Veřejný zájem a biodiverzita: Hledání rovnováhy v české krajině

Prohlubující úbytek biologické rozmanitosti má přímé dopady na dostupnost vody, potravin, zdraví obyvatel i ekonomickou stabilitu společnosti.

Akademie věd České republiky proto na tyto jevy reaguje - spouští pětiletý výzkumný program Krize biodiverzity, jehož cílem je posílit roli vědeckých poznatků v rozhodování státu a ve veřejné debatě o budoucí stabilitě české krajiny a kvalitě života.

„Biodiverzita není okrajové environmentální téma. Je to základní infrastruktura fungující krajiny a společnosti,“ říká koordinátor programu Radim Hédl z Botanického ústavu AV ČR a dodává: „Globální krize biodiverzity je vedle klimatické změny nejvážnější ekologickou hrozbou pro lidstvo. Česká společnost ji však podceňuje.

Prostřednictvím programu budou vědci kvantifikovat míru úbytku biodiverzity, analyzovat jeho příčiny a vyhodnocovat dopady na fungování ekosystémů.

„Klíčem k úspěchu je konsolidace dosud fragmentované komunikace a úzká spolupráce různě zaměřených ústavů Akademie věd ČR a dalších partnerů,“ zdůrazňuje jeden z řešitelů projektu Jan Zukal z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

Čtěte také: Definice ochrany přírody

Při řešení projektu vzniknou výstupy včetně internetové platformy jako informačního zdroje o krizi biodiverzity, odborné publikace, série krátkých filmových dokumentů, budou uspořádány otevřené konference, jež umožní přímý dialog mezi všemi zainteresovanými aktéry.

Do interdisciplinárního projektu se zapojí sedm ústavů AV ČR, které do společné platformy soustředí výsledky svého výzkumu v jednotlivých tematických oblastech a nabídnou je v ucelené a srozumitelné podobě.

Program koordinuje Botanický ústav ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců, dále jsou zapojeny Biologické centrum, Ústav výzkumu globální změny, Sociologický ústav, Mikrobiologický ústav a Ústav státu a práva AV ČR.

Legislativa a ochrana biodiverzity

Organizace spojených národů vyhlásila rok 2010 Mezinárodním rokem biodiverzity. Smyslem akce bylo zvýšit informovanost a veřejné povědomí o významu biologické rozmanitosti pro kvalitu a udržitelnost života na Zemi. V řadě států proběhly informační a osvětové kampaně, k nimž se připojila i Česká republika.

V České republice se vedení osvětové a informační kampaně ujalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a podílela se na ní i řada resortních institucí a nevládních neziskových organizací působících v oblasti životního prostředí. MŽP rovněž zajistilo českou verzi zdařilého a výstižného loga Roku biodiverzity a následně také spot, který je uveden na stránkách MŽP. Osvětová kampaň probíhala pod heslem „Mezinárodní rok biodiverzity - pro pestrou přírodu, pro budoucnost“ a zaměřila se především na vysvětlení základních otázek: Co je biologická rozmanitost? Proč je nezbytná? Co ji ovlivňuje? Proč biodiverzita ubývá? Co jako jednotlivci, organizace, státy děláme a co můžeme ještě udělat pro zastavení úbytku přírodní rozmanitosti?

Čtěte také: Aplikovaná ekologie - podrobný sylabus

Z řady zajímavých akcí a počinů, které proběhly v roce 2010, zájem odborné i laické veřejnosti přitáhl Diskusní týden pro biodiverzitu, který se uskutečnil v týdnu od 24. do 28. května 2010 v přednáškovém sále Městské knihovny v Praze. Odborné veřejnosti byla určena Konference k Mezinárodnímu roku biodiverzity v Senátu ČR, kterou uspořádal 7. října 2010 Český svaz ochránců přírody. V letních měsících oslovovala v Praze na Alšově nábřeží širší veřejnost a zejména turisty unikátní mezinárodní putovní výstava velkoformátových fotografií Wild Wonders of Europe, zachycující přírodní scenérie a jedinečnost fauny a flóry Evropy. Biodiverzita byla i hlavním tématem 36. ročníku MFF Ekofilm.

Na výstavě Wild Wonders of Europe na Alšově nábřeží v Praze se představilo více než 100 velkoformátových fotografií z dílny 69 fotografů, zachycujících přírodní skvosty 48 zemí Evropy.

Administrativněprávní nástroje a biodiverzita

„Administrativní nástroje představují vymezenou skupinu administrativně právních nástrojů, zajišťující ochranu životního prostředí zpravidla prostřednictvím rozhodovací činnosti příslušných správních orgánů.“ Takovými nástroji jsou stanovena určitá závazná pravidla chování, jejichž plnění je patřičně kontrolováno a v případě nedodržování sankcionováno. Článek se zaměřuje na takové administrativněprávní nástroje, které mohou mít pozitivní vliv na ochranu biodiverzity v zemědělské krajině.

Cílem územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“), jehož právní úprava je zakotvena v § 3 odst. 1 písm. a) ZOPK, je stanovení prostorových podmínek k udržení rovnováhy v krajině, resp. k zajištění ekologické stability. Orgán ochrany přírody tak v území stanovuje síť složenou z biokoridorů, biocenter a interakčních prvků, které mají za úkol spojovat místa s vysokou mírou biodiverzity, a tak pozitivně ovlivňovat i části více zasažené lidskou činností.

Významné krajinné prvky, bez ohledu na způsob, jakým byl statut získán, jsou z pohledu práva chráněny před poškozováním a ničením. Pro vlastníky, nájemce či správce pozemků, kde se významný krajinný prvek nachází, to znamená především skutečnost, že „k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody.

Čtěte také: Studium aplikované ekologie

Vedle možnosti ukládání povinností prostřednictvím obecně závazných předpisů jsou v této oblasti velmi důležitým administrativním nástrojem také individuální správní akty, v tomto případě souhlasy dotčených orgánů, vydávané formou závazného stanoviska.

Neexistuje oprávněný důvod k myšlence, že mezi živočichy v zemědělsky obhospodařované krajině nebudou také druhy tzv. zvláště chráněné. Naopak, příklady lze uvést ve všech stupních ochrany, tj. mezi živočichy ohroženými (čáp bílý), silně ohroženými (křeček polní) i kriticky ohroženými (výreček malý). Takové zákon o ochraně přírody a krajiny chrání ve všech vývojových stádiích, kdy ochrana zahrnuje také sídla (ať už přirozená či umělá) a biotopy. Demonstrativně pak vymezuje škodlivá jednání - ta uvádí v § 50 odst. 2.

Ohrožení biodiverzity

Biodiverzita je křehké zboží. Evolučně vzniká pomalu, kdežto zaniká rychle. Člověk přetváří od nepaměti okolní biotopy narušováním potravních vazeb nebo bojem o prostor. Přírodní stanoviště (biotopy) jsou ohrožena fragmentací krajiny, z nadužívání krajiny při neudržitelných způsobech jejího obhospodařování a likvidací přírodních zdrojů. Jsou v nebezpečí v souvislosti s přenosem nepůvodních invazních druhů, ilegálním obchodováním s ohroženými druhy, okyselováním oceánů a také poklesem pufrační schopnosti půd jímat oxid uhličitý, a tak snižovat následky skleníkového efektu, znečištěním a klimatickou změnou prokázanou v důsledku průmyslových aktivit posledního decénia.

Konflikty v lesnictví a ochrana biodiverzity

Konflikty týkající se lesa, jeho ochrany a využitelnosti vznikají v Evropě kvůli odlišným měnícím se požadavkům lesnictví a ochrany lesa. Mohou vznikat kvůli neshodě nad tématem např. deforestace, využití lesa, ale i zalesňování. Článek se zaměřuje na to, jak takovéto konflikty rozpoznat, hledat jejich, byť i částečné, řešení a jejich monitorování.

Na ty oblasti jsou potom cíleny i tři metody řešení konfliktu: 1) technické řešení, které působí v oblasti podstaty problému (např. lesnické směrnice, lesní plánování); 2) politické řešení zaměřené na metody řešení konfliktu (regulace EU, národní/oblastní plánovaní využitelnosti lesa a krajiny); 3) kulturní řešení, které má na starost vztahy mezi účastníky konfliktu. Pokud se problém objeví a je náležitě definován, je nutno zavést takové metody řešení, díky kterým budou moci všechny zúčastněné strany komunikovat a spolupracovat. Dále by se měly informovat místní instituce a veřejnost, zajistit dostatečná informovanost všech účastníků, kteří by se do řešení těchto problémů i přes časovou či finanční náročnost měli zahrnout (např. vytvoření fóra s pravidelnými schůzkami). Plánovací proces by měl zůstat transparentní.

Doporučení a opatření

• Rozšíření titulů národních dotačních programů pro dosud nefinancovanou péči o přírodu a krajinu.
• Propojování databází genetických bank s dalšími relevantními národními (např. Nálezová databáze ochrany přírody) a mezinárodními databázemi.
• Zajistit metodickou podporu šetrného hospodaření, využívající přirozené obnovy stanovištně a sukcesně vhodných druhů dřevin a žádoucích způsobů hospodaření.
• Soustavné snižování nadpočetných stavů spárkaté zvěře, včetně stavů prasete divokého, limitujících úspěšnost přirozené obnovy a negativně ovlivňujících ekonomiku lesního hospodářství.
• Připravit návrh obecně závazného právního předpisu se systémem odvozování výše odlovu podle stavu ekosystému.

tags: #verejny #zajem #a #biodiverzita

Oblíbené příspěvky:

• Emise korporátních dluhopisů
• Nebezpečný odpad v nehtovém studiu
• Inspirace přírodou v zásnubních prstenech
• Nízkoenergetické mobilní domy
• Udržitelnost v Miláně