Význam přírody: Mýty a pověry v lesnictví a potřeba změny přístupu

Díky kůrovcové kalamitě, která je nazývána kalamitou století si konečně veřejnost a zejména naši představitelé na různých úrovních začali konečně všímat, že se s našimi lesy něco děje a že stávající péče, kterou jim věnujeme, nepovede k jejich zachování. Leckomu dochází, že změna podmínek si vyžádá i změnu jejich spravování, dříve jsme tomu říkali pěstování.

V těchto dnech nakladatelství Grada vydává publikaci Mýty a pověry v lesnictví. Napsal jsem ji, abych trochu znejistěl neměnné jistoty a podíval se na naše lesnictví z jiného pohledu. Vždyť před očima se měnící podmínky prostředí nám (alespoň některým) jasně dávají najevo, že je potřeba něco změnit a dělat jinak.

A jak je v kraji zvykem, než bychom něco začali dělat, raději začneme plamenně diskutovat, neboť jedině širokou diskusí dojdeme ke správným a objektivním závěrům. Takže v lesích konáme stále stejně, ačkoliv podmínky jejich pěstování se nám přímo před očima dost mění. Občas se objevují různé mediální výkřiky, z nichž nejvýše ční Programové prohlášení vlády ČR, které nám říkají, že bychom to měli dělat jinak, abychom se dostali k jiným cílům a hlavně, lesy přece musíme zachovat! Nejhezčí je výrok, že lesy nebudou jen továrnami na dřevo.

Bohužel ti, co lesnictví „vládnou“, tedy rozhodují, jak se v lesích musíme všichni chovat a co a jak máme dělat, si stále představují péči o lesy z doby Káji Maříka, kdy svěřené hvozdy každodenně obcházel jeden zelený mužík s flintičkou, kterého se báby bály. A měl těch svěřených lesů jen tolik, aby to za den a s potřebnými zastávkami stihl obejít. A protože ho všichni potřebovali, tak jej v rámci korupčního jednání nalévali, a většina z nich ve finále tiše zesnula na cirhózu jater.

Základem a hlavním vyzněním knihy je snaha o změnu chápání toho, proč lesy máme a proč se o ně staráme. Že to není jen ten zdroj dříví pro nás či různý průmysl, ale zdroj a podmínka kvality našich životů. Krajina kolem nás, nejen ty milované hluboké lesy, už dávno není jen zdrojem surovin pro naše přežití. Pro zajištění základních životních potřeb se naši dávní předkové lopotili od slunka do slunka. My to máme trochu snadnější. Jenom pro opatření si těch potřeb trochu víc devastujeme krajinu, která nám je dává. Je nás holt taky o hodně víc než před několika málo sto nebo dokonce tisíci lety. Je dobře, že si to uvědomujeme, jen abychom ještě začali konat tak, aby očekávání v podobě změny našeho chování podložená už dostatkem odborných údajů, byla naplněna.

Čtěte také: Krakov: Čistý vzduch

Motivace k sepsání knihy byla v tom, že aktuálně provozované lesní hospodaření a celý soubor disciplín nazývajících se lesnictvím z řady důvodů neodpovídá dnešní a asi i budoucí době a očekávané situaci. Co je však horší a úspěšně tajené, že nastavenými způsoby hospodaření a jejich jednotlivými kroky ani nedokáže dojít ke svým dnešním cílům, jen donekonečna bude žádat další a další finance na uskutečnění své marné snahy k návratu do starého mocnářství. Pod heslem „Zachraňme naše lesy“ budeme utrácet další a další veřejné prostředky na hrazení následků své odborné nedostatečnosti. A dál budeme provozovat „hospodaření“, které vede jen ke zhoršení stavu. Zhoršení o to škodlivější, protože jeho výsledky se zákeřně objeví až za řadu let.

Dnes snad už víme, byť to nahlas raději nepřiznáváme, že neutěšený stav našich lesních porostů nemá jen jednu příčinu a svádět to jen na změněné klimatické podmínky stejně jako jim neodpovídající pěstební postupy by nebylo zodpovědné a ani pravdivé. Jako téměř u každého jevu a zejména v přírodě je příčin spousta a každý má tu svou, jen za jedinou…..

Konzervativnost, respektive lpění na starých „pravdách“, jejichž pravdivý základ je častokrát velmi sporný, je umožněna nebo umocněna tím, že naše omyly častokrát napravuje někdo jiný. A pokud něco začneme měnit, také výsledky těchto změn v lepším případě uvidí až další generace, Zároveň každý hodnotitelný jev v nakládání s přírodou má řadu příčin. Bohužel je častokrát pouze na hodnotiteli, kterousi vybere za základní a klíčovou. Protože ne vše, co se tváří jako věda, vychází z objektivního a zejména úplného posouzení skutečností a častokrát je možná, a bohužel pravdě bližší, úplně jiná interpretace zjištěných výsledků.

Protože zadavatel výzkumu těžko přijímá, že nebyly zjištěny očekávané skutečnosti, respektive že výzkum neposkytl jednoznačné předem stanovené závěry, tak nezbývá než tvůrčím způsobem přistoupit k interpretaci výsledků. U výzkumů týkajících se lesa a různě zalesněné (porostlé stromy) krajiny, je to o to složitější, že jeho výsledky častokrát nejsou dnes vidět a není je možné ověřit.

Je mi jasné, že u zastánců a představitelů tzv. tradičního lesnictví, kdy jeho ideálem je všechno honem osázet, nejlépe dřevinami, které nejvíc přirůstají, abychom je pak mohli co nejefektivněji pokácet a co nejlépe prodat, asi nedojdu k pochopení. Už nemám ambice něco měnit, postačí mi, když zaseju semínko či zapustím výhonky pochybností, zda víme, proč to děláme a zda jak to děláme, vede k naplnění toho proč.

Čtěte také: Strategie pro snížení emisí uhlíku

Podle profesora pěstování a ekologie lesa Miroslava Svobody z České zemědělské univerzity prohlubují kůrovcovou kalamitu přísné předpisy na dřevinnou skladbu a na rychlost osazování holin. Kalamita přivedla ke krachu řadu menších majitelů lesů a navýšila české emise CO2 o víc než desetinu.

Mě část lesníků vnímá kontroverzně, jsem pro ně extremista, ekolog, bavit se se mnou nebudou. Ve většině zemí Evropské unie bych reprezentoval mainstream. V českém prostředí dominuje tradiční pohled na les jako na plantáž, která má hlavně vydělávat. Přežívá v hlavách mnoha lesníků i úředníků.

Mám na mysli to, co komunistické vlády protlačily po válce. Lesnictví, stejně jako zemědělství, se změnilo na průmysl. Zvítězil přístup vedoucí k maximalizaci zisku a zásob. To v lesnících zůstalo a ani po revoluci se to nepodařilo vymýtit. Lesnické školství dnes produkuje otevřenější lesníky, ale válcuje je následná praxe. Právě lesníci ale často rozhodují o tom, jak bude hospodaření vypadat. Teď jsem se s tím několikrát setkal u obecních lesů: majitel vůbec nemá představu, jak s lesem nakládat, vše nechává na lesnících. A ta zase zůstává velmi konzervativní, proti předrevolučním zákonům se příliš nezměnila.

Jenže nástup do praxe je většinou semele. Je paradoxní, že když už někdo věci mění, tak jsou to lesníci, kteří se dostanou k menším majetkům, ať už soukromým, nebo veřejným. Znovu narážíme na legislativu. Když majitelé obnovují les na holinách jinak než v minulosti, narážejí na podmínky dotací.

Zákon nutí sázet velké množství stromků na hektar, máme nejvyšší hustotu lesů ve střední Evropě. Lesy jsou tak odmlada málo odolné vůči suchu nebo škůdcům. V situaci, kdy obnovujeme les po zásadní kalamitě, by bylo jednodušší a lepší využít ve větší míře přirozené obnovy, tedy náletů pionýrských dřevin. Zakládáme teď lesy, které se budou kácet za osmdesát nebo sto let. Ze zákona taky musí sázet nějaký podíl listnáčů a jedlí.

Čtěte také: Co znamená zákon a příroda?

Přesně tak, musí dodržovat nějakou dřevinnou skladbu. Doporučená dřevinná skladba byla často vyžadována odbornými lesními hospodáři, zvlášť u malých majitelů. A poslední pravidlo: při zalesnění musíte dodržet zákonnou lhůtu, podle které musí na holině do sedmi let růst nový les, definovaný konkrétními počty stromů. Jednak nedostanete dotaci, a za druhé je samozřejmě porušování lesního zákona stejný problém jako porušování jakéhokoliv jiného zákona. Hrozí vám sankce od státní správy lesů a České inspekce životního prostředí.

Chci, aby zákon reflektoval, že máme klimatickou změnu, že nás čekají klimatické extrémy, období sucha. Současné nastavení nedává smysl. Jsme teď obrovským exportérem surového dříví, vyhodili jsme oknem sto milionů kubíků, protože jsme ho měli hodně a nikdo ho nechtěl. Takže ho majitelé prodali pod cenou. Produkujeme víc dřeva, než jsme schopní zpracovat a využít, a drancujeme si tím krajinu. Pro Čechy to nemá žádný pozitivní dopad: ceny krovů, latí nebo OSB desek šly v posledních měsících prudce nahoru, přitom dříví v Česku máme dost.

Ministerstvo zemědělství teď na části plochy umožňuje ponechat přirozenou obnovu, v tuhle chvíli je to asi patnáct procent z celkové holiny. Na kalamitních holinách se také prodloužila lhůta na zalesnění. To vše jsou kroky správným směrem, ale nedostatečné. V mnoha podnicích, typicky v Lesích ČR, je zajetá praxe a majitelé lesů nových možností nevyužívají nebo o nich vůbec neví. Viděl jsem lokality, které jsou opět nahusto zalesněné borovicí, protože je to nejjednodušší a nejlevnější. Systém dotací je navíc poměrně rozdrobený, velkou pravomoc mají kraje. Některé stále aktivně podporují výsadbu smrků v nízkých nadmořských výškách, kam nepatří.

Zčásti proto, že se to tak dělalo vždycky, zčásti za to může nekompetentnost, zčásti víra v to, že klimatická změna neexistuje, že sucho byla jenom epizoda. Většina zemí v regionu ale nemá takový podíl smrkových a borových monokultur, protože jich prostě za posledních sto let tolik nevysázeli nebo tam zůstaly původní porosty. To je třeba příklad Slovenska. Přestože jsme dlouho byli jedna země, Slováci mají o několik desítek procentních bodů vyšší podíl listnatých dřevin. Velký rozdíl je v tom, že řada zemí má vyšší podíl přirozené obnovy. V severní Itálii nebo Slovinsku se přirozená obnova využívá téměř u sta procent lesů.

Kvalitní smrkové dříví, které se zpracovává na pilách, mělo vyšší hodnotu než listnaté dříví. Ale během kalamity cena jehličnatého dříví spadla třeba o padesát procent pod listnáče, které si naopak cenu udržely. Propad během kalamity ale ukázal, jak krátkozraký je plantážnický přístup, který sází jen na jednu kartu. Celá řada vlastníků měla ohromný ekonomický problém, řada soukromých vlastníků zkrachovala. Lesy ČR přežily jen díky tomu, že v krizovém roce 2020 dostaly ohromnou státní dotaci.

Pokud jste malý majitel, jste závislý na příjmech z prodaného dříví. Zisk máte jen tehdy, když prodáváte silné dříví z dospělého lesa staršího 80 let. Prodejem slabšího dříví nemusíte vydělat nic, hodně to závisí na aktuálních cenách. Do mladého lesa naopak investujete, potřebuje péči, lesnické zásahy. Pokud proděláte na finální sklizni dřeva, pak vám chybí peníze na to, abyste se o něj mohl dát starat. Dnes je na prodej rekordní množství lesní půdy, vlastníci už s tím nechtějí mít nic společného. Mnoha menším majitelům lesa kalamita otevřela oči, bohužel za tu cenu, že spoustu z nich přivedla ke krachu. Žádný zisk, žádný polštář, aby mohli ten les obnovit.

Lesy poutají v biomase velké množství uhlíku, takže doteď pomáhaly snižovat české emise. České antropogenní emise CO2 se vlivem kalamity navýšily o 15 až 20 procent. Nedodržíme tak svoje závazky vůči unii, což může znamenat finanční postih v miliardách korun, možná miliardách eur. Bude záležet, zda dostaneme výjimku.

Lesy nám můžou pomoct překlenout kritické období, ale to musely vypadat jinak. Rozumnější varianta je nechat část lesů být a netěžit je, zvlášť těch listnatých, kde je zaručen stabilní vývoj bez rizika velkých rozpadů. Potřebujeme zpomalit uhlíkový cyklus: dnes uhlík v dřevních produktech držíme jen krátce, hlavně u listnatých porostů, kde podstatná část skončí jako palivo.

Ideálním produktem je řezivo jako trámy, ze kterých se postaví dům. Mají životnost třeba sto, sto padesát let. Dřevozpracující průmysl nás přesvědčuje, že je ideální používat papír a dřevo jako obnovitelnou surovinu a nahrazovat jimi produkty, které pocházejí z neobnovitelných zdrojů. To je nesmysl, pálit dříví jako biomasu a mít produkty na jedno použití není řešení. Kdybyste si spočítal uhlíkovou stopu jedné megawatthodiny vyrobené z uhlí a ze dřeva, tak ta ze dřeva bude mít větší uhlíkovou stopu než ta z uhlí. U dřeva je to stejné jako s každým jiným přírodním zdrojem: nesmíme jím plýtvat.

Ve světě se diskutuje o přístupu nazývaném proforestation. Jde v něm o to nechat lesy na části lokalit bez zásahů zestárnout. To je mi blízké. Obávám se, že teď se tlak na těžbu starých lesů zvýší, protože po kůrovci tu bude poptávka po dřevě. Zvlášť u Lesů ČR se bojím, že si to nezvládnou pohlídat.

Uvažuje se o zavedení takzvaných ekosystémových plateb. Jde o dotaci vlastníkům lesa za to, že jejich lesy poutají uhlík, chrání půdu a udržují mikroklima. Státní lesy by měly sloužit veřejnosti a ta by to po nich měla vyžadovat.

Podstatné je přestat se na les dívat jako na plantáž, jako na pole, kde něco zasejeme, sklidíme a prodáme. U soukromých vlastníků vidím jako řešení platit za ekosystémové služby, u státních lesů si nastavit, co od nich očekáváme.

Lesy ČR mají jinou pozici než ostatní vlastníci lesů. Nemusí tak tlačit na pilu ohledně produkce a snadněji se domluví s ostatními státními orgány, například ochranou přírody nebo krajskými úřady. Můžou říct: podívejte se, my tu máme krásné, cenné, listnaté porosty, nebudeme je navrhovat do těžby. I za stávajících pravidel můžou státní lesy část porostů připravit na přirozenou obnovu, používat méně holosečí. Lesy by byly řidší, ale odolnější proti budoucím kalamitám. To všechno by Lesy ČR mohly dělat, kdyby byla vůle.

Duby, smrky, buky a další druhy stromů v některých letech plodí výrazně víc semen než jindy. Lesy a parky jsou pak zasypané žaludy a šiškami. Odborníci tomu říkají semenné roky a snaží se zjistit, čím jsou způsobené.

Pro lesníky je to důležité znát k tomu, aby správně načasovali vysazování stromů nebo jinak pomáhali obnově lesů.

Proč se objevují semenné roky, to je pro vědce stále záhadou, která může mít různá vysvětlení. Podle jednoho z nich se stromy střídáním úrody mohou bránit proti hlodavcům.

Další vysvětlení souvisejí s počasím a podnebím. Podle některých vědců totiž úroda na stromech odpovídá celým klimatickým cyklům.

tags: #driv #tomu #lesu #rikali #priroda #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Využití nákladních automobilů v odpadovém hospodářství
• Jan Hosko – ekologický aktivista
• Uhlí a životní prostředí
• Udržitelný životní styl
• Studie o druhotných surovinách