Nakládání s odpady a recyklace v Dominikánské republice

Za poslední desetiletí se stalo nakládání s odpady globálním tématem. Špatná regulace odpadu v zemích či oblastech má negativní dopady téměř na všechny místní obyvatele.

Cílem diplomové práce bylo navrhnout efektivní systém svozu komunálního odpadu pro Dominikánskou republiku. Na základě důkladné analýzy byl doporučen centralizovaný model správy odpadu s názvem GREELAND, využívající moderní technologie k optimalizaci logistiky svozu. Projekt bude financován prostřednictvím odměn pro obce, které se aktivně zapojují do třídění odpadu.

Bakalářská práce se zabývá problematikou plastového odpadu ve vodním prostředí Dominikánské republiky a porovnává způsoby řešení a vnímání tohoto problému s Evropskou unií. Teoretická část rozebírá odpadovou legislativu ve vybraných oblastech, porovnává situaci s plastovým odpadem ve vodách Dominikánské republiky a Evropské unie, a sleduje snahy na zlepšení situace.

Porovnání s Evropskou Unií

Česká republika má jedny z nejlepších výsledků třídění odpadů v rámci celé EU. Co se týká PET lahví, umíme již nyní vytřídit dokonce 8 z 10 lahví uvedených na trh. Do roku 2029 máme vytřídit 9 z 10 PET lahví. Vytříděný PET se úspěšně recykluje v řadě odvětví průmyslu (textil, automotiv a další). Odborníci mají jasno jak dosáhnout stanovených cílů a jak pokračovat ve vysokém stupni recyklace PET.

Některé povinné osoby v rámci současné tzv. autorizované obalové společnosti opakovaně kritizují dosavadní monopolní systém plnění povinností sběru a využití obalů a chtějí jeho změnu. Zavedení zálohového systému povede pouze k možnému splnění cílů vytyčených jednou evropskou směrnicí SUP (single use plastic). Zatímco vylepšení dosavadních systémů třídění odpadu v obcích, doplněné o různé míry dotřídění směsného komunálního odpadu, povede ke splnění širších cílů vytyčených evropskými směrnicemi CEP (circular economy package) i SUP (single use plastic). V případě zavedení zálohování by tedy reálně hrozilo, že cílů požadovaných CEP nebude v ČR dosaženo.

Čtěte také: Zajímavosti Dominikánské republiky

Strategie nese jméno Strategie 21. Tato strategie byla připomínkována a následně odsouhlasena i dalšími klíčovými subjekty k sektoru odpadového hospodářství, který je nezbytný pro možné splnění definovaných cílů, neboť je z velké části bude fyzicky naplňovat, nebo k jejich naplňování bude zásadní měrou přispívat. Konkrétně byla Strategie 21 odsouhlasena jak Českou asociací odpadového hospodářství (ČAOH), tak Spolkem veřejně prospěšných služeb (SVPS), Sdružením komunálních služeb (SKS), ale i Českou asociací oběhového hospodářství (ČAObH). Tuto strategii rovněž připomínkoval a odsouhlasil Svaz města a obcí České republiky (SMO ČR), neboť obce a města jsou jakožto producenti komunálních odpadů klíčovým prvkem možného naplnění závazných cílů evropských směrnic k oběhovému hospodářství.

Možnosti svozu odpadu

Kombinovaným sběrem rozumíme sběr různých druhů vytříděných odpadů do společné nádoby. Nejčastěji se v našich podmínkách jedná a kombinaci plasty plus kovy.

„Podle nového zákona o odpadech obec není povinna odděleně soustřeďovat odpad plastů, skla a kovů, pokud tím nedojde s ohledem na další způsob nakládání s nimi, k ohrožení možnosti provedení jejich recyklace. Kombinovaný sběr je tedy umožněn, nicméně nesmí dojít k ohrožení provedení recyklace jednotlivých společně sbíraných složek. To je zásadní požadavek, proto mezi vyjmenovanými komoditami není uveden papír,“ sděluje ke kombinovanému sběru odpadů Dominika Pospíšilová z Ministerstva životního prostředí.

Výhody kombinovaného sběru odpadů

• Vícekomoditní sběr umožňuje obcím menší zábor veřejného prostranství, protože se ušetří místo za více odpadových nádob.
• Obce mají nižší náklady na svoz odpadu.
• Občané získají větší komfort pro třídění odpadu.
• Na svozech lze ušetřit zejména při přepravě v kombinaci s vytříděnými plasty, ale společná přeprava více druhů odpadu má vliv i na frekvenci svozů a plánování svozových tras.

Nevýhody kombinovaného sběru odpadů

• Vždy musí být vyhodnoceny možnosti návazných zařízení, zda jsou schopna si s kombinovaným sběrem poradit.
• Vícekomoditním sběrem nesmí dojít ke zhoršení kvality jednotlivých vytříděných složek, aby tak nebyla ohrožena úroveň recyklace, do které vytříděné složky vstupují.

Kombinovaný sběr odpadů jako možnost navýšení sběru kovových odpadů

„Většinou se provádí kombinovaný sběr plastů a kovů, kde je následná separace poměrně jednoduchá. Vždy se ovšem jedná o rozhodnutí obce, která musí vyhodnotit možnosti následného zpracování takto sbíraných složek komunálních odpadů,“ upozorňuje Dominika Pospíšilová.

S účinností od 1. ledna 2015 mají obce dle zákona o odpadech povinnost zajistit třídění kovových odpadů. Růst počtu nádob na kovy instalovaných v obcích je v posledních letech výrazný, což dokládají údaje společnosti EKO-KOM uvedené v následující tabulce:

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Kvalita třídění hraje klíčovou roli

Kontejnery, ve kterých je umožněna realizace kombinovaného sběru odpadu, musí být speciálně označeny. „Občané by se měli řídit pokyny uvedenými na sběrné nádobě,“ podotýká Kristina Jakubcová, mluvčí FCC Česká republika a doplňuje: „U společného sběru kovů a plastů je nezbytné nevkládat např. znečištěné a mastné konzervy, protože ty posléze kontaminují vytříděné plasty.“

Pro zavedení společného sběru různých materiálů je nezbytnou podmínkou dohoda se svozovou firmou a dotřiďovací linkou, na které probíhá úprava a dotřídění sesbíraných odpadů. Kvalita třídění odpadu je přitom velmi důležitá. „Společnost FCC dává přednost oddělenému sběru obou komodit. Je ekonomicky výhodnější a přináší vyšší procenta vytříděnosti,“ objasňuje Kristina Jakubcová a dodává: „Důsledky nekvalitně vytříděného odpadu jsou pro třídicí linky zásadní. Je obrovský rozdíl, jestli je výsledkem třídění 90 % recyklovatelné suroviny jako často v případě papíru, nebo jen 25 % jako velice často v případě plastů. Náklady přitom zůstávají. Jedná se o zbytečnou práci lidí na třídicí lince, jsou zde náklady na odvoz, lisování a následně odstranění nejrůznějších plastů. To vše jsou důsledky pro firmu, která třídí.“

Rozhodnutí je na obci

O způsobu sběru odpadů rozhoduje obec a to, zda vyhodnotí vícekomoditní sběr jako výhodný či naopak, je zcela na jejím uvážení. Rozhodnutí vždy záleží na konkrétní situaci v každé jednotlivé obci, na dohodě s dodavatelem svozových služeb a možnostech dostupných koncových zařízení.

Nicméně v současné době je podporován zejména kombinovaný sběr kovů s další komoditou a fungují finanční programy, které mají za cíl obce k tomuto sběru motivovat a přispět tak k dalšímu rozvoji současného systému.

Spalovny odpadu (ZEVO)

V Česku jsou takové spalovny zatím jen čtyři - v pražských Malešicích, v Brně, v Liberci a v Chotíkově u Plzně.

Čtěte také: Problémy ekologie v ČR

„ZEVO využije zhruba polovinu komunálních odpadů, které se v současnosti skládkují v Ústeckém kraji. Tím ročně ušetří téměř srovnatelné množství hnědého uhlí k adekvátní výrobě elektřiny,“ říká Miloslava Kučerová, mluvčí teplárenské společnosti United Energy, která za projektem stojí.

Rozvoj ZEVO zařízení, jichž kromě Komořan v Česku vzniká hned několik najednou, pohání i fakt, že od roku 2030 začne platit zákaz skládkování. Tedy odpad, který se dá dále využít, bude muset zamířit jinam než na skládky. Přitom právě na ně se nyní vozí téměř polovina komunálního odpadu v Česku, je to v současnosti nejvíce využívaný způsob nakládání s odpady.

Hlavní požadavky EU převádí do české legislativy zákon o odpadech. Ten stanovuje cíle pro třídění složek komunálních odpadů. Ta skládkování výrazně omezuje, protože z pohledu ochrany životního prostředí představují skládky nejhorší možný způsob, co s odpady udělat. Nejenže zabírají půdu, ale také se z nich uvolňují toxické látky a skleníkové plyny.

„Součástí řešení bude i vyšší míra energetického využití odpadů. V Česku se energeticky využívá - v porovnání s evropským průměrem - velmi malá část komunálních odpadů. Dodává, že i do budoucna by se mělo množství odpadů, které se ve spalovně energeticky využije, ještě navýšit.

Proti myšlence odpady pálit a energeticky je využívat se ovšem staví ekologové. „Domníváme se, že v případě ZEVO v Komořanech nejde o dobrý záměr. Dlouhodobé cíle EU jsou vytvořit klimaticky neutrální společenství, které bude odpady využívat jako zdroje surovin. Hovoří se o takzvaném oběhovém hospodářství s vysokou mírou materiálového využití.

Vadí mu hlavně fakt, že pokud se výroba tepla na Mostecku naváže na roční produkci 150 tisíc tun směsného komunálního odpadu, znamená to, že v budoucnu bude existovat politický tlak na produkci takového množství. „Podobné případy jsou známé ze zahraničí. Oslabuje to snahu omezit množství směsného odpadu a více recyklovat. Je třeba si uvědomit, že v širším okolí již stojí spalovna v Praze, spalovna v Plzni a plánuje se spalovna v Mělníku. Přičemž všechny regiony mají zvýšit míru recyklace na 60 procent do roku 2025. Nyní jsme zhruba za polovinou tohoto cíle, někde mezi 30 a 40 procenty,“ připomíná Kropáček.

„Z jedné tuny spáleného odpadu zůstane 200 až 350 kilogramů tuhých zbytků, tedy téměř třetina hmotnosti.

Spalovny komunálního odpadu s energetickým využitím jsou běžné v Evropě i mimo ni. Jedna je například v japonském městě Ósaka. Z kodaňské spalovny se pro změnu dá sjet na lyžích po umělé sjezdovce. Komunální odpad se na teplo mění také v dalším dánském městě, Esbjergu.

Nelegální skládky

Britská televize Channel 4 ve svém zpravodajství upozorňuje, že v Anglii vznikají za nečinnosti všech úřadů obrovské ilegální skládky odpadu, které brutálně ničí životní prostředí. Nikde nevzniká tolik odpadu jako na stavbách a při demolici budov. Podle Federálního úřadu pro životní prostředí to bylo v Německu naposledy přes 200 milionů tun - to je více než polovina celkového ročního množství odpadu.

Výzkum CORRECTIV.Europe ukazuje, že obchodníci s odpady zřejmě již roky ve velkém měřítku nechávají stavební odpad z Německa mizet v Česku. Zjevně vědomě využívají částečně protichůdnou právní situaci v Evropě. V této šedé zóně není vždy zcela jasné, kdo je pachatelem a kdo obětí. I příslušné úřady proto mají v některých případech potíže, navzdory jasným indiciím, určit odpovědné osoby a prosadit platné právo.

Škody neutrpí jen životní prostředí. Zatímco někteří podnikatelé vydělávají na nekalých obchodech s odpady, firmy, které se skutečně zabývají čistým recyklováním, jsou v nevýhodě. Německý obchodník s odpady, který si přeje zůstat v anonymitě, v rozhovoru s CORRECTIV.Europe říká: „Tento levný způsob likvidace ničí podnikání poctivých firem a recyklační průmysl v Německu.“

Sádrový odpad tvoří s přibližně 640 000 tunami pouze zlomek ročního stavebního odpadu. Na rozdíl od většiny minerálních odpadů je však sádrový odpad považován za relativně problematický. Pokud se sádra smíchá s organickými látkami, může vzniknout sirovodík - plyn, který podle varování Spolkového úřadu pro životní prostředí „v malých koncentracích způsobuje nepříjemný zápach, ale ve vysokých koncentracích je smrtelný“.

Postupně se tak vynořil obraz dvou firem, které si zřejmě již roky předávají stavební odpad z Německa: exportní firma M. se sídlem v Bavorsku - a na druhé straně hranice obchodník s odpady Petr D., který je již dlouho v hledáčku českých úřadů kvůli podezření z nelegální likvidace odpadu.

Jejich systém funguje takto: Firma M. z Bavorska nakupuje odpad po celém Německu, který obchodník s odpady Petr D. prostřednictvím jedné ze svých firem dováží do Česka a poté jej předává různým odběratelům - až už není možné dohledat, že se jedná o odpad z Německa, který by v Česku neměl být likvidován. Obě firmy jsou zapleteny do komplexního případu, který se české úřady dodnes snaží rozplést.

Rok a půl po kontrole v lomu zjistili inspektoři českého úřadu pro životní prostředí, odkud veškerý stavební odpad zřejmě pocházel: obchodník s odpady Petr D. údajně dovážel odpad z Německa a poté jej po léta „kontinuálně“ předával provozovateli lomu. Odpad dovezený z Německa zatěžoval životní prostředí, protože místo recyklace byl „nelegálně likvidován“, vysvětluje česká inspekce životního prostředí na dotaz CORRECTIV.Europe.

Jen mezi lety 2017 a 2020 měl obchodník s odpady Petr D. kromě 20 000 tun „nezpracované strusky“ dovézt především velké množství stavebního odpadu, včetně více než 30 000 tun betonu a cihel. Zdaleka největší množství však tvořily „stavební materiály na bázi sádry“: Petr D. údajně dovezl z Německa více než 125 000 tun sádrového odpadu.

Úřad pro životní prostředí uložil pokuty: ve výši přibližně 5000 eur společnosti, která měla odpad vyklopit ve svém lomu, a ve výši přibližně 11 000 eur společnosti Petra D., která odpad dovezla. Společnost M. z Bavorska, která měla zprostředkovat veškerý odpad z Německa do Česka, však podle našich zjištění zůstala dosud bez postihu.

Ještě v loňském roce bavorská firma „organizovala“ další přepravy odpadu do firmy Petra D., sdělila česká inspekce životního prostředí - i tento odpad měl nakonec skončit v lomu.

Česká inspekce životního prostředí na dotaz CORRECTIV.Europe potvrdila, že má informace o probíhajících transportech sádrového odpadu a že je v současné době vyšetřuje.

„Zasypávání dolů je oblíbenou variantou nelegální likvidace odpadu,“ říká odborník Berend Wilkens. Zasypávání dolů odpadem je někdy lukrativnější než samotná těžba surovin.

tags: #Dominikánská #republika #odpady #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Definice ohrožování mravnosti
• Synonyma environmentálního problému
• Legislativa emisních pokut
• Role OSPOD
• Odpadkový koš s fotobuňkou – recenze