Světové ekologické problémy: Přehled

Ekologické problémy současnosti jsou vnímány jako důsledek moderní doby, moderního způsobu života. Naše civilizace však není první civilizací, které začínají tyto problémy přerůstat přes hlavu. Většina rozvinutých civilizací, které zanikly, se taktéž potýkala s proměnami přírodního prostředí, které si částečně zavinily. Dnes nás trápí globální oteplování, stoupání hladiny moří, znečištění prostředí. Co však trápilo lidi v minulosti? S jakými ekologickými katastrofami a problémy se museli potýkat? Podíváme se do minulosti Evropy, jak na tom byli předchůdci naší civilizace.

V první řadě je důležité zmínit, že změny podnebí a počasí jsou přirozené. Tyto „velké“ změny jsou činností člověka ovlivnitelné pouze částečně, souvisí s pohyby zemských desek a s kolísáním hladiny moří, jsou spojené s cyklem dob ledových a meziledových. Výhodou je, že se jedná o změny velmi pomalé - počítáno měřítkem lidského života, z geologického hlediska jsou to děje relativně rychlé.

Přirozené a lidské vlivy na klima

Celkově lze ekologické problémy člověka rozdělit na přirozené. Kolísání hladiny moří je dáno množstvím vody vázané v ledovcích, která je dána především teplotou na Zemi. A vše pramení z pohybu Země kolem Slunce. Země jako planeta, ani její oběžná dráha, nejsou zcela symetrické, také sklon zemské osy a způsob jakým se kolem ní Země otáčí, jsou proměnlivé.

Tyto tři pohyby (pohyb Země kolem slunce, sklon zemské osy a pohyb země kolem ní) se nazývají Milankovičovy cykly. Každý z těchto cyklů má jinou dobu trvání periody - vše v řádech tisíců let a proto nejsou ani doby ledové a meziledové stejné. Liší se jak v délce trvání, tak i v intenzitě.

Cyklus udává hrubý rámec teplot a srážek na Zemi, od nich se pak odvíjejí mnohé další jevy, které mají na výslednou podobu počasí na zemi zásadní vliv (např. proudění v oceánech). Tyto nepravidelnosti v pohybu Země jsou základem podoby počasí. Další výkyvy do celku činitelů vytvářejících podobu počasí mohou vnést jednorázové události. Ty mohou být fatální, jako například dopad vesmírného tělesa, což je jedna z teorií o tom, proč vyhynuli na konci druhohor dinosauři. Anebo se může jednat o změny, které mají dopad jen dočasný.

Čtěte také: Dopady klimatických změn

Za výrazný vliv erupce sopky na lidskou společnost v Evropě je považovaný výbuch Théry (Santorini, Řecko) v období doby bronzové. Odhaduje se, že tento výbuch byl 4 x silnější erupcí, než dobře dokumentovaná erupce Krakatoa. Právě tento výbuch je považovaný za jednu z inspirací k příběhu o zániku Atlantidy.

Odlesňování a jeho důsledky

Tolik k ekologickým problémům, které si člověk nezpůsobil. Nicméně nemálo problémů si člověk způsobil sám. Velkým problémem již od starověku byl nedostatek dřeva a změny související s odlesněním ve středomoří. Potíže byly dány jednak tím, že se jedná o důležitou stavební surovinu, ale také tím, že s odlesněním souvisí eroze půdy.

Světová populace do roku 2050 podle institutu vzroste téměř na 10 miliard, s tím souvisí zintenzivnění boje o zdroje a další konflikty. Výzkum ukazuje, že až 1,2 miliardy lidí žijících v oblastech subsaharské Afriky, střední Asie a na Středním východě může být do roku 2050 donuceno emigrovat. Analýza rozděluje hrozby do dvou kategorií. Potravinová nejistota, nedostatek vody a populační růst jsou v jedné kategorii a přírodní katastrofy včetně povodní, sucha, cyklónů, zvyšování hladiny moří a zvyšování teploty spadají do kategorie druhé. Zatímco některé státy, například Indie a Čína, budou v následujících desetiletích nejvíce ohroženy nedostatkem vody, jiné země jako Pákistán, Írán, Mozambik, Keňa a Madagaskar už nyní čelí nepříjemné kombinaci hrozeb a nízké schopnosti je řešit. Steve Killelea uvedl, že svět má nyní k dispozici o 60 % méně čerstvé vody než před 50 lety. Tyto faktory v kombinaci s přírodními katastrofami znamenají, že do roku 2050 budou zranitelné i ty státy, které dneska můžeme považovat za stabilní. Česko se nachází na žebříčku Global Peace Index velmi vysoko, na osmém místě mezi sledovanými státy.

Současné environmentální problémy v ČR

Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. Pozitivní je, že se přístup Čechů k životnímu prostředí za posledních roky výrazně změnil k lepšímu. O environmentálních problémech se mluví víc a víc. Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny. Známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování.

Mizí lesy i velké deštné pralesy. Nahrazovány jsou infrastrukturou, novou výstavbou či masivním průmyslovým zemědělstvím. K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Asi nejhůře je na tom východní a jihovýchodní asie a Latinská Amerika.

Čtěte také: Řešení ekologických problémů oceánů

Nemalý vliv na životní prostředí má i spotřeba energie. Při její výrobě se do ovzduší vypouští skleníkové plyny a je z valné části zajišťována spalováním fosilních paliv. A bohužel ani energie z jiných, než fosilních zdrojů, není bez problémů. Nové výstavby například větrných či vodních elektráren zabírají mnohdy ornou půdu, musí se kvůli nim stěhovat část obyvatelstva z jejich obydlí a likvidují se původní porosty.

Výroba energie z obnovitelných zdrojů je i přesto v globálním měřítku lepší variantou. Za posledních cca 15 let se přístup Čechů k ochraně životního prostředí výrazně proměnil k lepšímu. Vidět je to především na třídění odpadu. Aktuálně se Česko řadí mezi TOP 10 států Evropské unie ve třídění odpadu. Podle společnosti Eko-kom každý Čech v roce 2021 vytřídil průměrně 71,8 kg odpadů (papír, plasty, sklo, nápojové kartony, kovy). To není vůbec špatné.

Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré. To platí i u šetření energiemi. Vlivem vysoké inflace v ČR a výraznému zvýšení cen energií, začali Češi více šetřit plynem a elektřinou. Oproti roku 2022 omezili plyn o 13,3 procenta a elektřinu o pět procent. Stále je však na čem pracovat například v třídění bioodpadu. Mezi hlavní problémy životního prostředí v ČR se podle ekologů řadí sucho.

Postupné oteplování zemské atmosféry vlivem spalování fosilních paliv tady způsobila taková sucha, která tady ještě nebyla. V posledních letech je situace nejhorší. Suchem vyvolaná neúroda s sebou pak přinesla i zdražování základních potravin, jako je pečivo, zelenina či brambory. Navíc hrozí i další zhoršení stavu lesů. Především smrky kvůli jejich vysychání napadají kůrovci.

Lesníci také varují, že se rozsah kůrovcové kalamity (i vlivem nešetrného lesního hospodaření) může brzy i zdvojnásobit. Když k tomu všemu přidáme odlesňování kvůli například nové výstavbě, není to zrovna hezký obrázek. Obrovský problém je pro Česko i znečištění vzduchu spalováním ropy a uhlí.

Čtěte také: Příčiny a důsledky odlesňování

Mezi největší znečišťovatele se řadí tepelné elektrárny a průmysl, automobilová doprava, vytápění uhlím nebo spalování odpadu. Podle evropských statistik u nás špinavý vzduch předčasně zabije až jedenáct tisíc lidí za rok. A podílí se i na celé řadě zdravotních problémů. Od plicních onemocnění přes poškození mozku, rakovinu či cukrovku.

V neposlední řadě ekologové varují před přemírou plastů (a mikroplastů), hlavně těch jednorázových, nerecyklovatelných. Chybí totiž opravdu ekologická náhrada, mezi kterou se dřevěné a papírové nádobí neřadí. Naopak se znovu vracíme k výše zmíněné přemíře odlesňování. Vědci proto apelují na změnu celého systému, který by v dokonalém ekologickém světě vypadal v podtatě tak, že by neexistovaly jednorázové plasty. Vše by bylo udržitelné a znovupoužitelné. Vznikla by uzavřená smyčka, do které by vstupovalo minimum nových zdrojů.

Důležité je však nyní alespoň to, že se politici o životní prostředí začínají zajímat více, než tomu bylo v předchozích letech. Většina české populace vidí stav životního prostředí u nás jako dobrý. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (z r. 2021), kde uvedlo 69 % dotázaných, že jsou životním prostředím v Česku spokojeni. S podobnými výsledky přišel v roce 2018 i neziskový výzkum STEM. Jako dobrý označila stav životního prostředí v ČR nadpoloviční většina dotázaných (57 %). U obou průzkumů odpověděla zhruba čtvrtina lidí, že se o environmentální problémy v Česku aktivně zajímá.

Zajímavostí je, jak jsou výsledky průzkumů odlišné ve srovnání s rokem 1997. V té době životní prostředí v ČR hodnotilo pozitivně pouhých 13 procent respondentů. Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM byl proveden na reprezentativním vzorku obyvatel ČR starších 18 let ve dnech 19. až 30. listopadu 2018. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpověděl soubor 1034 respondentů.

Možná řešení

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

Znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je naléhavým problémem, který má závažné důsledky na globální úrovni. Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a životní prostředí. Znečištěné ovzduší si může vybrat svou daň v různých podobách od respiračních onemocnění po kardiovaskulární problémy. Má vliv i na neurologický vývoj dětí. Účinná opatření k omezení emisí a podpora udržitelných postupů jsou nezbytné pro ochranu našeho zdraví a budoucnosti planety.

Znečištění ovzduší představuje hlavní environmentální rizikový problém celého světa. Zdravotní problémy mohou nastat v důsledku krátkodobého i dlouhodobého vystavení se znečišťujícím látkám v ovzduší. U některých látek přitom stačí pouze velmi malá expozice na to, aby se projevil jejich negativní efekt. Odhady WHO ukazují, že asi 6,7 milionu úmrtí způsobených převážně neinfekčními chorobami lze přičíst společným účinkům znečištění vzduchu v okolním prostředí a v domácnostech, WHO.

Důsledkem jsou respirační dopady a kardiovaskulární a cerebrovaskulární onemocnění: ischemická choroba srdeční a mozková mrtvice. Ve venkovním prostředí jsou hlavními zdroji znečištění vzduchu lokálně specifické zdroje především z dopravy, průmyslu, elektráren, ze stavenišť, spalování odpadů, z požárů nebo z práce na polích.

Mezi jejich hlavní zdroje v Česku patří vytápění domácností tuhými palivy a silniční doprava (nedokonalé spalování). Patří mezi tzv. endokrinní disruptory, látky poškozující funkci žláz s vnitřní sekrecí, tlumí náš imunitní systém a u těhotných žen ovlivňují růst plodu. Prenatální expozice PAU pak může souviset s výrazně nižší porodní hmotností a pravděpodobně také s negativním ovlivněním kognitivního vývoje dětí.

Oxid dusičitý je agresivní prudce jedovatý plyn, jehož koncentrace nad 200 μg/m3 může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí. Vzniká ve spalovacích motorech a v domácnostech v kotlích, krbech, plynových sporácích a troubách. Jeho koncentrace v ovzduší proto kulminuje v dobách dopravní špičky.

Přízemní ozon je jednou z hlavních složek fotochemického smogu. Vzniká fotochemickou reakcí slunečního svitu a nečistot (např. oxidů dusíku) v ovzduší. Proto je znečištění ozonem nejčastější během slunečných dní. Koncentrace ozonu v ovzduší může způsobovat dýchací problémy, astma, omezovat činnost plic nebo způsobovat plicní choroby.

Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv nebo zpracováváním minerálních rud obsahujících síru. SO2 ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí.

Radon je radioaktivní plyn, který vychází z určitých skalních a půdních útvarů a soustřeďuje se v suterénech nebo v přízemí domů. Radon může být jednou z hlavních příčin rakoviny plic. Studie v Evropě, v Severní Americe a v Číně navíc potvrdily, že zdravotní rizika představuje i nízká koncentrace radonu. Tento plyn, který se běžně vyskytuje v rezidenčních zařízeních, totiž přispívá k výskytu rakoviny plic po celém světě.

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň SO2, NO2, částic PM10 nebo O3 překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v Zákoně o ochraně ovzduší. Upozornění se vyhlašuje, když je hodnota 12hodinového průměru těchto škodlivých látek překročena na většině měřicích stanic v dané oblasti a dosahuje hodnoty 100 μg/m3.

Krátkodobá i dlouhodobá expozice látkám znečišťujícím ovzduší je spojována s dopady na zdraví. Závažnější dopady postihují lidi, kteří jsou již nemocní. Děti, senioři a chudí lidé jsou náchylnější. Dlouhodobé dopady znečištěného ovzduší podle statistik zkracují lidský život v průměru až o deset měsíců. Zejména v městských oblastech v roce 2020 vedla expozice PM2,5 v koncentraci nad úroveň směrnic WHO (z roku 2021) k 238 000 předčasných úmrtí v EU-27.

V roce 2020 poklesla předčasná úmrtí připisovaná expozici PM částicím o 45 % v EU-27 ve srovnání s rokem 2005.

Znečištění ovzduší rovněž poškozuje suchozemské a vodní ekosystémy.

Vývoj úrovně znečišťování ovzduší je úzce spjat s ekonomickou a společensko-politickou situací i s rozvojem poznání v oblasti životního prostředí.

Historicky mělo Česko v období těžkého průmyslu problémy se znečištěním ovzduší, zejména oxidy síry a oxidy dusíku. Po roce 1989 docházelo ke snižování emisí znečišťujících látek díky modernizaci průmyslových zařízení a k přizpůsobení ekonomiky evropským standardům. Významný vliv měla též plynofikace lokálních topných systémů.

V současnosti jsou v Česku hlavním zdrojem znečišťujících látek PM částice, které vznikají při vytápění domácností při spalování dřeva, uhlí nebo odpadů. Následují emise z průmyslu a dopravy. Mezi další znečišťující látky, které vyvolávají velké obavy, patří přízemní ozon (O₃) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).

Normy, které bývají převážně právně závazné, musí zohledňovat technickou proveditelnost, náklady a přínosy jejich dodržování.

Evropská unie v minulosti přijala řadu opatření, kterými se se znečištěným ovzduším snaží vypořádat. Z evropských opatření vychází Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet jejich překročení v Česku, ČHMÚ. Tyto limity sice do značné míry reflektují poznatky a pokyny WHO, i tak ale mnohonásobně Evropské limity převyšují a připouští tak vyšší míru znečištění.

Poskytuje také bližší vhled do specifických trendů pro znečištění vnitřního ovzduší a expozici prachovým částicím či přízemního ozonu. Jedná se o věkově standardizovaná data.

V celosvětovém měřítku můžeme vidět, že se dopady znečištěného ovzduší na úmrtnost dlouhodobě snižují, pouze v podílu úmrtí způsobených PM částicemi ve venkovním prostředí je ve světovém průměru mírně stoupající trend, ačkoli v Česku i Evropě je trend spíše klesající. Celkově lze také říci, že zatížení znečištěným ovzduším je v Česku a v Evropě nižší než světový průměr.

Znečištění ovzduší je jedním z hlavních rizikových faktorů úmrtí. Ve studii Global Burden of Disease je znečištěné ovzduší (ve vnitřním i venkovním ovzduší v kombinaci s přízemním ozonem) celosvětově 3. nejrizikovějším faktorem úmrtí, Our World in Data. V roce 2019 zemřelo po celém světě v důsledku působení znečištěného ovzduší přibližně 6,7 milionu osob.

Situace v Česku je oproti světu poněkud příznivější. Zde v roce 2019 došlo k poklesu v počtu úmrtí z důvodu znečištěného ovzduší od roku 1990 o 51,50 %. V roce 2019 došlo k přibližně 6 607 úmrtím v důsledku znečištěného ovzduší, z toho 6 255 úmrtí bylo přičteno přítomnosti prachových částic ve venkovním ovzduší a pouze 352 vnitřnímu.

Znečištěné ovzduší lidem odebírá nejen roky života, ale má také velký vliv na kvalitu jejich života. V roce 2020 vedlo znečištění ovzduší k významnému počtu předčasných úmrtí ve 27 členských státech EU (EU-27). Expozice jemným částicím nad úrovní směrnice WHO (z roku 2021) měla za následek 238 000 předčasných úmrtí, expozice oxidu dusičitému nad příslušnou směrnou úroveň vedla k 49 000 předčasným úmrtím.

Znečištění ovzduší kromě předčasných úmrtí způsobuje nemocnost.

Znečištění ovzduší je zdravotní a ekologický problém ve všech zemích světa, ale s velkými rozdíly v závažnosti. Nejvyšší úmrtnost na znečištění ovzduší evidujeme v zemích s nízkými až středními příjmy.

Znečištění vzduchu v interiéru je jedním z největších světových ekologických problémů zejména pro nejchudší obyvatelstvo světa, které často nemá přístup k čistým palivům na vaření. Přibližně 1/3 světové populace vaří na otevřeném ohni nebo na neefektivních kamnech poháněných petrolejem, biomasou (dřevo, zvířecí trus a rostlinný odpad) a uhlím, což způsobuje škodlivé znečištění ovzduší v domácnostech.

Ženy a děti, které jsou obvykle odpovědné za domácí práce, jako je vaření a sběr dřeva, nesou největší zdravotní zátěž z používání znečišťujících paliv a technologií v domácnostech. Děti jsou zároveň významnou rizikovou skupinou. Téměř polovina (44 %) všech úmrtí na infekce dolních cest dýchacích u dětí do 5 let je způsobena vdechováním pevných částic (sazí) ze znečištěného ovzduší domácností.

Rozdíl úmrtnosti (počet úmrtí na 100 000 lidí) v důsledku znečištění vnitřního ovzduší je mezi zeměmi i více než 100násobný.

Index živé planety (Living Planet Index - LPI)

Index živé planety (anglicky: Living Planet Index - LPI) je ukazatel vypovídající o biodiverzitě, který mapuje jak environmentální, tak i sociální prostředí na Zemi. Index je velmi náročný na data, která je obtížné získat, oproti tomu je poměrně jednoduchý, co se týče metodologie (struktury). V podstatě se jedná o agregaci (aritmetický průměr) tří složek. Každé komponentě je tak dána stejná důležitost.

Index má pak značnou vypovídající hodnotu o snižující se biologické rozmanitosti, tedy o zmenšujícím se přírodním kapitálu. Zpracovává se již čtyřicet let, a to stejnou metodikou, která sleduje velké množství přírodních druhů.

Ukazatel mapuje 3 600 populací, 1300 obratlovců, 695 suchozemských druhů, 274 mořských a 344 sladkovodních druhů (přičemž se sbírají data z celého světa).[1] Výsledky z roku 2003 jsou pak ve srovnání s rokem 1970 značně znepokojivé. Suchozemský index vykazuje pokles o 31%, mořský o 27% a sladkovodní o 28%, k zdaleka největšímu úbytku přitom došlo v tropické oblasti, kde je biologická rozmanitost největší (což je alarmující vzhledem ke skutečnosti, že pokles rozmanitosti známých druhů byl zcela jistě doprovázen i masivním úbytkem druhů ještě neobjevených). Úbytek biodiverzity je pak přímo úměrný narůstajícímu zatěžování ekosystémů - ekologické stopě.

tags: #svetovy #ekologicky #problem #prehled

Oblíbené příspěvky:

• Dopad her na environmentální povědomí
• Článek o tvorbě Evy Kosové
• Zábavné učení třídění odpadu
• Didaktický kalendář přírody
• Rozdíly a role v environmentálním hnutí