Dynamická rovnováha atmosféry


20.03.2026

Dynamická rovnováha v architektuře souvislostí je metoda, jejímž propagátorem je profesor Staněk. Základní přírodní zákon UNIVERSA používám ve svých úvahách jako “kompas”, abych se dokázal zorientovat v záplavě informací a najít směr cesty.

Mezi jin a jang neustále pulzuje energie stvoření TAO (neustálý koloběh, pulz proběhne při změně polarity pólů). Chaos (který nastal díky bodu zlomu) předchází úplné rovnováze, rovnováha přichází prostřednictvím průchodu všemi extrémy (polaritami). Člověk nemůže pochopit rovnováhu, dokud si neprožije obě polarity, a tím se sjednocují obě polarity, které proti sobě "jakože" bojují (dochází ke sjednocení a tím končí boj).

Zajištění dynamické rovnováhy

Dynamickou vzájemně provázanou rovnováhu a informační tok na planetě Zemi pravděpodobně zajišťují MIKROORGANISMY, PŮDA, ATMOSFÉRA a VODA (vodní páry, voda, led) ve svrchní vrstvě tloušťky cca 30 cm (rozhraní mezi dvěma světy) v homeostázi s přírodními cykly a postavením planet v UNIVERZU.

Stručně řečeno: Dynamickou rovnováhu člověka i planety zajišťuje střídání 4 živlů, kterými prostupují organismy. Řetězení (cyklů, bodů obratu a zlomu s pulzovou změnou) je přirozenou součástí DR, protože vše je propojené se vším (jeden "bod zlomu" způsobí řetězení dalších procesů - nastává svrchní vrstva tloušťky 30 cm (rozhraní mezi světy, "bod ZLOMU") půdy, vody a atmosféry zajišťují dynamickou rovnováhu prostřednictvím koloběhu vody a mikroorganismů.

Dynamická rovnováha má svou vnitřní a vnější diverzitu (míra diverzity má vliv na pevnost nebo křehkost dynamické rovnováhy, která se skládá z různorodých ekosystémů v Přírodě). Narušením diverzity dochází k samodestrukčnímu procesu a metamorfóze s pulzovou změnou prostřednictvím tzv. Bodu zlomu a obratu jsou bezpečnostní protokoly, které jsou součástí informačního toku, který je v dynamické obousměrně provázané rovnováze (vše je propojené se vším).

Čtěte také: Cesta k Uvolnění s Osho Meditací

Body obratu a zlomu zajišťují celistvost, dynamickou rovnováhu, diverzitu, polaritu atd.

Dynamika atmosféry

Dynamika atmosféry a její principy jsou souvislostí mezi atmosférickými silami a výslednými pohyby vzduchu za pomoci dynamiky kontinua. Dynamice atmosféry se věnuje speciální odvětví meteorologie, a to dynamická meteorologie. Ta má za úkol zjišťovat, jaké je výsledné proudění, pokud je známo proudění silové. A dále jaké síly působí v pozorovaném poli proudění, za předpokladu že je známo pole tohoto proudění.

Jde o problematiku a zjištění, podle kterých je možno zpracovat předpověď počasí a pochopit fyzikální podstatu daného jevu. Dynamika atmosféry hledí na atmosféru jako na kontinuum, u níž je odhlíženo od molekulárního složení. Předpokladem je, že fyzikální veličiny (teplota, tlak a hustota) popisují stav atmosféry.

Pohyb vzduchu v atmosféře se popisuje podle druhého Newtonova pohybového zákona. Třecí síla je vyvolána molekulární a turbulentní difuzí vzduchu a směřuje proti směru pohybu částice vzduchu. Velikost síly má v daném místě přímou úměrnost k velikosti rychlosti pohybu částice a to v prvním přiblížení. Síla tlakového gradientu směřuje kolmo k plochám konstantního atmosférického tlaku (izobarické plochy) do oblastí s nižším hodnotami tlaku.

Geostrofické proudění

Úplná dynamická rovnováha nastává v případě, kdy v celé atmosféře se striktně uplatňuje geostrofické proudění. Za této rovnováhy by nedocházelo bez nějakého vnějšího impulsu k vývoji pole proudění a změnám v tlakovém poli a poli teploty. Existuje ne nulový rozdíl mezi skutečnou rychlostí proudění a geostrofickým větrem = rychlost ageostrofického proudění. Jde o horizontální cirkulaci bez vlivu tření s tangenciálním i běžným zrychlením rovnajícím se nule. Směřuje podél přímkových izobar a izohyps. Přítomnost ageostrofického proudění je podstatná pro dynamiku jevů v atmosféře.

Čtěte také: Proč je důležitá biodiverzita?

Vztah mezi teplotním polem a polem větru v případě hydrostatické a geostrofické rovnováhy vyjadřuje rovnice termálního větru. V případě ne nulového horizontálního gradientu teploty je nutná existence ne nulového vertikálního střihu geostrofického větru. Tento vertikální střih geostrofického větru signalizuje baroklinitu atmosféry.

Atmosféra je stlačitelnou tekutinou. Hydrodynamická instabilita proudění v baroklinní atmosféře způsobuje, že v takové situaci roste kinetická energie poruch v pozaďovém proudění ve vztahu k dostupné potenciální energii. Baroklinní instabilita je tedy děj, při němž narůstá kinetická energie baroklinních vln. Vývoj takové baroklinní vlny může přejít v případě výskytu baroklinní instability ve vznik cyklony a anticyklony. Následně také vzniká systém front utvořené cyklony.

V oblastech se zvýšeným rozdílem tlaku vzduchu na rozhraní vzduchových hmot odlišných teplotních vlastností vznikají atmosférické fronty. V oblastech frontálních zón je vertikální cirkulace vzduchu odpovědna za nárůst oblačnosti a výskyt srážek. Mimotropické frontální cyklony jsou základním zdrojem oblačnosti a srážek v podmínkách střední Evropy. Podle provedených studií, zaměřených na rozsah, pohyb a rozložení systémů srážek, ukazují možnost výskytu srážek ve všech oblastech cyklony.

Planetární mezní vrstva

Jedná se o spodní část atmosféry s přímým vlivem zemského povrchu. Jde o nejširší pojetí mezní vrstvy jako pod vrstvy troposféry. Jedná se o teoretický model mezní vrstvy s předpokladem turbulentního proudění. Proudění v reálné atmosféře je převážně považováno za turbulentní. V případě laminárního proudění se částice vzduchu pohybují ve vrstvách podélně proudnic, které se neprotínají.

Vliv lidské činnosti na georeliéf a atmosféru

Lidská společnost působí na georeliéf a vytváří příznačné antropogenní tvary. Činnost společnosti je rozhodující pro geomorfologické pochody a s větší intenzitou. Dělíme je na antropogenní zvětrávání, degradaci, agradaci a transport. Lidská společnost rozvolňuje asi 1 . 1011 tun hornin a zemin za rok, čímž vytváří antropogenní zvětralinovou kůru a ovlivňuje geochemickou, geotermickou a gravitační situaci. Při orbě dochází každoročně ke značným změnám půd a zemin.

Čtěte také: Co je biologická rovnováha vodního ekosystému?

V souvislosti s hospodářskou činností společnosti se do oběhu dostává řada látek, což vede k antropogenně zvýšené korozi hornin a urychlení chemického zvětrávání v krajině. Značné množství SO2 se dostává do atmosféry, což má za následek produkci H2SO4 a acidifikaci povrchových vod a půd. Kácení lesů vede k urychlenému odnosu půdy, bahenním proudům a sesuvům.

Lidská společnost svými zásahy opětně urychluje přírodní geomorfologické pochody regulací vodních toků, stavbou hrází a umělých vodních nádrží. Změny mikroklimatu půdy ovlivňují odnos a akumulaci. Rozrušování pobřeží (např. pláží) vede k urychlené abrazi. Odvodňování svahů a jejich pokrytí asfaltem a betonem vede k urychlení fluviálních pochodů.

Na druhou stranu, lidská společnost používá protierozní prostředky pro zpomalení fluviálních pochodů. Zpevňování povrchu vegetací a dalšími prostředky zpomaluje pohyby vyvolávané deflací. Pouště a váté písky pokrývají stále větší plochy.

Těžební činnost vytváří poklesové kotliny, pinky a další tvary. Povrchové dobývání zabírá značnou plochu a dosahuje hloubek i několika set metrů. Halda je antropogenní vyvýšenina, vzniklá při těžbě, při úpravě vytěženého nerostu nebo při průzkumu. Poddolované území vzniká poklesem povrchu v důsledku důlní těžby.

Průmyslové tvary georeliéfu vznikají při průmyslové výrobě, např. průmyslové haldy a odkaliště. Zemědělské tvary georeliéfu vznikají zahlazováním přírodních tvarů orbou a úpravami terénu, např. zemědělské terasy. Antropogenně vyhloubené vodní nádrže s udržovaným režimem vody i břehů, např. rybníky a přehrady, jsou významným krajinným prvkem.

Sluneční záření a energetická bilance Země

Sluneční záření je převážným zdrojem energie v rámci celého planetárního systému. Celkovou intenzitu elektromagnetického záření Slunce, které dopadá na horní hranici atmosféry na plochu 1 m2 kolmou k paprskům, nazýváme solární konstanta. Její hodnota se pohybuje okolo 1366 W.m-2. Množství záření dopadající na horizontální plochu zemského povrchu pak označujeme jako insolace. Její hodnota závisí na zenitové vzdálenosti Slunce a je proměnlivá v průběhu dne i roku, ale i na libovolné části zemského povrchu.

Spektrum slunečního záření zahrnuje gama záření, rentgenové záření, ultrafialové záření, viditelné záření, infračervené záření, mikrovlny a radiové vlny. Pro stanovení energetické bilance Země je důležité záření vlnových délek od 0,1 µm do 100 µm.

Při průchodu atmosférou se mění kvantitativní i kvalitativní vlastnosti slunečního záření (atmosférická extinkce). Kvantita záření (intenzita) se zmenšuje jeho pohlcováním, kvalita pak rozptylem na molekulách vzduchu a aerosolech. Převážný podíl na jeho pohlcování mají vodní páry, dusík, kyslík, ozon a oxid uhličitý. Difuze slunečního záření na molekulách a atomech plynů (molekulární/Rayleighův rozptyl) a také na větších kapalných a pevných částicích (aerosolový rozptyl) je významnou změnou slunečního záření.

Globální záření spojuje v meteorologii celkové krátkovlnné (přímé a rozptýlené) sluneční záření. Poměr mezi množstvím odraženého záření a celkově dopadajícího záření označujeme termínem albedo (%). Aktivní povrch a atmosféra se pouze nepodílejí na kvalitativních a kvantitativních změnách slunečního záření, ale také vlastní záření vyzařují. Oproti slunečnímu záření se jedná o dlouhovlnné záření v oblasti infračerveného a tepelného záření. To je ve vzduchu převážně pohlcováno oxidem uhličitým a vodními parami.

Sluneční energie dopadající na Zemi musí být v dlouhodobém režimu vyrovnána celkovému množství energie, které je Zemí vyzařováno. Zemi opouštějí dva základní druhy záření, odražené sluneční záření a dlouhovlnné tepelné vyzařování Země. Zemská atmosféra díky svému chemickému složení propouští viditelné a krátkovlnné infračervené záření, dlouhovlnné záření však nikoliv. Dochází tak k absorpci povrchového tepelného záření.

Pojem skleníkový efekt byl poprvé použit J. B. J. Fourierem. Atmosféra dobře propouští sluneční záření, ale dlouhovlnné vyzařování aktivního povrchu a své vlastní vyzařování jako filtr zachycuje, čímž má výrazný vliv na oteplování Země.

V ročním chodu složek energetické bilance připadají maxima na letní měsíce a minima na zimní. V rovníkových, vlhkých tropických a subtropických oblastech je energetická bilance po celý rok kladná.

Teplotní režim atmosféry

Teplotní režim atmosféry zahrnuje rozložení teploty vzduchu v rámci denního a ročního chodu, stejně jako sledování jejich neustálých změn zahrnujících i sledování teploty povrchu půdy a jejího podloží. Teplota vzduchu je základní meteorologický prvek a měří se ve výšce 2 m nad zemským povrchem.

Prohřívání nebo ochlazování přízemní vrstvy atmosféry probíhá zdola nahoru, proto je téměř patrná shoda denního chodu teploty vzduchu a aktivního povrchu. Amplituda (rozdíl nejvyšší a nejnižší hodnoty) teploty vzduchu je však v porovnání s výkyvy teplot aktivního povrchu méně výrazná a snižuje se s rostoucí nadmořskou výškou.

Roční chod teploty vzduchu závisí zejména na režimu výměny vzduchových hmot, zeměpisné šířce a stupni kontinentality. Křivky ročního chodu teploty se převážně vyznačují jedním maximem a jedním minimem.

Změna teploty vzduchu s výškou se v meteorologii označuje jako vertikální teplotní gradient. Ten se určuje pro interval výšky 100 m a jeho průměrná hodnota v troposféře je 0,65 °C na 100 m. V planetární mezní vrstvě atmosféry je hodnota vertikálního teplotního gradientu podmíněna radiační bilancí systému aktivní povrch - atmosféra a turbulentní výměnou tepla. V tomto případě mluvíme o tzv. vlhkoadiabatickém gradientu, přičemž adiabatický děj nazýváme takový děj, kdy nedochází k výměně energie s okolní atmosférou.

Inverzí teploty se má na mysli případ vertikálního rozložení teploty neodpovídající normálnímu zvrstvení, kdy se teplota se stoupající nadmořskou výškou zvyšuje. Přízemní inverze zahrnují podle příčin jejich vzniku inverze radiační a advektivní.

tags: #dynamická #rovnováha #atmosféry

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]