Dopady Změny Klimatu: Povodně a Záplavy a Jejich Příčiny

09.03.2026

Teplota naší planety stoupla již o 1,1 ºC oproti předindustriální době. Tato změna výrazně zasahuje komunity v chudých regionech. Ať už jsou to zemědělci hladovějící kvůli neúrodě nebo lidé, které hurikán či povodně připravily o domov, klimatická změna má zásadní dopad na kvalitu jejich života.

Počet přírodních katastrof se od roku 1980 téměř ztrojnásobil. Přírodní katastrofy, jako jsou záplavy, bouře, lesní požáry nebo extrémní počasí, úzce souvisí s klimatickými změnami a jejich výskyt a intenzita se spolu se změnou klimatu zvyšují. Přírodní katastrofy připravují zasažené lidi o všechno a nutí je opustit zničené domovy. Stávají se z nich pak často uprchlíci bez domova a bez možnosti se uživit.

Environmentální krize funguje jako takzvaný „násobitel hrozeb“. Pokud se lidé již nacházejí v kritické socioekonomické situaci, přírodní katastrofa, nebo dlouhodobá neúroda pro ně může být devastující. Kvůli své už tak špatné situaci trpí lidé ze znevýhodněných skupin na následky klimatické změny mnohonásobně více. Je pro ně obtížné, ne-li nemožné, se adaptovat na nové prostředí či začít nový život na novém místě.

Nejničivějšími projevy klimatické změny jsou v Evropě v posledních letech znát na intenzitě sucha a povodní. Živelné pohromy zde byly vždycky, lidskou aktivitou působené změny klimatu je ale zesilují a zvyšují jejich četnost. Tak zní už mnoho let konsensus drtivé většiny odborníků dokládaný stále novými daty.

Jeden z posledních takových příspěvků je nedávná zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) o výši škod způsobených danými jevy. Třebaže Evropská agentura pro životní prostředí užívá konzervativní metodu výpočtu a čísla za jednotlivé roky jsou pravděpodobně vyšší, celkový trend je i v její statistice jednoznačný: výše způsobených škod se s postupující klimatickou změnou v poslední dekádě skokově zvýšila.

Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?

Zatímco v letech 1980-1989 činily průměrné roční ztráty způsobené pohromami a dalšími klimatickými událostmi v Evropě podle agentury 8,5 miliardy eur, v letech 2020-2023 šlo ročně už o 44,5 miliardy eur. Do let 2021, 2022 a 2023 spadá přesně 22 procent z celkové sumy ztrát za celé třiačtyřicetileté sledované období - konkrétně 162 miliard eur ze 738. Nominálně připadá nejvíce škod za celou zkoumanou éru na Německo - 180 miliard eur. Následují Itálie, Francie, Španělsko a Polsko.

Experti nicméně připomínají, že nejvíce zasažené jsou ve skutečnosti chudší populace, protože ve srovnání s bohatšími musí sanovat škody vyšším dílem svých příjmů, respektive rozpočtů. Většina zemí Evropského hospodářského prostoru má zároveň výrazné mezery v pojišťování tohoto typu událostí. Dle statistik Evropské agentury pro životní prostředí bylo v sedmnácti státech pojištěno pouze deset procent případů. Jen ve dvou zemích - Dánsku a Norsku - pokrylo pojištění více než polovinu ztrát.

Trend zachycený v celoevropských statistikách dokládají i data a pozorování prováděná přímo v jednotlivých evropských státech. Ve Španělsku jsou příkladně rostoucí ekonomické ztráty způsobené klimatickými jevy zaznamenávány soustavně od roku 2017. Nejničivějším rokem ve Španělsku byl rok 2022, kdy sucho, lesní požáry a prudké bouře způsobily škody ve výši jedenácti miliard eur. Nejničivějším typem pohromy celkově jsou v zemi na Pyrenejském poloostrově povodně a přívalové deště, následované lesními požáry, které sílí kvůli dlouhotrvajícím vlnám veder a sucha. Podle španělského deníku El Confidencial očekává Španělsko do roku 2050 škody v důsledku klimatických změn ve výši 4,6 bilionu eur.

Také Litva zaznamenává stále výraznější dopady změny klimatu. Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí země v období 1980-2023 utrpěla kvůli extrémním jevům způsobeným klimatem a počasím škody přesahující dvě miliardy eur. Tamní ministerstvo životního prostředí označilo za zlomový rok 2024. Vlny veder, sucha, bouře, tornáda a povodně způsobily značné škody na majetku, zdraví obyvatel i infrastruktuře.

V Polsku se v poslední době projevuje zvláštní zranitelnost vůči povodním a suchu. Vedle loňských záplav, které postihly i Rakousko a Českou republiku, zasáhla v září 2023 jihozápad Polska masivní povodeň způsobená tlakovou níží Boris. Letos na jaře zasáhlo severovýchodní Polsko, zejména Podleské vojvodství, vážné sucho. Jeho negativní dopady se projevily hlavně v tamních národních parcích.

Čtěte také: Čad čelí klimatickým změnám

Podle dat Evropské centrální banky měla Česká republika v roce 2020 třetí nejvyšší podíl klimatických škod vůči HDP v EU - hned po Slovinsku a Portugalsku. Průměrná teplota se v České republice od roku 1961 zvýšila o 2,3 °C, což představuje přibližně dvojnásobný nárůst proti průměrné globální teplotní anomálii.

Z živelných a klimatických pohrom sužují Českou republiku nejvíce častá sucha. Druhým nejčastějším jevem jsou krátkodobé, ale velmi intenzivní lokální povodně, které se v některých oblastech objevují téměř každý rok. Kromě toho se jednou za dva až tři roky objeví výjimečná událost, která dříve nastávala jednou za století. Příkladem jsou rozsáhlé loňské záplavy, lesní požár v Českosaském Švýcarsku v roce 2022 nebo tornádo na Moravě v roce 2021. Největší ekonomické škody dlouhodobě hlásí zemědělci a vlastníci lesů.

Klimatická změna v kombinaci s nevhodným hospodařením u nás v minulých letech vytvořila ideální podmínky pro masivní přemnožení kůrovce, kterému se suchem stresované smrkové monokultury nedokázaly ubránit.

Dubaj nedávno zažila bezprecedentní přívalové deště, při kterých během několika hodin spadl celoroční úhrn srážek, což vedlo k rozsáhlým záplavám, strukturálním škodám a uzavření nejrušnějšího letiště. Situace v Dubaji poukazuje na potřebu inovativních městských inženýrských řešení, která by se dokázala přizpůsobit výzvám změny klimatu a zároveň podporovala postupy udržitelného rozvoje. Jen několik dní předtím se stejný bouřkový systém, který přinesl silné bouře a záplavy, přehnal také přes sousední Omán, kde podle serveru Aljazeera.com zahynulo přibližně 18 lidí.

New York, který podobný scénář zažil v loňském roce, poukazuje na zranitelnost vůči poruchám způsobeným přívalovými dešti a odpady, a to i v dlouhodobě obydlených oblastech.V reakci na tyto výzvy vznikají inovativní začínající podniky a iniciativy s řešeními zaměřenými na posílení odolnosti vůči povodňovým situacím.

Čtěte také: Problémy spojené s palmovým olejem

Hospodářství je v souvislosti se změnou klimatu vystaveno dvěma typům rizik: fyzickým rizikům (poškození majetku a infrastruktury) a rizikům spojeným s přechodem na nízkouhlíkové hospodářství. Nemluvě o dopadu na ceny pro konečné spotřebitele, neboť povodně, ale i sucha ničí úrodu, narušují dodavatelské řetězce a dopravní systémy, což se odráží v cenách a schopnosti centrálních bank udržet je stabilní.

Zelená infrastruktura, jako jsou propustné chodníky nebo zelené střechy, může spolu s účinným nakládáním s odpady pomoci s přirozenou absorpcí nebo zmírnit dopady urbanizace na životní prostředí.

Změna klimatu zdvojnásobila pravděpodobnost výskytu nebezpečných povodní ve střední Evropě po „nejsilnějších deštích v historii". Tvrdí to rozsáhlá zpráva mezinárodního týmu klimatologů, na níž se podíleli i čeští vědci. Analýza týmu 27 klimatologů a meteorologů ukázala, že záplavy, při nichž začátkem tohoto měsíce ve střední Evropě zahynulo 24 lidí, byly způsobeny srážkami, jejichž pravděpodobnost se v důsledku změny klimatu způsobené člověkem přibližně zdvojnásobila. Studie World Weather Attribution varuje, že s dalším oteplováním způsobeným fosilními palivy budou povodně ničivější, a také upozorňuje na to, že řešení budou stále dražší.

Analýza zjistila, že čtyřdenní srážky způsobené tlakovou níží Boris byly nejsilnější, jaké kdy byly ve střední Evropě zaznamenány. Změna klimatu způsobila, že se pravděpodobnost silných čtyřdenních lijáků zvýšila nejméně dvakrát a srážky pak byly nejméně o sedm procent silnější. Podobné bouře přinesou v budoucnosti nejméně o pět procent více srážek a budou se vyskytovat o padesát procent častěji než nyní, pokud oteplení dosáhne dvou stupňů Celsia, tvrdí výzkum. Překročení této hranice se přitom očekává v roce 2050.

Evropa se otepluje ještě rychleji než zbytek světa. Vědci varují, že následky budou stále ničivější a budou pořád více narušovat běžný lidský život. Proto bude stále nutnější, aby přípravám a adaptacím na tyto přírodní katastrofy způsobené extrémním počasím byla věnována dostatečná pozornost a aby se dostaly mezi priority.

K povodním došlo poté, co se tlaková níže zastavila nad střední Evropou a mezi 12. a 16. zářím zasáhla Polsko, Rumunsko, Slovensko, Rakousko, Česko a Německo silnými přívalovými dešti. Povodně připravily o život nejméně 24 lidí. Lijáky v průběhu čtyř dnů zasáhly neobvykle rozsáhlou oblast od Německa po Rumunsko a pokryly tak dokonce větší území než předchozí historické povodně v letech 1997 a 2002.

Studie zjistila, že množství srážek, které spadlo ve střední Evropě během těchto čtyř dnů, bylo s velkým náskokem nejsilnější, jaké kdy bylo zaznamenáno. Vědci tvrdí, že kombinace povětrnostních podmínek, včetně studeného vzduchu proudícího nad Alpami a velmi teplého vzduchu nad Středozemním a Černým mořem, vytvořila „dokonalou bouři“, která způsobila silné srážky v obrovské oblasti. Změna klimatu způsobená především spalováním ropy, plynu a uhlí ji ale učinila intenzivnější a současně i pravděpodobnější.

Studie zdůrazňuje, že tato opatření sice významně zmírnila dopady, ale upozorňuje na potřebu dalšího stanovení priorit a provádění adaptace. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že povodně se budou se změnou klimatu zintenzivovat, investice do rozsáhlých prostor pro skladování vody v záplavových oblastech a do varovných systémů i minimalizace zástavby v oblastech ohrožených povodněmi sníží dopady a zachrání životy, tvrdí vědci.

Klimatická změna zásadně mění nejen životní prostředí, ale i socioekonomickou stabilitu České republiky. Extrémní výkyvy počasí jako povodně a sucha totiž výrazně zasahují do procesů v zemědělství, průmyslu a oblasti veřejného zdraví. Otázkou ale je, zda se ně stihneme připravit, nebo ne. Podle odborníků čelí Česko stejně jako zbytek Evropy prudkým změnám teplot, což přináší vyšší rizika sucha, povodní a dalších extrémních výkyvů počasí ohrožujících nejen zemědělství. Socioekonomická stabilita je v ohrožení.

Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) se četnost a intenzita veder a záplav bude nadále zvyšovat. Projekce na základě klimatických scénářů IPCC pak ukazují, že se sucho a nedostatek vody projeví zvláště v oblastech s vysokou teplotou a nízkými srážkami, jako je jižní Morava. Příkladem může být vznik samostatné České republiky, od kterého byly v České republice zaznamenány patery velké povodně, konkrétně v letech 1997, 2002, 2006, 2013 a 2024. Z tohoto počtu velkých povodní je patrné, že několikasetletá voda není pojmenovaná podle periody, za kterou přichází, ale že jde o statistické vyjádření pravděpodobnosti výskytu jednou za sto let, což znamená, že v každém roce je pravděpodobnost jejího vzniku 1 %.

Na druhou stranu Česko pravidelněji postihují dlouhodobá, až extrémní sucha, která se kumulují a vytváří dlouhodobý nedostatek vláhy v půdě. Tento jev byl spouštěčem například i kůrovcové kalamity v letech 2017-2019, během které v mnoha oblastech, zejména na Vysočině, přestaly prakticky existovat smrkové monokultury. S objemem nárůstu vytěženého dřeva klesala jeho cena o 80 a více procent čili pod produkční náklady.

Změna klimatu v ČR se výrazněji projevuje také ve vodním hospodářství, které vykazuje zásadní nedostatky ve schopnosti zadržet vodu v krajině a vyrovnávat se s výkyvy v množství srážek. Klesající průtoky vodních toků povedou k častějším suchům a zároveň ohrozí zásobování pitnou vodou. Simulace ukazují, že průměrné průtoky podle optimistických scénářů klesnou o 15 až 20 %, v těch pesimistických dokonce o 25 až 40 %. Nasycenost půdy vodou se sníží a vytvoří podmínky pro zrychlený odtok vody. Takový pokles zákonitě způsobí častější sucha a povodně na jaře a v létě.

V lesnictví změna klimatu zase negativně ovlivňuje především monokultury smrku. Tyto porosty jsou náchylnější k napadení škůdci a špatně snášejí sucho. Proto se postupně rozpadají. Výsledkem je zvýšení rizika eroze půdy a narušení přirozené obnovy lesů. Bez intenzivního zalesňování původními listnatými lesy tak vzniknou holiny a schopnost lesů pohlcovat CO2 se změní opačným směrem. Odhady hovoří o uvolnění až 10 megatun CO2e ročně z českých lesů po kůrovcové kalamitě v letech, namísto pohlcování stejného množství. Se změnou klimatu a oteplováním navíc souvisí vyšší výskyt škůdců a chorob lesů i hospodářských plodin.

Zranitelnost české společnosti je dobře patrná ve všech scénářích vývoje změny klimatu podle EEA. Zvýšené náklady a pokles životních standardů vynucené klimatickou změnou se v případě absence adaptačních opatření dotknou prakticky všech sociálních skupin. Starší osoby a děti se totiž mnohem hůře vyrovnávají se zdravotními komplikacemi spojenými s extrémními teplotami. Z akutních rizik u nás narůstá hlavně riziko povodní a vichřic.

CRIF nabízí společně s partnerskou firmou RED Risk řešení na posuzování rizik klimatických změn v EU27 plus Spojené Království s měřítkem 90 až 1 000 metrů podle RCP 4.5 a RCP 8.5 na horizontu dekády 2040-2050. Z výše zmíněných 28 klimatických rizik a nebezpečí modely CRIF a RED Risk pokrývají 25 rizik a nabízejí tak nástroj pro společnosti podléhající CSRD/ESRS a EU taxonomii a plnění jejich vykazovacích povinností s ohledem na fyzická rizika vyplývající z klimatické změny, která se těchto společností dotýkají.

Východiskem se tak pro Česko stává přijetí komplexních adaptačních opatření, která budou v souladu s klimatickým scénářem reflektujícím trajektorii objemu budoucích emisí skleníkových plynů. Řadí se mezi ně nejen pochopení hrozeb, kterým bude společnost čelit, a realizace nezbytných opatření, to jest záplavy a sucha budou častější a je tak zbytečné obnovovat obydlí v oblastech náchylných k povodním bez náležité úpravy infrastruktury, zejména snižování emisí skleníkových plynů, přechod na nízkoemisní a bezemisní zdroje energie, změny ve způsobech obhospodařování půdy, opatření k ochraně biodiverzity a mnoho dalších.

Implementace principů udržitelnosti a v budoucnu i principů obnovitelnosti, například zvyšováním podílu recyklovaných stavebních materiálů, posuzováním celoživotní uhlíkové stopy nemovitosti, od instalace technologií pro výrobu energií po sekvestraci do designu, stavby i provozu budov, přináší nesporné výhody. Z hlediska environmentálních kritérií je důležité zaměření na energetickou náročnost a odolnost nemovitostí před klimatickými riziky - již zmíněné zachycování a zasakování dešťové vody, například formou poldrů, přináší vícero pozitivních dopadů, od snižování spotřeby pitné vody (i ta má uhlíkovou stopu) nebo sucha po ochranu před záplavami, zátopami a tak dále. Například zateplení budov nebo instalace kvalitních střech odolávajícím vichřici a podle typu integrujícím prvky zeleně nebo solárních panelů může významně snížit míru potenciálních škod i náklady na opravy.

Zlepšení infrastruktury a investice do udržitelných technologií - Modernizace budov (zateplení, systémy zachycování vody a příprava na chytré technologie) a infrastruktury může snížit rizika poškození a ztrát. Vhodné může být také zavedení inteligentních energeticky úsporných řešení (rekuperace tepla, kombinace různých zdrojů vytápění, inteligentní stínění a podobně) a další opatření. Využívání modelů pro predikci klimatických rizik - Dále je vhodné sledovat a analyzovat vývoj klimatických rizik v oblastech, kde probíhá občanský a podnikatelský život i kde se nachází nemovitosti. Dlouhodobé plánování - Zásadní je také vytvoření krizových plánů a investice do adaptace na změnu klimatu.

Jsou v ní zdůrazněny výzvy, kterým Česko čelí. V mnoha ohledech dosahujeme průměrných a nadprůměrných hodnot.

Inovace v České republice jsou na 45 % průměru Evropské unie. Další rozvoj v této oblasti je tak pro nás naprostou nezbytností. Ke zvýšení úrovně Česka vůči průměru EU by mohly přispět investice jak do zelených technologií a digitalizace, tak do udržitelných průmyslových procesů. Například formou podpory malých a středních podniků a startupů, které se inovativními řešeními v rámci udržitelnosti zabývají.
V roce 2023 bylo 30 % celkové spotřebované energie v Česku z obnovitelných zdrojů, ale 30 % je stále málo. Do roku 2030 bychom v souladu s cíli udržitelného rozvoje měli dosáhnout minimálně na 45 %.
V Česku jsme podle vydané zprávy za loňský rok dosáhli nadprůměrné úrovně ročních emisí skleníkových plynů - také o více než 50 % než je průměr EU, konkrétně 9,2 tun CO2e na hlavu oproti průměru EU 6,3 tun CO2e. Jejich redukce a efektivního využívání zdrojů můžeme dosáhnout jedině proaktivním přístupem k energetické tranzici a zvyšování národní energetické nezávislosti (pěkným příkladem je pokračují navyšování kapacity FVE zdrojů, které v roce 2023 dosáhlo rekordu ve výši téměř 1 GWp). I tak se Česko umístilo až na 20.

I u nás existují možnosti podpory regenerativního zemědělství, ovšem bez větší odezvy mezi zemědělci a veřejnými institucemi. Přechod na něj dále komplikuje struktura a způsob obdělávání polí nebo historicky zakořeněná intenzifikace zemědělství. Z přibližně 3 milionů hektarů orné půdy v ČR je více než polovina průměrně úrodná. Ministerstvo zemědělství a VÚMOP odhadují roční škody z eroze na úrovni 15 miliard Kč. Eroze má negativní dopady nejen na půdu a její úrodnost. Během záplav mohou být způsobeny vážné škody na stavbách a dalším majetku v blízkosti erozí postižených pozemků způsobené bahnotoky.

Aktuálně pokrývají lesy asi třetinu území České republiky, tři čtvrtiny těchto lesních porostů tvoří jehličnaté monokultury a jen přibližně čtvrtinu listnaté stromy, které zde byly původně. České lesy jsou mimo jiné jedním z významných nástrojů sekvestrace (ukládání) oxidu uhličitého s potenciálem zachycení až 10 megatun CO2 ročně. Nicméně po kůrovcové kalamitě na Vysočině je tato jejich schopnost významně omezena a v následujícím desetiletí se naopak očekává uvolňování CO2 do atmosféry v objemu až 10 megatun CO2 ročně. Podle údajů Ministerstva zemědělství bylo v roce 2023 odlesněno přibližně 10 tisíc hektarů lesů.

EUDR (European Union Deforestation Regulation), které představuje nové požadavky na firmy, které uvádějí, dodávají na trh EU nebo exportují z EU relevantní komodity, kterými jsou dřevo, kaučuk, skot, kakao, káva, sója a palma olejná nebo relevantní produkty, které byly vyprodukovány za jejich použití, jako jsou například pneumatiky, nábytek, čokoláda, kůže, trubky, pásy, těsnění vyrobené z přírodního kaučuku, buničina a papír, tedy také knihy, noviny, letáčky, papírová brčka, papírové obaly a tak dále. Dle EUDR, která vstoupí v platnost 30.

Budoucnost českých lesů je přímo závislá na přijetí účinných opatření na ochranu a obnovu lesů. Podle Strategického plánu Ministerstva zemědělství na období 2024-2030 by v lesích do roku 2030 mělo dojít ke zvýšení podílu listnatých stromů na 30 %, to je o přibližně 5 %. Cílem je zvýšit velmi nízkou úroveň biodiverzity a zlepšit ekologickou stabilitu lesních porostů v Česku.

Mezi projevy klimatické změny v ČR patří sucho a záplavy, tedy nerovnoměrné rozložení srážek.

Video napovídalo, jak zadržovat vodu v krajině. Zkuste se nyní společně zamyslet nad tím, zda a jak lze vodu zadržovat i ve městě.

tags: #dopady #změny #klimatu #povodně #a #záplavy