Zemědělství je oblast, která patří mezi nejvíce ohrožené klimatickou změnou. Je to způsobeno jeho přímou závislostí na počasí. Klimatická změna mění a v příštích desetiletích bude měnit podmínky pro zemědělské hospodaření. Dopady, které již zažíváme, a které budou zásadně ovlivňovat zemědělskou produkci a ekonomiku se budou stále prohlubovat. Četnější a intenzivnější meteorologické extrémy jako je sucho, vysoké teploty, jarní mrazy, změny v rozložení srážek, absence sněhu apod.
V současnosti zaznamenáváme v ČR značné výkyvy počasí na lokální i celostátní úrovni. Četnější jsou extrémy v podobě přívalových srážek nebo bezesrážkových období, které vedou k povodním či dlouhodobému suchu, častý je poměrně nový fenomén přívalových (bleskových) povodní. Vedle toho dochází ke zvyšování průměrných teplot vzduchu i povrchových vod, k posunům fenologických fází organismů, prodlužování vegetačního období a ke změnám rozložení srážek v průběhu roku (a to i při obdobných celoročních úhrnech).
Zvýšené teploty způsobují vyšší výpar a následně pokles stavů hladiny podzemních vod na většině území ČR, vysychání půd a pokles průtoků ve vodních tocích. Vysoce nadnormální teploty a nízké srážky zaznamenáváme zejména od roku 2014, deficit srážek za roky 2014 až 2015 již přesahuje 200 mm a důsledky se začínají projevovat prakticky ve všech oblastech života ― od zemědělství a lesnictví až po individuální i hromadné zásobování obyvatel pitnou vodou.
Stále častěji se budeme setkávat s extrémními projevy počasí, jako je sucho, povodně, vlny veder, lesní požáry a například i pozdní jarní mrazy. Měnící se klima v Česku i ve světě přináší výrazné dopady zejména na zemědělství. Pro zemědělce to představuje obrovskou výzvu. Musí zajistit potravinovou produkci navzdory extrémům počasí, suchu či přívalovým dešťům.
Oproti 60. letům 20. století vzrostla průměrná teplota o 2,2 °C, ztrojnásobil se počet tropických dnů (nad 30 °C) a zažíváme 7krát víc tropických nocí (nad 20 °C). Z jednoho či dvou horkých dnů v minulosti se stal celý týden. Množství srážek se dlouhodobě nemění, proměňuje se ale jejich charakter - teplejší atmosféra pojme více vodní páry, což vede k intenzivnějším srážkám (za pár hodin v létě spadne tolik vody, kolik běžně spadne za měsíc).
Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?
Českou krajinu budou častěji ohrožovat požáry. Pokud se jich objeví v jeden čas více na jednom místě, hasiči nemusejí stíhat a může nastat problém. Monokultury, zejména ty smrkové, jsou nestabilní a náchylné na sucho, větrné kalamity nebo napadení škůdci. Problému přispívá i nevhodné hospodaření s lesy, zejména pasečné hospodaření (holoseče). Jedná se o způsob těžby dřeva, při kterém se plošně odstraní porost, čímž dochází k expozici půdy slunci a větru a její degradaci (znehodnocení). V důsledku pasečného hospodaření dochází k poškození lesních ekosystémů, jejich ekologických funkcí a konečně i produkci dřeva a ekonomické hodnoty.
Zatímco v minulosti sucho způsobovalo delší období bez srážek, dnes se přidává i odpařování vody z krajiny způsobené vysokými teplotami vzduchu. S obdobími sucha se česká krajina potýkala i v minulosti, nikdy však v takovém měřítku, jako dnes. Rok 2018 byl jedním z řady extrémně horkých a suchých let. Průměrná roční teplota vzduchu na území ČR (9,6 °C) byla o 1,7 °C vyšší než normál let 1981-2010. Roční srážkový úhrn na území ČR za rok 2018 (522 mm) činil pouhých 76 % normálu let 1981-2010.
Sníží-li se takto dramaticky průtok jakékoli řeky, dojde k několika paralelním procesům: mělká a pomalu plynoucí/stojatá voda je teplotně nestabilní, snáze se zahřeje (takže Sázava měla v letních měsících běžně více než 20 stupňů Celsia), ale v noci stejně tak rychleji vychladne; podobně nestabilní je obsah kyslíku. Voda v takovém toku ztrácí kvalitu, její obyvatelstvo, rostliny i živočichové, přichází v důsledku souběhu všech těchto procesů o své životní podmínky, o biotopy, o možnost úkrytu před predátory atd. Ohroženy jsou i další, navázané organismy. Celkově tedy vidíme, že (hydrologické) sucho neznamená jen “málo vody”, ale komplexní ohrožení životaschopnosti celého říčního ekosystému, který je již tak suchem poškozován.
Výskyt zemědělského sucha pro jednotlivé roky (2015-2022) dobře dokumentují mapy znázorňující počet dnů s nasycením půdy pod 50 % polní kapacity půdy (vlhkost půdy, kterou půda udrží po zalití a infiltraci). Tato hodnota indikuje již bod snížené dostupnosti vody pro rostliny a upozorňuje na stav sucha. Celkový počet dnů za hodnocené období je jedním z vhodných parametrů, jednoduše popisující výskyt sucha v daném místě a čase.
| Rok | Charakteristika sucha |
|---|---|
| 2015 | Významná epizoda sucha s dopady do zemědělství a lesnictví. |
| 2017 | Sucho prohloubeno již počátkem června, postižena jižní část republiky. |
| 2018 | Zemědělské sucho plošně prakticky na celém území, začátek koncem dubna. |
| 2019 | Extrémní sucho rozšířeno na celé území do konce dubna, deštivý květen situaci zvrátil. |
| 2020 | Poškození hlavně ozimé pšenice na lehkých půdách na počátku jara. |
| 2021 | Blížil se vláhově k optimu, významnější zemědělské sucho se nevyskytlo. |
| 2022 | Suchý začátek roku, lokální poškození obilnin, suché jaro a léto. |
Zemědělství je oblast, která patří mezi nejvíce ohrožené klimatickou změnou. Je to způsobeno jeho přímou závislostí na počasí. Klimatická změna mění a v příštích desetiletích bude měnit podmínky pro zemědělské hospodaření. Dopady, které již zažíváme, a které budou zásadně ovlivňovat zemědělskou produkci a ekonomiku se budou stále prohlubovat. Četnější a intenzivnější meteorologické extrémy jako je sucho, vysoké teploty, jarní mrazy, změny v rozložení srážek, absence sněhu apod.
Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?
Obhospodařované umělé ekosystémy - (intenzivní zemědělská výroba) budou ohroženy zejména v nižších oblastech, kde je již nyní limitujícím faktorem dostupnost vody a kde je možné očekávat významný nárůst stávajících i nově migrujících patogenů. Zatímco před 100 lety byla jižní Morava nejvýnosnější oblastí z pohledu zemědělců, tak dnes to zdaleka neplatí. A už to není ani Haná a Polabí. Naopak v posledních letech byly produkčně velmi úspěšné vyšší polohy jako Českomoravská vrchovina, kde se dříve mluvilo o tom, že končí chleba a začíná kamení.
V letech 2011-2012 a 2018, kdy bylo velké sucho, byl také velký propad ve výnosech plodin, a to až pod úroveň 60. let 20. století. Při tom nejhoršími scénáři může být ke konci století postiženo suchem až 80 % výměry pěstování pšenice. Pěstování pšenice by tak přestalo být výhodné.
Klimatická změna zásadně proměňuje podmínky pro zemědělskou produkci v Česku a globálně bude mít vliv na potravinovou bezpečnost. Podle oslovených odborníků se zemědělství musí připravit na největší transformaci v novodobé historii. Experti se shodují v tom, že bez adaptačních opatření mohou výrazně klesnout výnosy.
Zásadní roli v adaptaci bude hrát obnova krajiny, efektivní hospodaření s vodou, šlechtění odolnějších odrůd i využití moderních technologií. Odborníci ale varují před tím, že některým změnám, jako jsou častější sucha, extrémní výkyvy počasí nebo posuny vegetačních období, se už nelze vyhnout a jistá nestabilita v produkci je reálná.
Adaptace podle něj už probíhá, ale její tempo musí zrychlit, aby české zemědělství zůstalo konkurenceschopné i v klimaticky náročnější budoucnosti. Adaptace je dlouhodobý proces. Změna klimatu se týká nás všech. Nejvíce ale dopadá na ty, kdo ji ovlivňují nejméně. Zejména oblasti Afriky a Blízkého východu jsou změnami klimatu těžce zasažené.
Čtěte také: Čad čelí klimatickým změnám
Zvýšit kvalitu půdy a stabilitu krajiny můžeme různými krajinnými úpravami (např. zasakovacími příkopy, remízky, vodními plochami, mokřady, zatravněnými údolnicemi a polními cestami lemovanými keři a vhodnou zelení), bezorebnými technikami a organickým zemědělstvím, diversifikací plodin a jejich vhodným střídáním, pěstování polykultur, zvýšením obsahu humusu v půdě aplikací organických hnojiv, přímým využitím hodpodářských zvířat (např. často se hovoří o absenci orby, jako o příkladu nehospodárného nakládání s půdou.
Na zemědělské sucho, které se stává součástí našeho klimatu, a které již bohužel nemůžeme počítat mezi náhodné hydrometeorologické extrémy se lze adaptovat např. upravenými technologickými postupy pěstování plodin s využitím organické hmoty v půdě, snahou o snížení neproduktivního výparu (evaporace) např. To, že se nelze adaptovat z roku na rok je zřejmé, stejně jako fakt, že adaptace vyžaduje mnohdy náročnou změnu technologií, myšlení a přináší nové okruhy problémů. Klimatický vývoj je však velmi nepříznivý a scénáře jeho budoucího vývoje optimismus nenabízí.
Jsou naše potravinové systémy dostatečně odolné a stabilní, aby zvládly měnící se klima? Politici, vědci a zemědělci čelí výzvě, jak zvýšit produkci potravin bez negativních dopadů na životní prostředí a zhoršování klimatické krize, která sama o sobě přispívá k nedostatku potravin. Podle Organizace spojených národů musíme v příštích letech zvýšit produkci potravin o 40-50 %, abychom nakrmili rostoucí populaci. Problém je, že změna klimatu ohrožuje mnoho našich oblíbených potravin.
Všechny naše potravinové systémy jsou v ohrožení. I optimistické scénáře počítají s variantou, že v důsledku globálního oteplování bude pěstování plodin, které dnes dominují našim jídelníčkům, mnohem těžší a ztráty na výnosech mohou být zničující.
A jak už to tak bývá, jednoduché řešení, jak se přizpůsobit měnícím se klimatickým podmínkám, nabízí příroda sama - genetickou rozmanitost. Některé rostliny sice špatně snáší narůstající teploty a sucho, ale nemusí to platit pro všechny jejich odrůdy. Naopak, zapomenuté nebo opomíjené plodiny, které výzkumná i pěstitelská komunita dlouho ignorovala, mohou v takových podmínkách výrazně lépe prosperovat a zpestřovat náš jídelníček.
Našim talířům dnes dominují tři plodiny: pšenice, rýže a kukuřice, které představují 50 % našich kalorií. Brambory, ječmen, sója, cukr a palmový olej pokrývají dalších 25 % našeho příjmu kalorií.
tags: #dopady #změny #klimatu #na #zemědělství #v