Ekologické katastrofy v České republice: Příklady a souvislosti

Přírodní jevy a katastrofy provázejí lidstvo od nepaměti. Povodně, sucha, zemětřesení, sopečná činnost, klimatické změny… Ačkoli u nás nejsou přírodní katastrofy tolik obvyklé jako na jiných místech planety, existují takové, které nás ohrožují, i když jejich dopady bývají většinou lokální. Patří mezi ně třeba sesuvy či skalní řícení.

Sesuvy půdy jako podceňované nebezpečí

Problematiku sesuvů a skalních řícení v České republice nově přibližuje publikace Sesuvy - podceňovaná nebezpečí, kterou v lednu 2018 vydalo Nakladatelství Academia v edici Strategie AV21. „Jde o další počin výzkumného programu Strategie AV21 Přírodní hrozby. V minulých dvou letech jsme zorganizovali na téma sesuvů několik mezioborových seminářů určených odborníkům, úředníkům veřejné správy a samosprávy i politikům. Měly upozornit na tuto problematiku a představit její možná řešení,“ vysvětluje koordinátor programu a ředitel Ústavu struktury a mechaniky a hornin AV ČR Josef Stemberk.

Koordinátor programu Strategie AV21 Přírodní hrozby a ředitel Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR Josef Stemberk doplňuje, že mezioborový pohled na fenomén sesuvů je nezbytný pro navržení a uplatnění co nejlevnějších a nejúčinnějších metod ke snižování škod, které mohou tyto jevy způsobit. Prevence je přitom levnější než odstraňování důsledků havárií. Například v letech 2007-2015 vynaložila Česká republika na jejich sanaci téměř tři miliardy korun.

Jan Klimeš z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR potvrzuje, že sesuvy v České republice nastávají opakovaně a nejsou ojedinělé, jak by se mohlo zdát. Jako příklad uvádí sesuvy pod osadou Poláky u Nechranické přehrady, které poničily rekreační chaty, nebo v obci Maršov u Uherského Brodu - v důsledku zdejšího sesuvu v šedesátých letech 20. století se část lidí odstěhovala. Jeho kolega Jan Blahůt připojuje případ z roku 2013, kdy sesuv zničil chatu pod přehradou Slapy v Třebenicích a zapříčinil smrt dvou lidí.

Kauza dálnice D8 u Prackovic jako ukázka řetězce selhání

Jak řetězec selhání vyústil v sesuvy s miliardovou škodou, ilustruje kauza rozestavěné dálnice D8 u Prackovic z června 2013. Přestože je levý břeh Labe nad Prackovicemi a Litochovicemi v Českém středohoří historicky známý jako území náchylné k sesuvům, při projektování dálnice z Prahy do Drážďan se na jejich existenci nedbalo. Jinak by totiž šlo stavbu dálnice preventivně zajistit. Problémy se projevily již v roce 2011 menšími sesuvy v zářezu dálnice a vznikem pramenů v nedalekém okolí. Varování přírody ale nikdo nedbal a nadměrné srážky z května a června 2013 dokonaly své. Vznikl tak sesuv o objemu asi 500 tisíc metrů krychlových.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Publikace Sesuvy - podceňované nebezpečí proto čtenářům nabízí vysvětlení, jak, proč a kde nejspíše vznikají svahové pohyby a seznamuje s konkrétními historickými událostmi rovněž na příkladu Hřenska a okolí. Poukazuje na otázku péče o rizikové lokality ze sociologického hlediska - tedy z pohledu vztahu obyvatel k „jejich“ krajině a k rizikům, jež jsou s životem v takové lokalitě spojena.

Otrava řeky Bečvy v roce 2020

Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20. září 2020. Kdo byl původcem havárie, která katastrofu způsobila, není dodnes jasné. Stejně jako není zcela jasné, co otravu způsobilo. Jedno však díky této tragédii jasné je.

Po původci havárie nejdříve pátrala Česká inspekce životního prostředí, která nakonec případ předala Policii ČR. Ta se z pro nás nepochopitelných důvodů zaměřila na jedinou z továren v okolí, kterou provozovala vodohospodářská akciová společnost Energoaqua. Zároveň byla hned od začátku jako možný viník vyloučena akciová společnost Deza, která je součástí holdingu Agrofert a je tak ve svěřeneckém fondu tehdejšího premiéra České republiky Andreje Babiše (ANO). Právě v prostorách společnosti Deza došlo přitom v den největší katastrofy na Bečvě k havárii, kterou se snažil její managment ututlat a se zpožděním o ní informovali novináři z Deníku Referendum. Ti sledují i v současnosti probíhající soud a podle nich je klíčový argument v obžalobě rožnovské společnosti Energoaqua z otravy řeky Bečvy založen na podvodném tvrzení soudního znalce.

Podle organizace Arnika byla havárie, která vyústila v únik toxických látek do vod, jen potvrzením neblahého trendu. K podobným únikům dochází v poslední době stále častěji. Ochrana vod polevila, monitoring toxických látek je nedostatečný. Nebezpečím pro řeky je také důsledek benevolentního povolování dalších a dalších zdrojů znečištění. Proto jsme se okamžitě po havárii spojili s místními lidmi a společně koordinovali tlak na Ministerstvo životního prostředí, aby došlo k urychlenému a spravedlivému vyšetření této katastrofy. Bohužel MŽP tehdy vedl Richard Brabec za ANO, který přes ujišťování v médiích pro vyšetřování nic neudělal.

Od samého začátku tak podle nás docházelo k mnoha pochybením na straně České inspekce životního prostředí. Naše pochyby o konání České inspekce životního prostředí nakonec potvrdila závěrečná zpráva sněmovní vyšetřovací komise, vzniklé na základě společného tlaku místních, rybářů a nestátních enviromentálních organizací.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Snaha o systémové změny a lepší ochranu řek

Reagovat na ekologické katastrofy, až ve chvíli kdy se stanou, je pozdě. Proto se Arnika soustředila také na tlak na systémové změny, které by mohly dalším haváriím zabránit, nebo jejich nebezpečí aspoň minimalizovat. Hned po havárii jsme zveřejnili petici Řeky bez jedů, která požaduje lepší ochranu našich řek a kvalitnější monitoring toxických látek. Přísnější pravidla by měla pochopitelně platit na všech českých řekách, nejen na Bečvě. Tuto petici podepsalo dodnes víc než sedm tisíc lidí.

Také jsme připomínkovali novelu vodního zákona, kde jsme navrhovali mnohem přísnější pokuty pro firmy, které bez povolení vypouštějí do českých řek toxické škodliviny. Podle Arniky totiž pro velké průmyslové nebo chemické podniky, které mají miliardové výnosy, nepředstavuje pokuta 25 milionů korun, která byla nakonec do novely schválena, dostatečný ekonomický stimul, který by je motivoval k realizaci opatření, jež by napomohla havárii předejít. Podle Arniky by adekvátní částkou byl dvojnásobek, tedy 50 milionů korun. Při haváriích rozsahu podobného třeba té na Bečvě, totiž dochází k rozsáhlým škodám na životním prostředí, které v podstatě nejdou zaplatit.

Krátká paměť a neschopnost poučit se z minulosti

Lidstvo ohrožují nejen přírodní katastrofy, ale také krátká paměť a neschopnost použít znalosti, které má k dispozici. Společnost, která nebere ohled na místo, ve kterém žije, se stává hrozbou nejen pro přírodu, ale také sama pro sebe.

I když Česká republika patří k zemím s nižším výskytem přírodních katastrof, přesáhly přímé škody na majetku způsobené deseti nejničivějšími přírodními katastrofami za posledních dvacet let hranici 113 miliard korun. Mezi živly, kterých se lidé obávají nejvíc, patří podle průzkumů vichřice a úder blesku. Hosté pořadu Fokus VM ale upozorňují na to, že existují nenápadnější hrozby, které mohou napáchat mnohem větší škody. „Existují takové mediálně vděčné katastrofy. Ale potom jsou ještě takové hrozby, které jsou trošku plíživé, nejsou tak medializované, a sem bych zařadil třeba působení člověka v oblasti obhospodařování krajiny. My, co se zabýváme svahovými procesy, vidíme problematiku plošné eroze, která nám způsobuje čím dál větší problémy tím, že nám ničí úrodnou půdu,“ upozorňuje geolog Josef Stemberk.

Jednou z příčin nebezpečného úbytku úrodné půdy může být „extremizace počasí“, tedy kupříkladu výrazné výkyvy teplot nebo lokální přívalové deště. Druhou příčinou je ztráta povědomí o souvislostech v české krajině. Problémy způsobilo scelování polí, meliorace, odvodňování nebo pěstování určitých preferovaných plodin, například kukuřice nebo řepky. „Důsledky tohoto se začínají objevovat,“ upozorňuje Stemberk.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Příklady necitlivých stavebních úprav

Tato „ztráta paměti“, která nebere ohled na strukturu místa, se podle hostů Fokusu VM projevuje v mnoha dalších oblastech. Příkladem mohou být necitlivé stavební úpravy. Archeolog Jan Klápště zmiňuje situaci Starého Města pražského, které se nachází v jedinečném krajinném kontextu, ale zároveň v místě, jež bylo postihováno povodněmi.

„Pražská kotlina byla upravována, aby protipovodňové podmínky byly výhodnější. Kdybychom si stoupli před dům U Kamenného zvonu (na Staroměstském náměstí), tak pod námi by byly asi tři metry nadloží nad prvotním historickým terénem a z půlky to nadloží je tvořeno vrstvami, které tam zřejmě byly uloženy záměrně, aby byl zvýšen terén a tím zlepšena protipovodňová ochrana,“ popisuje archeolog Jan Klápště

„Jsme přesvědčeni, že to je jeden z příkladů aktivní obrany proti povodním,“ zdůrazňuje archeolog. Současný člověk ale ve vrstvách, které předci navezli, aby se vyhnuli povodním, buduje podzemní garáže. „Když se postaví podzemní garáže před Filozofickou fakultou na náměstí Jana Palacha, tak je to čin šílence. To je neuvěřitelné. Tím se proud spodní vody zarazí a zvedne nahoru,“ říká Jan Klápště.

Podle něj se jedná o paradox, kdy lidé sice mají technologie, které podobné stavby umožňují, ale nerespektují přitom staleté znalosti předků.

„Ve vztahu k povodním jsme vypadli z obrazu. To je velikánský problém,“ shrnuje Jan Klápště. S tím souhlasí také hydroprognostička Martina Kimlová. „Náplavky jsme zastavěli, zastavěli jsme ty plochy a zapomněli jsme, proč tam naši předci před sto lety ty zábrany postavili,“ dává další příklad.

Podle ní je „krátká paměť“, způsobena i tím, že se v historii střídají období povodňově klidnější a povodňově neklidná. Během klidných let pak lidé rychle zapomínají to, co se během povodní o souvislostech v krajině naučili. Kimlová upozorňuje, že za poslední povodňově neklidné dekády se nahromadilo mnoho znalostí o průběhu velké vody. Ale obává se, že během dalšího povodňového cyklu mohou být tyto vědomosti zapomenuty.

Podle geologa Josefa Stemberka je lidská paměť ještě kratší. „Příklad z roku 1997, velké povodně na severní Moravě, tehdy to bylo provázeno tisíci a tisíci sesuvů, ve Vsetínských vrších, v Moravskoslezských Beskydech a podobně. To ponaučení pro lidi, ta paměť, vymizela během pěti, deseti let, protože deset let po tom už se v sesuvných územích stavěly nové domy,“ říká Stemberk. Kde už jednou vznikl sesuv, můžeme očekávat vznik nového sesuvu, připomíná geolog.

Příkladem ztráty historické paměti a znalostí o struktuře krajiny může být podle hostů Fokusu VM výstavba dálnice D8, která protíná geologicky aktivní, sesuvné území Českého středohoří. Nejvýraznějším problémem, který se v souvislosti se stavbou objevil, byl obří sesuv zeminy, který v roce 2013 část dálnice zavalil. Obce nacházející se v blízkosti dálnice se s následky jejího budování potýkají dodnes. Některé svahy v oblasti jsou stále v pohybu, na některých místech se zcela změnilo proudění podzemních vod.

„Tahle událost, to je neštěstí, k čemu tam došlo, a přitom k tomu vůbec dojít nemuselo. Kdyby se tam nezanedbaly záležitosti spojené s lomovou těžbou, kdyby se nezanedbala vlastní výstavba té dálnice a stavěla se tak, jak se má stavět v sesuvných územích, tak bychom se možná o tom dnes už nemuseli bavit,“ říká geolog Stemberk.

„Je to ironie, když tahle země světu dala největší odborníky v oboru stability svahů a vzniku sesuvů a dneska jejich potomci řeší takovéto fatální selhání,“ pokračuje Stemberk. Stavby v podobných podmínkách přitom podle něj nemusí být problém. „Už mnoho desítek let se ví, jak si v těchto územích počínat. Tam jde hlavně o to, donutit projektanty a stavebníky, aby dodržovali základní pravidla, která jsou známa už padesát, šedesát let.“

„Každá katastrofa je šance“

Cílem je umět se z katastrof poučit a využít získané znalosti. „Každá katastrofa je šancí pro změnu, pro nějaký růst, ať už na té psychologické stránce jako posttraumatický růst, nebo se zlepšuje infrastruktura, dělají se úpravy, opravy, systémy varování a tak dále. Dá se říct, že katastrofy nás provázejí historií a na základě nich, když máme tu možnost, tak se učíme, zlepšujeme své postupy,“ říká psycholog Štěpán Vymětal.

Podle Vymětala, který se zabývá psychologií katastrof, je technická a informační připravenost společnosti stále lepší. Lidstvo zároveň zvyšuje svou odolnost a schopnost reagovat. „Samozřejmě někdy selháváme, když do toho vstupuje ekonomická stránka, jak tady zaznělo, ohledně výstavby domů v záplavových oblastech nebo v oblastech, kde jsou sesuvy půdy, tam pochopitelně paměť může být potlačována zcela záměrně, aby se zkrátka ty pozemky prodaly a stavělo se na nich,“ uvažuje psycholog.

I když podle něj lidstvo někdy působí jako nepoučitelné, celkově se stává odolnějším a dělá pokroky. „Určitě jde o historickou zkušenost, o naši schopnost předvídat, ale také o občanskou angažovanost. Stát za nějakými postoji a za zdravým rozumem. Ve výstavbě i někde jinde,“ shrnuje psycholog Vymětal recept do budoucnosti.

Řešení: Vzdělání a veřejná správa

Geolog Josef Stemberk, který je zároveň garantem dlouhodobého projektu Přírodní hrozby Akademie věd ČR, který má snižovat rizika přírodních katastrof, upozorňuje, že zlepšení lidské schopnosti předcházet hrozbám má několik rovin.

„Jednak je to obecná vzdělanost, aby lidé, kteří žijí v oblastech, které jsou postižitelné povodněmi nebo svahovými pohyby, o té problematice aspoň trošku věděli. A když už tam chtějí stavět, tak aby si třeba objednali nějaký průzkum, jestli náhodou nestaví přímo v sesuvu,“ říká Stemberk.

„Druhou rovinou je samospráva a státní správa, které nám koneckonců povolují, jestli si tam dům můžeme postavit, nebo ne. I na této úrovni by měli rozhodovat lidé, kteří o tom mají povědomí,“ pokračuje. Tyto znalosti, včetně schopnosti využívat specializované mapy a dokumenty, je podle něj třeba rozšiřovat především ve veřejné správě.

Páka v politické rovině

Realita nás totiž podle Stemberka usvědčuje, že znalosti, které má společnost k dispozici, stále nedokáže vhodně využít. „Můžeme říct, že dnešní věda dokáže řadu jevů dobře popsat, dokáže říct, v jakém prostředí ten jev vzniká. Víme, v jakých horninách vzniká sesuv, víme, jak vznikají povodně, a dokážeme je popsat. To znamená, že A, ze kterého dokážeme vyjít, a obyvatelstvo a jeho majetek tak více ochránit, tady máme,“ vysvětluje.

Podle něj tedy zbývá B, ve kterém se musí spojit zdravý rozum, podle něhož se chováme adekvátně danému území, a zároveň správně fungující regulace ze strany státu. „V té vyšší, politické rovině je páka na to, jak donutit lidi, jak například budeme do budoucna obhospodařovat krajinu, abychom se zbavili hrozeb, které na nás číhají,“ říká Stemberk.

„Snaha zachovat se lépe následuje každou povodeň, každou katastrofu, ale teď je otázka, jak se to předsevzetí naplní. A to je otázka státních systémů,“ souhlasí archeolog Jan Klápště. „My historikové rádi mluvíme o historii dlouhého trvání a takovou historii velmi dlouhého trvání, doufejme, s námi vede matka příroda, my nad ní můžeme čas od času vítězit, ale zvítězit nikdy. To je celý problém,“ uzavírá.

Přírodní katastrofy a jejich klasifikace

Přírodní katastrofa je přírodním procesem, který je rychlý a zanechal po sobě lidské oběti a materiální škody. Slovo „rychlý“ v této definici má geologický význam. To znamená, že může katastrofický proces může trvat vteřiny, dny i týdny, jeho následky však bývají dlouhodobé. Musíme zdůraznit, že přírodní katastrofy jsou zcela normálními geologickými pochody, které se odehrávaly od samotného začátku geologické historie Země. Ve střetu s lidskou populací se ovšem na ně díváme zcela jinak, z hlediska obětí, škod, jejich předpovědi a ochraně před nimi. Klasifikujeme je podle prostředí jejich vzniku. Mnohdy na sebe jednotlivé katastrofy navazují a většinou jsou jejich druhotné účinky tragické.

Zemětřesení

Je to nejhrozivější přírodní katastrofa, neboť celá polovina lidstva žije v zemětřesných oblastech. Říkáme jim seismicky aktivní oblasti. Zemětřesení vzniká nahromaděním napětí v zemské kůře a jeho náhlým uvolněním. Epicentrum je místo na zemském povrchu nejbližší ohnisku. Místo, kde zemětřesení vzniká, je ohnisko (někdy se mu říká hypocentrum). Epicentra jsou na zemském povrchu rozložena nerovnoměrně, v hlavně v pásech podél hranic tektonických desek. Desky se totiž nepohybují souvisle, ale episodicky a většina náhlých rychlých pohybů je doprovázena otřesy. Velikost, čili magnitudo zemětřesení se označuje podle Richterovy škály písmenem M a číslem. Čísla nad 6 už značí zemětřesení velké. Při magnitudu 8,6 se uvolňuje třímilionkrát větší energie, než měl výbuch první atomové bomby. Ničivé zemětřesení v Indonésii v roce 2004 mělo magnitudo až 9. S magnitudem se nepleťte intenzitu, to je posouzení jeho účinků podle subjektivního pozorování. Intenzitu značíme písmenem I a škála je od 1 do 10. Od stupně 4 může dojít k větším škodám a nad 8, to už je opravdová zkáza. Na internetu najdeme seznam velkých zemětřesení od antiky po současnost, u starých je odhad magnituda a intensity, u nových je magnituda změřena. V Česku mají nejsilnější otřesy magnitudo 3,0 až 3,4, intenzitu 4, výjimečně i 5. Objevují se již optimistické náhledy na možnost přesné předpovědi zemětřesení, používá se přitom měření rostoucího napětí. Úspěšné předpovědi jsou však výjimkou. Předpovědi dlouhodobější se daří, sleduje se zmíněné napětí, pohyb ohnisek, zrychlování pohybů zemského povrchu, změny rychlosti druhů zemětřesných vln, změny magnetického pole a elektrické vodivosti hornin, plyny unikající ze země a nepodceňuje se ani pozorování podivného chování zvířat.

Vulkanismus

Vulkanismus ohrožuje na světě přibližně desetkrát méně lidí než zemětřesení. Asi 200 milionů jich žije v nebezpečné blízkosti sopek. O každé sopce, která v historické době vybuchla, musíme předpokládat, že vybuchne znovu. Obvykle se předpokládá, že to jsou výlevy láv. Takové proudy jsou nebezpečné, když se valí k lidským sídlům. Škody nadělaly lávy Vesuvu i Etny. Lávy Etny zničily v roce 1669 část města Catanie. Větším nebezpečím než lávy jsou vývrhy sopečného popelu s pumami. Stovky kilometrů krychlových částic dokáží zastínit slunce a ochladit atmosféru na řadu let. Popel z islandské sopky způsobil několikatýdenní kalamitu letecké dopravě na severní polokouli. Příkladů je samozřejmě víc. Nejnebezpečnější jsou však smrtonosné pyroklastické proudy, čili pyroklastické vlny. To jsou žhavá sopečná mračna, směs sopečného materiálu s plyny, přes 100 stupňů Celsia horká a valící se ze svahů sopky a spalující vše v cestě. I celá města! V mnoha obdobích geologické historie byla na našem území silná vulkanická činnost. Víme o lávových příkrovech, až 1500 metrů mocných, které se na kupily v kambriu na Křivoklátsku. Opakovalo se to i v nejmladších prvohorách. Během třetihor byla vulkanická činnost odpovědná za vymodelování jedné z našich nejkrásnějších krajin, Českého středohoří. Naše nejmladší sopky jsou 170 000 až 400 000 let staré a proto jde o sopky čtvrtohorní. Opakování jejich výbuchu se bát nemusíme, protože magmatický krb pod nimi již dávno vyhasl.

Svahové pohyby

K takové katastrofě dochází, když příroda či člověk poruší stabilitu svahu. Síly, držící pohromadě půdu či horninu, jsou najednou slabší než gravitace. Svahové pohyby jsou v naší republice spolu s povodněmi nejnebezpečnějšími přírodními katastrofami. K lidským obětem bohudíky většinou nedochází, ale hospodářské škody bývají veliké. Sesuvy ničí obydlí, ohrožují sídliště, poškozují zemědělské pozemky, přerušují komunikace, potrubí, telefonní a elektrická vedení. Zablokují vodní toky a způsobí zátopy. V mořích mohou způsobit mohutná tsunami. V České republice je dlouhá tradice výzkumu a sledování svahových pohybů. Česká geologická služba sestrojila mapu ohrožených území a neustále ji doplňuje. Sledovaných objektů je dnes více než 7 500. Velká část našeho území je tvořena svahy a některé z nich jsou nestabilní. Jsou třeba porušeny podemletím vodou nebo komunikacemi. Soudržnost se snižuje odstraněním vegetace i provlhčením povrchu. Některé naše sesuvy vešly do literatury jako učebnicové příklady. Zmíníme se hlavně o svahu kopce Hazmburku u Libochovic. I když k sesuvu došlo před více než 100 lety, dodnes má krajina typické znaky svážného území, jako terénní vlny, ohnuté stromy a pukliny. Katastrofou byl svahový pohyb v Krkonoších v Obřím dole v roce 1897. Po lijavcích se vytvořil bahnitokamenný proud, zvaný mura, smetl dvě boudy i s jejich obyvateli. Zcela změnil tvář krajiny. Naše sesuvy ještě srovnáme s nejtragičtějším světovým svahovým pohybem. K němu došlo v roce 1920 v čínské provincii Kan-su. Dodejme ještě, že mezi svahové pohyby patří i sněhové laviny, jejichž oběti jsou časté i v naší republice.

Prachové bouře

Je to až neuvěřitelné, ale tato přírodní katastrofa, běžná v pouštních krajinách, zasáhne i naše území. Trpí jimi hlavně Morava. V Dolnomoravském úvalu bouře nanášejí písek a naopak erodují úrodnou půdu. Dokonce se stalo, že v roce 1992 prachová bouře zablokovalo dopravu na hlavním tahu Brno-Opava. Na Znojemsku a u Mikulova zničily prachové bouře úrodu, postiženo bylo dokonce i Brno, kde snížená viditelnost ochromila dopravu.

Povodně

Povodně jsou u nás velmi známé, podrobně prostudované a popsané v odborné i jiné literatuře. Každý porozumí tomu, že na vznik a velikost povodní má úhrn dešťových srážek za určitou dobu a dopadající na určitou plochu. Navíc, vliv má i tvar povodí rozvodněné řeky, nadmořská výška, sklonitost svahů, členitost povrchu a hustota vegetace. Mnoho znamená výraz retence krajiny. V tomto pojmu jsou skryty geologické faktory jako infiltrační schopnosti půdy a podkladu, velikost a charakter říční nivy i reliéf. Stoupne-li odtok srážkové vody na úkor jejího vsakování, voda odtéká a níže na nivě může dojít k zátopám. Mnoho pozornosti se u nás věnuje snížení rizika povodní a následkům. Důležitý je návrat k přirozenému rázu koryt vodních toků.

Závěr

Zdůraznili jsme, že přírodní katastrofy jsou v podstatě normálními geologickými pochody, ovlivňujícími naši Zemi během celé geologické historie. Avšak i člověk svou činností se může neblaze na vzniku přírodních katastrof účastnit.

tags: #ekologické #katastrofy #Česká #republika #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení života a interrupce
• Klíčové vybavení pro hasiče
• Dluhy dětí v České republice
• Ozdravné pobyty pro žáky
• Přehled světových ekologických problémů