Legislativa dovozu odpadních pneumatik z Itálie a výzvy recyklace plastů v ČR

30.03.2026

Státy Evropské unie se potýkají s nárůstem nelegálního dovozu produktů ze zemí mimo EU, zejména z Číny. Evropští a poctiví výrobci musí zajistit nejrůznější atesty, zkoušky, dokládat potvrzení a homologace. U zboží zakoupeného přes e-shopy, usazené například v Číně, je cenová úspora často dosažena tím, že takoví prodejci nic ze zde vyjmenovaného ani zdaleka nesplní.

Firmy a e-shopy z EU jsou naopak pod přísnou kontrolou a v drtivé většině splňují všechny náležitosti. Problematické jsou zejména e-shopy usazené mimo EU, které u nás (a často ani v EU) nemají žádné pobočky a jsou tedy prakticky nepostižitelné evropskými dozorovými orgány. Tento jev se anglicky nazývá „on-line free-riding“, což by se dalo přeložit do češtiny jako „povinnostem se vyhýbající prodejci na internetu“, s trochou kreativity také jednodušeji „černí pasažéři“.

Řada zákazníků těchto „černých pasažérů“ si často ani není vědoma, že by něco dělali špatně. Prostě kliknou na košík v nabídce a zboží jim jednoduše z Číny přijde až domů. Výsledkem on-line free-ridingu je pak následně také to, že na trhu vzrůstá objem odpadu (např. elektroodpadu, odpadních baterií či odpadních obalů), za který nebyly řádně odvedeny příspěvky na ekologickou likvidaci a jeho sběr a recyklaci budou muset nakonec zaplatit občané a firmy v České republice.

Nejčastěji zvažovaná možnost je přenést analogicky k odpovědnosti distributora rovněž odpovědnost na dopravce výrobků, kteří je doručují konečným uživatelům. Samotní provozovatelé e-shopů, kteří nejsou fyzicky umístěni v České republice (nebo EU), nejsou totiž nijak postižitelní českými orgány. Dopravci mohou svou případnou odpovědnost za on-line free-ridery pokrýt úpravou podmínek, za kterých jim poskytují dopravní/poštovní služby.

Toto opatření patří mezi řešení, jimiž se zabývá rovněž OECD. V jednom z posledních pracovních materiálů vzniklých na půdě této organizace je přitom autory studie doporučeno přenesení odpovědnosti na dopravce jako efektivní dlouhodobé opatření. S jiným návrhem, jak řešit on-line free-riding, přišlo nedávno i české Ministerstvo životního prostředí. Tento návrh byl založen na myšlence, že webové stránky zahraničních e-shopů, které prodávají výrobky nesplňující místní zákonné podmínky, budou pro ČR blokované.

Čtěte také: Dovoz odpadu a české spalovny

Obdobné ustanovení už v ČR (a např. v Belgii, Dánsku, Estonsku, Francii, Itálii, Litvě a dalších zemích) několik let platí pro poskytovatele online hazardních her. Ti provozovatelé on-line hazardních her, kteří nesplňují předepsané zákonné podmínky, jsou jednoduše blokováni a jejich webové stránky se spotřebitelům nezobrazují. Povinnost zajistit blokaci ministerstvem určených stránek by měli podobně jako v případě hazardu jednotliví poskytovatelé připojení k internetu.

Dne 20. října 2023 zahájila přezkum před pozbytím platnosti týkající se dovozu určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“) do Unie na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Šetření týkající se přetrvání nebo obnovení dumpingu se týkalo období od 1. července 2022 do 30. června 2023 (dále jen „období přezkumného šetření“). V oznámení o zahájení přezkumu byly zúčastněné strany vyzvány, aby se obrátily na Komisi a zúčastnily se šetření.

Komise zaslala dotazníky dvěma skupinám vývozců zařazeným do vzorku a šesti výrobcům v Unii zařazeným do vzorku. Odpovědi na dotazník byly obdrženy od dvou skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a od šesti výrobců v Unii. Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné ke stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy a ke stanovení zájmu Unie.

Výrobkem, který je předmětem tohoto přezkumu, jsou určité pneumatiky, nové nebo protektorované, z kaučuku, používané pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, v současnosti kódů KN 4011 20 90 a ex 4012 12 00 (kód TARIC 4012 12 00 10). Výrobek, který je předmětem přezkumu, zahrnuje jak nové, tak protektorované pneumatiky pro autobusy nebo nákladní automobily, které mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti.

Pneumatiky pro nákladní automobily a autobusy se prodávají ve dvou typech a čtyřech kategoriích. Pneumatika s duší představuje tradičnější možnost; je vybavena duší, která má vlastní ventil umístěný uvnitř pneumatiky. U bezdušové pneumatiky jsou pneumatika a ráfek vzduchotěsně uzavřeny a ventil je namontován přímo na ráfek. Čtyři kategorie pneumatik pro nákladní automobily a autobusy jsou: vodící, záběrové, návěsové a pro smíšený provoz.

Čtěte také: Výdělek z nelegálního dovozu odpadu

Informace, které Komise shromáždila a obdržela, ukazují, že trh pneumatik pro autobusy a nákladní automobily v Unii je rozdělen do tří úrovní nebo segmentů. Úroveň 1 pokrývá prémiové nové pneumatiky se stěžejní značkou hlavních výrobců. Úroveň 2 pokrývá většinu neprémiových pneumatik, nových i protektorovaných, jejichž ceny se pohybují v přibližném rozmezí 65 % až 80 % příslušných hodnot pneumatik úrovně 1. Mezi pneumatiky úrovně 3 patří nové i protektorované pneumatiky s nižší kilometrovou životností a velmi omezenou nebo žádnou protektorovatelností.

Během období přezkumného šetření pokračoval dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, z Čínské lidové republiky, i když na nižší úrovni než v období původního šetření. Podle údajů Eurostatu představoval dovoz určitých pneumatik, nových nebo protektorovaných, z kaučuku, používaných pro autobusy nebo nákladní automobily, s indexem zatížení převyšujícím 121, z Čínské lidové republiky v období přezkumného šetření přibližně 5,4 % trhu Unie oproti 21,3 % podílu na trhu během původního šetření.

Aby Komise získala informace, jež považovala za nezbytné pro své šetření v souvislosti s údajnými podstatnými zkresleními, zaslala dotazník čínské vládě. Od čínské vlády nebyla obdržena žádná odpověď na dotazník a ve stanovené lhůtě nebylo obdrženo žádné podání týkající se použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Dne 23. ledna 2024 informovala Komise prostřednictvím poznámky (dále jen „první poznámka“) zúčastněné strany o relevantních zdrojích, které zamýšlela použít pro určení běžné hodnoty.

Ustanovení čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení stanoví, že „podstatná zkreslení jsou taková zkreslení, k nimž dochází v případě, kdy vykazované ceny nebo náklady, včetně nákladů na suroviny a energii, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, neboť jsou ovlivňovány významnými zásahy státu. Jelikož výčet v čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení není kumulativní, nemusí být pro zjištění podstatných zkreslení zohledněny všechny prvky. Jakýkoli závěr o podstatných zkresleních ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení však musí vycházet ze všech důkazů, které jsou k dispozici.

Na základě uvedeného ustanovení vydala Komise zprávu o Číně (dále jen „zpráva“), která obsahuje důkazy o významných vládních zásazích na mnoha úrovních hospodářství, včetně konkrétních zkreslení u mnoha klíčových výrobních činitelů (jako jsou půda, energie, kapitál, suroviny a práce), jakož i ve vybraných odvětvích (například chemické odvětví atd.).

Čtěte také: Vietnam a dovoz plastového odpadu

Žadatel zdůrazňuje přítomnost a vliv Komunistické strany Číny na ekonomiku s odkazem na „Rozhodnutí ústředního výboru Komunistické strany Číny o prohloubení reformy stranických a státních institucí“ z roku 2018, na projev čínského prezidenta na 20. celostátním sjezdu Komunistické strany Číny a na vydání nařízení ústředního výboru Komunistické strany Číny z roku 2020, které výslovně deklaruje záměr posílit přítomnost státu v soukromých společnostech a vyzývá k politickému a ideologickému vzdělávání ředitelů soukromých společností.

Žadatel poukázal na to, že plány jsou vydávány na různých úrovních veřejné správy (státní, provinční, obecní) a jsou doplněny odvětvovými plány. Zejména poukázal na 14. pětiletý plán platný pro období 2021-2025, na jehož základě se domníval, že aktivní úloha státu v ekonomice je jasně patrná například z toho, že je stanovena jeho úloha „podporovat“, „posilovat“ nebo „budovat“ celé segmenty čínské ekonomiky.

Podle žádosti je kontrola nad čínským hospodářstvím vykonávána prostřednictvím vytváření buněk Komunistické strany Číny v podnicích, a to jak soukromých, tak veřejných, které mají převažující vliv na fungování podniku a jeho zaměstnanců. Žadatel rovněž zdůraznil, že v posledních letech bylo přijato několik nařízení zaměřených buď na státem vlastněné podniky, nebo na soukromé společnosti s cílem zajistit silnější a účinnější prosazování.

Společnost vznikla v roce 1991 jako soukromá akciová společnost, která již od svého počátku měla za cíl zpracování odpadních plastů z komunálních zdrojů a následnou výrobu smysluplných výrobků z takto získaných surovin. Protože v době vzniku neexistoval systém separovaného sběru plastových odpadů, dováželi jsme nejprve plasty ze zahraničí. S tím, jak se systém sběru v ČR rozvíjel, přecházeli jsme postupně na tuzemské zdroje.

Od roku 2010 zpracováváme téměř výhradně tuzemský plastový komunální odpad získaný separací v rámci „žlutých kontejnerů“. Z těchto odpadů po jejich úpravě pak vyrábíme nejrůznější výrobky pro širokou veřejnost, města a obce, jako je zatravňovací dlažba, terasové desky, plastové plotovky, záhonové chodníky a obrubníky, kompostéry, celoplastové lavičky, dětská pískoviště. Naše výrobky mají uplatnění ale i v průmyslové sféře a zemědělství.

Materiál má svůj původ ve žlutých kontejnerech. Jedná se tedy o „igelitové“ tašky a sáčky, kelímky od jogurtů, láhve od kečupů, šamponů, použité plastové hračky atp. Tento odpad se následně dotřiďuje na naší třídicí lince, kde zaprvé odstraníme neplastové části (sklo, kovy, papír), vytřídíme frakci PET obalů od nápojů (kterou předáváme dalším zpracovatelům) a vlastní plastový materiál pro naši výrobu.

Protože kapacita naší třídicí linky není schopna naplnit množství potřebné pro naši finální výrobu, přijímáme také z jiných třídicích linek již vytříděný plastový odpad, a to fólie a tvrdé plasty ve formě slisovaných balíků. V současné době spolupracujeme s cca 50 dodavateli z území takřka celé ČR.

Kvalita třídění občany je silně závislá nejen na regionu, ale i na konkrétním místě, kde je kontejner umístěný. Typicky je kvalita materiálu z anonymního městského sídliště zcela odlišná od kvality z malé vesnice. Je to škoda. Materiál, který stejně nemůžeme zpracovat, se tak zbytečně převáží z místa na místo. Přitom samotná výroba je téměř bezodpadová. Technologický odpad a zmetky 100% znovu sami recyklujeme. Odpad z vlastní výroby (převážně prach) pak tvoří méně než 3 %.

Pro naši technologii zpracování nejsou vhodné například vícevrstvé materiály, které kombinují několik druhů plastů (nebo plast s jiným materiálem). Poslední dobou také čelíme problému zvyšujícího se podílu obalů z PET. Zatímco PET láhve jsou na ruční třídicí lince lehce rozpoznatelné, a tedy lehce tříditelné, u těchto obalů nemá obsluha šanci jejich původ odhalit. Tyto „neláhvové petové obaly“ tak projdou třídicí linkou až do našeho výrobního procesu, kde nám následně (vzhledem ke svým vlastnostem - vyšší teplota tání) způsobují problémy.

Bariéry? To bych neřekl. Ale problémy s materiálem nejsou nijak výjimečné. Trh s odpadem a vytříděným odpadem je stejný jako každý jiný trh. Podléhá mnoha vlivům, včetně těch sezónních. Obávám se, že navrhované čtyřnásobné zvýšení poplatku za skládkování, je umělým vytvářením podmínek pro vznik nových zařízení na energetické využití odpadů (spaloven). Vznikem těchto kapacit už ale množství odpadu k materiálové recyklaci nezvýšíme. Spíše naopak. Již dnes přitom víme o cílech EU k roku 2030 s plánem materiálově recyklovat 60 % plastových odpadů.

Na zvýšení výroby jsme připraveni a jsme schopni reagovat poměrně rychle. Navíc ani dnes nevyrábíme na všech strojích, které máme k dispozici. Problém kapacity ovšem není jen na straně kvalitních vstupů, ale hlavně na straně odbytu. Rád bych řekl, že problém s TAP nebude. Máme přeci platnou hierarchii nakládání s odpadem, kde má materiálová recyklace přednost před energetickým využitím. To, že praxe bude odlišná, je bohužel jasné a jisté obavy mám.

Z mého pohledu by mělo být prioritní vytvoření příznivých podmínek pro rozvoj a podporu recyklace, než termín sám o sobě. Na druhou stranu, zákaz skládkování by měl definitivně zabránit stavu, kdy se materiál sice vytřídí, ale nakonec stejně skončí na skládce. Průměrná kilogramová cena našeho hotového výrobku je nižší než průměrná cena vstupního primárního plastového materiálů do standardní výroby. Na druhou stranu našim výrobkům konkurují materiály tradiční, zejména beton nebo dřevo. Ty jsou v přímém porovnání ceny za 1 kg bohužel levnější. Naše výrobky se tedy musí prosazovat hlavně další přidanou hodnotou.

Vše, co zmiňujete by bylo jednoznačně přínosem (více viz zde). Obzvlášť snížení ceny práce by mělo okamžitý pozitivní efekt. Změnu sazby DPH a podporu recyklovaných výrobků ve veřejných zakázkách navrhujeme přinejmenším 20 let. Ze strany státu si mimo dotačních titulů, jejichž celkový přínos je poněkud diskutabilní, za 26 let nevzpomínám na žádnou reálně významnou formu státní podpory. A bez ní za současných podmínek na našem trhu více výrobků neuplatníme. Proto jsme také nuceni orientovat náš prodej do zahraničí. Například v Itálii a Francii jsou našimi konečnými zákazníky z 80 % města a obce, v tuzemsku je toto číslo < 10 %.

Pokud existují environmentálně příznivější náhrady za jednorázové plasty, nechť se používají. Já osobně považuji za hlavní a okamžitý přínos to, že se o problému více hovoří. To, že se tato problematika dostává do povědomí nejen státní správy, ale i občanů. MŽP se rozhodlo připravit strategii pro oběhové hospodářství “Cirkulární Česko”. Měl by se klást důraz na opravdový smysl recyklace od A do Z. Tedy včetně používání výrobků z recyklovaných materiálů, tak aby byl naplněn smysl cirkulární ekonomiky. Aby v tomto smyslu byly nastaveny priority a byla dodržována hierarchie nakládání s odpady.

Pokud se bude zohledňovat u výběrových řízeních a v poptávkách použití recyklovaných materiálů, měly by být také jasně stanoveny parametry. Například vyhodnocení celkové hmotnosti výrobku a procentuálního podílu recyklované složky ve výrobku. Stejně tak je důležité, pokud někdo do výběrového řízení výrobky z recyklátu navrhne, aby byly nakonec také použity a nemohlo dojít k pozdější změně za výrobek jiný.

Mimo již zmíněné formy podpory, mě napadá například zavedení obdoby „institutu chráněných dílen“. Dnes má každá společnost povinnost zakoupit část zboží a služeb od firem, které zaměstnávají zdravotně postižené spoluobčany. Nemohla by platit obdobná opatření také pro nákup výrobků z recyklovaných materiálů?