Otázky životního prostředí a udržitelnosti v současnosti nabývají na důležitosti. Ve snaze o snížení negativního dopadu dopravy na planetu se stává klíčovým hráčem logistické odvětví. Jedním z hlavních aspektů této transformace je přechod k ekologickým formám dopravy.
Rozvoj dopravy v posledních letech výrazně ovlivnil způsob a kvalitu života člověka. Umožnil výrazně zkrátit vzdálenosti, osidlovat cizí světy a poznávat nové kultury. Za posledních 500 let zaznamenala doprava neuvěřitelný rozvoj. Hlavní rozvoj dopravy souvisí s obdobím 18 - 19. století, tedy s obdobím tzv. průmyslové revoluce, jejímž symbolem je zejména parní stroj, který se zasadil o rychlý technologický rozvoj v průmyslové výrobě, ale i v zemědělství a těžbě. Doprava nám pomáhá zvyšovat standard životní úrovně a možná proto častěji vnímáme její pozitivní stránku a už méně si uvědomujeme stránku škodlivou.
Musíme si však uvědomit i její negativa, např. že na silnicích končí nemalé množství lidských životů a nejen těch. Jistě nikdo netušil, že jejich vynálezy se ve dvacátém století stanou hrozbou pro životní prostředí, ale i pro člověka samotného. Je velmi náročná na spotřebu primární energie (spotřebuje polovinu na světě vytěžené ropy). Průměrný automobil každoročně vypustí do atmosféry tolik oxidu uhličitého, že to více než 4× přesahuje jeho vlastní hmotnost. Průměrný český i moravský osobní automobil jezdí méně, každoročně způsobí exhalace zhruba 1,7 tuny oxidu uhličitého. Doprava dále zamořuje ovzduší oxidem uhelnatým, oxidy dusíku, uhlovodíky a polétavým prachem. Podílí se na tvorbě tzv. fotochemického smogu.
Dvacet až třicet procent obyvatel, především ve městech, je vystaveno nadlimitní hladině hluku (65 dB). Škody způsobené hlukem se v rámci Evropské unie odhadují na desítky miliard eur vinou snížené schopnosti pracovat, nemocí a úmrtí. Auto zabere na parkovišti místo pro cca 10-14 kol. Při výrobě auta se spotřebuje takové množství energie, které je potřeba pro výrobu 70-100 jízdních kol. Letecká doprava je nejvíce poškozující způsob dopravy. Letadla kromě CO2 vypouští další látky, které v součtu způsobují, že klimatické dopady letectví jsou nejméně dvakrát vyšší než účinek samotného vypouštěného CO2. Za rok 2019 byly „naše“ národní emise samotného CO2 z letecké dopravy více než milion tun CO2 (zdroj: Cenia), asi 6 % všech emisí oxidu uhličitého z dopravy. Celkový klimatický dopad dálkového letu je kolem 200 až 320 g ekv. CO2 na kilometr a osobu. Tj. například zpáteční let Praha-New York znamená dopad cca 2,8 tuny ekv. CO2 na jednoho pasažéra (zdroj: La Fondation GoodPlanet), srovnejte s ročním provozem chladničky, který znamená přibližně 0,05 až 0,2 tuny CO2.
Podle aktuálních dat ze zprávy Evropské asociace výrobců aut z ledna 2023 podíl vozidel na alternativní pohon v nákladní dopravě v České republice i v Evropě postupně roste, přestože stále tvoří jen malou část trhu. Elektrická a vodíková vozidla společně s vozy poháněnými zemním plynem tvořily zhruba 3 % českého trhu. Dosažení konečného cíle v podobě udržitelné a nízkoemisní logistiky, která minimalizuje negativní dopad na životní prostředí, je v tuto chvíli stále hudbou budoucnosti. Nejdále pokročila implementace elektricky poháněných vozidel, stále ale nejde o masově rozšířený trend. Vedle investice do nabíjecí infrastruktury a dostatečného rezervovaného příkonu bude jedním z hlavních faktorů energetika a její stabilita. Není jisté, zda to může stávající síť zvládnout.
Čtěte také: Přehled druhů křemene
Klíčovými faktory pro úspěšný přechod k ekologickým formám dopravy je zohlednění specifických potřeb logistického odvětví a vyvážení výhod a omezení jednotlivých pohonů. Důvěru v tuto technologii jako celek a jednotlivé značky je třeba vybudovat. Vhodnost jednotlivých ekologických pohonů závisí na specifických požadavcích logistického odvětví. Elektrické pohony jsou ideální pro krátké vzdálenosti a městskou distribuci. Vodíkové palivové články se mohou hodit pro střední a delší trasy. Význam zelených řešení se však neomezuje pouze na vozidla a nákladní dopravu. Důležitými aspekty pro dosažení udržitelnosti v této oblasti jsou efektivní využití energie, minimalizace odpadu a používání obnovitelných zdrojů energie.
Udržitelnost logistiky je neoddělitelně spojena také s efektivní infrastrukturou. Moderní technologie nám umožňují optimalizovat trasy, minimalizovat zbytečné kilometry a zlepšovat plánování dodávek, a tím pomáhají snižovat uhlíkovou stopu v našem každodenním provozu. Inteligentní úložné systémy a automatizace nám navíc pomáhají zefektivnit využívání dostupných zdrojů. Zelené řešení v logistice zahrnuje také principy oběhového hospodářství. Recyklace obalů a materiálů, minimalizace odpadu a opětovné využívání surovin - to jsou kroky směrem k udržitelné budoucnosti.
Našim líným a rozmazleným tělům i duším trápeným každodenními starostmi prospívá aktivní záměrný pohyb - běh, plavání, bruslení, jízda na kole, či dokonce na koni, ale i častější nebo raději pravidelná turistika. Mnohem důležitější, přirozenější a možná i prospěšnější je ale pohyb velmi obyčejný, totiž hojná chůze „za prací“. Záměrně se vyhýbáme tlačenicím, frontám a čekání na hromadnou dopravu. Zvláště je-li to jen několik zastávek, jdeme raději pěšky. Chůze do práce či do školy a zpět je velmi dobrým způsobem využití času. Spěcháme-li, můžeme chvílemi běžet, není se na to potřeba převlékat „do sportovního“.
Cyklistika je způsob individuální městské dopravy, proti kterému ani nejpřísnější ekolog nemůže mít výhrady. Podporujeme a prosazujeme proto nejen budování cyklistických stezek z center na okraje měst, ale i plnohodnotnou plošnou integraci prvků cyklistické infrastruktury a zklidňování dopravy v zastavěném území. Podobně jezdíme na kole i na vesnicích a malých městech, kde beztak hromadná doprava není.
Nejvhodnějším druhem veřejné dopravy je vlak. Naše železniční síť patří zatím k nejhustším v Evropě, stojí za to její rozsah zachovat a postupně modernizovat. Osobní automobily, autobusy, nákladní vozidla (mnohdy zcela nesmyslně převážející zboží z jednoho konce republiky či Evropy na druhý a prakticky stejné zboží směrem opačným) i motorky vypouštějí své výfukové škodliviny do přízemních vrstev atmosféry, kde škodí všemu živému.
Čtěte také: Ohrožené děti a znečištění ovzduší
Pokud je to možné, dáváme v práci přednost virtuálním schůzkám, konferencím přes počítač, telefony, videokonferenční hovory. Osobní kontakt je sice nenahraditelný, ale často se už nemusíme sjíždět přes celý kraj či přes celou republiku.
Zkusme všem, kteří se bez automobilu z nejrůznějších důvodů (alespoň občas) neobejdou, doporučit řešení, které je k životnímu prostředí přece jen ohleduplnější než běžné jízdy soukromým vozidlem. Mnohdy skutečně nevystačíme s pěším a cyklistickým provozem, městskou hromadnou dopravou nebo s využitím regionálního integrovaného dopravního systému. Kromě těchto zřejmých pilířů dopravy šetrné k životnímu prostředí je tu ještě jeden - sdílení vozidel, tzv. car-sharing, který nám umožní zažívat luxus života bez vlastnictví auta a přitom požívat jeho výhod.
Sluší se podotknout, že nejjednodušší formou car-sharingu je spolujízda, zejména do práce a zpět. I tahle zdánlivá drobnost je vůči životnímu prostředí rozhodně ohleduplnější než sólová jízda nebo-li „jednoválec“ (v autě se válí pouze jeden - řidič jako jediný pasažér). Při pravidelných i jednorázových cestách praktikujeme spolujízdu. Při pravidelném dojíždění například do práce jsme domluveni se sousedkami, sousedy či kolegy a jedeme, tam, kde není veřejná doprava, společně. Pokud jedeme jednorázově na delší vzdálenost u nás či do ciziny, nabídneme například prostřednictvím některého serveru volné místo ve vozidle.
Při provozu auta se spalovacím motorem přichází většina energie obsažené v palivu nazmar, uniká jako teplo do ovzduší. Pokud se ale napájí elektřinou, ta může pocházet výhradně z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika, vítr, biomasa, menší vodní elektrárny). Popř. může být vyrobena v teplárnách, které teplo místo do vzduchu posílají do potrubních sítí. Pro současnost a budoucnost není jiný než elektrický pohon myslitelný.
Elektromobily mohou navíc vyrovnávat výkyvy spotřeby elektřiny - nabíjet se, když je jí přebytek, vracet ji, když je o ni nouze a je drahá. Nejnovější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v Evropské unii je z hlediska dopadu na klima již dnes téměř třikrát lepší než ekvivalentní konvenční automobil. Motorové vozidlo nepoužíváme na krátké vzdálenosti; studený motor spotřebuje o 40 % paliva více než motor zahřátý na provozní teplotu, plodí mnohem více škodlivin a více se opotřebuje.
Čtěte také: Třídění odpadu z koupelny
Dopady emisí ze silniční dopravy, jsou nejproblematičtější zejména v hustě obydlených městech, proto pro automobily byly zavedeny tzv. Evropské emisní normy, které známe pod označením EURO. Tyto normy definují limity pro složení výfukových plynů u všech automobilů prodávaných na území celé Evropské unie. Jejich cílem je postupné snižování (zpřísňování norem) emisí NOx, CO, PM a uhlovodíků.
EU avizuje požadavky nové normy vždy 3 roky dopředu tak, aby se výrobci mohli na tuto normu včas připravit, jelikož se nařízení vztahuje pouze na nově vyrobená auta, registrovaná od data platnosti nařízení. V současné době se mohou prodávat pouze nové automobily, které plní normu EURO 5, přičemž od roku 2014 by měla začít platit nová norma EURO 6. Cílem EURO 5 je přiblížit vyšší emise dieselových motorů k motorům benzínovým.
tags: #druhy #ekologicky #šetrné #dopravy