Důsledky skládek odpadu na půdu

Na skládkách končí některé odpady, které nepatří do kontejnerů na směsný či tříděný odpad. I skládka ovšem může mít negativní vliv na životní prostředí, a to zejména v případě, není-li v souladu se zákonem. Toto konstatování se tedy týká především černých skládek.

Skládkování odpadů pohledem zákona

Odpady mohou mít negativní vliv prakticky na všechny složky životního prostředí, neboť znečišťují ovzduší a kontaminují půdu, horniny i vodu. Jsou tedy rizikové pro všechny živé organismy, což samozřejmě platí především pro nebezpečné odpady. Proto je zásadně důležité, aby s nimi bylo nakládáno správně. Co se týče samotných skládek, ty musí splňovat řadu zákonem předepsaných požadavků.

Už k výstavbě skládky může dojít až po celkově náročném procesu, přičemž roli hraje např. zákon č. 100/2001 Sb. o vlivech na životní prostředí či č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění.

Co konkrétně je legislativou vymezeno?

Především se jedná o druhy odpadů, které je možné skládkovat (nesmějí se zde vyskytovat nejen nebezpečné odpady, ale také léčiva nebo nádoby a zařízení s obsahem plynu pod tlakem). Dále je určeno, kde je možné skládku vybudovat, a to především s ohledem na přítomnost podzemních vod či lidská sídliště. Podstatné je rovněž odplynění skládky. Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech potom vymezuje, jak zabezpečit skládku po ukončení jejího provozu. Zkrátka je učiněno vše proto, aby odpady měly co nejmenší dopad na životní prostředí.

Problémem ovšem zůstávají tzv. černé skládky…

Čtěte také: Bakalářské Práce: Environmentální Dopady

Problematika černých skládek

Jelikož jsou černé skládky nelegální, všechny výše zmíněné předpisy pro ně pochopitelně neplatí. Z toho vyplývá, že takové hromady odpadu jsou velice nebezpečné pro životní prostředí, tedy jak pro vodu, ovzduší a půdu, tak pro rostliny, zvířata a člověka.

Černá skládka se může nacházet prakticky kdekoli (podél cest, v lese apod.), takže z ní může být kontaminována půda a ovzduší a nikdo pochopitelně nekontroluje, zda nejsou v nejbližším okolí přítomny spodní vody. Rovněž kategorie přítomných odpadů nejsou nijak řešeny. Na takových místech navíc často dochází k rozmnožení hlodavců, které může představovat další rizika.

Stav skládkování odpadu v ČR a požáry

V České republice vznikají každoročně miliony tun odpadu. V ideálním případě jsou vytříděny a putují k recyklaci nebo k dalšímu využití. V opačném případě končí odpad v černých popelnicích, odkud může putovat na legální skládky odpadu nebo k energetickému využití. Někteří z nás mají zálibu v nelegální činnosti, a tak bez ladu a skladu odkládají odpad na černé skládky.

Podle oficiálních údajů máme na našem území na 178 oficiálních skládek odpadu. V roce 2024 bylo evidováno téměř 500 požárů na povolených skládkách. Pro představu, jednoduchá matematika říká, že to je, jako kdyby každá legální skládka zahořela ročně 2-3x!

Specifickou kategorií jsou černé skládky - bohužel ani v 21. století se nejedná o memento dob minulých, kdy jsme u nás neměli propracovaný komplexní systém umožňující pohodlné třídění odpadu, a tak lidé odváželi odpadky za humna.

Čtěte také: Havárie v Černobylu: Vliv na ovzduší

Obce a dobrovolníci se snaží černé skládky mapovat a likvidovat, přesto jich v ČR v loňském roce bylo 365. Právě tyto skládky se navíc často stávají zdrojem požárů. Jsou totiž skladištěm odpadu bez patřičných povolení a často bez jakéhokoli zabezpečení.

Nezodpovědní jedinci na tato místa odkládají různé druhy odpadu, často se jedná o stavební suť a odpad, různý velkoobjemový odpad (starý nábytek, okna, matrace atd.), textil, ale i nebezpečný odpad.

I když má 99 % Čechů možnost třídit odpad, černé skládky stále vznikají a obsahují spoustu nevytříděných materiálů. Jen v roce 2024 vyjížděli hasiči k celkem 1335 požárům skládek, z toho 841 požárů vzniklo na nelegálních skládkách odpadu.

Dle legislativy by měly v roce 2030 vstoupit v platnost právní předpisy zpřísňující skládkování využitelných odpadů. Z cílů v připravované legislativě vyplývá, že od roku 2035 bude možné skládkovat maximálně 10 % z celkové hmotnosti komunálního odpadu. Díky tomu vznikne prostor pro další rozvoj systému třídění, recyklace odpadu a pro lepší využívání druhotných surovin.

Co způsobuje požáry skládek odpadu?

Příčiny požárů bývají různé - při skládkování, resp. při rozkladu odpadu dochází k jeho zahřívání a ke vzniku různých plynů. Asi nejznámějším skleníkovým plynem je metan (je jedovatý a vznětlivý, zásadně přispívá ke změně klimatu), ale vznikají také různé směsi jedovatých a nebezpečných látek.

Čtěte také: Vše o emisích

Vlivem čím dál vyšších teplot tak častěji dochází k samovznícení skládek, příčinou ale může být i nedbale odhozený nedopalek, technické závady v zařízeních či na manipulačních strojích a v extrémních případech i úmyslné zapálení. Zejména v horkých letních dnech se riziko vzniku požárů výrazně zvyšuje.

Jaké jsou dopady požárů skládek?

Při hoření skládkovaného odpadu dochází k uvolňování toxických látek i prachových částic - samozřejmě v závislosti na druhu odpadu (při hoření plastů budou vznikat jiné látky než při hoření textilu či bioodpadu). Do vzduchu se tak mohou dostávat i plynné zplodiny včetně těkavých organických látek, saze obsahující polycyklické aromatické uhlovodíky a těžké kovy (olovo, kadmium, rtuť, arsen). To vše škodí zdraví lidí, zvířat a životnímu prostředí obecně.

Další věcí je, že se tyto látky dostávají také do půdy a do vody a stávají se tak součástí potravního řetězce…

Z hlediska finančních dopadů se mnohdy jedná o vysoké škody na soukromém i veřejném majetku a komunikacích a často tak dochází k zásahům záchranných, bezpečnostních či specializovaných složek - likvidace požárů je velmi nákladnou záležitostí s negativním dopadem na veřejné rozpočty.

Nebezpečí požárů skládek s plastovým odpadem

Při hoření plastů vznikají například chlorované dioxiny, které patří mezi nejnebezpečnější látky. Jsou velmi stabilní, hromadí se v půdě, ve vodě i v organismech a dostávají se do potravního řetězce. I v případech, kdy se vyskytují ve stopových množstvích, mají vážné negativní účinky na zdraví - jsou karcinogenní, narušují hormony a oslabují imunitu.

Požáry skládek ale rozhodně nejsou problémem pouze v tuzemsku. Stačí si připomenout požár obří skládky plastů u Athén nebo časté požáry skládek v Indii - hašení trvá i několik dní či týdnů. V roce 2017 došlo ve Velké Británii k jednomu z největších požárů skládek v historii - během tohoto požáru se uvolnily do ovzduší tisíce tun toxických plynů. Uhašení trvalo několik týdnů, situaci komplikovalo složení skládky (plasty, chemikálie, elektronika a další).

Cesta z ohnivého kruhu: třídění a energetické využití odpadu

Skládky často obsahují směs biologicky rozložitelných odpadů, plastů, textilu, kovů i stavebního odpadu - a právě tento materiálový mix zvyšuje riziko požárů i množství škodlivin, které se při nich uvolňují do ovzduší.

Účinným řešením je proto důsledné a správné třídění odpadu, kterým snižujeme množství odpadu na skládkách. Díky tomu lze odpad buď recyklovat, nebo energeticky využít v zařízeních pro energetické využití odpadu (ZEVO), ve kterých se přeměňují na teplo a elektřinu.

Zbytkový odpad vzniklý spalováním lze využít jako druhotné suroviny, například ve stavebnictví.

Pomoci může každý z nás

Pro snížení rizika požárů nestačí jen spoléhat na to, že to za nás ostatní vyřeší. Každý z nás může přispět důsledným tříděním odpadu (například aerosolové nádoby třídit prázdné, obaly bez zbytků, zmáčknuté či sešlápnuté atd.), kterým pomáháme odklonit odpad ze skládek k recyklaci. Nedílnou součástí je také odpovědná spotřeba a chuť podporovat moderní a udržitelná řešení (například znovupoužití věcí, jejich opravování či třeba energetické využití).

Znečištění půdy: příčiny a důsledky

Kvalita zemědělské půdy v Česku i na mnoha místech ve světě dlouhodobě klesá. Je to způsobeno zejména lidskou činností, především intenzivním modelem hospodaření, který je optimalizován na co možná nejvyšší, krátkodobé výnosy, ale nehledí na dlouhodobé zdraví půdy a její další (neprodukční) funkce.

Půdy tvoří základ všech suchozemských ekosystémů, což platí i o půdách využívaných k zemědělským účelům, z nichž lidé získávají obživu. Dlouhodobé sledování kvality půd ukazuje, že v mnoha částech světa vlivem dosavadního hospodaření půda postupně degraduje - snižuje se zejména množství obsažené organické hmoty - a klesá tak její schopnost plnit produkční i ekosystémové funkce.

Pokud se nic nezmění, může v nejbližších sto letech téměř polovina konvenčně obdělávaných půd světa tyto funkce ztratit úplně - z kdysi úrodné půdy se stane v podstatě písek.

Příčiny znečištění půdy

Způsob, jakým využíváme krajinu, často přináší další nepřirozené látky do ekosystémů. Jejich cílem je především chránit vybrané plodiny nebo jim dodávat živiny. V současném intenzivním modelu zemědělství, který je rozšířený v Česku, ale i v řadě dalších zemí světa, jsou živiny do půdy dodávány převážně průmyslově vyráběnými hnojivy.

Ta sice rostlinám dodají to hlavní, co ke svému růstu potřebují, ale na rozdíl například od chlévské mrvy (pocházející například od dobytka, ovcí či koní) nepřidávají do půdy žádnou organickou hmotu, která by vyživovala půdní organismy, a tím i celý půdní ekosystém.

Navíc na polích při intenzivním způsobu hospodaření běžně nezůstává ani odumřelá organická hmota - po sklizni jsou i zbývající části rostlin, které by zde jinak postupně zetlely, zpravidla odvezeny pryč. To vede k narušení přirozených cyklů prvků v půdě a zároveň vytváří závislost na neustálém dodávání hnojiva.

A nejen to: aby půdní organismy v takto chudém prostředí přežily, začnou zpravidla rozkládat organickou hmotu, která je v půdě uložena. To vede k tomu, že půda postupně chudne a současně se při tomto procesu uvolňuje oxid uhličitý. Jinými slovy: degradace půdy zvyšuje také koncentrace CO2 v atmosféře a tím se podílí i na oteplování planety.

K okyselování půdního prostředí přispívá do velké míry hnojení, zejména použití dusíkatých hnojiv. Roli hrají také kyselé deště a imise síry a dusíku.

K utužování půdy dochází zejména využíváním těžké techniky na polích (velké traktory, kombajny a podobně) s hmotností mnoha tun, které vytvářejí na půdu značný tlak. Znečišťující látky (polutanty) se do půdy dostávají například z emisí z průmyslu nebo dopravy, mohou unikat při různých haváriích (např. při přepravě chemikálií), z nedostatečně zabezpečených skládek odpadu nebo při těžební činnosti. Významný podíl mají také chemikálie využívané v zemědělství (syntetická hnojiva a pesticidy).

Podíl zastavěné plochy v Česku dlouhodobě roste (za posledních 50 let se zastavěná plocha zvětšila dvojnásobně). Rozšiřování obytných částí i potřebné infrastruktury vede k úbytku zemědělské půdy, navíc často dochází k zastavování právě nejkvalitnějších půd. Při zástavbě je půda do velké míry mechanicky narušena a pokryta nepropustnými materiály (beton, asfalt aj.). Takto znehodnocená půda ztrácí veškeré své produkční i ekosystémové funkce.

Důsledky znečištění půdy

Vedle mnoha negativních důsledků pro lidské zdraví má znečištění také výrazný ekonomický dopad: poškozováním zdraví lidí nejen zatěžuje národní rozpočty náklady na zdravotní péči, ale také degraduje ekosystémy a kvalitu jimi poskytovaných služeb a v neposlední řadě snižuje výnosy např. v zemědělství.

Ztráta organické hmoty a s tím související pokles množství organismů v půdě vede k rozpadu půdní struktury (už zmíněných půdních agregátů). S úbytkem organické hmoty a souvisejícím rozpadem půdní struktury se půda stává náchylnou k tomu, že ji odplaví voda nebo odnese vítr.

Spolu s ornicí odnáší voda (nebo vítr) také organickou hmotu a živiny. Utužená půda je kompaktnější a ztrácí svou pórovitost. Nedokáže pak dobře absorbovat vodu, čím se zvyšuje riziko vodní eroze (voda se nevsákne a pouze steče po povrchu, přičemž odnáší i ornici, viz výše). Nedostatek pórů omezuje také množství kyslíku v půdě, což v kombinaci s nedostatečnou vlhkostí vede k omezení půdních procesů (a tedy i zpomalení rozkladu organické hmoty a uvolňování živin).

Polutanty mohou v půdě také ovlivňovat některé procesy, jako je třeba rozklad organické hmoty.

Takto znehodnocená půda ztrácí veškeré své produkční i ekosystémové funkce. V krajině vedou takovéto zásahy ke snižování biodiverzity, ztrátám krajinného rázu a dochází též k omezení schopnosti zadržovat vodu (což může zesilovat dopady povodní). Kromě toho zástavba zvyšuje i riziko kontaminace okolních půd a vod.

Řešení znečištění půdy

Pro zajištění zdravé půdy, a tím pádem také čistší vody a ovzduší, zůstává z dlouhodobého hlediska nejúčinnějším a nejlevnějším způsobem prevence.

Ke zlepšení stavu půd (nejen) v Česku je proto především potřeba změnit způsob, jak se s půdou a krajinou zachází. Konkrétně to znamená obohacovat půdu o organickou hmotu a podporovat půdní biodiverzitu, využívat šetrnější způsoby úpravy půdy (např. omezovat orbu), zavádět různé krajinné prvky a celkově v krajině podporovat pestrost a mozaikovitost.

Tyto změny jsou klíčové pro zajištění dlouhodobé produkce (a tedy potravinové bezpečnosti), pro zdraví a odolnost ekosystémů, ale i z hlediska mitigace a adaptace klimatické změny - zdravá půda je nejen významným úložištěm uhlíku, ale zároveň pomáhá krajině adaptovat se na výkyvy a změny podmínek, které s měnícím se klimatem přicházejí.

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů.

V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

Řešení je jediné - přejít na ekologické zemědělství a různé jeho alternativy. Zavést procesy, které obezřetně využívají přírodní zdroje (včetně půdy) a produkují zdravé potraviny bez chemie.

V poslední době se v EU zvýšil počet zemí a organizací, které podporují taková řešení.

Zásadní vliv na obsah humusu má využití půdy, kdy vyšší obsah vykazují půdy zatravněné než půdy pravidelně orané.

Environmentální dopady odpadů v historii

Člověk přešel k produktivnímu způsobu hospodaření zhruba před 11 tisíci lety v rámci tzv. neolitické revoluce. Zemědělství a chov se následně z několika center šířily do většiny světa. Průvodním jevem bylo usazování, růst počtu lidí, jakož i vznik nadproduktu. Přesto ještě dlouhou dobu trvalo, než se odpady vzniklé lidskou činností začaly nějak projevovat na životním prostředí. Stalo se tak až v době bronzové (konec 3. až počátek 1. tis. př. Kr.), během níž se mimo jiné začalo poprvé výrazněji projevovat znečištění půdy těžkými kovy.

Negativní dopady se ale výrazněji projevily až ve středověku, kdy neřešení odpadové problematiky někde dokonce vedlo k epidemiím moru či cholery. Skutečný problém ovšem nastal až s nástupem průmyslové revoluce v 18. století. Ačkoli se tento zlom projevil v mnoha ohledech pozitivně, provázely jej i některé negativní faktory. Narůstala totiž výroba a spotřeba, což šlo ruku v ruce s radikálním zvyšováním počtu lidí na Zemi a jejich rostoucími potřebami. Navíc se začaly ve velkém produkovat syntetické materiály (např. plasty), s nimiž si příroda neumí tak úplně poradit, alespoň ne v krátkodobém časovém horizontu.

Konkrétní kontaminace odpady v moderní době

V současném světě jsou odpady velkým problémem, neboť kontaminují všechny vrstvy biosféry, tedy půdu, vodu i vzduch. Životních prostředí rostlin a živočichů včetně člověka tedy není právě nejčistší, ba právě naopak.

tags: #důsledky #skládek #odpadu #na #půdu #vliv

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro uchycení pytlů na odpadky
• Důležitost Zkráceného Hlášení Ovzduší
• Zlepšení kvality ovzduší
• Zajímavosti Českobudějovicka
• Ondatra pižmová a ekosystém