Dovoz plastového odpadu do Vietnamu: Podmínky a dopady

Během jednoho roku vznikne globálně kolem 350 milionů tun plastového odpadu. Představa, že plasty, které jednou použijeme a poté je vyhodíme, končí z velké části v rozvojových zemích, je tak mylná. Na světě se totiž obchoduje s pouhými dvěma procenty vyhozených plastových obalů, syntetických textilií, technologických součástek a dalších plastových výrobků.

98 procent takového odpadu zůstává v oblasti svého vzniku, kde se následně recykluje, spálí nebo skončí na skládce. Dvě procenta jsou pak importována v rámci obchodování s odpadem - v roce 2020 to bylo pět milionů tun.

Evropa je sice největším vývozcem plastového odpadu, ale zároveň také největším dovozcem: ročně vyveze 3,9 milionu tun plastu, ale doveze 2,8 milionu tun. Stejně tak i plastový odpad ze Severní Ameriky zůstává z velké části na území, kde vznikne. Ročně se v rámci obchodu s odpadem vyveze 751 tisíc tun a 484 tisíc tun zůstane právě na severoamerickém území.

Z regionů Evropy a Severní Ameriky se do oceánů dostává pouhých pět procent ze světového plastového odpadu. „Většina plastů, které se dostanou do oceánů z pevniny, pochází z řek v Asii. Jde o více než 80 procent. Pouze menší podíl pochází z řek v Evropě a Severní Ameriky,“ uvádí průzkum.

Množství odpadu, s nímž jednotlivé země obchodují, navíc v poslední dekádě výrazně pokleslo. V roce 2010 se číslo vyšplhalo na 15,4 milionu tun, pak začala křivka klesat a loni se dostala na 4,5 milionu tun. K nejdramatičtějšímu poklesu došlo po tom, co Čína v roce 2017 zakázala dovoz plastového odpadu na své území.

Čtěte také: Dovoz odpadu a české spalovny

V roce 2020 se z vyspělých zemí do zemí s nižším a středním příjmem dovezlo 1,6 milionu tun plastového odpadu - mezi vyspělé země se v tomto případě řadí státy z Evropy, Severní Ameriky, Japonska, ale také Hong Kong a země, které spadají pod Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Podle studie publikované ve vědeckém periodiku Science Advances se nejhůře s odpadem nakládá na Filipínách - odhaduje se, že sedm procent plastů, které se do této země dostanou jako výsledek obchodování, skončí v oceánech. Do vod oceánů se ročně dostane asi jeden milion tun plastu, k čemuž odhadem vyspělé země přispívají v tom lepším případě z 1,6 procenta, v tom horším pak z 11 procent.

Kdyby se tak zcela zastavil obchod s odpadem a vyspělé země by ho přestaly vyvážet do zemí rozvojových, znečištění oceánů plasty by se snížilo přibližně o pět procent.

I zmíněná dvě procenta ale znamenají, že mají státy Evropy, Severní Ameriky, ale také Japonsko a další vyspělé země stále co zlepšovat, když přijde na infrastrukturu nakládání s odpady. Chudé státy totiž nejsou naším odpadkovým košem, i když do nich neproudí tolik odpadu, kolik by si možná jeden myslel.

Od padesátých let minulého století bylo vyrobeno více než 8,3 miliardy tun plastového odpadu. Jen mizivá část je ale recyklována. "Recyklováno je pouze 9 procent vyprodukovaného plastu," upřesňuje profesorka Jenna Jambeck, jež se na studii podílela. Když vyspělé země slibovaly recyklovat plasty, v polovině případů měly na mysli export do jiné země, která bude recyklovat za ně. Nejvíce plastového odpadu, zhruba 72 procent, tak končilo v Číně. Od roku 2018 začal ale platit zákaz dovozu 24 typů odpadů (různé druhy plastů, papíru a textilií) do Číny.

Čtěte také: Výdělek z nelegálního dovozu odpadu

Problém tkví v tom, že Evropě chybí infrastruktura pro recyklaci odpadu. Omezení dovozu do Číny vedlo k poklesu cen odpadu a k problémům s odbytem plastů. Podle něho je recyklační průmysl již schopen přijímat více odpadů, ale nemá odbyt svých výrobků z recyklátu.

Například Velká Británie svůj problém s odpady řešila od ledna tak, že změnila destinaci vývozu. Tuny plastového odpadu z ní míří do Vietnamu nebo Malajsie. Tyto jihoasijské země se tak staly během několika měsíců novou skládkou Evropy i USA. Dovoz odpadů do Vietnamu se od zákazu dovozu do Číny zvýšil o polovinu, v Thajsku vzrostl pětinásobně. Malajsie oznámila trojnásobný nárůst. Zmíněné země figurují v žebříčku zemí, které mají nejznečištěnější vody a pláže plastovým odpadem.

S podobným problémem se potýká i Polsko, které je taktéž velkým importérem plastových odpadků. S čínským zákazem dovozu se ale zvýšil i přísun ilegálního odpadu. Po sérii několika požárů ilegálních skládek s odpadem ze zahraničí se tamní vláda rozhodla taktéž omezit dovoz.

Podle Plastics Recyclers Europe (PRE) dosáhl dovoz PET v letech 2021 - 2022 dvojnásobného objemu, a to 1,9 mil. tun. Největšími exportéry jsou Indie, Čína a Turecko, následují je Indonésie, Egypt a Vietnam. Oproti tomu rPET evropského původu je pod přísnou legislativou. Pro zajištění požadované přísné kvality a stále se zvyšující poptávky po rPET vznikají v EU nové nákladné investice. Cena evropského rPET není ale tak nízká jako ten importovaný. Podle Van den Dungena, ředitele PRE, tento stav ohrožuje dosažení evropských cílů v oblasti recyklace plastů a zlepšení nakládání s odpady, současně demotivuje investovat do recyklačních kapacit a technologií.

V roce 2022 tvořil import PET 30 % celkové poptávky po PET v Evropě, v roce 2020 to bylo 23 %. Na růst poptávky má výrazný vliv i nová legislativa. Od loňského roku platný Zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí (Single Use Plastics) určuje v nových PET lahvích od roku 2025 minimálně 25 % recyklátu. Od roku 2030 je to minimálně 30 %, a to nejen pro nápojové lahve z PET, ale i pro další druhy plastů.

Čtěte také: Kompost pro vinařství Marcinčáka

Hlavními osami této nové odpadové legislativy jsou odstranění jednorázových plastových obalů z trhu do roku 2040, boj proti plýtvání, podpora recyklace a boj proti programovanému ukončení nebo zkrácení životnosti výrobků. V první fázi (období 2021-2025) byl stanoven cíl 20% snížení množství jednorázových plastových obalů.

Od 1. Na začátku roku 2022 vstoupila v platnost nová nařízení zakazující plastové obaly při prodeji čerstvého ovoce a zeleniny o hmotnosti méně než 1,5 kg, prodej porcovaného čaje v plastových sáčcích, plastové hračky nabízené zdarma při zakoupení menu ve fastfoodech či igelitové obaly u tištěných médií.

Významná část zákona se také týká hospodářských subjektů - výrobců, kteří jsou odpovědni za produkci odpadu. Omezení odpadu spočívá také v prodloužení životnosti výrobků, možnosti jejich opravy pomocí náhradních dílů a poskytnutí druhého života již vyrobeným a použitým věcem.

Plastový odpad ze západních zemí se hromadí v asijských zemích. Například Malajsii, Vietnamu nebo Thajsku. Evropské země by si měly svůj plastový odpad zpracovat samy, požaduje německá ministryně životního prostředí Svenja Schulzeová.

Podpořila návrh norské vlády, podle které je třeba zakázat vývoz netříděného plastového odpadu, často kontaminovaného, z 36 vyspělých zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) do méně ekonomicky rozvinutých zemí. Jen Německo loni vyvezlo do Malajsie 100 tisíc tun plastů, což je asi desetina plastového odpadu, který se v zemi vyprodukuje. V menší míře také do Thajska, Indonésie a Vietnamu.

Ekologické organizace upozorňují, že se plastový odpad, částečně také ilegálně dovezený, hromadí v chudších zemích, které samy nemají kapacity pro recyklaci. Často je spalován a zamořuje okolní vzduch, půdu i vodu, napsal deník Süddeutsche Zeitung. Německá ministryně je přesvědčena, že evropské země by si měly samy plastový odpad zpracovat.

Německá vláda tvrdí, že exportovaný odpad pochází hlavně z průmyslu, ale částečně i z odpadu domácností. Pro asijské země se stává velkou ekologickou zátěží. I když je export plastového odpadu legální, mělo by jít o odpad vytříděný a vhodný k recyklaci. V praxi je ovšem kontaminovaný dalšími nebezpečnými látkami. Tomu by měly zamezit přísnější kontroly. Německo společně s Norskem navrhují, aby smíšené a kontaminované plastové odpady spadaly do zvláštní skupiny se zákazem vývozu mimo země OECD.

Podpisem Basilejské úmluvy, která upravuje nakládání z nebezpečnými odpady a podepsalo ji 187 zemí, se signatáři zavázali k tomu, že odpad v cílových zemích nebude ohrožovat lidské zdraví a životní prostředí. Čína zakázala dovoz plastového odpadu v roce 2018, letos totéž učinila Indie, kde opatření vstoupí v platnost na konci srpna. Miliardová země argumentuje tím, že nemá dostatečné kapacity na recyklaci plastů. Thajsko i Vietnam už oznámily, že dovoz tohoto odpadu omezí.

Investigativci z Unearthed, britské pobočky Greenpeace, například odhalili skutečnost, že Velká Británie exportovala mezi lety 2012-2016 až 65 % svých plastových odpadů do Číny.

Nelze říct, že by se Čína definitivně zřekla dovozu všech odpadů. Tato sféra mezinárodního podnikání je ekonomicky až příliš slibná na to, aby zůstala zcela opomenuta. Radikálně ale nyní omezila import čtyřiadvaceti složek, které pro ni už nemají dostatečný potenciál nebo představují přílišnou zátěž životnímu prostředí.

Že tyto obavy nejsou liché dokládá fakt, jak britští vývozci odpadu pohotově zacílili na Vietnam a Malajsii. Loni sem vyvezli dvakrát více odpadů, než v roce 2016. Žádný světový trh s odpady ale nemůže nabídnout tutéž provozní kapacitu jako Čína. A tak země, které dosud na vývoz odpadů spoléhaly, budou muset nastavit progresivnější kurz. Omezit vlastní produkci odpadů a nastavit nový rámec recyklace.

S nástupem roku 2018 Čína výrazně zpřísnila podmínky pro dovoz odpadů ze zahraničí. Tato nová skutečnost nyní překresluje globální mapu obchodu s druhotnými surovinami a nutí zbytek světa přehodnotit dosavadní způsob, jakým s vlastními odpady nakládají.

Krok Číny může podle některých hlasů být chvályhodný, protože nutí zbytek světa přehodnotit svůj konzumní model odpadového hospodářství, ale u odborníků vyvolává také obavy. Nové globální skládky by totiž mohly brzy vyrůst v rozvojových zemích, které si na regulaci tolik nepotrpí.

tags: #dovoz #plastových #odpadu #do #vietnamu #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Nebezpečí komunálního odpadu
• Podrobný rozbor znečištění ovzduší
• Proces recyklace nápojových plechovek
• Emise znečištění v Praze
• Předpoklady chovu