Vnitřní rozvody a jejich napojení na uliční sítě je klíčové nejen pro zajištění standartního uživatelského komfortu dnešní doby, ale i pro získání kolaudačního souhlasu. Stěny, podlahy či stropy domů v sobě ukrývají nespočet kabelů a potrubí. Je nezbytné se všemi níže zmíněnými rozvody počítat v samém počátku navrhování, jinak by mohlo docházet ke zbytečným kompromisním řešením. Objekt je zpravidla napojen úplně či z velké části na stávající uliční sítě.
Ve vnitřních rozvodech se setkáváme se silnoproudou kabeláží a slaboproudou. Dnes mají domácnosti velké nároky využívání elektřiny. Zvýšilo se nejen množství spotřebičů ale i jejich příkony. Proto není divu, že jsou domy doslova „prošpikovány“ silnoproudým elektrickým vedením.
Přívod elektřiny do domu je řešen už v uliční úrovni, kde je na hraně pozemku umístěna skříň s nožovými pojistkami a elektroměrná skříň s elektroměrem a hlavním jističem. Poblíž vstupu do domu - v předsíni, hale či technické místnosti je umístěna dobře přístupná rozvodná instalační skříň s jednotlivými jističi elektrických okruhů, dále i proudový chránič či přepínač na noční proud. Nesmíme zapomínat ani na trojfázové jističe pro varnou či indukční desku.
Jednotlivé elektrické okruhy vedeme pomocí příslušných kabelů nejčastěji v podlaze u stěn, sádrokartonovým podhledem či případně drážkami ve stěnách. Jako uživatel budete největší pozornost věnovat rozmístění zásuvek, světel a vypínačů. v domě není nikdy dost. V pokojích obvykle postačí 4 dvojzásuvky. V místě pracovního místa či za televizí je dobré počítat i se širším rámečkem nejen pro elektrozásuvku, ale i internetové a televizní připojení. V koupelnách se počítá se zásuvkami pro topný žebřík, pračku či sušičku, ale i v blízkosti umyvadla.
Největší objem zásuvek je bezesporu v kuchyni. Každý spotřebič vyžaduje svoji samostatnou dobře přístupnou zásuvku, počítáme tedy se zásuvkami pro lednici, varnou desku, troubu, digestoř, myčku, mikrovlnku. V úrovni pracovní desky je vhodné umístit dostatek zásuvek pro případné menší běžně užívané spotřebiče. Na přívod elektrické energie nezapomínejte ani pro případné topení elektřinou či ohřev vody.
Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost
Rozmístění osvětlení je vhodné navrhovat už s předem navrženým umístěním nábytku. Důležité je důkladné osvětlení kuchyně a především její pracovní deky, dále pracovního stolu či postele. Je vhodné promyslet i osvětlení vnějších prostor a zahrady.
Pro přívod vody do domu je možné využít uličního vodovodu, vlastní studny či částečně využívat užitkovou vodu. Vnitřní vodovod distribuuje vodu od hlavního domovního uzávěru do jednotlivých odběrných míst v objektu. Rozvody vody se vedou nejčastěji v plastových zaizolovaných trubkách. Vedeme je nejčastěji v podlaze, v drážce nebo v instalačním jádru.
Při návrhu je nezbytné počítat s možností jejich kontroly, proto se je snažíme umístit pokud možno viditelně, za sádrokartonové předstěny. Kromě studené vody je třeba zajistit i přívod teplé vody do téměř všech zařizovacích předmětů - dřez, umyvadlo, vana, sprcha,.. Nejlepším řešením je umístit ohřívač vody co nejblíže nejlépe do 8 m délky potrubí.
V domě dle předpisů můžeme využít i užitkovou vodu pro splachování záchodů či zalévání. K tomu lze využít sbíranou předčištěnou dešťovou vodu ze střechy, terasy atd., vodu ze studny nebo tzv. šedou vodu z domácnosti. Voda nesmí obsahovat fekálie, moč či mastnotu. V praxi se tedy využívá voda z koupelny, která je přečištěna v domovní čistírně šedých vod a následně používána na splachování toalet a zalévání.
Veškeré zařizovací předměty či spotřebiče, do kterých je přivedena voda, musí být opatřeny i jejím odvodem - vnitřní kanalizací. Pro kanalizaci dnes využíváme hlavně potrubí z polypropylenu, které je odolné i vůči teplotám. K jednotlivým zařizovacím předmětům vede připojovací potrubí (běžně 50 mm, u WC 100 mm). To by mělo být co nejkratší ve správném sklonu. Připojovací potrubí se sbíhá do odpadního potrubí, tedy svislého potrubí mezi patry.
Čtěte také: Trendy v domácí výrobě energie
Stoupačka by měla být při napojení WC o vnitřním průměru min. 100 mm. Na odpadní potrubí navazuje větrací potrubí vyvedené až nad střechu objektu. Nutné je dbát na její umístění mimo střešní okna, terasy aj. Toto potrubí pomáhá vyrovnávat tlaky v kanalizaci, aby nedocházelo k odsání vody v sifonu umyvadla či vany při spláchnutí toalety. To by zapříčilo šíření velkého zápachů z potrubí.
Stoupačky jsou napojeny na ležaté svodné potrubí umístěné v suterénu či v zemi pod přízemím. Svodné potrubí je třeba osadit speciální čistící tvarovkou, umisťuje se v revizní šachtě na zahradě nebo v suterénu těsně před venkovní zdí. Čistícím kusem osazujeme i stoupačky či suterén.
V případě samostatného objektu je nutné počítat i s odvodem a hospodařením dešťové vody. Dnes je povinnost zajistit vsakování dešťové vody na pozemku stavby či akumulace do vlastní nádrže.
S plynem v domě jako zdrojem energie se setkáváme hlavně pro potřeby topení, ohřevu teplé vody nebo vaření. Zemní plyn je v obecních rozvodech veden obvykle ve středotlakých rozvodech, případně nízkotlakých. Před vstupem do domu je tlak snížen regulátorem ze středotlaku na nízkotlak. Propan-butan lze koupit v podobě tlakové bomby pro vaření, která se napojí na plynový sporák.
Rozvod zemního plynu v domě začíná sloupkem, kde se nachází plynoměr, hlavní uzávěr plynu a již zmíněný regulátor tlaku. V bytových domech se plynoměry umisťují v chodbách u vstupů. V případě propan-butanu je rozvod přímo napojen na tlakový zásobník. Domovní rozvod plynu je veden nejčastěji v měděných či vícevrstvých plastových trubkách. Dnes je možné vést plynové rozvody i skrytě v drážce stěny. Je třeba zajistit jeho těsnost či případná místa revize při možném úniku plynu z potrubí.
Čtěte také: Dóza na bioodpad
Spolu s plynem souvisí zajištění přívodu vzduchu a odtah spalin. To je nutné zajistit hlavně v případě užívání plynového sporáku, kde je nutné instalovat digestoř s odtahem ven (cirkulační není dostačující). Pro zvýšení bezpečnosti je nutné zajištění 100 % plynotěsnosti potrubí po celou dobu jeho životnosti.
V současnosti existuje několik variant pro získávání tepla v domě, ty si uvedeme níž. Teplo přímo v místnosti můžeme získat díky elektrickému přímotopu, plynovému konvektoru, kamnům, či elektrickému podlahovému topení. K zařízením je třeba dovést zdroj energie - elektřina, plyn či pevná paliva.
Ústřední topení rozvádí teplo po domácnosti od kotle (pevná paliva, plyn, elektřina) do jednotlivých radiátorů. Potrubí ústředního topení je obvykle z oceli, plastu či mědi. Dnes se již potrubí vede v podlahách či vysekaných drážkách do stěn. Teplo se v místnosti rozptyluje pomocí radiátorů, které teplo sálají či konvektorů, které ohřívají stoupající vzduch. Ideální je nastavit teplotu v pobytové místnosti na 20 až 22 °C.
Zařízení pro získání tepla je opět několik. Kotel na dřevo (lze i jako hlavní zdroj tepla pro dům, potřebuje velké množství palivového dřeva a několikrát denně přikládat), kotel na pelety (je třeba skladovací prostor pro pelety, které si dopravníkem kotel automaticky přikládá), krbová vložka (je možné na krbovou vložku napojit teplotní výměník, čímž se zvýší jeho účinnost, je vhodné zajistit přívod venkovního vzduchu), krbová kamna (jednoduchá instalace, opět napojení na komín a přívod vzduchu z venku, možnost zvýšit účinnost pomocí teplovodního výměníku), kachlová kamna (čím dál častěji používána, pracují na principu akumulace a dokáží dnes vytopit i celý dům).
S vytápěním úzce souvisí ohřev teplé vody. Tu můžeme získávat z kotle se zásobníkovým ohřevem (má vestavěný zásobník, kde je neustále přihřívána teplá voda, vhodný v blízkosti koupelny), nepřímotopného zásobníkového ohřívače (samostatný zásobník napojený na kotel, kde se voda ohřívá topnou spirálou), elektrického zásobníkového ohřívače (tzv. bojler, ideální pro koupelnu daleko od kotle), elektrického průtokového ohřívače (ideální pro chaty či chalupy, případně v místě, kde je umyvadlo či dřez daleko od kotle, potřeba většího příkonu), plynového průtokového ohřívače (tzv. karma, potřebuje komín, bere vzduch z místnosti, umístěn přímo v koupelně) a z akumulační nádoby (velký zásobník pro topení z více zdrojů - např. sluneční kolektory + krb).
Předehřev vody v domě mohou zajistit sluneční kolektory na střeše.
Obecně vzduchotechnická zařízení slouží k úpravě (ohřívání, chlazení, vlhčení a filtrace) a distribuci vzduchu. V domácnostech se však nejčastěji setkáme s potřebou řešit hlavně odvětrávání koupelny a odvod výparů při vaření.
Koupelna může být odvětrávána přirozeně (přičemž dochází k tepelným ztrátám, ale i kondenzaci vlhkosti v místnosti), lépe je však volit odvětrávání nucenou ventilací (ventilátor s vlastním spínačem odvádí vlhký vzduch zatepleným potrubím mimo budovu, důležité je však myslet na i přívod vzduchu do místnosti, např. ventilačním otvorem ve dveřích). Pro odvod výparů z kuchyně vzniklých při vaření slouží tzv. digestoř.
Pro tlakové rozvody vody se dnes nejčastěji používají pevné a zároveň ohebné plastové trubky. Rozvody z těchto trubek se od sebe liší barvou. Tlakové vodovodní potrubí je šedé, zatímco odpadní trubky, které nejčastěji využívají spád a gravitaci, jsou oranžové. Součástí odpadního potrubí však mohou být i kusy v šedé barvě. Většinou se připojují mezi vnitřními odpady a napojením na vnější kanalizační potrubí. Do tohoto potrubí vedou zevnitř domu odpadní trubky od umyvadel, dřezů či koupelen, většinou pak i čisticí šachta, z něj pak odpadní voda a splašky odtékají do kanalizace, domovní čističky nebo do septiku.
Při rekonstrukcích domovních rozvodů se můžete setkat s různými typy trubek a leckdo má ještě uskladněny na první pohled bytelné kameninové trubky, které se dříve používaly zejména k odvedení odpadů. Ty ovšem raději zkuste nějak kreativně využít na zahradě, protože současným standardem je plastové potrubí a nese to s sebou celou řadu výhod.
Plastové odpadní trubky se vyznačují celou řadou vlastností vhodných pro odvádění odpadů, mezi něž patří pružnost, odolnost vůči zátěži i působení kyselých odpadních vod a také nízká povrchová drsnost, která zajišťuje odolnost proti korozi a proti vytváření usazenin.
Trubky se spojují zasunutím užší části do širšího hrdla, kterým je každá trubka na jedné straně zakončená. Pro snadnější nasazení se spoje mažou mazlavým mýdlem, které se prodává v tubách jako příslušenství. Dokonalé těsnění spojů v potrubí je zajištěno těsnicím kroužkem s jednostranným břitem.
Odvedení splaškových vod do kanalizace je pro mnohé chalupáře metou a cílem, k němuž směřují celá léta. V chalupě je po připojení na kanalizaci možné užívat veškerá standardní zařízení, jejichž provoz odvádění odpadní vody vyžaduje, tedy nejen vany, sprchové kouty či toalety, ale i pračku nebo myčku na nádobí. Dům tak získává na hodnotě a pobyt v něm je snazší třeba i pro starší lidi nebo rodiny s malými dětmi.
Pro variantu, která využívá přirozeného spádu směrem k veřejnému kanalizačnímu potrubí, je nutné veškeré odtoky umývadel a dřezů, van a sprchových koutů, toalet či okapových a odtokových svodů propojit s hlavní odtokovou rourou, která vede v podzemí v nezámrzné hloubce a vede odpady z vnitřní domovní kanalizace do kanalizační stoky. Při správně vyspádovaném systému pak přípojkou odtéká veškerá odpadní voda do kanalizační stoky.
Lze to řešit i jinak, například čerpat odpadní vody výtlakem za pomoci čerpadla v šachtě, kterou je nutné k tomu účelu vybudovat. Na veřejnou kanalizaci se přípojka nainstaluje buď do revizní šachty pomocí průrazu do stěny této šachty, či na už připravený vstup do šachty, případně takzvaným vnějším spádištěm rovněž do šachty, nebo napojením přímo do potrubní stoky. Vše by měl posuzovat projektant a provádět odborná firma.
Podle zákona je kanalizační přípojka samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Veřejná kanalizace zpravidla vede pod komunikacemi a při přístupu k ní často stojí v cestě rozvody dalších sítí (plyn, voda, elektřina, telekomunikační kabely), je proto potřeba získat souhlas všech dotčených institucí, úřadů a správních firem.
Při instalaci kuchyňského odpadu je nezbytné zvolit odolné materiály, správně napojit dřez na odpadní systém a zajistit bezpečnost i hygienu.
Správná výška a rozmístění odpadu v kuchyni jsou klíčové pro funkčnost instalace a snadnou montáž dřezu i myčky. Výška odpadu pro dřez se obvykle pohybuje kolem 50 až 60 cm od podlahy. Toto rozmezí umožňuje bezproblémovou instalaci sifonu i připojení myčky.
Důležité je také zachovat dostatečný spád potrubí odpadu, který by měl být minimálně 2 % (20 mm na 1 metr délky). To zajišťuje bezproblémový odtok vody a zabraňuje ucpání.
Před montáží drtiče je důležité posouzení odpadu pro napojení. Domácí drtič je konstruován na průměr odpadního potrubí 40 mm a více. Výška odpadní trubky ve zdi by neměla být výše než výtokový otvor drtiče. Pro montáž bez nutnosti úpravy vašeho stávajícího odpadního potrubí nesmí být vzdálenost mezi dnem dřezu a středem odpadní trubky ve zdi menší než 16 cm.
tags: #domácí #rozvody #odpadu #materiály #postupy