový důl. Ta měří necelé dva kilometry, kopíruje trasu modrého turistického značení a vede krásným divokým skalnatým údolím potoka Jedlová, přímo kolem jeho peřejí a vodopádů.

Přírodní rezervace Jedlový důl byla vyhlášena v roce 1992 na ploše asi třinácti hektarů. Na devíti zastaveních naučná stezka nabízí seznámení s přírodním bohatstvím této přírodní památky. Informační panely podávají vyčerpávající informace mimo jiné o zbytcích zdejších původních přirozených jedlo-bukových porostů s významnými rostlinnými a živočišnými druhy, o skalních útvarech a samozřejmě i o vodopádech.

Nejatraktivnějším místem celé rezervace je každopádně hlavní vodopád - takzvaný Velký, nacházející se v nadmořské výšce 770 metrů. Sestává ze tří samostatných stupňů a dohromady měří na výšku zhruba dvanáct metrů. Nejpozoruhodnější je nevyšší, pětimetrový stupeň, kde voda padá přes dokonale kolmý skalní profil. To je u českých vodopádů poměrně vzácnost. Další dva stupně Velkého vodopádu mají sklon padesát, respektive šedesát stupňů.

Na cestě k Velkému vodopádu (který leží na samém konci naučné stezky) nicméně minete i další zajímavé vodopády a peřeje. Zmínit lze třeba Pekelnou tůň a tamní tři a půl metru vysoký Pekelný vodopád anebo čtyři metry vysoký Dolní vodopád.

Celkové převýšení, které horská bystřina Jedlová na úseku této naučné stezky překonává, činí dvě stě metrů.

Kam dál

U Velkého vodopádu se samozřejmě můžete otočit a vrátit se zpět do Josefova dolu. Zdatnější turisté, kteří se nezaleknou delší a co do stoupání náročnější procházky, ale můžou pokračovat dál do vyšších partií Jizerských hor. Zhruba po čtyřech kilometrech chůze po modré a červené značce vystoupáte do výšky tisíce metrů nad mořem, do oblasti vrcholových luk a rašelinišť. Obdivovat tam můžete třeba rašeliniště Na Čihadle s vyhlídkovou věží, kde potok Jedlová mimochodem pramení.

Pozorování divokých zvířat v zimě

I v zimě se dá vyrazit za pozorováním divokých zvířat do přírody. Česká krajina je domovem mnoha druhů divokých zvířat, která lze s trochou trpělivosti a štěstí pozorovat i během zimních měsíců. Nejčastěji jsou v tomto období k vidění jeleni, daňci, zubři, divocí koně, mufloni nebo divoká prasata.

V mnoha oborách je možné absolvovat komentované prohlídky, během kterých se dozvíte zajímavosti o chovaných druzích a často uvidíte zvířata opravdu zblízka. Tak například daňky uvidíte v oboře u zámku Veltrusy, na svatém Linhartu u Karlových Varů anebo ve Hvozdu u Mariánek. Přístupný je i rysí výběh nedaleko Kvildy a navštívit můžete též vyhlídky na pastviny divokých koní v Milovicích či u Dobřan.

Objevte nejlepší tipy na pozorování divokých zvířat v českých oborách, rezervacích a přírodních parcích v zimě.

Kunratický (Krčský) les je ostrůvkem uprostřed husté městské zástavby a panelových sídlišť. Lesem prochází několik značených turistických i cyklotras.
Výběh pro zubry evropské vznikl v pražských Dolních Počernicích na pozemcích západně od Pražského okruhu v oblasti Vinice, v rámci projektu Zoo Praha „Zubři v Praze“ s cílem revitalizace území a podpory chovu ohroženého druhu.
Nedaleko Lipna je pastevní rezervace velkých kopytníků, která vznikla na jaře 2023. Nachází se na místě bývalého golfového hřiště vyrostla lokalita pro zubry a divoké koně.
Obora sv. Linhart, která se rozkládá na ploše téměř 70 hektarů, kromě klasické pozorovatelny nabízí i ojedinělý pohled na zvířata a krajinu, a to shora.
Daňčí obora se na mapách veltruského parku objevuje už kolem roku 1802. Část veltruské obory je přístupná pro veřejnost. Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost pozorovat daňky z blízka. Daňky, však prosíme, nekrmte.
Rezervace Traviny zahrnuje rozlehlou oplocenou pastvinu nedaleko Benátek nad Jizerou. Jedná se o oboru i s kusem lesa, která se stala domovem zubrů evropských a divokých koní.
Šlovický vrch u Dobřan býval vojenským tankodromem. Díky výskytu chráněných živočichů byl bývalý zařazen na seznam evropsky významných lokalit Natura 2000.
Přezimovací obora Horní Lysečiny u Horního Maršova byla založena v roce 1981.
Druhá největší obora v Česku vznikla na území bývalého vojenského prostoru Ralsko v roce 2000 a byla pojmenována podle zaniklé obce Židlov, kde se později nacházela tanková střelnice.
Do výběhu u Kvildy byl umístěn rys, kterého srazil automobil a po mimořádně náročné léčbě zůstal v péči člověka.

Kam se vydat do odlehlé divočiny?

Kam se v Česku vydat do odlehlé divočiny? Tuto otázku si budou klást zejména ti, kteří hledají při pobytu v přírodě klid, ticho a nechtějí se „mačkat“ v davu turistů na exponovaných místech v národních parcích. Kudy z nudy vám poradí, kde budete mít lesy, louky a řeky téměř sami pro sebe. Ovšem v odlehlých krajinách nečekejte občerstvovací stanice ani jiné vymoženosti civilizace. Objevte tajemné a chráněné oblasti České republiky.

Národní přírodní rezervace Velký močál je chráněna státem již od roku 1969. Je součástí rozsáhlého Rolavského vrchoviště severovýchodně od obce Přebuz. Rozkládá se na ploše více než 50 ha v nadmořské výšce 910 - 930 m n.
Arniková, orchidejová, hořcová a smilková - to jsou názvy čtyř farmářských stezek vedoucích po krkonošských loukách. Jmenují se podle význačných lučních druhů, které cestou můžete vidět.
Věděli byste, kde hledat Smrčiny, téměř neznámý kout naší vlasti?
Javoří hory tvoří výrazný tektonický hřbet ohraničující severní část Broumovského výběžku. Chrání ze severu Broumovskou kotlinu a tvoří malebnou kulisu krajině, kterou protéká řeka Stěnava.
Pokud byste chtěli hledat Popelku mezi českými pohořími, pak jsou to nepochybně Vraní hory, které se vypínají východně od známých Krkonoš. Osmikilometrové pohoří s nejvyšším vrcholem Špičákem (887 m n.
Několikakilometrový úsek řeky Odry od hraničního přechodu ve Starém Bohumíně až po bohumínskou část Kopytov, k soutoku Odry s Olší, vyhlásil Moravskoslezský kraj za chráněné území.
Rolavská vrchoviště získala mimořádnou ochranu hlavně díky velmi zachovalému komplexu horských rašelinišť a podmáčených smrčin s typickou flórou a faunou.
Brdy - nejvyšší ryze české pohoří u nás, se nachází v jihozápadní části Středočeského kraje. Od roku 1926 do ledna 2016 byla tato oblast vojenským újezdem, čímž si uchovala ráz divoké neosídlené krajiny.
Přírodní památka Babinské louky zahrnuje vlhké podhorské luky s pestrou květenou.
Trasa naučné stezky je vedena východní částí Lužických a Žitavských hor, částečně po linii významné geologické poruchy tzv. lužického zlomu.
Mezi Jistebnicí a Sedlcem - Prčice se nachází malebná oblast členité kopcovité krajiny s pestrou mozaikou polí, luk a lesíků, s množstvím vodních ploch a menších toků.
Přírodní rezervace Meandry Smědé chrání široké údolí řeky Smědé, jejíž přirozený charakter koryta zde vytváří meandry, slepá ramena, mokřadla a říční nivy.
Světový den divoké přírody připadá každoročně na 3. března a připomíná, že je nutné divokou přírodu chránit. I v českých horách a lesích se najdou vzácné druhy zvířat, kterých sice v poslední době přibývá, ale stále je třeba jim vytvářet vhodné podmínky pro život.
V České republice sice máme jen málo míst, která se dají označit za divočinu, přesto se k nám pomalu vrací vlci, rysové i medvědi.
Původní lesy Jaronínské bučiny patří k nejstarším porostům na území CHKO Blanský les. Nejstarší stromy zde dosahují staří přes 270 let.
Pokud jste v mládí četli dobrodružné knížky a toužili poznat romantické, civilizací nedotčené kraje, nemusíte jezdit daleko, vaše Amazonka vás čeká na Liberecku a jmenuje se Ploučnice.
Rezervace Dolnoněmčanské louky ochraňuje bělokarpatské květnaté louky se spoustou solitérních stromů, převážně dubů.
Jestřebí hory, součást Žacléřské vrchoviny, jsou většinou zalesněný asi 19 km dlouhý hřeben. Probíhá ve směru od východu k západu mezi údolím Metuje u Hronova a údolím Petříkovického potoka. Nejvyšší vrchol Žaltman se stejnojmennou rozhlednou nabízí nádherný pohled do širokého okolí.
Téměř nedotčený kraj rozlehlých lesů, sluncem prozářených luk, šumějících potoků a hladin rybníků zrcadlících kouzelné západy slunce.
Vesničku Zhůří dnes připomíná už jen kapličku a pomník, kolem jsou romantické pláně a louky s osamocenými stromy. Obec stála na trase Zlaté stezky z Kašperských Hor do Pasova, po roce 1945 se jí stal osudným poválečný odsun sudetských Němců.
Rezervace Vidnavské mokřiny v Javornickém výběžku, těsně u státní hranice s Polskem, se rozkládá na ploše 32 ha v nejnižším místě okresu Jeseník - 222 metrů nad mořem.
Kaňonovité údolí Zlatého potoka včetně rozsáhlého prameniště na svazích Ždánova je přírodní rezervace ležící jihovýchodně od Kašperských Hor a v CHKO Šumava.
Toužili jste navštívit zakázaná místa národního parku a zažít na vlastní kůži túru pravou šumavskou divočinou? Za poznáním "šumavské divočiny" vás vezmou místní vyškolení průvodci.
Přírodní památka Vysoký kámen se rozprostírá na skalnatém hřbetě nad obcí Kámen v Přírodním parku Leopoldovy Hamry. Jedná se o impozantní křemencové skály, tyčící se nad okolními lesy při státní hranicí s Německem v nadmořské výšce 773 m. n.
Atypická pozorovatelna Durch vznikla roku 2018 dle návrhu architekta Zdeněk Fránka. Zdáli může vypadat jako rám k obrazu této krásné krajiny. Slouží také jako posezení pro kolemjdoucí nebo jako úkryt před nepřízní počasí.
Nad Slapskou přehradou se tyčí vrchol Drbákov, komplex suťových lesů a květnatých hájů. Chráněným územím se tato oblast stala v roce 1933 pod názvem Drbákovské tisy. V roce 1977 byla ochrana rozšířena také na sousední Albertovy skály.
Dnes zaniklá osada bývala nedaleko dosud existující Staré Knížecí Huti. Před válkou zde bylo 29 usedlostí, v 50. letech zničených.
Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty patří díky květnatým loukám k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu. Oblast na pomezí Moravy a Slovenska byla vyhlášena 18.
Königsmühle, Königův mlýn nebo také Králův mlýn je zaniklá osada nedaleko Háje u Loučné v Krušných horách. V osadě stávalo šest domů, dnes po domech zbyly jen ruiny obklopené krásnou přírodou horského údolí.
Rychlebské hory se nacházejí severně od města Jeseník. Pohoří je na západu odděleno od Králického Sněžníku Kladským sedlem, z jihu Hrubým Jeseníkem.
V lese mezi obcemi Hrachov, Hojšín a Drážkov se nachází uskupení menších menhirů, nesoucí označení Hrachovské menhiry.