Efektivita ekologických produktů pěstovaných na orné půdě v České republice

Požadavek na vyhodnocování efektivnosti konvenčního a ekologického zemědělství (EZ) je permanentním a oprávněným požadavkem producentů, obchodu, řídících institucí. Pokud je používán klasický přístup bez dalšího rozpracovávání problematiky a přihlédnutí k souvislostem, nemají výsledky zdaleka potřebnou vypovídací hodnotu, nutnou pro řízení zejména systému EZ. Mezi hlavní důvody nezbytnosti komplexního přístupu lze uvést silně omezené možnosti EZ, které má v podobě norem, předpisů, omezeného počtu zpracovatelů, regionu v závislosti na přírodních a společenských podmínkách, marketingu.

Aktuálnost a komplexnost problému dokládají mimo jiné i výzkumné práce zemí EU.

Zemědělství i zemědělská krajina v České republice za poslední desetiletí zaznamenaly několik změn. Jednou z nejzřetelnějších, kterou je možné vnímat již pouhým pohledem na zemědělskou krajinu, je množství zatravněné zemědělské půdy v podhorských a horských oblastech. Na svazích, kde před deseti patnácti lety rostlo obilí, kukuřice, řepka nebo brambory, dnes velmi často narazíme na luční porost a pasoucí se stáda krav a ovcí, jež v mnoha případech pasou ekologičtí zemědělci. Do krajiny, která během kolektivizace utrpěla bezcitným zorněním i těch více sklonitých ploch, se nejen vrátily tradiční biotopy (louky a pastviny), ale i zvířata. Dále se podstatně snížila náchylnost půdy k vodní a větrné erozi a zvýšila se biodiverzita agroekosystému.

Přesto je současné zornění zemědělské půdy (71,5 %) stále nevyhovující a patří mezi nejvyšší v Evropské unii.

Co bylo důvodem tak masivního zatravňování a vstupu do ekologického zemědělství u farem v podhorských a horských oblastech? A proč k tomu nedošlo také u farem v úrodných oblastech? Zatravňování, které je projevem extenzifikace zemědělské činnosti, i vstup do ekologického zemědělství, proto nebyly vždy jen plánované a záměrné, ale často vynucenou podmínkou pro získání dotací. Řada zemědělců, především těch, kteří pokračovali v hospodaření bývalého státního statku či družstva, začínala s finanční zátěží, nedisponovala prostředky na chemické postřiky a umělá hnojiva.

Čtěte také: Zdraví 21 a školství

Spojení zatravňování se vstupem do ekologického zemědělství má své opodstatnění ještě z dalšího důvodu - v případě pastevního chovu skotu bez tržní produkce mléka není přechod na postupy ekologického zemědělství tak obtížný jako v případě mnohem náročnější mléčné produkce nebo rostlinné výroby.

S vysokým podílem luk a pastvin v režimu ekologického zemědělství souvisí vysoce nadprůměrný počet ekologicky chovaného skotu a ovcí v ekologickém zemědělství. Přičemž u chovu skotu naprosto dominují masná plemena bez tržní produkce mléka nad kravami s mléčnou produkcí. Oproti farmám z bruntálského a valašskoklobouckého podsouboru, které ve velkém zatravňovaly ornou půdu za výše zmíněných okolností, je zatravňování u hanáckých zemědělců otázkou jen několika hektarů pro výběhy skotu na 5 farmách. Obecně je zde tedy ochota zatravňovat, byť jen části svažitých pozemků, velmi nízká, přitom problémy s vodní erozí na svých pozemcích zmiňuje polovina z nich.

Popsané změny v hospodaření v podhorských a horských oblastech měly, za velkého přispění zemědělských dotací, v převážné většině případů značný pozitivní dopad na místní ekosystémy, lidi zaměstnané v zemědělství i na rozvoj často marginálních venkovských oblastí. Dovolte mi však, abych na závěr vyslovil obavu, která vyplývá ze skutečnosti, že většina zemědělců vnímá dotace na péči o trvalé travní porosty a dotace do ekologického zemědělství stejně jako jinou běžnou finanční odměnu za určitý výkon, aniž by si je přímo spojovali s pozitivními vlivy na stav přírody a krajiny, k čemuž jsou tyto dotace také určeny. Bohužel převážně finanční motivace nezaručuje, že by tito ekologičtí zemědělci hospodařili na trvalých travních porostech i v případě výhodnějších dotací na intenzivní hospodaření na orné půdě, dotací na nákup chemické ochrany rostlin atd.

Výrazně mění strukturu pěstovaných plodin. Stávají se však ekonomicky zranitelnými v důsledku málo rozvinutého trhu biopotravin a nejistoty cenové prémie za biomléko.

Klíčovou otázkou projektu bylo, jak dosáhnout této rovnováhy zajišťující dlouhodobou udržitelnost (ekonomickou, environmentální i sociální) na úrovni zemědělských podniků, aniž by byly příliš závislé na veřejných zdrojích (dotacích).

Čtěte také: Metodiky sanace ekologických zátěží

Zacílení studie v ČR vychází ze snahy podpořit rozvoj ekologických mléčných farem se všemi jejich benefity pro půdu a vodu, jelikož tento sektor dlouhodobě stagnuje. Od roku 2012 počet dojnic v ekologickém zemědělství (EZ) zůstává okolo 7000 kusů (tvoří jen 2 % všech dojnic) a produkce biomléka představuje pouze 1 % z celkové produkce mléka v České republice.

Udržitelné zemědělství představuje systém hospodaření, jež je environmentálně šetrný, ekonomicky životaschopný, sociálně přijatelný a odpovědně řízený (4 pilíře udržitelnosti).

Výsledky hodnocení udržitelnosti nástrojem SMART ve 4 dimenzích: kvalita řízení, environmentální integrita, ekonomická odolnost a společenská prosperita ukazují, že environmentální cíle naplňují mléčné ekofarmy lépe než farmy konvenční, přispívají výrazně více k posílení biodiverzity a působí příznivěji na kvalitu vody, půdy i ovzduší. Ekonomická výkonnost vychází u obou skupin farem srovnatelná, výjimkou je lepší hodnocení kvality výrobků díky bio certifikaci. Kvalita života je na všech farmách hodnocena jako střední až vysoká, i přes nižší mzdy v zemědělství a vyšší počet odpracovaných hodin, a to díky vysokým pracovním standardům v ČR i Evropě jako celku a dostupné mechanizaci usnadňující lidskou práci. Naopak kvalita řízení je v obou skupinách farem slabá.

Při detailnějším pohledu na environmentální přínosy je patrné, že mléčné ekofarmy vykazují významně lepší výsledky u kvality vody díky vyloučení minerálních hnojiv a syntetických pesticidů. V konvenčním zemědělství (KZ) je v důsledku intenzivního hospodaření a pěstování vysoce vyšlechtěných odrůd plodin využíváno široké spektrum ochranných a podpůrných prostředků, včetně moření, regulátorů růstu, desikace, preventivního používání herbicidů i fungicidů. Biologické prostředky nebo prostředky certifikované pro EZ nejsou využívány. Přednost má precisní zemědělství s cílem úspory vstupů (GPS, nízko úletové trysky, aplikace inhibitorů, využívání monitoringu aj.).

Významně lepších výsledků dosahují ekofarmy u biodiverzity. Pozitivní dopad mají odlišné osevní postupy, vyloučení minerálních hnojiv a pesticidů, vyšší podíl trvalých travních porostů (40 % v EZ ku 20 % v KZ) a menší velikost polí (2 až 6 ha ku 10 až 18 ha). U welfare zvířat dosahují všechny hodnocené farmy vysokého ratingu díky vysokým standardům chovu zvířat v ČR.

Čtěte také: Ekologické pokusy: Biostatistický přístup

Zajímavým zjištěním je, že uplatňování agroekologických zemědělským postupů není nutně svázáno s realizací cílených opatření na podporu biologické rozmanitosti. Péče o přírodní stanoviště či krajinné prvky (meze, údolnice, dřeviny, mokřad aj.) není napříč EU běžným standardem.

U mléčných farem přechod na ekologické zemědělství znamenal přizpůsobení užití zemědělské půdy zajištění dostatku vlastních bio krmiv (dle EZ pravidel má pocházet min. 60 % krmiv z vlastní produkce a min. Vyšší zastoupení zlepšujících plodin podporuje tvorbu organické hmoty v půdě a tím její schopnost zadržovat vodu. V suchých letech půda dokáže udržet vláhu a dát stabilní výnos, tím se také zvyšuje celková odolnost farmy. Mléčné farmy hospodařící ekologicky již více let potvrzují efekt obnovené úrodnosti půdy.

Podle oficiálních statistik FADN je ekonomická výkonnost mléčných ekofarem srovnatelná nebo dokonce lepší v některých ekonomických ukazatelích než konvence. Příjmy i výdaje v roce 2019 se pohybovaly u ekofarem na 60 % úrovně konvenčních podniků, přičemž celkové výrobní náklady včetně odpisů jsou plně pokryty zemědělskou produkcí. Výsledná čistá přidaná hodnota (ČPH) na hektar se v EZ blíží hodnotě v konvenci (19 935 ku 22 985 Kč/ha). Díky nižšímu počtu pracovníků pak ekofarmy dosahují srovnatelné hodnoty důchodové stability (ČPH na pracovníka). Dotace vyplácené na hektar jsou srovnatelné, dokonce ekofarmy v posledních letech mají dotace mírně nižší (16 176 ku 16 949 Kč/ha).

Nízký podíl tržních plodin navíc snižuje produktivitu orné půdy a tím zvyšuje závislost ekofarem na živočišné výrobě, konkrétně odbytu biomléka (tvoří až 90 % celkového příjmu). Některé překážky byly překonány spoluprací a vzájemným učením (příležitostným). Některé farmy začaly vlastní výrobu bio mléčných výrobků k zajištění vyšší přidané hodnoty. Nejistotu cenové prémie za biomléko řešili zemědělci vytvořením odbytového družstva.

Z diskusí aktérů vyplynulo, že mléčné farmy mohou zlepšit svou ekonomiku (produkci i odbyt) efektivnějším sdílením zkušeností, zajištěním vyšší přidané hodnoty zpracováním mléka a strategičtějším jednáním na trhu (zapojením dalších aktérů v hodnotovém řetězci ke spolupráci).

Ekologické zemědělství (EZ) v ČR se soustřeďuje hlavně v horských a podhorských oblastech, kde je 90 procent všech farem. Podle ní se v roce 2021 ekologicky hospodařilo na 558 124 hektarech, což odpovídá 15,7 zemědělské půdy. Podíl orné půdy v režimu ekologického zemědělství se podle zprávy meziročně zvýšil o zhruba deset procent na 103 000 hektarů. Ke konci roku 2021 hospodařilo ekologicky 4794 farem, meziročně o 2,8 procenta více.

Podle zprávy je zastoupení EZ v jednotlivých krajích nerovnoměrné a největší obhospodařované plochy jsou jsou v pohraničních hornatých okresech Jihočeského, Plzeňského, Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého kraje. V těchto pěti krajích se nachází téměř 60 procent ploch v EZ. Zpráva uvádí, že ČR patří k zemím s největší průměrnou velikostí zemědělských podniků jak v konvenčním, tak ekologickém zemědělství. Průměrná velikost ekofarem je 116 hektarů.

Stejně jako v předchozích letech se v roce 2021 na orné půdě v ekologickém zemědělství nejvíce pěstovaly obiloviny. Zemědělci je pěstovali na 43 procentech orné půdy, nejčastěji pšenici a oves. Na 43 procentech orné půdy se pěstovaly pícniny. Na farmách v ekologickém režimu zemědělci chovali téměř 440 000 kusů zvířat. Nejvíce se chovalo skotu, přes 278 000 kusů.

Zpráva uvádí, že v zemích střední a východní Evropy lidé za bio potraviny utrácí stále poměrně málo peněz, v ČR se podle posledních dat za rok 2020 útrata pohybuje kolem 22 eur za rok, což je podle aktuálního kurzu zhruba 530 Kč.

Významným zdrojem biomasy pro produkci energie jsou plodiny pěstované na orné půdě. Zemědělský půdní fond ČR představuje podle evidence katastru nemovitosti celkem 4,2 mil. ha, tj. 54 % z rozlohy státu. Z toho je 3 mil. ha orné půdy. V systému LPIS (zemědělská evidence dle uživatelů) byla k 31.12.2011 evidovaná výměra zemědělské půdy ve výši 3 542 tis. ha. Z toho je 2 514 tis. ha orné půdy a 976 tis.

Cílem vrstvy je zmapovat produkční potenciál plodin pěstovaných na orné půdě, které mají potenciál pro využití biomasy k energetickým účelům. Výstupem je vymezení vhodných oblastí pro pěstování vybraných plodin pro různé způsoby jejich užití. Nastínit možnost spotřeby k rozmanitým účelům, uvést odpočty spotřeby pro lidskou výživu a pro krmení zvířat.

Pro tyto plodiny je zpracován výnosový potenciál v závislosti na půdních podmínkách (64 HPJ pro plodiny na orné půdě) a s ohledem na korekci výnosu v závislosti na klimatických regionech (10 KR) a dalších produkčních faktorech. Hektarový výnos plodiny (dle plodiny je definován výnos hlavního produktu, ze kterého lze snadno dopočítat, v případě potřeby, výnos vedlejšího produktu, např. slámy). Výnosy jsou uváděny při sušině odpovídající základním podmínkám nákupního hodnocení dané komodity.

Výnosy jsou zde modelovány pro jednotlivé hlavní půdní jednotky a klimatické regiony. Výnosy uváděné v této publikaci jsou získány modelováním na základě rozdílné výchozí základny získané od konkrétních pěstitelů. Výchozí data pochází z dlouhodobého šetření autorů publikace. S ohledem na jejich časovou nejednotnost a u některých plodin i nižší četnost a především s ohledem na nevyváženost respondentů byla tato základní data výnosového potenciálu konkrétní plodiny na dané BPEJ dále upravována.

Hodnoty obsahu energie ve sledovaných plodinách byly stanoveny na základě literárních údajů, obsah energie v biomase byl stanoven kalorimetricky jako spalné teplo ze sušiny bez odečtení popelovin (MJ/kg) dle ČSN ISO 1928. Produkce energie (GJ/ha) byla vypočítána na základě výnosu sušiny (t/ha) a obsahu energie (spalné teplo v MJ/kg).

Uživatel v interaktivním dialogu získá přehled o výnosech vybraných plodin, jejich možnosti užití a energetické produkci z jednotky plochy či celé zájmové oblasti. Uživatel na základě vlastních znalostí upraví rozsah pěstovaných plodin a tak zreální dosahovanou potenciální produkci biomasy a v ní obsažené energie.

Na základě produkčního potenciálu plodiny na konkrétním honu (vypočítáno na základě produkce biomasy na konkrétní BPEJ) bude vypočítána potenciální produkce regionu (zájmovém území). Pro jednotlivé plodiny jsou v databázi stanoveny maximální limity vycházející z agronomických požadavků plodiny a osevních sledů.

Výnos, výše produkce polních plodin včetně produkce energie je velmi variabilní veličina, která závisí na řadě faktorů, která se mění v čase i ve vazbě na podmínky pěstování a jejich využití pěstitelem. Mění se produkční potenciál konkrétní plodiny. Představený model predikce výnosu jednotlivých plodin vychází především z fixních proměnných stanoviště, jako jsou půdní a klimatické podmínky, svažitost či kamenitost. Z variabilních proměnných je zahrnuta pouze obecná úroveň hnojení a využívání intenzifikačních faktorů. Model nezohledňuje celou řadu dalších významných, variabilních proměnných jako je aktuální stav porostu, napadení škodlivými organizmy, ztráty při sklizni a skladování, v neposlední řadě ani aktuální počasí ročníku.

Průběžná aktualizace stávající datové vrstvy je nezbytná především v oblasti úrovně produkčního potenciálu jednotlivých plodin.

Rozhodující část této plochy 2,96 mil. ha (71 %) představuje orná půda, na které jsou v rámci osevních postupů střídány jednotlivé plodiny podle pěstitelských oblastí a výrobního zaměření zemědělských produktů. Do rostlinných komodit patří obiloviny, olejniny, luskoviny, pícniny a současně i oblast produkce osiv. Výživa půdy a ochrana rostlin jsou základní a z hlediska plochy a produkce nejdůležitější součástí systémů produkce rostlinných komodit.

Základním úkolem zemědělské výroby je prohloubit soběstačnost ve výrobě rozhodujících potravin a zajistit kvalitní zemědělské suroviny. Rostlinná výroba má v celé soustavě zemědělství specifické postavení. Specifikum rostliny, a tudíž i celé rostlinné výroby spočívá nejen v tom, že produkuje živou organickou hmotu z neživé, ale i v tom, že je zdrojem energie získané asimilací energeticky chudých živin a solární energie. Rostlinná výroba je výchozím a současně i závěrečným článkem recyklace organických látek v přírodě.

Pícninářství je komplexní problematika vyžadující znalosti z oblasti botaniky, chemie, techniky a také ekonomie. Zabývá se výrobou kvalitních objemných krmiv z pícnin na orné půdě a trvalých travních porostů. Pojednává o velmi důležité oblasti, a to nejen z hlediska obhospodařování a kvality píce, ale i z hlediska mimoprodukčních funkcí, jako je ochrany životního prostředí, utváření krajiny, její revitalizace a druhová diverzita. Především se jedná o dosažení vyšší koncentrace živin pro vysoko-užitková zvířata. To vše musí odpovídat požadavkům zdravé výživy, hlavně u přežvýkavců a produkce nutričně hodnotných živočišných produktů.

Je třeba si uvědomit, že pícniny nejsou finálním výrobkem a v rozhodující většině dojde k jejich zpeněžení až přes živočišné výrobky.

Metody regulace tvorby výnosu píce, a kvality rostlinné produkce v rozmanitých agroekologických podmínkách zohledňují takové technologické postupy, které jsou šetrné k životnímu prostředí a poskytují optimální energetický a ekonomický efekt. Z těchto hledisek se zabývá také pastevním využitím travních porostů, jejichž význam bude zejména v podhorských a horských oblastech postupně vzrůstat.

V posledním desetiletí vyvstává v České republice problém s nadprodukcí píce z travních porostů. Ten je dán na jedné straně snižováním počtu přežvýkavců a na straně druhé zvyšováním výměry trvalých luk a pastvin. Louky a pastviny zaujímají v ČR 990 tisíc ha, což je téměř 26 % výměry zemědělské půdy, a jejich zastoupení trvale narůstá (od roku 1989 o 12 %). Tento nárůst je pozitivní v tom, že se snižuje procento zornění zemědělské půdy, ale problematický v tom, že jej nepředstavují pouze porosty založené podle ekologických podmínek, ale většinou jde o spontánní, samovolné zatravnění opuštěné orné půdy. Zastoupení víceletých pícnin na orné půdě společně s absencí organického hnojení vede k mnoha negativním důsledkům, zejména ohrožení půdní úrodnosti.

Na Zemi je v současné době využíváno více než 2,9 mld. ha přírodních luk a pastvin, a to převážně extenzivně. Největší výměru travních porostů má americký kontinent a Asie. V rozvojových zemích dosahuje podíl pastvin kolem 60-70 % ze zemědělské půdy.

Travní porosty jsou vedle lesů nejvýznamnějším činitelem středoevropské krajiny. V našich zemích měly trvalé travní porosty odedávna produkční funkci. Pastviny a louky byly zdrojem píce pro dobytek a tvořily základ postupně se vyvíjející zemědělské výroby jako celku. Travní porosty mají taky funkci mimoprodukční a jsou výraznou součástí krajiny, kde představují důležitou složku její ekologické stability.

V rámci postupného začleňovaní naší republiky do evropských struktur dochází i u nás k útlumu zemědělské výroby. Většina půdy byla nebo ještě bude převedená do extenzivních travních porostů, které by v případě potřeby umožnily návrat takových pozemků do zemědělské produkce.

TTP představují ve všech evropských zemích významný krajinotvorný prvek, spoluvytvářející kulturně-estetický vzhled dané oblasti s mnohdy cennými a pro danou oblast charakteristickými společenstvy rostlin a živočichů. Zachování zdravého životního prostředí, ochrana, údržba krajiny a zachování osídlení krajiny zvyšuje význam trvalých travních porostů a jejich postavení v trvale udržitelném zemědělství.

TTP se podílejí na výměře zemědělské půdy České republiky jednou čtvrtinou (cca 990 tis. ha). Travní porosty jsou důležitou součástí biosféry a patří k biologicky nejaktivnějším a nejproduktivnějším fytocenózám s rychlým výměnným cyklem a vysokou schopností přemísťovat chemické prvky v biosféře.

Výměra TTP v jednotlivých státech unie je ovlivněna přírodními a výrobními podmínkami, zaměřením zemědělské produkce, tradicí, početními stavy přežvýkavců, politickou a ekonomickou podporou a dalšími faktory. Mezi důvody pro správné hospodaření na TTP patří udržování krajiny v přirozeném a kulturním stavu, snížení dopadů zvyšující se četnosti výskytu přívalových srážek, respektive nebezpečí vodní a větrné eroze, udržení zaměstnanosti, produkce kvalitního zástavu k výkrmu a produkci hovězího masa, možnosti exportu a další.

Od roku 2015 v souvislosti s novým programovacím obdobím Společné zemědělské politiky 2014 - 2020 došlo v podmínkách standardů na základě nových legislativních předpisů k celé řadě změn: Nadále nejsou v rámci Kontroly podmíněnosti uplatňovány podmínky minimální péče o travní porosty (dříve GAEC 9) a zákazu přeměny kultury travní porost na ornou půdu tzv. rozorání (dříve GAEC 8). Pravidla ochrany trvalých travních porostů jsou pro nové období SZP řešeny v rámci plnění podmínek pro poskytování přímých plateb (greening).

V současnosti je aktuální také problém uplatnění biomasy trvalých travních porostů (TTP), jejichž výměra vzrůstá. Jedním z řešení je využití pícní hmoty z TTP k energetickým účelům. Nejefektivnější je uplatnění především senáží z TTP v bioplynových stanicích. V případě kvalitních porostů je reálná výtěžnost bioplynu s 55 % obsahem metanu 170-180 m3 z 1 tuny travní senáže. Digestát z BPS je pak kvalitním a účinným organominerálním hnojivem, které se na TTP dá aplikovat po každé seči prakticky po celé vegetační období. Hnojení TTP digestátem je podobné jako hnojení kejdou.

Trvalé travní porosty představují ve středoevropských podmínkách významný krajinný prvek i prvek soustavy hospodaření na půdě. Cílené obhospodařování travních porostů je proto nutné k zachování celkové diverzity a k udržení jejich nezastupitelných funkcí v krajině. Přirozený luční porost se skládá zpravidla z 50-70 druhů vyšších rostlin.

Botanická skladba porostů zásadně ovlivňuje jak produkční (výnos, kvalitu píce), tak i mimoprodukční funkce (protierozní, vodohospodářskou, půdotvornou, krajinotvornou, estetickou aj.). Nejvýznamnější faktor, který ovlivňuje produkci biomasy a mění druhové složení, je hnojení travních porostů. Cílená aplikace živin podporuje rozvoj vzrůstnějších druhů, zejména trav, které potlačují druhy méně konkurenčně zdatné. Dusík zvyšuje podíl vzrůstných trav a snižuje zastoupení leguminóz a ostatních méně vzrůstných druhů.

Je to dosud nejrozšířenější způsob introdukce kulturních druhů trav a jetelovin na luční a pastevní stanoviště do zdegradovaných travních porostů v důsledku dlouhodobého nerespektování zásad pratotechniky, po rekultivacích a vyčerpání všech konzervativních pratotechnických opatření (chemická ochrana, výživa a hnojení, sečení) k opětovnému zkulturnění. Cílem obnovy trvalého travního porostu je založení vytrvalého a produkčního porostu s vyšší kvalitou píce na daném stanovišti.

Vzhledem k poměrně málo rozšířené pastvě dojnic v ČR poukazuje i orientační srovnání v rámci států EU na výrazně nižší možnosti využívání TTP chovem přežvýkavců, než má většina států EU. Z hlediska sklizně a dalšího užití lze TTP využívat k výživě zvířat, k výrobě energie. Využívání TTP ke krmení předpokládá jejich spotřebu v čerstvém (pastva) nebo konzervovaném stavu (seno, travní senáže a siláže) zvířaty. Tradičním, ekologickým vzhledem ke schopnosti zhodnotit hrubou vlákninu přirozeným a hlavním způsobem využívání TTP je chov přežvýkavců.

tags: #efektivnost #ekologických #produktů #pěstovaných #na #orné

Oblíbené příspěvky:

• Dovoz odpadu a šrotu v ČR: legislativa
• Svoz odpadu a akce Ledeč
• Problémy a řešení ekologie v Indii
• Příčiny znečištění Aralského jezera
• Holistický přístup ke zdraví