Správná instalace WC a odpadu: Rozměry, specifika a tipy

Správná instalace WC a odpadu je klíčová pro funkčnost a hygienu vaší domácnosti. Tento článek se zaměřuje na důležité aspekty instalace WC, včetně potřebných rozměrů, specifik pro handicapované osoby a možností umístění v koupelně. Dále se budeme věnovat připojení vany a instalaci odpadního potrubí.

Rozměry samostatného WC

Pokud máte WC jako samostatnou místnost, je důležité zohlednit několik rozměrů:

• Šířka místnosti: Minimálně 1 metr.
• Délka místnosti:
  • 1,5 metru, pokud se dveře otevírají dovnitř.
  • 1,1 metru, pokud se dveře otevírají ven.

Obvykle má toaleta délku 70 cm a je nutné ponechat 30-40 cm mezi hranou záchodové mísy a otevíravým křídlem dveří.

Důležité rozměry pro umístění WC:

• Mezi osou záchodové mísy a stěnou by mělo zůstat 0,5 metru místa.
• Od bočních stěn nechte alespoň 30 cm místa.
• Držák WC papíru by měl být ve výšce 70 až 75 cm.
• Připojení vody ve výšce 100 cm.
• Vzdálenost WC od zadní stěny (standardní WC se spodním odpadem): 30 až 40 centimetrů. Při nesprávné vzdálenosti riskujete nesprávnou instalaci WC, což může vést k úniku vody z odpadní trubky.
• Vzdálenost WC od stoupaček by měla být alespoň 30 centimetrů pro pohodlnou instalaci a údržbu WC a také pro správnou funkci odpadu.

WC pro handicapované

V případě, že v domácnosti žije handicapovaná osoba, je třeba zohlednit specifické požadavky na prostor a vybavení WC.

Čtěte také: Recenze drtiče odpadu

Pro handicapované osoby na vozíku je klíčový dostatečný manipulační prostor:

• Pro otočení vozíku kolem své osy je potřeba volný prostor ve tvaru kruhu o průměru 1,5 metru.
• Úspornější varianty zahrnují menší prostor pro zaparkování vozíku naproti dveřím (paralelní metoda) nebo šikmo před toaletou (diagonální řešení).

Kromě prostoru je nutné instalovat madla pro usnadnění používání toalety.

Umístění WC v koupelně

Spojením koupelny s toaletou můžete ušetřit prostor, ale je důležité dodržet minimální rozměry a vzdálenosti mezi sanitárními předměty.

Doporučené rozměry a vzdálenosti:

• Mezi jednotlivými sanitárními předměty (toaleta, umyvadlo, sprcha či vana) vyčleňte alespoň 60 centimetrů prostoru.
• Na sprchu a na vanu ponechte 2 - 2,5 m².
• Pro toaletu stačí prostor 1 x 1,5 metrů.

Pokud máte k dispozici prostor 1,5 x 1,5 metrů a nemáte v domácnosti osobu na vozíku, můžete na WC umístit i umyvadlo (případně prostorově úsporné umývátko), bidetovou spršku a ideálně ještě klasický závěsný bidet. Praktická je skříňka, do které můžeme umístit toaletní papíry, vůně a čisticí prostředky.

Čtěte také: Drtič odpadu: Připojení

Připojení vany a odpadu

Správné připojení vany k odpadu je klíčové pro její funkčnost a dlouhodobou spolehlivost. Ať už instalujete novou vanu nebo provádíte údržbu stávající, je důležité postupovat s opatrností a přesností.

Příprava před instalací

Před samotnou instalací si připravte veškeré potřebné nářadí a materiály. Vypnutí vody je nezbytné pro bezpečnou instalaci. V koupelně se obvykle nacházejí dva vypínače vody, jeden pro teplou a druhý pro studenou vodu. Tyto vypínače se nacházejí pod umyvadlem nebo za ním, připevněné na zdi nebo na konzolových nohách. Pomocí klíče nebo vhodného nástroje zavřete vypínače vody tak, že je otáčíte proti směru hodinových ručiček. Po vypnutí vypínačů vody otevřete kohoutky v koupelně, aby se vyprázdnily zbývající zbytky vody z potrubí. Umístěte nádobu nebo hadici pod sifon nebo místo, kde se nachází odpadní potrubí. Poté, co jste otevřeli kohoutky, voda začne stékat do nádoby nebo hadice. Předtím, než začnete s instalací umyvadla, pečlivě zkontrolujte, zda jsou vypínače vody opravdu vypnuté.

Montáž volně stojící vany

Podle našeho názoru je pro každého, i když nemá v oboru žádné zkušenosti, montáž volně stojící vany mnohem jednodušší než instalovat vestavěnou vanu. Mezi klíčové rozdíly u volně stojících van patří především integrovaný, nevyjímatelný plášť. U volně stojících van nedochází k efektu pohyblivého pláště, protože vana je monolit - plášť je jedním prvkem s vnitřní částí vany.

Dalším zásadním rozdílem je rám s nožičkami. U starších klasických řešení je rám s nožičkami dodáván zákazníkovi v dílech pro vlastní montáž. V praxi se jedná o dva nebo čtyři kovové profily se šroubovacími nožičkami, které je potřeba ke dnu vany buď přišroubovat pomocí přiložených šroubů, nebo na ni přilepit.

U volně stojících van k tomuto efektu nedochází, protože rám s nožičkami je konstruován zcela jinak. V případě volně stojící vany je potřeba vanu pouze vyrovnat na nožičkách. Nožičky mají podobu kovového závitu s plastovým nebo kovovým koncem, který se našroubuje nebo vyšroubuje z rámu a poté se zajistí maticí (tzv. protizámek).

Čtěte také: Jak vybrat drtič odpadu?

Vana musí být vyrovnána tak, aby její integrovaný plášť byl cca 2-3 mm nad podlahou. Nosným prvkem každé vany jsou nohy integrované s vnitřní částí. I když je plášť tuhý a vyztužený, není určen k přenášení těžkých nákladů. Tyto 2-3 mm mezery jsou tzv.

Ze dvou hlavních důvodů je důležité vanu správně vyrovnat. První a nejdůležitější je bezpečnost používání. Vana se nesmí viklat. Každá z nohou musí stát stabilně na podlaze, aby koupající neztratil rovnováhu a nespadl vlivem pohybu vany. Existuje další aspekt samotného vyrovnávání, který je často přehlížen, ale je stejně důležitý. Každá z našich van má dno profilované pro vytvoření spádu směrem k odtoku.

Připojení odtoku u volně stojící vany

Prvním a pravděpodobně nejčastěji používaným jsou pružné spoje v podobě tvarovacích odtokových trubek, tedy tzv. potrubních sifonů. Jedná se pravděpodobně o nejjednodušší způsob instalace, protože po připojení k příslušnému odtoku v podlaze vana jednoduše sedí na svém místě. Pamatujte, že správně vedená podlahová odpadní trubka vyčnívá několik centimetrů nad podlahu. U tohoto řešení je to zvláště důležité, protože sifon vzniká samovolně po umístění vany. Pokud je však odtok instalován nesprávně, např. šikmo, je nutné tento postup provést ručně vytvořením U z odtokové trubky nebo vytvořením U z kolena, do kterého se pak trubka vloží.

Princip každého sifonu je vcelku jednoduchý a je známý již léta. Voda se shromažďuje na dně sifonu a přerušuje tok odpadních plynů do koupelny.

Druhým řešením používaným mimo jiné u našich van je permanentní plastový sifon našroubovaný na závit umístěný na dně vany. Sifon má těsnění, takže při šroubování dbejte na to, aby byl rovný. Na tom závisí těsnost spojení. Pak k takovému sifonu připojíme koleno. Zde také dbáme na polohu těsnění a dobře jej dotáhneme. Za lokty vždy odpovídá ten, kdo vanu instaluje. V případě tohoto řešení je nejlepší umístit vanu na vyvýšenou plošinu na levé a pravé straně, abyste získali přístup k přípojkám zespodu, a poté ji řádně připojit a namontovat na místo s postupným odstraňováním podpěr.

Důležitým krokem bude napuštění vany vodou, ponechání 12 hodin a následné vypuštění. Proč je tento krok tak důležitý. V praxi ověří, zda jsme vanu správně zapojili a zda nedochází k netěsnostem. Kontrolovat byste měli i samotný přepad umístěný na boku vany.

V případě volně stojících, nástěnných van, nebo jak někteří říkají, nástěnných van, doporučujeme použít vanové těsnící lišty. Silikonem potažená lišta na přechodu mezi vanou a stěnou navíc ochrání před vniknutím vody za vanu. Typicky volně stojící vany také doporučujeme lepit na podlahu ze spodní strany. Tím zabráníte pohybu vany. To je zvláště důležité, pokud máte děti. Často také dostáváme dotazy, zda je to nutné. Vana naplněná vodou by se vlastní vahou hýbat neměla, ale nejlepší je takový krok udělat, byť jen z praktických důvodů. Vana nalepená na podlaze se bude snadněji čistit.

Osazení vany

K osazení vany se používají dva nejčastější způsoby: osazením na rektifikační nožičky a osazením do vanového nosiče.

Osazení na rektifikační nožičky

Před ustavením samotné vany musí být nejprve nainstalovaný vanový odpad a přepad. Odpadový filtr podložte těsnícím kroužkem z tmelu a spojte uvnitř s odpadem. Na horní odpad vany následně upevněte přepad. Jakmile je odpadní trubka pro připojení do stěny hotová, lze nainstalovat vanové nožičky.

K fixaci vany k nožičkám použijte lepící podložky. Koupelnovou vanu nyní postavte na nožičky a místo, kde se vana dotýká stěn, opatřete vanovou páskou. Pomocí vodováhy změřte vodorovnost a rektifikační nožičky ustavujte tak dlouho, dokud ve všech směrech nebude vana v jedné rovině.

Vanový odpad nyní můžete napojit na odpadní trubku, které musí být umístěna ve spádu pro snadný odtok. Po napojení proveďte kontrolu těsnosti. Vanu napusťte vodou až po přepad a pozorujte, odpad, přepad a spoje. Netěsní-li některé místa, proveďte jejich opravu.

Je-li vše již v pořádku, můžete vanu obezdít. Nejvhodnější jsou lehké tvárnice, které jsou sice úzké, ale velice stabilní. Lze je snadno řezat do požadovaných tvarů. Lepí se na maltu. Při zdění nezapomeňte umístit montážní otvor.

Použití vanového nosiče

Vanový nosič je nejčastěji vyrobený z tvrdé pěny. Vanu tím tepelně a zvukově izoluje. V nosiči zaměřte místa budoucího prostupu odtokového odpadu a revizního otvoru. Pro lepší fixaci naneste na podlahu, v místě umístění nosiče, maltovou směs. Ustavte nosič vodováhou do roviny.

Po upevnění nosiče můžeme osadit vanu, které je opatřena přepadem a odtokem. Odtok připojíme přes montážní otvor domovnímu odpadu. Vanu napustíme vodou a provedeme zkoušku těsnosti. Pokud dochází k průsakům, opravíme.

Instalace odpadního potrubí

Instalace odpadního potrubí patří mezi náročnější činnosti, které ale s trochou umu zvládne každý kutil. Dřez, vana, WC nebo umyvadlo se neobejdou bez odpadu. Instalace odpadního potrubí se provádí v kuchyni, kde je potřeba odvést odpadní vody od dřezu a myčky na nádobí, dále se pak instalují v koupelně pro odtok vody z umyvadla, vany a sprchového koutu a na WC.

Instalace odpadního potrubí povede z kuchyně, koupelny a WC Na správné fungování odpadního potrubí má zásadní vliv způsob přívodu vzduchu do potrubí, jeho průtok v potrubí, úhel napojení připojovacích potrubí a délka odpadního potrubí. Nedostatečný přívod vzduchu může způsobit vznik tlaku v potrubí, v důsledku čehož může dojít k vysátí vody ze zápachových uzávěr a šíření zápachu z kanalizace v budově.

U většiny konstrukcí splašky odtékají pouze díky gravitaci. Pokud je ale spád příliš nízký, voda nemá dostatečný proud a potrubí se může začít zanášet. Potom už je jen otázkou času, kdy dojde k celkovému ucpání a problémům. Obecně platí, že většina potrubí musí být vedena v minimálně 2% spádu, nejlépe pak v 5%. V praxi to znamená, že výškový rozdíl mezi jedním a druhým koncem potrubí o délce jednoho metru musí být alespoň 2 cm (5 cm).

Mezi nejčastěji používané potrubí na rozvody odpadů patří PPR (potrubí z polypropylenu). Jejich spoje se navzájem svařují speciálními svářečkami. Na svařování potrubí PPR se používají tzv. polyfúzní svářečky, jejichž maximální teplota svařování dosahuje 300 °C s rychlým náběhem pracovní teploty cca 10-15 minut, což záleží na okolní teplotě.

Závěsné WC a instalace odpadního potrubí

U závěsného WC a instalace odpadního potrubí se používá tzv. „manžeta“, což je pružný prstenec, který těsní spojení mezi WC mísou a odpadním potrubím. Manžeta se nasazuje na výstupní část WC mísy a poté se zasune do odpadního potrubí. Namažte manžetu WC těsnicím materiálem, jako je třeba silikonový olej, aby se zajistilo dobré těsnění.

Systém odpadního potrubí se spojuje pomocí odpadních trubek, tvarovek, spon, zátek, rozdvojek a redukcí. Instalace odpadního potrubí vyžaduje správné materiály a komponenty. Nenahrazujte tedy potrubí dle norem jinými, levnějšími trubkami, protože můžete také napáchat nepěkné škody.

Správné fungování odtoku vody z vany

Pro správné fungování odtoku vody z vany je neméně důležité správně umístit trubky a jejich správný výběr. Nejvhodnější je použít trubky proti vysoké teplotě (značení HT). Dostání jsou ve jmenovité šíří DN 40 - DN 150. Pro změnu směru použijte systémové tvarovky a kolena. Zkrácení se jednoduše provádí pilkou a řez se zahladí pilníkem. Optimální průměr (DN) trubky je 50 mm. U většího průměru se mohou tvořit usazeniny.

Oba dva způsoby jsou pro osazení van výhodné a je pouze na našich preferencích a technických možnostech, který způsob zvolíme.

Kontrola těsnosti

Po dokončení montáže otevřete vodovodní přívod a zkontrolujte, zda nejsou žádné úniky. Zároveň zkontrolujte, zda sifon správně odvádí odpadní vodu. Pomalu otevřete horkou a studenou vodu postupně na maximální proud. Zaměřte se na místa spojení, zejména na trubkové spojky a přípojky. Pokud má vaše umyvadlo sifon, sledujte, zda správně odvádí odpadní vodu. Po dokončení testování otevřete skříňku pod umyvadlem a zkontrolujte, zda není vlhkost nebo voda stékající po potrubí. Pokud jste nenarazili na žádné problémy během prvního testu, nechte vodu téci po delší dobu (například 5-10 minut).

tags: #drezovy #odpad #sikmo #instalace

Oblíbené příspěvky:

• Historie českých rybníků
• Test odpadkových košů proti zápachu
• Strategie přežití zvířat
• Vše o kyselině octové
• Semináře o podnikové ekologii