Lesy vlhkého mezotermního klimatu: Charakteristika a příklad damaroně jižní

05.03.2026

Areál damaroně jižní (Agathis australis), známé také jako kauri, se nachází v pásu lesů vlhkého mezotermního klimatu. Tyto lesy se vyznačují bohatými srážkami během celého roku.

Rozšíření a ekologie damaroně jižní

Damaroň jižní se vyskytuje na Novém Zélandu, konkrétně v severní části ostrova North Island, v oblastech Northland a Coromandel Peninsula. Její jižní hranici tvoří rovnoběžka 38° j. š., severní 34° j. š. Na západě zasahuje po Kawhia Harbour, na východě po Kaimai Range. Vertikální rozmezí výskytu je 0-630 m n. m.

Klimatické podmínky:

Průměrné letní teploty: 16-18 °C
Zimní teploty: kolem 10 °C
Roční srážky: 1650-2500 mm

Damaroň jižní roste většinou na svazích kopců, v pobřežních mokřadech a bažinách. Podloží tvoří staré vulkanické ultramafické horniny a pískovce. Půdy jsou kyselé, málo propustné, často se jedná o podzoly i gleje. Typická je zde silná vrstva kyselého humusu.

Pro přirozenou obnovu potřebuje damaroň více světla než okolní dřeviny. Kauri lesy se vyznačují bujným podrostem meších stromů, keřů, lián a epifytů, a také množstvím mechů a lišejníků. Roste převážně ve smíšených lesích s druhy Phyllocladus trichomanoides, Weinmannia silvicola, Knightia excelsa, Elaeocarpus dentatus, Dacrydium cupressinum, Podocarpus totara, P. ferruginoides, P.

Čtěte také: Černé skládky v českých lesích

Popis damaroně jižní

Damaroň jižní je jednodomý stále zelený mohutný strom, dorůstající 30-50(-60) m výšky a 100-400(-500) cm v průměru kmene. Mladé stromy mají sbíhavý kmen a úzce kuželovitou korunu. Pro dospělé jedince je charakteristický mohutný válcovitý kmen bez větví, často více než 15 m dlouhý, a vysoce nasazená kulatá až košatá koruna.

Borka je popelavě až namodrale šedá, hladká, později odlupující se v šupinách, červeně skvrnitá. Po poranění vytéká z kmene pryskyřice v podobě čiré tekutiny, která postupně tuhne v kalně bělavou hmotu. Větvení u mladých jedinců je v přeslenech nebo nepravidelně horizontálně odstálé. Po odumření listů rovněž odumírají a opadávají i celé větve, které se na ztlustlé bázi uloupnou.

Pod stromy se tak hromadí až 2 m vysoká vrstva velmi pomalu se rozkládajícího opadu (vrstva opadu i odlupování kůry tvoří přirozenou ochranu stromu proti rostlinným parazitům). Letorosty jsou lysé, hladké, namodralé, pupeny okrouhlé, kryté šupinami. Listy jsou střídavé, tuhé, kožovité se souběžnou žilnatinou. U juvenilních jedinců jsou modrozelené, kopinaté, o rozměrech 5-10 cm x 5-12 mm, u výmladků často červené barvy. U dospělých stromů jsou listy zelené, vespod namodralé, vejčitě-kopinaté, o rozměrech 2-3(-7) cm x 1-1,5 cm; listová čepel je na konci zaoblená, na bázi protáhlá v širší řapík.

Samčí šištice jsou válcovité, 2-5 cm dlouhé, samičí kulovité, modrozelené. Šišky jsou na stopkách, kulaté, velké 5-7 cm v průměru. Semenné šupiny jsou asi 1,8 cm dlouhé, zakončené modravě ojíněným pupkem s krátkým hrotem; srůstají s podpornou šupinou a nesou 1 semeno. Semena jsou široce oválná, hnědá, křídlatá. Opylení nastává v říjnu, šišky dozrávají za 18-21 měsíců. Během února až března se rozevírají, semínka postupně vylétávají.

Dosažitelný věk je 600-1000 (2000) let. Kauri začíná plodit ve věku 25-30 let.

Čtěte také: Přírodní fotografie: Les jako oáza klidu

Využití damaroně jižní

Velice kvalitní, lehké, pevné, snadno opracovatelné a atraktivní jantarově zlatavé až načervenalé dřevo, rovněž i pravidelný, válcovitý, téměř beze zbytků využitelný tvar kmene byly hlavní důvody pro masivní těžbu tohoto druhu po příchodu bělochů. Nejprve byly stromy využívány na stavbu lodí, ve 40. letech 19. století se rozjel dřevařský průmysl ve velkém. Dřevo z kauri se používalo na stavbu mostů, pobřežních hrází, přístavních mol, pro výrobu nábytku, střešních krytin, dřevěného dláždění chodníků apod.

Další cennou surovinou, kterou strom kauri nabízel, byla jeho pryskyřice zvaná Kauri-kopál. Ta byla rovněž ve 40. letech 19. století důvodem k vzniku dalšího odvětví průmyslu využívajícího damaroň jižní. Následujících 50 let tvořila čerstvá i fosilní pryskyřice v samotném Aucklandu vývozní materiál číslo jedna, který dalece předčil vlnu, zlato a kauri dřevo.

Čerstvá pryskyřice se získávala nařezáváním kůry stromů a byla používána na výrobu kvalitních laků a fermeží (až do začátku výroby syntetických laků, která ukončila poptávku po pryskyřici). Zkamenělá subfosilní pryskyřice (jantar) se sbírala a vykopávala ze země z hloubky až kolem 2 m v místech, kde původně rostly dammarové lesy. Používá se dodnes v výrobě šperků.

Před příchodem bělochů tyto lesy zde zabíraly 1 200 000 hektarů, v současnosti je to pouhých 4 tisíce ha. (Další verze původních 1 600 000 ha, dnes asi 7 tisíc ha, opravdu nevím, který údaj je správný - pozn. autorky). Dnes jsou ze zbytků pralesa národní parky a každý strom je přísně chráněný, výjimečně se může porazit jenom za účelem stavby obřadní maorské kánoe.

Rekordy druhu

Největším exemplářem současnosti je Tane Mahuta - Bůh lesa (obvod kmene 13,77 m, výška kmene 17,68 m, celková výška 51,2 m, objem kmene 244,5 m3. Věk tohoto jedince se odhaduje na 1250 let).

Čtěte také: Nové Biotopy v Sokolovsku