Dopravní průzkum ekologie v České republice a Evropské unii

Problematiku postihující životní prostředí v kontextu dopravy můžeme nazvat dopravní ekologií. Negativní vlivy dopravy hrají velkou roli v otázce udržitelného rozvoje společnosti. Vztah životního prostředí a dopravy a jeho negativní následky nejsou pouze problémem jednotlivých měst a obcí, ale globálním problémem. Dle Žemličky a Minaříka (2008) si sice společnost tuto situaci uvědomuje, ale stále ji podceňuje.

Potřeba být mobilní u lidí stále vzrůstá, přičemž tuto potřebu se snaží doprava uspokojit. Přináší s sebou však několik negativních jevů: fragmentaci ekosystémů a urbánních oblastí, znečištění ovzduší, zvýšení hluku, klimatické změny, zvýšení nehodovosti, kongesce (dopravní zácpy), znečištění vod a snižování biodiverzity.

Automobilová doprava je významným fenoménem současnosti. Výstavba dopravní infrastruktury je podmínkou ekonomického rozvoje, který pak přináší rychlý růst přepravních výkonů a růst intenzity provozu na komunikacích.

Rychlý rozvoj dopravy má zásadní vliv na krajinu, ale také na přežívání populací volně žijící živočichů v takto ovlivněné krajině.

Emise z dopravy a jejich dopad

„Spálením jednoho litru benzínu vznikne 2,4 kg oxidu uhličitého, spálením jednoho litru nafty vznikne 2,7 kg oxidu uhličitého. Dalšími skleníkovými plyny jsou freony (14 %), methan (18-22 %), přízemní ozon (12 %) a oxid dusíku (6 %).“ (Žemlička & Mynářík, 2008, 94).

Čtěte také: Snahy o snížení emisí v dopravě

Silniční doprava má podíl okolo 90 % na škodlivých emisích (prach, uhlovodíky, kysličník uhelnatý a siřičitý, olovo), železniční 0-7 %. U letecké dopravy je problémem poškozování ozonové vrstvy (Žemlička & Mynářík, 2008). Významným problémem jsou také kyselé deště, které ničí nejen vegetaci, ale i zdraví lidí, stavební materiály a konstrukce. Jejich vznik souvisí s emisemi, oxidem siřičitým a přízemním ozonem (Neubergová, 2005).

Při zvýšené koncentraci přízemního ozonu se ztěžuje dýchání lidí a obranyschopnost organismu, děje se tomu často v létě, kdy mluvíme o tzv. losangeleském nebo letním smogu. Vzniká spalováním plynných a kapalných paliv za doprovodu vysokých teplot, přičemž nejvyšší mírou se na něm podílí silniční doprava.

Nárůst dopravy s sebou nese také nárůst spotřeby energií. Ta se za posledních deset let dle Adamce (2008) zvýšila o 75 %. Nejvíce se tomu tak děje v silniční dopravě, kde spotřeba ropy na výrobu automobilového benzinu a nafty tvoří celých 40 % z celkové spotřeby ropy. Jsou tak spotřebovávány neobnovitelné fosilní zdroje energie. Z toho důvodu jsou dnes hledány jiné alternativy jako bioethanol, methanol, vodík, zemní plyn, bionafta, hybridní palivové články, elektrické pohony apod.

Ve vodní a železniční dopravě spotřeba klesá, avšak v automobilové, nákladní i letecké dopravě narůstá.

Podle zprávy EEA se v roce 2018 doprava na emisích skleníkových plynů v EU podílela 25 %. Emise z tohoto odvětví pocházejí především ze silniční dopravy 72 %, zatímco námořní doprava se na emisích z dopravy podílí 14 %, letecká doprava 13 % a železniční doprava 0,4 % - emise pouze z dieselových vlaků. Data nezohledňují pouze emise, které přímo přispívají ke globálnímu oteplování a znečišťování ovzduší, ale i emise, k nimž dochází při výrobě, přenosu a distribuci energie využívané vlaky a letadly.

Čtěte také: Více o dopravní ekologii

Do roku 2019 emise skleníkových plynů z mezinárodní letecké dopravy vzrostly o 146 % a u lodní dopravy o 34 % v porovnání s hodnotami z roku 1990. Jedná se o nejrychlejší růst v celém odvětví dopravy a je to zároveň jediné odvětví, v němž emise od roku 1990 rostou.

Fragmentace prostředí a další ekologické dopady

Za nejzávažnější dopad automobilového provozu je dnes obecně pokládaná fragmentace prostředí. Dálnice a silnice vytvářejí pro živočichy v krajině obtížně prostupné bariéry, což způsobuje rozčlenění původních areálů a vznik malých, z dlouhodobého hlediska neživotaschopných populací. Vliv fragmentace prostředí se v krátkém časovém úseku velmi obtížně kvantifikuje, obecně se ale dnes tento faktor v celé Evropě považuje za hlavní příčinu ohrožení existence mnoha druhů.

Kromě fragmentace prostředí má doprava i další významné ekologické dopady. Jde například o likvidaci biotopů při výstavbě nové infrastruktury, hlukovou a imisní zátěž atd. Velmi zřetelným a významným dopadem autoprovozu je také usmrcování živočichů v důsledku kolizí s motorovými vozidly.

Během průzkumu bylo zkontrolováno pěší pochůzkou oboustranně (tam a zpět) 1 282 km silnic a dálnic, z toho 321 km dálnic a rychlostních silnic, 302 km silnic I. tříd, 355 km silnic II. tříd a 304 km silnic III. tříd. Za 12 měsíců sledování bylo nalezeno 2 149 ks obratlovců ve 103 druzích. Z tohoto počtu bylo nejvíce savců (54 %), dále ptáků (25 %), obojživelníků (17 %) a nejméně plazů (4 %).

Výsledky jsou shrnuty v tabulce níže. Uvedeno je srovnání relativní mortality vztažené na 1 km komunikace za rok pro různé kategorie silnic a dále odhad celkové roční mortality na celé silniční síti ČR.

Čtěte také: Dopad Dopravního podniku na ovzduší

U zajíce odhad mortality překračuje téměř dvakrát udávané jarní kmenové stavy. Přesto je zřejmé, že pro zajíce je mortalita na silnicích faktorem výrazně ovlivňujícím populační vývoj tohoto druhu. U srnce představují ztráty na silnicích cca polovinu ročního odstřelu a cca 1/6 jarních kmenových stavů. I u tohoto druhu je tedy nutné považovat zjištěnou mortalitu na silnicích za faktor, který má z hlediska populačního vývoje významný vliv.

Druhem, jehož populační vývoj může být výrazně ovlivňován silniční mortalitou, je také vydra říční (Lutra lutra). Ztráty na silnicích jsou hlavní příčinou mortality vydry a snadno může nastat situace, kdy silniční mortalita významně ovlivní populační vývoj tohoto druhu.

Alternativy k automobilové dopravě a elektromobilita

Našim líným a rozmazleným tělům i duším trápeným každodenními starostmi prospívá aktivní záměrný pohyb - běh, plavání, bruslení, jízda na kole, či dokonce na koni, ale i častější nebo raději pravidelná turistika. Mnohem důležitější, přirozenější a možná i prospěšnější je ale pohyb velmi obyčejný, totiž hojná chůze „za prací“.

Cyklistika je způsob individuální městské dopravy, proti kterému ani nejpřísnější ekolog nemůže mít výhrady. Podporujeme a prosazujeme proto nejen budování cyklistických stezek z center na okraje měst, ale i plnohodnotnou plošnou integraci prvků cyklistické infrastruktury a zklidňování dopravy v zastavěném území. Nejvhodnějším druhem veřejné dopravy je vlak. Naše železniční síť patří zatím k nejhustším v Evropě, stojí za to její rozsah zachovat a postupně modernizovat.

Pokud je to možné, dáváme v práci přednost virtuálním schůzkám, konferencím přes počítač, telefony, videokonferenční hovory. Kromě těchto zřejmých pilířů dopravy šetrné k životnímu prostředí je tu ještě jeden - sdílení vozidel, tzv. car-sharing, který nám umožní zažívat luxus života bez vlastnictví auta a přitom požívat jeho výhod. Při pravidelných i jednorázových cestách praktikujeme spolujízdu.

Pokud se ale napájí elektřinou, ta může pocházet výhradně z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika, vítr, biomasa, menší vodní elektrárny). Popř. může být vyrobena v teplárnách, které teplo místo do vzduchu posílají do potrubních sítí. Pro současnost a budoucnost není jiný než elektrický pohon myslitelný. Elektromobily mohou navíc vyrovnávat výkyvy spotřeby elektřiny - nabíjet se, když je jí přebytek, vracet ji, když je o ni nouze a je drahá. Nejnovější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v Evropské unii je z hlediska dopadu na klima již dnes téměř třikrát lepší než ekvivalentní konvenční automobil.

Opatření pro snížení dopadu automobilové dopravy

Motorové vozidlo nepoužíváme na krátké vzdálenosti; studený motor spotřebuje o 40 % paliva více než motor zahřátý na provozní teplotu, plodí mnohem více škodlivin a více se opotřebuje. Jezdíme přiměřenou rychlostí, optimální rychlost je z hlediska bezpečnosti, spotřeby paliva i výfukových plynů 40 až 70 km/h na volné silnici. Snažíme se jezdit plynule (nikoliv způsobem „brzda-plyn“) a dbát doporučení uváděných výrobcem.

Olejové filtry a filtry pohonných hmot, stejně jako všechny obaly, hadry, papíry a autosoučástky znečištěné minerálními oleji, organickými rozpouštědly atd. je třeba pokládat za problémové látky a zacházet s nimi s nejvyšší opatrností. Z důvodu ochrany životního prostředí by měly být všechny servisní práce včetně výměny olejů, konzervování a mazání podvozků, mytí karoserií i motorů prováděny ve specializovaných firmách vybavených náležitou technikou včetně recyklace užitkové vody.

Rozhodujeme-li se o způsobu vybudování příjezdové cesty ke garáži či do dvora na vlastním pozemku, můžeme zvolit vegetační dlažbu např. z betonových prefabrikátů. Vegetační dlažba je přírodě bližší a na pohled příjemnější než zámková nebo jiná dlažba, či dokonce vyasfaltovaný chodník.

Legislativa a technické normy

Stav harmonizace legislativy z oblasti životního prostředí a dopravy v Evropské unii a České republice je na odpovídající úrovni. K uvedenému stavu přispěla skutečnost, že předpisy EHK/OSN, které se týkají dopravy a životního prostředí jsou shodné s příslušnými směrnicemi ES. Limitní hodnoty emisí z letadel jsou stanoveny v předpisu L 16/II, hlukové limity z letadel stanovuje předpis L 16/I. Směrnice ES č. 98/69 zavádí podstatně přísnější limity obsahů oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, oxidu siřičitého a pevných částic od r. 2000 s dalším zpřísněním v roce 2005. Směrnice ES č. 98/70 zpřísňuje limitní obsahy olova, síry a benzenu v pohonných hmotách.

Oblasti posuzování vlivů staveb, činností a technologií na životní prostředí (Environmental Impact Assessment - EIA) je legislativně řešena zákonem č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. V současné době nabývá stále více kromě klasického postupu EIA pro jednotlivé stavby na významu tzv. strategické hodnocení vlivů na životní prostředí (Strategic Environmental Assessment - SEA).

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny reguluje a v některých oblastech i zakazuje určité činnosti a investiční akce, mimo jiné i z oblasti dopravy. Jedná se především o národní parky, chráněné krajinné oblasti a pod. kde je zakázána výstavba dálnic, silnic a železnic (národní parky), výstavba dálnic (chráněné krajinné oblasti), budování zpracovatelských center atd.

V silniční přepravě nebezpečných věcí postupuje odesilatel, dopravce a příjemce podle evropské „Dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí „ - ADR. V železniční dopravě nebezpečných věcí jsou uplatňovány předpisy RID. V letecké dopravě platí pro přepravu nebezpečného zboží předpisy IATA/DGR. Ve vnitrozemské vodní dopravě jsou nebezpečné věci přepravovány při dodržování předpisů ADN. V námořní dopravě Česká republika dosud nepřistoupila k mezinárodnímu kodexu o nebezpečných nákladech na moři (kodex IMDG).

Emise z dopravy v České republice

Na celkových emisích v České republice se výrazněji podílí doprava především emisemi CO cca 27 %, NOx cca 40 %, CxHy cca 39 %, Pb cca 68 %. Rostoucí podíly emisí CO, CxHy, SO2 a pevných částic z dopravy, jsou způsobeny především poklesem hodnot celkových emisí uvedených polutantů. Naopak vzrůstající hodnoty podílů emisí CO2 odpovídají nárůstu spotřeby energie v dopravě, především v silniční nákladní a individuální automobilové dopravě.

tags: #dopravní #průzkum #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Vinařství Kolby a ekologie
• Recenze Amway Eco výrobků
• Řešení odpadu
• Ohrožení Správnosti Vyrovnání
• Potisk stuh