Dovoz nelegálního odpadu: Výdělek, rizika a dopady

10.10.2025

Kamionů s nepovolenými náklady odpadů začalo v posledních letech podle expertů na českých silnicích opět přibývat. Jiříkov je toho jen posledním a nejviditelnějším příkladem.

Od kamionů, které do Česka přiváží například ze zahraničí stavební materiál nebo třeba obilí, jsou k nerozeznání. Jenže některé vezou načerno odpad. Jako třeba nákladní vozy, které v prosinci a lednu dorazily z Bavorska do vsi Jiříkov v podhůří Jeseníků s nákladem desítek tun odpadních plastů, sklolaminátu, pryže i kovů z demontovaných letadel a větrných elektráren.

Další mohou být zase plné barelů se stovkami tun toxických látek. Do Česka se v posledních letech bez povolení vyváží stále více odpadů z Německa, Rakouska i dalších zemí. Proč je to pro západní firmy výhodné?

Jesenická ves je otřesena, kamiony v ní vysypaly desítky tun odpadu z Německa. Starostka Jiříkova v podhůří Jeseníků Barbora Šišková tomu s notnou dávkou hořkosti říká předvánoční nadílka.

Ilegální přeshraniční pohyb odpadů patří mezi klíčové problémy současného odpadového hospodářství. Klíčovým argumentem proti dovozu odpadu do České republiky za účelem odstranění je obava z ekodumpingu.

Čtěte také: Dovoz odpadu a české spalovny

Přeshraniční pohyb odpadů však má nejen ekologický, ale i ekonomický aspekt, který je však v diskusi opomíjen. V první řadě je třeba zdůraznit, že přeshraniční pohyb odpadu (dovoz, ale i vývoz) za účelem jejich odstranění je zakázán.

Co i přes zákaz motivuje zahraniční původce odpadu k hledání možností, jak jimi produkovaný odpad odstranit na území České republiky (či ostatních uvedených zemí střední a východní Evropy)? Odstraňování odpadů je standardní tržní službou, která je jako možný předmět mezinárodního obchodu regulována prostřednictvím právní úpravy České republiky (resp. Evropské unie).

Uveďme pro příklad cenové relace dvou nejvýznamnějších způsobů nakládání s odpady v roce 2004 v České republice a Německu - spalování a ukládání odpadu na skládku. Rozdílnost v cenách jednotlivých způsobů nakládání s odpady mezi jednotlivými zeměmi je způsobena v první řadě různým stupněm internalizace externích efektů v jednotlivých zemích.

Země s nižšími ekologickými standardy mohou odstraňování odpadu nabízet za nižší ceny než země, v kterých ceny zahrnují tzv. společenské náklady procesu odstraňování odpadu (např. dodatečné výdaje na zdravotnictví). Tento fenomén se nazývá ekodumping.

V případě, že je přeshraniční pohyb odpadu důsledkem rozdílných ekologických standardů, pak je skutečně možné se domnívat, že bude mít dovoz odpadů za následek vyšší dopad na kvalitu životního prostředí a lidského zdraví než v exportní zemi.

Čtěte také: Vietnam a dovoz plastového odpadu

Dodržují-li se stávající ekologické standardy nakládání s odpady (s odpovídajícím výkonem kontrolní činnosti státu), pak je obava z negativního vlivu dovezených odpadů na životní prostředí za účelem odstranění zbytečná. Kontrola přeshraničního pohybu odpadu je pak pouze další kontrolou téže věci.

Dalším vysvětlením cenových rozdílů (které však s předchozím určitým způsobem souvisí) je rozdílná omezenost kapacit na odstraňování odpadu mezi jednotlivými zeměmi. Pokud je omezenost kapacit v jedné zemi vyšší než v zemi jiné, pak má tento rozdíl za následek rovněž rozdíl v cenách.

Statky životního prostředí a jejich kvalita patří mezi významné výrobní faktory podobně jako práce nebo kapitál. Rozdílná vybavenost země výrobními faktory je přitom přirozeným předpokladem obchodu. Přeshraniční pohyb odpadů, jež je důsledkem rozdílných ekologických standardů či rozdílné omezenosti statků životního prostředí, je v principu stejný jako jakýkoli jiný pohyb statků a služeb přes hranice státu, který je povolen.

Jaký je rozdíl mezi pohybem odpadů za účelem odstranění přes hranice země a pohybem statků, které se odpady teprve stanou (problém přítomný vs. budoucí odpad)? Zatímco nakládání s přítomným odpadem je regulováno, pak nakládání s budoucím odpadem regulováno není (pokud neuvažujeme povinnost zpětného odběru!).

Mezi významné motivy přeshraničního pohybu odpadů do České republiky patří i zpřísnění zákonných norem na ukládání odpadů na skládky v Německu. Od 1. 6. 2005 jsou uzavřeny skládky pro ukládání neupraveného odpadu, které byly do té doby přednostně využívány za nízké ceny.

Čtěte také: Kompost pro vinařství Marcinčáka

Uzavření těchto skládek mělo za následek nárůst průměrné ceny za nakládání s odpady (spalování odpadu je však oproti skládkování stále dražší), což vedlo původce odpadu k hledání levnějších variant - např. vývoz odpadu do České republiky.

Nelegální vývoz odpadu do České republiky však není jedinou strategií zahraničních původců odpadu snižující náklady. Mezi další patří zakládání "černých skládek" na území Německa nebo úmyslné míšení odpadů na odstranění s odpady na využití (tzv. Scheinverwertung).

Hlavním smyslem nelegálního chování původců odpadu je úspora nákladů (resp. minimalizace rizika dopadení a platby pokut). V případě nelegálního vývozu do České republiky se jedná především o výstupy z třídicích linek, které nemají na trhu druhotných surovin odbyt (např. o textil nebo směsné plasty).

Vzhledem k tomu, že je legální vývoz odpadu přes hranice státu za účelem odstranění zakázán a současně jsou spalovny odpadu klasifikovány jako zařízení na odstraňování odpadu (nikoli využívání), pak vstupují do hry ilegální způsoby nakládání s těmito odpady - odkládání do nevyužívaných skladů či jiných prostor.

V tento okamžik zahraniční původce odpadu zvažuje všechny náklady související s nelegálním způsobem nakládání s odpady (vč. přepravních nákladů a nákladů v případě dopadení - sankce), které poměřuje s užitky, jež mu tento způsob nakládání s odpady přinese.

Rozhodování původce odpadu o nelegálních způsobech nakládání s odpady je možné považovat za rozhodování v podmínkách rizika. Pokud užitky převyšují náklady, bude nelegální činnost realizovat bez ohledu na administrativní překážky.

Čím vyšší budou náklady nelegální činnosti, tím nižší bude sklon zahraničních původců přepravovat odpad za národní hranice. Samotné zvýšení sankce (pokuty) však není zárukou omezení nelegálního chování, pokud zůstane pravděpodobnost dopadení nezměněná.

Navýšení sankce proto musí doprovázet dostatečně efektivní výkon kontrolní činnosti státu (dodržování platných standardů, limitů či norem) a výkon vlastnických práv (soukromých, ale i veřejných). Přeshraniční pohyb odpadů do České republiky tak může být důsledkem nižší vymahatelnosti stávajících právních norem a vlastnických práv v České republice ve srovnání s Německem.

Součástí rozhodování zahraničních původců odpadu o nelegálním nakládání jsou také dva významné faktory - přepravní náklady a náklady odstraňování odpadu. Přepravní náklady jsou součástí kalkulace celkových nákladů původce odpadu.

V přirozených podmínkách (bez zákonných poplatků a daní) původce odpadu minimalizuje celkové náklady - součet nákladů na odstranění a přepravních nákladů, které hrají zcela klíčovou roli. Kromě samotných přepravních nákladů je však zvážit i náklady na pojištění, náklady změn pracovní doby nebo náklady způsobené zahuštěním dopravy (stání v zácpě).

Je možné očekávat, že čím vyšší budou přepravní náklady, tím nižší bude přepravní vzdálenost. Tento vztah je však třeba doplnit ještě o cenové relace nakládání s odpady. Čím větší bude rozdíl v cenách odstraňování odpadu v České republice a zahraničí, tím vyšší bude i přepravní vzdálenost (např. v případě nebezpečných odpadů).

Co by se stalo s cenami za odstraňování odpadu v případě otevřených hranic? Liberalizace obchodu vede obecně ke konvergenci ceny a kvality směňovaných statků a služeb.

V případě nakládání s odpady by liberalizace trhu měla za následek přibližování cen za odstraňování odpadu. Tuto otázku není možné zodpovědět, protože na cenu má vliv celá řada faktorů, jejichž vliv nelze předpovědět (inovace, technologický pokrok, nové způsoby nakládání s odpady apod.).

Pokud by však došlo k nárůstu ceny, pak by se jednalo o situaci, kterou známe z celé řady jiných případů mezinárodního obchodu a jež přijímáme zcela přirozeně. Navíc vyvolává růst konkurence na trhu inovační aktivitu, což má dlouhodobě za následek zlepšení vztahu k životnímu prostředí.

Pokud by byl trh se způsoby nakládání s odpady zcela liberalizován, pak by se odpad dovážel pouze do zařízení, která mají nevyužitou kapacitu. Její postupné naplnění by v krátkém období mělo za následek pokles provozních nákladů, který by se promítl i do poklesu ceny za odstraňování odpadu pro domácí původce odpadu (obecně platí závislost, že s rostoucím nevyužitím kapacit rostou provozní náklady zařízení!).

Postupným zaplňováním stávajících kapacit by došlo k nárůstu vzácnosti těchto kapacit a k nárůstu ceny za odstraňování odpadu (přibližování ceně v zahraničí).

Zajímavým příspěvkem do diskuse o dopadech přeshraničního pohybu odpadů na životní prostředí jsou zkušenosti Německa, v němž došlo k administrativnímu omezení přepravy odpadu přes hranice státu (v tomto případě spolkové země).

Tím, že odpad k odstranění musí být odstraněn ve spalovnách komunálního odpadu v krajích, kde tento odpad vznikl, je zabráněno využívání levnějších zařízení za administrativními hranicemi. Dochází k paradoxním situacím, kdy obec musí využívat zařízení vzdálené 50 km, ale patřící do samého kraje, ačkoli za administrativními hranicemi kraje (20 km) je umístěno levnější zařízení.

Dochází tak ke zvyšování nákladů na nakládání s odpady, vzdálenost má navíc za následek dodatečné využívání silnic a emise výfukových plynů do ovzduší. K této situaci dochází i v případě, kdy je omezen pohyb odpadů státními hranicemi.

Není pochyb o tom, že přeshraniční pohyb odpadů je značně kontroverzní téma. Z diskuse o tom, jakými nástroji zamezit dovozu odpadu před národní hranice, se zcela vytratila úvaha o tom, zda je tento zákaz vůbec smysluplný.

Zda naopak nevytváří prostředí pro to, aby s odpadem bylo nakládáno nelegálním způsobem, jak je tomu dnes. Argumenty proti dovozu odpadu tak získávají především morální dimenzi, která zdůrazňuje zásadu, že by se stát o svůj odpad měl postarat sám.

Obava z liberalizace trhu a otevření hranic vyvolává představu, že bude Česká republika zavalena odpady ze zahraničí. Zapomíná se však na důležité faktory (jako jsou přepravní náklady, omezenost kapacit apod.), které mohou být hlavní překážkou nadměrného dovozu odpadu.

Jedním z nástrojů, jak této situaci předcházet, jsou tzv. kauce, které by dovozci platili před vjezdem do České republiky a které by se jim vrátily teprve po prokázání, kde odpad složili a jak s ním bylo naloženo.

Problematika přeshraničního pohybu odpadu by si zasloužila rozšířit diskusi o některé elementární ekonomické argumenty, které by odstranily všechny neoprávněné domněnky a představy, jež nejsou založené na reálném základě.