Proč je čistý vzduch důležitý: Případová studie z Krakova a další fakta

03.12.2025

Čisté ovzduší je základem zdravého života. Vystavení špatné kvalitě vzduchu může vést k vážným zdravotním problémům, jako jsou respirační onemocnění, alergie a jiné chronické stavy. Každý miluje doušek čerstvého vzduchu.

Měření kvality ovzduší

Senzory na měření kvality vzduchu umožňují detailní sledování škodlivých látek v konkrétních lokalitách. Tímto způsobem můžeme rychle identifikovat problémové oblasti a efektivněji plánovat kroky k jejich zlepšení.

Jaké látky měříme?

Nejčastěji monitorovanými látkami jsou prašné částice PM (z anglického particulate matter) s indexem v mikrometrech dle velikosti částice. Hlavními měřenými látkami jsou částice PM10 a PM2.5. Lidský vlas má průměr cca 70 mikrometrů, měříme tedy částice okem neviditelné, které pronikají do lidského organismu, PM10 do dýchacích cest, PM2.5. hlouběji, až do průdušek.

Dalšími problematickými látkami v ovzduší v České republice jsou oxidy dusíku, především oxid dusičitý NO2 emitovaný primárně automobilovou dopravou. Další nebezpečnou jedovatou látkou je oxid uhelnatý CO vznikající nedokonalým spalováním jak v lokálních topeništích, tak v dopravě. Naopak vzhledem k nízkým koncetracím na hraně detekčního limitu neměříme u nás dříve zásadním způsobem problematický, ale dnes již nevýznamný oxid siřičitý SO2.

Níže uvedený fakt je pro většinu lidí velkým překvapením: znečištění ovzduší způsobené lokálním vytápěním má na kvalitu ovzduší dominantní vliv. Není to průmysl, energetika, doprava, zemědělství, dokonce ani těžební činnost, jsou to právě naše domácí kotle a kamna, které se zásadní měrou podílejí na množství (nejen) prachových částic v ovzduší.

Čtěte také: Změna přístupu k lesnictví

Lokální odchylky mezi jednotlivými obcemi mohou být výrazné v závislosti na podílu vytápění tuhými palivy, topografii terénu nebo počtu neukázněných topičů v obci.

Výhody senzorů

Primární rozdíl mezi senzory a profesionálními analyzátory kvality ovzduší je CENA vs. KVALITA. Žádný senzor v řádu tisíců Kč nedokáže měřit stejně spolehlivě a kvalitně jako profesionální certifikovaný analyzátor za statisíce korun. Mezi senzory jednotlivých výrobců jsou značné kvalitativní rozdíly. Vybírejte pečlivě, ale neočekávejte od senzorů to stejné jako od profi techniky!

V porovnání s referenčními přístroji vykazují senzory větší odchylky, častěji dochází k výpadkům dat, po čase se mohou odchylovat od trendu (driftovat), nakonec, zpravidla do dvou let, je potřeba senzor vyměnit.

Síla senzorů je v množství. Za relativně nízké pořizovací náklady jste schopni vytvořit lokální monitorovací síť. Díky většímu počtu instalovaných jednotek tak získáte komplexní přehled o kvalitě ovzduší téměř kdekoliv. Pro zobrazení dat z monitoringu kvality ovzduší jsme vyvinuli atraktivní, uživatelsky přívětivé webové rozhraní SmartENVI. SmartENVI nabízí přehledné mapy monitorovaných míst, rozdělení do projektů, grafy aktuálních i historických hodnot stanic a snadné srovnání mezi nimi. Umožňuje stahování dat pro tvorbu vlastních analýz. Díky SmartENVI lze sledovat kvalitu ovzduší na lokální i národní úrovni.

Případ Krakov: Úspěšný boj proti smogu

Krakov dominoval evropskému žebříčku nejznečištěnějších měst podle výzkumu Evropské agentury pro životní prostředí. Většina nebezpečných látek, jako benzo(a)pyren, pocházela ze spalování levného nekvalitního uhlí, dřeva a těžkých topných olejů ve starých a neúčinných kamnech, kotelnách a krbech v domácnostech. Tyto zdroje měly největší podíl na koncentracích polétavého prachu v ovzduší.

Čtěte také: Včely a ochrana přírody

Klíčem ke změně tedy bylo drastické snížení emisí škodlivin z komunálního a bytového sektoru. „Příčina byla jasná a existovaly expertízy, co se s tím dá dělat. Jako nejlepší řešení vycházel úplný zákaz pevných paliv. Odborníci ale varovali, že to není možné zavést kvůli nedostatku podpory veřejnosti,“ vzpomíná Kozlowská. Krakovský smogový alarm se to ale rozhodl změnit.

„Snahy města o eliminaci emisí se nám zdály nedostatečné a prostředky vyčleněné na tento boj neadekvátní rozsahu problému,“ píše se na stránkách organizace. „Rozhodli jsme se proto vzít věci do vlastních rukou a zahájit osvětovou kampaň mezi občany. Uvědomili jsme si, že pouze jejich tlak donutí obecní a vojvodské úřady k zavedení účinných opatření,“ pokračuje text.

Hnutí začalo upozorňovat krakovskou veřejnost na kritický stav ovzduší ve městě veřejnými akcemi. Například v roce 2013 tisíce Krakovanů ve smutečním davu nesly rakev s nápisem “ovzduší” bývalému náměstkovi hejtmana Malopolského vojvodství Wojciechu Kozakovi. Symbolický pohřeb byl jednou z událostí, které měly přimět místní politiky tristní situaci řešit.

Hnutí podporovali lékaři, vědci i novináři. „Učili jsme novináře, jak psát o ovzduší, protože to pro ně bylo tehdy bylo nové. Marketingoví poradci zase naopak nám radili s kampaněmi, aby byly co nejpoutavější a dostatečně vizuální, aby si lidé uvědomili skutečné důsledky smogu,“ vysvětluje Kozlowská. Skupina aktivistů nakonec na svou stranu dostala jak veřejnost, tak politiky.

Úspěch iniciativy za čisté ovzduší naznačila v říjnu 2013 veřejná konzultace zákazu pevných paliv na úrovni vojvodství, v jehož gesci je zavedení podobných vyhlášek. Občané dostali příležitost připomínkovat vznikající strategii regionu pro lepší ovzduší. Tehdy lidé podali rekordních 2 500 připomínek, z čehož 90 procent se vyslovilo za úplný zákaz pevných paliv.

Čtěte také: Množství CO2 v prehistorické atmosféře

Zákaz používání pevných paliv v Krakově byl schválen hned v listopadu 2013 malopolským zastupitelstvem. „Stalo se tak po roce intenzivních informačních kampaní. K tomu by nedošlo, kdyby odhodlaní lidé, zapojení do tohoto boje, nevyšli do ulic,“ hodnotí prosazení změny s odstupem času aktivistka Ewa Lutomská.

To byl i moment, kdy se z neformální skupiny stala organizace. „Tehdy jsme se rozhodli založit sdružení, abychom mohli monitorovat kroky úřadů, ale také abychom šli dál za hranice Krakova a začali bojovat za čistý vzduch v celém Malopolsku,“ říká.

Komplikace a zrušení zákazu soudem

Schválený zákaz měl vejít v účinnost v roce 2018. Nejvyšší správní soud ho však v roce 2015 zrušil s odůvodněním, že vojvodství jeho zavedením překročilo své pravomoci. Necelý měsíc po rozhodnutí soudu se ale pravomoci samospráv změnily. Prezident Andrzej Duda podepsal novelu zákona o ochraně životního prostředí, která radnicím dává možnost zakázat na území města kotle na uhlí a některá další paliva. Na začátku roku 2016 proto zastupitelé Malopolska opět přijali usnesení proti smogu. Zákaz tak platí od září 2019 a lidé od té doby nesmí své domácnosti vytápět pevnými palivy.

Výsledky a dopady zákazu

Od zavedení zákazu v Krakově uběhly více než čtyři roky a výsledky jsou doslova cítit. Počet smogových dnů klesl ze 116 v roce 2012 na 16 v roce 2023 (data z monitorovací stanice na ulici Bujaka). Průměrné roční koncentrace hrubých prachových částic PM10 v důsledku přijatých opatření klesly v roce 2020 o 50 procent. Výrazný pokles byl zaznamenán i u jemných částic PM2,5.

Účinnost omezení pevných paliv ukázala také analýza, kterou si nechal zpracovat Krakovský smogový alarm mezi lety 2012 až 2020 u expertů z univerzity AGH Krakov. Analýza ukázala výrazně rychlejší zlepšení kvality krakovského vzduchu v porovnání s celým vojvodstvím, kde zákaz zavedený není.

Změna legislativy ale podle ní není jediný důvod. „Je nám jasné, že ke zlepšení přispěla i informovanost obyvatel Krakova. Díky aktivitám nevládních organizací a místní samosprávy za čisté ovzduší se zvyšuje povědomí o dopadech smogu a máme aplikace, které nám hlásí, jaká je koncentrace pevných částic ve vzduchu, takže lidé nechodí s dětmi na procházky, když jsou normy překročeny,“ vysvětluje Czarnobilská.

Spolupráce je klíčová

Zásadní roli v přesvědčování obyvatelstva hráli aktivisté a jejich kampaně „Krakov bez smogu“ nebo „Chceme dýchat“. Podle Kozlowské se ale Krakovský smogový alarm na začátku svého snažení setkával i s odporem, a to zejména ze strany místních politiků. Někteří prý podezřívali členy hnutí, že vedou politickou kampaň a ohrožují jejich politické zájmy. Zároveň se podle ní objevily pokusy potlačit kampaň za čistší ovzduší z důvodu, že by to mohlo ohrozit městský turismus.

Město přispělo na výměnu kotlů. Ještě než zákaz vešel v platnost, město přišlo s programem, ve kterém občanům pokrylo 100 procent nákladů na výměnu kotle za plynový, připojení k centrálnímu topení nebo přechod na obnovitelné zdroje. V roce 2017 tato podpora klesla na 80 procent a poslední dva roky před zavedením zákazu šlo o 60 procent. Klesání podpory se netýkalo sociálně slabých domácností a jednotlivců. Pro ně město zavedlo program sociální pomoci.

V Krakově zároveň probíhaly aktivity zaměřené na environmentální výchovu. Šlo o ekopikniky, kde se lidé setkávali v přírodě a učili se o životním prostředí. Město šířilo vzdělávací materiály do škol a poskytovalo učební materiály o ochraně životního prostředí pro děti či školení pro učitele.

Problémy přetrvávají

Proč jsou tedy v Krakově stále dny, kdy je ovzduší silně znečištěné, přestože byly odstraněny prakticky všechny kotle na uhlí a dřevo? Problémem je geografická poloha města v údolí řeky Visly. Kvůli tomu v době, kdy se střídají vysoké a nízké teploty, dochází ve městě ke kumulaci znečišťujících látek ze sousedních obcí, kde zákaz spalování tuhých paliv neplatí. „V okolních obcích kolem Krakova zbývá ještě vyřadit z provozu přes 10 tisíc kotlů na tuhá paliva,“ říká mluvčí města.

Vliv znečištěného ovzduší na zdraví

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že 9 z 10 lidí na celém světě vdechuje znečištěný vzduch a expozice znečištěnému ovzduší je odpovědná za 7 milionů úmrtí ročně. To, že dlouhodobé vystavení znečištěnému vzduchu může vážně poškodit plíce, srdce a cévy, je dobře známý fakt. Možná vás ale překvapí, že kvalita vzduchu má výrazně negativní vliv i na duševní zdraví, a to už od dětského věku.

Škodlivé částice a látky znečišťující ovzduší se vdechnutím dostávají do plic a do naší krve a tím následně i do mozku, kde může napáchat značné škody v podobě nervového zánětu, poškození nervového systému nebo poruchy hormonálního sytému. Každý nádech znečištěného vzduchu postupně narušuje chemickou rovnováhu v mozku a zvyšuje pravděpodobnost onemocnění jako jsou deprese, bipolární porucha nebo alzheimerova choroba.

Doprava jako zdroj znečištění

V Praze je hlavním znečišťovatelem ovzduší automobilová doprava. Právě na fakt, že cestující v autech v Praze dýchají více emisí než ostatní, má upozornit stánek s čerstvým vzduchem Air drive. Silniční doprava je totiž hlavním zdrojem prachových částic PM10 a PM2,5 i dalšího znečištění. „Částice ze spalovacích motorů jsou pro lidské zdraví zvláště rizikové. Jsou vypouštěny uprostřed ulic, kde lidé dýchají. Obsahují rakovinotvorné, mutagenní a jinak škodlivé látky a jsou tak malé, že jsou okem neviditelné. Lidský organismus proti nim nemá účinné obranné mechanismy. Takové částice se s vysokou účinností usazují v plicních sklípcích, odkud pronikají do krevního oběhu.

Dovážet čerstvý vzduch z hor samozřejmě není reálné řešení. Přitom nejde o to auta z našich životů vymazat. Každý rok na následky znečištěného vzduchu umírá více než půl milionu Evropanů," varuje náměstek primátora hl. m. výstavba a rekonstrukce (optimalizace) železničních tratí, např. podpora lokálních aktivit ke zlepšení kvality ovzduší (např.

Jak se chránit před znečištěným ovzduším?

Kvalitu ovzduší nyní sleduje více než 6000 měst ve 117 zemích a mnoho mobilních aplikací pro předpověď počasí obsahuje informace o kvalitě ovzduší. Aby lidé snáze pochopili úroveň kvality ovzduší, zavedlo mnoho zemí index kvality ovzduší neboli AQI - číselnou stupnici, kde vyšší čísla znamenají horší vzduch. Cílem sledování kvality ovzduší je omezit kontakt s ovzduším, když se jeho kvalita zhorší, tím, že zůstanete uvnitř nebo budete nosit roušku.

Lidé by si ale také měli být vědomí rizika znečištění vzduchu v místnostech. Čističky vzduchu mohou pomoci snížit znečištění vnitřního ovzduší, ale mají svá omezení. Fungují tak, že nasávají vzduch z místnosti, protlačují ho přes filtr, který zachycuje znečišťující látky, a pak ho vracejí zpět do oběhu.

Obnovitelné zdroje a snižování emisí

Letos mělo Česko dosáhnout třináctiprocentního podílu spotřeby energií a paliv z obnovitelných zdrojů. Plán byl překročen už v roce 2018, a to na vynikajících patnáct procent. A to především na úkor elektřiny vyrobené z uhlí, které se loni vyprodukovalo o takřka devět procent méně než o rok dříve.

Podíl na lepším ovzduší má především méně průmyslových čmoudů. Díky tomu poklesly emise skleníkových plynů v posledních třiceti letech o více než pětatřicet procent.

Tabulka: Změny v Krakovském ovzduší v porovnání s Malopolským vojvodstvím