Rámcová úmluva OSN o změně klimatu

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 9. května 1992 byla v New Yorku přijata Rámcová úmluva OSN o změně klimatu. Jménem České republiky byla Úmluva podepsaná v New Yorku dne 18. června 1993. Listina o schválení Úmluvy Českou republikou byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 7. října 1993. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 23 odst. 1 dne 21. března 1994.

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva“) byla přijata na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992 a vstoupila v platnost dne 21. 3. 1994. V současné době má Úmluva 198 smluvních stran. Česká republika Úmluvu podepsala dne 13. 6. 1993 a ratifikovala ji dne 7. 10. 1993 (č. 80/2005 Sb.m.s.) jako v pořadí třicátá šestá strana.

Základní kámen mezinárodní klimatické politiky tvoří Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (1992), na kterou navazoval Kjótský protokol (1997) a později Pařížská dohoda (2015).

Cíle a Principy Úmluvy

Konečným cílem této úmluvy a jakýchkoli souvisejících právních dokumentů, které konference smluvních stran případně přijme, je dosáhnout, v souladu s odpovídajícími opatřeními úmluvy, stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by umožnila předejít nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému.

Úmluva je založena na čtyřech hlavních principech:

Čtěte také: BBC o změně klimatu

1. Smluvní strany by měly chránit klimatický systém ve prospěch současných a budoucích generací lidstva na základě rovnosti a v souladu s jejich společnými, i když rozdílnými, odpovědnostmi a odpovídajícími schopnostmi.
2. Smluvní strany by měly předběžně učinit opatření k předvídání, prevenci či minimalizaci příčin vedoucích ke změně klimatu a zmírnit tak její nepříznivé účinky. Pokud existuje hrozba vážné nezvratné škody, neměl by nedostatek úplné vědecké jistoty sloužit jako důvod k odkladu takových opatření za předpokladu, že přístupy a opatření řešící problém změny klimatu jsou nákladově efektivní a jsou schopny zajistit celosvětový prospěch při nejnižších možných nákladech. Aby bylo dosaženo těchto cílů, zmíněné přístupy a opatření by měly brát v úvahu různé sociálně-ekonomické souvislosti, být komplexní, zahrnovat všechny příslušné zdroje, propady a rezervoáry skleníkových plynů, stejně jako všechna odvětví hospodářství.
3. Smluvní strany mají právo a měly by podporovat udržitelný rozvoj.
4. Smluvní strany by měly spolupracovat při rozvíjení podpůrného a otevřeného mezinárodního hospodářského systému, který by vedl k udržitelnému hospodářskému růstu a rozvoji všech smluvních stran, zvláště smluvních stran rozvojových zemí, a tak jim umožnit lépe se vyrovnávat s problémem změny klimatu.

Závazky Smluvních Stran

Každá smluvní strana, v rámci svých možností:

1. V přiměřeném rozsahu zohledňovat změnu klimatu v systémech jejich sociální, hospodářské a environmentální politiky a opatření, využívat vhodné metody.
2. Každá z těchto smluvních stran přijme národní přístupy a odpovídající opatření ke zmírnění změny klimatu s tím, že omezí své antropogenní emise skleníkových plynů a že bude chránit a rozšiřovat své propady a rezervoáry skleníkových plynů.
   • Tyto přístupy a opatření budou důkazem, že rozvinuté země zaujímají vedoucí postavení při změnách dlouhodobých tendencí antropogenních emisí v souladu s cílem úmluvy, že uznávají, že jestliže se koncem tohoto desetiletí sníží antropogenní emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, přispěje to k těmto změnám, a přitom se bere v úvahu rozdílnost ve výchozích podmínkách a přístupech těchto smluvních stran a v jejich hospodářských strukturách a zdrojových základnách, jejich potřeba udržet silný a udržitelný hospodářský růst, dostupné technologie a další specifické okolnosti, stejně tak jako potřeba rovnocenného a odpovídajícího příspěvku každé z těchto smluvních stran ke globálnímu úsilí s ohledem na výše uvedený cil.
   • V zájmu podpory pokroku směřujícímu k tomuto cíli, každá z těchto smluvních stran sdělí do šesti měsíců ode dne, kdy pro ni tato úmluva vstoupila v platnost, a poté již pravidelně v souladu s článkem 12 podrobné informace o svých přístupech a opatřeních podle písmena a) i o svých předpokládaných antropogenních emisích podle zdrojů a sníženích v důsledku propadů skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, po dobu stanovenou v písmenu a), s cílem návratu ať již jednotlivě nebo společně na úroveň antropogenních emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, dosaženou k roku 1990.
   • Výpočty emisí podle zdrojů a snížení v důsledku propadů skleníkových plynů pro účely písmene b) by měly brát v úvahu nejlepší dostupné vědecké poznatky, včetně efektivní kapacity míst propadu a jednotlivých příspěvků těchto plynů ke změně klimatu.
   • Na svém prvním zasedání přezkoumá konference smluvních stran přiměřenost písmen a) a b). Toto přezkoumání se provede s ohledem na nejlepší dostupné vědecké informace a posouzení změn klimatu a jejich dopadů, stejně tak jako příslušných technických, společenských a hospodářských informací. Na základě tohoto přezkoumání podnikne konference smluvních stran příslušné kroky, které mohou zahrnovat přijetí změn závazků obsažených v písmenech a) a b). Konference smluvních stran na svém prvním zasedání rovněž rozhodne o kritériích pro společné provádění opatření, jak je naznačeno v písmenu a). Druhé přezkoumání písmen a) a b) proběhne nejpozději do 31. prosince 1998 a poté v pravidelných intervalech, které určí konference smluvních stran, dokud nebude dosaženo cíle úmluvy.
   • Konference smluvních stran přezkoumá nejpozději do 31. prosince 1999 dostupné informace za účelem rozhodnutí o změnách v přílohách I a II.
   • Jakákoli smluvní strana, která není uvedena v příloze I, může ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení nebo kdykoli poté oznámit depozitáři, že hodlá být vázána písmeny a) a b).

Smluvní strany rozvinutých zemí a další rozvinuté smluvní strany zahrnuté v příloze II poskytnou nové a dodatečné finanční zdroje, aby byly pokryty odsouhlasené plné náklady smluvních stran rozvojových zemí při plnění závazků podle čl. 12 odst. 1. Poskytnou rovněž takové finanční zdroje, včetně zdrojů určených na převod technologií, které smluvní strany rozvojových zemí potřebují na pokrytí odsouhlasených plných přírůstkových nákladů na prováděcí opatření ve smyslu odstavce 1 tohoto článku a které jsou dohodnuty mezi smluvní stranou rozvojové země a mezinárodním subjektem či subjekty v souladu s článkem 11.

Smluvní strany rozvinutých zemí a další rozvinuté smluvní strany zahrnuté v příloze II učiní veškeré možné kroky k podpoře, usnadnění a financování převodu environmentálně vhodných technologií a know-how ostatním smluvním stranám, zvláště stranám rozvojových zemí, aby jim umožnily provést opatření úmluvy. Smluvní strany rozvinutých zemí v tomto procesu podpoří rozvoj a rozšiřování domácích kapacit a technologií smluvních stran rozvojových zemí.

Smluvní strany, v souladu s článkem 10, přihlédnou při uskutečňování závazků úmluvy k situaci smluvních stran, a zvláště smluvních stran rozvojových zemí, jejichž hospodářství je ohroženo nepříznivými účinky opatření, kterými čelí změně klimatu.

Konference Smluvních Stran

Konference smluvních stran, jako nejvyšší orgán této úmluvy, pravidelně přezkoumá provádění této úmluvy a jakýchkoli souvisejících právních dokumentů, které konference smluvních stran přijme, a v rámci svého mandátu učiní rozhodnutí, která jsou nezbytná pro účinné provádění této úmluvy.

Čtěte také: Budoucnost přírody

Na svém prvním zasedání přijme konference smluvních stran vlastní jednací řád a rovněž jednací řád pro pomocné orgány ustavené na základě úmluvy, včetně postupů při rozhodování v záležitostech, které nejsou zatím obsaženy v rozhodovacích postupech určených úmluvou.

První zasedání konference smluvních stran svolá dočasný sekretariát podle článku 21 a koná se nejpozději rok po dni vstupu této úmluvy v platnost.

Organizace spojených národů, její specializované agentury a Mezinárodní agentura pro atomovou energii, stejně jako členské státy či státy se statutem pozorovatele, které nejsou zatím stranou úmluvy, se mohou zúčastnit zasedání konference smluvních stran jako pozorovatelé. Jakákoli instituce nebo agentura, vnitrostátní nebo mezinárodní, vládní či nevládní, která má kvalifikaci v záležitostech uvedené úmluvy a která uvědomila sekretariát o svém přání účastnit se zasedání konference smluvních stran v roli pozorovatele, může být přijata, pokud nejméně jedna třetina smluvních stran nepředloží námitky.

Pomocné Orgány

Zřizuje se pomocný orgán pro vědecké a technologické poradenství, aby poskytoval konferenci smluvních stran a podle potřeby jejím dalším pomocným orgánům aktuální informace a rady týkající se vědeckých a technologických záležitostí se vztahem k úmluvě. Tento orgán je otevřený účasti všech smluvních stran a je mnohaoborový. Je složen ze zástupců vlád příslušných pro danou odbornost.

Zřizuje se pomocný orgán pro provádění úmluvy, který je nápomocen konferenci smluvních stran při hodnocení a zpracování přehledu účinného provádění úmluvy. Tento orgán je otevřen účasti všech smluvních stran a je složen ze zástupců vlád, kteří jsou odborníky v záležitostech souvisejících se změnou klimatu.

Čtěte také: Ochrana přírody v ČR

Pomocný orgán pro provádění úmluvy:

1. Zvažuje informace sdělené v souladu s čl. 12 odst. 1.
2. Zvažuje informace získané v souladu s čl. 12 odst. 2 s cílem pomoci konferenci smluvních stran při provádění přezkoumání podle čl. 4 odst. 2 písm. d).

Finanční Mechanismus

Definuje se mechanismus pro poskytování finančních zdrojů v podobě grantů či úlev, včetně převodu technologií. Provádí se pod dohledem a kontrolou konference smluvních stran, která rozhodne o strategii, programových prioritách a o kritériích způsobilosti ve vztahu k této úmluvě.

Na svém prvním zasedání učiní konference smluvních stran opatření k uskutečnění výše uvedených zásad, přičemž přezkoumá a vezme v úvahu prozatímní opatření uvedená v čl. 21 odst. 3 a rozhodne, zda tato prozatímní ustanovení budou zachována.

Funkce sekretariátu podle článku 8 vykonává prozatímně sekretariát, který byl ustanoven Valným shromážděním OSN rezolucí 45/212 ze dne 21. prosince 1990.

Vedoucí prozatímního sekretariátu uvedeného v odstavci 1 úzce spolupracuje s Mezivládním panelem o změně klimatu, aby bylo zajištěno, že komise může reagovat na potřebu objektivního vědeckého a technického poradenství.

Mezinárodním subjektem pověřeným provozem finančního mechanismu ve smyslu článku 11 bude Globální fond pro životní prostředí rozvojového programu Organizace spojených národů, Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí a Mezinárodní banky pro rekonstrukci a rozvoj, a to na prozatímní bázi.

Sdělování Informací

V souladu s čl. 4 odst. 1 každá smluvní strana sdělí konferenci smluvních stran prostřednictvím sekretariátu následující prvky informací:

1. Podrobný popis přístupů a opatření, které přijala k uskutečnění svých závazků podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a b).
2. Konkrétní odhad účinků přístupů a opatření podle písmene a) na antropogenní emise ze zdrojů a snížení pomocí propadů skleníkových plynů za období podle čl. 4 odst. 2 písm. b).

Navíc každá smluvní strana rozvinutých zemí a každá smluvní strana uvedená v příloze II zahrne podrobnosti o opatřeních přijatých v souladu s čl. 4 odst. 3, 4 a 5.

Každá smluvní strana rozvinutých zemí a každá další smluvní strana uvedená v příloze I uskuteční své úvodní sdělení do šesti měsíců po dni, kdy pro ni vstoupí úmluva v platnost. Každá smluvní strana, která není uvedena v příloze, uskuteční úvodní sdělení do tří let po dni, kdy pro ni vstoupí úmluva v platnost, nebo od obdržení finančních prostředků v souladu s čl. 4 odst. 3. Smluvní strany, které patří k nejméně rozvinutým zemím, mohou uskutečnit své úvodní sdělení podle vlastního uvážení.

Informace poskytované smluvními stranami podle tohoto článku předá sekretariát co nejdříve konferenci smluvních stran a příslušným pomocným orgánům.

Od svého prvního zasedání učiní konference smluvních stran na požádání opatření, která usnadní smluvním stranám rozvojových zemí získávat technickou a finanční podporu při zajišťování a předávání informací podle tohoto článku, jakož i při identifikaci technických a finančních potřeb spojených s navrhovanými projekty a opatřeními podle článku 4.

Řešení Sporů

V případě sporu mezi kterýmikoli dvěma nebo více smluvními stranami týkajícího se výkladu nebo provádění úmluvy, se dotčené smluvní strany snaží o jeho řešení vyjednáváním nebo jakýmikoli jinými mírovými prostředky podle vlastního výběru.

Na žádost jedné strany sporu se ustaví smírčí komise.

Změny Úmluvy

Změny úmluvy se přijímají na běžném zasedání konference smluvních stran. Znění každé navrhované změny úmluvy sdělí sekretariát smluvním stranám alespoň šest měsíců před zasedáním, na němž se má rozhodnout o jejím přijetí.

Smluvní strany vyvinou veškeré úsilí, aby ve věci navrhovaných změn úmluvy dosáhly dohody konsensem. Jestliže všechny snahy o konsensus byly vyčerpány a nebylo dosaženo žádné dohody, změna se jako poslední východisko přijme tříčtvrtinovou většinou hlasů smluvních stran přítomných a hlasujících na zasedání.

Listiny o přijetí změny se uloží u depozitáře.

Přílohy Úmluvy

Přílohy úmluvy tvoří její nedílnou část, a pokud není výslovně stanoveno jinak, odkaz na úmluvu je současně odkazem na kteroukoli její přílohu.

Přílohy úmluvy se navrhují a přijímají podle čl. 15 odst. 2, 3 a 4.

Příloha přijatá v souladu s odstavcem 2 vstoupí v platnost pro všechny smluvní strany úmluvy šest měsíců po dni, kdy depozitář oznámil těmto smluvním stranám její přijetí, s výjimkou smluvních stran, které písemně upozornily depozitáře během uvedené doby, že tuto přílohu nepřijímají.

Hlasovací Právo

Organizace regionální hospodářské integrace, v záležitostech, na něž se vztahují její pravomoci, smí uplatňovat své hlasovací právo s počtem hlasů rovným počtu svých členských států, které jsou stranami úmluvy.

Podpis, Ratifikace a Přistoupení

Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení státy a organizacemi regionální hospodářské integrace. Úmluva je otevřena pro přistoupení počínaje dnem, kdy bude uzavřena pro podpis.

Každá organizace regionální hospodářské integrace, která se stane stranou úmluvy, aniž by se stranou úmluvy stal kterýkoli její členský stát, je vázána všemi závazky podle této úmluvy. V případě takových organizací, kdy jeden nebo více jejich členských států je stranou této úmluvy, organizace a její členské státy rozhodnou o příslušných odpovědnostech za výkon svých závazků podle úmluvy.

Kjótský Protokol

Kyoto Protocol to the United Nations Framework Convention on Climate ChangeKjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (dále jen „Protokol“) byl přijat v prosinci roku 1997. Země Přílohy I Úmluvy se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008-2012) snížit emise skleníkových plynu nejméně o 5,2 % ve srovnání se stavem v roce 1990.

V prosinci 2012 schválen dodatek, kterým bylo potvrzeno pokračování Protokolu a jeho druhé kontrolní období, které bylo stanoveno na osm let (2013 - 2020). EU a jejích 28 členských států se zavázalo snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % v porovnání s rokem 1990. Toto snížení odpovídá cíli formulovanému v příslušných předpisech EU přijatých v rámci tzv. klimaticko-energetického balíčku z roku 2009.

Vzhledem k tomu, že se ke druhému kontrolnímu období připojila pouze část zemí Přílohy I Úmluvy a Protokol není závazný pro rozvojové země a rozvíjející se ekonomiky (včetně Číny, Indie, Brazílie atd.), budou nové závazky do roku 2020 pokrývat odhadem pouze 15 % celosvětových emisí skleníkových plynů.

Českou republikou byl Protokol podepsán 23. 11. 1998 na základě usnesení vlády č.669/1998 a ratifikován 15. 11. 2001 (č. 81/2005 Sb. m. s.). Protokol má celkem 192 smluvních stran.

Redukce se týkají emisí oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), hydrogenovaných fluorovodíku (HFCs), polyfluorovodíku (PFCs), fluoridu sírového (SF6) a, fluoridu dusitého (NF3). Pro každý skleníkový plyn existuje tzv. potenciál globálního ohřevu v závislosti na jeho schopnosti ovlivňovat klima. Pro možnosti srovnání se obsah skleníkových plynů uvádí v hodnotě CO2 ekvivalentní (CO2 ekv).

Kromě emisí skleníkových plynu bere Protokol v úvahu i jejich propady, tj. absorpci vyvolanou změnami ve využívání krajiny (zalesňování, péče o lesní porosty, resp. odlesňování).

Klimatická politika EU a ČR

Evropská unie se profiluje jako klimatický lídr a od roku 2019 naplňuje Evropskou zelenou dohodu, která usiluje o dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Důležitý je také balíček „Fit for 55“, jenž stanoví závazek snížit emise o 55 % do roku 2030. Tyto cíle zakotvuje právně závazný Evropský klimatický zákon (2021). ČR přijímá evropské závazky prostřednictvím národních strategií. Mezi hlavní dokumenty patří Politika ochrany klimatu ČR, Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, a také Integrovaný národní energeticko-klimatický plán (NEKP).

tags: #dokument #OSN #o #změně #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace v České republice
• Charakteristika lesů vlhkého mezotermního klimatu
• Václav Klaus a ekologie
• Ekologická katastrofa řeky Chicago
• Odpadové hospodářství Jablonec nad Nisou