Duchovní rozvoj, příroda a zvířata: Hluboké souvislosti

Totemová zvířata vás provedou světem, kde příroda a duchovno spolupracují na hlubokém porozumění sama sebe i okolního světa. Probuďte v sobě starodávné spojení se zvířecí říší a nechte ji stát se vašimi průvodci a učiteli.

Mnohé pradávné kultury věřily, že hranice mezi lidmi a zvířaty byla propustná, a jejich vzájemná komunikace byla přirozená. Tato kniha vás zavede do období, kdy zvířata nebyla jen tvory divokými nebo krotkými, ale nositeli duchovní moudrosti a symbolů, které velmi přesně odrážejí život a jeho zákonitosti.

Čtením této knihy se naučíte vnímat signály a poselství, která zvířata denně posílají skrze své chování a přítomnost. Nejedná se o pověry, ale o skutečné mystické vnímání, které vám pomůže rozšířit vědomí a lépe porozumět sobě samým i světu kolem vás.

„Totemová zvířata nás učí nejen respektu a úctě k přírodě, ale také hlubšímu spojení s naší vlastní duchovní podstatou,“ říká vedoucí rehabilitačního střediska zvířat Mark Mazzei.

Poslankyně Nina Nováková v pondělí zahájila již čtvrtý ročník kulatých stolů o zájmovém chovatelství v ČR. „Dnes už je přesnější mluvit o neformální Platformě pro zachování biodiverzity v moderním světě,“ říká Nina Nováková. „Ačkoliv to nebyl záměr, vznikla reprezentativní a velmi pestrá skupina lidí, kterých si velmi vážím,“ doplňuje.

Čtěte také: Relax v České republice

„Stále se objevují nové souvislosti a je naprosto zřejmé, že jsme dosud podceňovali význam kontaktu se zvířaty pro životní pohodu lidí. Dalším tématem byla potřeba kvalitních učebních materiálů pro školy i volnočasové aktivity.

Přestože nové rámcové vzdělávací programy pro školy jsou hodně kritizovány, málokdy se zmiňuje, že přicházejí s důležitou pozitivní změnou: s úkolem cíleně propojovat školní a volnočasové vzdělávání. „Svět škol by nezůstal v izolaci, učitelé by věděli, že třeba i slabší žák má výborné výsledky v aktivitách mimo školu,“ upozorňuje Nina Nováková.

„Na příkladu pěstitelství a chovatelství to je obzvlášť patrné. Poučky o udržitelném životním prostředí a o záchraně biodiverzity nestačí. Děti potřebují, aby si na svět přírody mohly sáhnout. Praktičtí chovatelé a pěstitelé mají hluboké zkušenosti i znalosti, ale nepoužívají slova ze školních vzdělávacích programů. „Stručně řečeno, je třeba najít formát, který odpovídá nejnovějšímu poznání a je zároveň srozumitelný, tedy společnou řeč.

V rámci debaty promluvil prof. Ing. Josef Soukup, Ph.D., děkan fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity Praha, JUDr. Ing. Zdeněk Ertl, předseda Sdružení sportovních svazů, doc. Kristýna Machová, z katedry etologie FAPPZ ČZU, prof. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., z katedry zoologie a rybářství, FAPPZ ČZU, Ing. Cyril Neumann, Ph.D., z katedry chovu hospodářských zvířat, FAPPZ ČZU, RNDr. František Šusta, Ph.D., trenér zvířat, Ing. Helena Šabatová a Karel Mellar z Českého kynologického svazu, Bc. Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie, Mgr.

Přinášíme několik myšlenek účastníků kulatého stolu Podíl zvířat na lidských činnostech a Wellbeing člověka v harmonii s welfare zvířat.: „Česká hiporehabilitační společnost již od roku 1991 sdružuje organizace, které se zabývají možnostmi, jak pomocí koní podpořit lidi v průběhu terapie či rehabilitace.

Čtěte také: Ochrana přírody v Klatovech

„Vztah mezi člověkem a psem patří k nejstarším a nejpevnějším spojením mezi člověkem a zvířaty. Psi jsou našimi společníky ve všech oblastech života - od sportu, kde členové Českého kynologického svazu spolupracují se psy při různých disciplínách, přes záchranářství, kde Svaz záchranných brigád kynologů ČR významně přispívá při vyhledávání osob v krizových situacích, až po každodenní život.

„Pes sehrává v životě člověka mnoho rolí, aby je ke prospěchu lidskému a svému mohl plnit, je třeba, aby o něm člověk něco věděl a věnoval mu odpovídající péči. „Harmonické soužití lidí a zvířat významně přispívá k wellbeingu člověka i k welfare zvířat, jeho přínos pro obě strany je nepopiratelný.

Jako chlapce mě hluboce zasáhl dopis indiánského náčelníka Seattla bílému náčelníkovi do Washingtonu. Někdo z vedoucích nám ho četl u ohně.

„Velký náčelník ve Washing-tonu posílá zprávu, že si přeje koupit naši zem. Jak je možné oblohu nebo teplo země koupit či prodat? Tato představa je nám cizí. Když nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, jak to od nás může koupit? Každý kousek této země je mému lidu svatý. Když mrtví bílých odcházejí, aby se toulali pod hvězdami, zapomínají na zemi svého narození. Naši mrtví na tuto divukrásnou zemi nikdy nezapomenou, neboť ona je rudému muži matkou. Zvíře, strom, člověk - ti všichni sdílí tentýž dech. Jsme částí země a ona je částí nás.“

Poté, co zazněla slova náčelníkova dopisu, jsme měli za úkol se rozejít do tmou zalitého údolí, najít si místo, které se nám líbí, a zaposlouchat se, zda uslyšíme, jak mluví naši nelidští bratři. Dnes už vím, že dopis z roku 1855, který byl údajně adresován americkému prezidentovi Franklinu Pierceovi, je podle amerických historiků smyšlený.

Čtěte také: Definice udržitelného rozvoje

Ale i přesto zafungoval. Ve spojení se zážitkem nočního lesa, okamžikem ztišení a dětskou touhou po jednotě světa zafungovalo poselství moudrého náčelníka jako mocný katalyzátor. Ten večer patří mezi ty, které si z dětství jasně pamatuji a řadí se mezi mé duchovní zážitky, momenty propojenosti.

Vytvořit podobný formativní zážitek je pro vychovatele nejvyšší metou. Není to vůbec snadné, protože každý z účastníků je specifický a bude reagovat jinak.

Možná by se můj prožitek bratrství s přírodou nedostavil, kdyby tehdy pršelo, kdybych měl mokro v botách, kdyby kolem létalo víc komárů… Určitě by se nedostavil, kdybych nebyl zvyklý chodit v noci lesem, být sám se sebou, kdyby to byla jednorázová událost bez předchozích zážitků podobného typu. Vedoucí musí k věci přistupovat jako k nabídce a být smířen s tím, že část účastníků ji nevyužije. Přesto má smysl vytvářet příležitosti, při kterých děti zažijí své propojení s přírodou. Z toho všeho, co skauting nabízí, je toto jedna z těch nejužitečnějších věcí.

Jak můžeme budovat vztah k přírodě?

Při debatách s vedoucími oddílů se celkem často setkávám s názorem, který by se dal shrnout do věty: „Chodíme s dětmi do přírody, dbáme, aby se tam chovaly dobře, a to je ono, ne?“ Jenže to nestačí.

Mnoho srovnávacích studií ukazuje, že i lidé vyrůstající mimo civilizaci v divočině mohou přírodu vnímat jako pouhý zdroj, který má sloužit lidem a který je třeba maximálně vytěžit. V tomto ohledu není rozdíl mezi lidmi z paneláků a z pralesa. Sounáležitost s přírodou a environmentálně citlivé chování nepramení z prostředí samotného, ale z kultury a výchovy. Rozhodujícím o kvalitě vztahu dítěte k přírodě je to, zda má dítě dospělého průvodce, který jeho vztah k přírodě formuje. Rozhodujícím je (stejně jako v jiných oblastech výchovy), jak dospělí jednají a podle čeho se řídí. Je třeba být autentičtí, nabídnout dětem aktivity přiměřené jejich vývojové etapě a pracovat na vztahu k přírodě průběžně a soustavně.

Ekoterapie: Cesta ke zlepšení pohody

Ekoterapie je vědomý způsob interakce s přírodou, který zlepšuje pohodu. Cílem je posílit duševní zdraví kombinací výhod pobytu venku - od zlepšení IQ dětí až po pomoc při odbourávání stresu - s aktivitami, které podporují všímavost.

„Při ekoterapii se vědomě naladíme na to, jak se cítíme a jaký to na nás má vliv,“ říká Craig Chalquist, psycholog a profesor na Kalifornském institutu integrálních studií. „Spousta lidí zahradničí, ale jen málo lidí zahradničí v rukavičkách, kontroluje sama sebe a ptá se: 'Jak to pomáhá mé náladě?'“

Ekoterapie - známá také jako terapie přírodou - je jakýmsi souhrnným termínem pro mnoho způsobů, jak mohou terapeuti a poradci začlenit přírodu do léčebného plánu svého klienta. Může se jednat o terapii s pomocí zvířat, terapii v divočině, arteterapii nebo zahradnickou terapii. A přestože se ekoterapie často praktikuje s poradcem, rodiče mohou některé z těchto nápadů a technik využít i u svých dětí, aby jim pomohli zlepšit například úzkost a soustředění.

„Rodiče mohou ekoterapii snadno používat se svými dětmi, protože využívá činnosti, které je již baví, jako je kreativní umění nebo pohyb, a pomáhá jim cítit se lépe, když se spojují s přirozeným prostředím,“ říká Sandi Schwartzová, autorka knihy Finding Ecohappiness:autorka knihy Zábavné aktivity v přírodě, které pomohou dětem cítit se šťastněji a klidněji.

Ještě lepší: Odborníci tvrdí, že když rodiče sladí osobnost dítěte s ekoterapeutickou aktivitou, může být přínos ještě větší. Zde se dozvíte, proč ekoterapie funguje - a jak ji můžete začlenit do některých aktivit svého dítěte.

Výhody ekoterapeutických aktivit

Spousta výzkumů ukázala, že všímavost může lidem pomoci soustředit se a zbavit se stresu, a hodně se mluví o studiích, které dokládají mnoho výhod toho, že děti chodí ven - od odolnosti přes kreativitu až po empatii. Je tedy logické, že kombinace venkovních aktivit s mindfulness může ještě více podpořit duševní zdraví.

„Vedení ekoterapie nám může pomoci zklidnit naše pocity a zaneprázdněnou mysl, což nám umožní vnímat zcela jiný svět, kde se zvířata, rostliny, voda a obloha pohybují jiným tempem,“ říká Linda Buzzell-Saltzman, psychoterapeutka a profesorka na Pacifica Graduate Institute.

Vědomé aktivity v přírodě například poskytují klidné prostředí, které zapojuje smysly dítěte, což podle výzkumů pomáhá soustředit se, cítit se sebejistěji, zažívat méně úzkosti a být empatičtější. Podle arteterapeutky Jillynn Garciaové jde o to, že pomalá, pozorná procházka lesem pomůže dětem soustředit se na okolí - a pak jim pomůže soustředit se i po procházce.

Podle psychologa Thomase Dohertyho, který používá ekoterapii v organizaci Sustainable Self v Portlandu ve státě Oregon, může ekoterapie také pomoci posílit sebedůvěru. „Naučit se něco dělat venku se pak může přenést i do jiných prostředí,“ říká. Ale vědomé zvládnutí nějaké venkovní dovednosti - například výstupu na horu, kdy věnujete pozornost tomu, jak cítíte půdu pod nohama, čím výše stoupáte - posiluje sebedůvěru v souvislosti s vlastní pohodou.

„To přináší mnohem hlubší pocit propojení, který je silnější než pouhé dobývání přírody,“ říká Buzzell-Salzman.

Přírodní terapie pomáhá dětem rozvíjet také schopnost vcítit se do druhých. Buzzell-Saltzmanová říká, že často žádá děti, aby si sedly do přírody a pozorovaly malého tvora, například červa nebo včelu. „Soustředění se na tohoto tvora - přemýšlení o tom, jaké to je být tímto zvířetem nebo hmyzem - pomáhá budovat empatii,“ říká.

Vyzkoušejte s dětmi ekoterapeutické aktivity

Ekoterapeutické aktivity se velmi liší a Dohertyová říká, že děti nebudou reagovat na všechny. Proto je důležité, abyste danou aktivitu přizpůsobili osobnosti dítěte. „Chceme se vyhnout uniformnímu přístupu,“ říká.

Klíčem, říká psychoterapeutka Caroline Hickmanová, je rozvíjet zvědavost dítěte, ať už se zabývá přírodou jakkoli - a to zahrnuje i případné vyzkoušení různých aktivit, až na to bude připravené. „Myslím, že je důležité, aby dělaly od všeho trochu, aby děti mohly rozvíjet všechny části své osobnosti,“ říká.

Návrhy na ekoterapeutické aktivity dle typu dítěte:

• Kreativní dítě: Podporujte je v uvědomění, když budou dělat umělecké projekty venku. Nechte je při tvorbě umění využívat všech pět smyslů.
• Analytické dítě: Vyzkoušejte prvky zahradní terapie, pěstování rostlin, sledování růstu semínka.
• Sportovně založené dítě: Zelená pohybová terapie - cvičení venku a věnování pozornosti svému okolí.
• Dobrodružné dítě: Dobrodružná terapie zapojuje lidi, kteří se věnují extrémním aktivitám v přírodě.
• Citlivé dítě: Terapie s pomocí zvířat. Nechte je tiše sedět venku a věnovat pozornost zvířatům, která vidí.

Zvířata a duchovní podstata člověka

Našim dávným předkům by nikdy nepřišlo na mysl, aby nějakým způsobem kladli znamínko rovnosti mezi sebe a zvířata. Vždyť v dobách, kdy přítomnost duchovních bytostí byla pro každého člověka ještě živým zážitkem, by materialismus, jak ho známe dnes, byl něčím nemožným.

Chceme-li však pochopit ten závratný rozdíl mezi člověkem a zvířetem, musíme hledat to, co zorganizovalo jeho hmotné tělo do vyšší formy, co ho vzpřímilo, co způsobilo, že jeho objem mozku se zmnohonásobil atd. To znamená, že musíme brát zřetel na ty vyšší duchovně-duševní články člověka, které zvířeti chybějí.

Kniha Jeana Prieura „Duše zvířat“ je cele motivovaná soucitem k zvířatům a je výzvou k jejich aktivní ochraně. V tom s ním musíme plne souhlasit; člověk je zodpovědný za to, aby se zvířatům zbytečne neubližovalo.

Prieur však chce vyvolat tento soucit u lidí tím, že zvířatům připisuje všechny možné lidské vlastnosti. Knížka je v pořádku potud, pokud mluví o tom, že nejen člověk, ale i zvířata mají pocity, pociťování. Samozřejmě. Každý chovatel domácích zvířat bude nadšeně souhlasit, že z očí a z chování svého psa nebo jiného miláčka může vyčíst všechny druhy prožívání: radost, strach, smutek, bolest, slast, ale i žárlivost, trucovitost, lítost a další a další. Tady však analogie mezi člověkem a zvířetem končí.

To nejvyšší, co má člověk společné se zvířetem, je jeho astrální tělo! Dalo by se ještě říci, že kromě pocitové duše, najdeme u vyšších zvířat a primátů ješte jakési minimální náznaky rozumové duše a kombinačních schopností, které se však vyčerpávají takovými projevy, jako u šimpanze, který dokáže postavit pyramidu z kostek a použít klacek, aby shodil banán pověšený ke stropu.

Kdybychom tedy chtěli zjednodušit pojem duše jen na její pocitovou složku, dalo by se velmi zjednodušeně říci, že zvířata mají duši, která sa může krýt nanejvýš s jednou třetinou duše lidské; ale co v žádném případě nemají - a to je to podstatné - to je individuální duch.

U zvířat jsou totiž všechny duševní síly pevně svázány s jeho tělesným organismem. Tento duchovní článek jeho bytosti spojuje člověka s úplně jiným, nadpřírodním, morálním jsoucnem, se světem Ducha. Jak říká Hermes Trismegistos, „člověk je jediná bytost na zemi, s kterou Bůh navazuje spojení“.

Má v sobě pozemskou i nebeskou přirozenost, a je tak spojovacím článkem mezi pozemským a duchovním světem. Človek jediný se může modlit; z pozemských tvorů jen on může navázat sebe-vědomé spojení s Bohem, resp. s jeho hierarchickými bytostmi. Pro zvířata nemá pojem dobra a zla smysl.

tags: #duchovni #rozvoj #priroda #zvirata #souvislosti

Oblíbené příspěvky:

• Náklady na komunální odpad a jejich financování
• České Švýcarsko: tipy na ubytování
• Studie o adverzních zkušenostech
• Elektromobily a životní prostředí
• Význam ploštěnců