Zemědělský půdní fond je jednou ze složek životního prostředí a nenahraditelným omezeným přírodním zdrojem umožňujícím zemědělskou výrobu. Ochrana kvality zemědělského půdního fondu by měla být podle ministerstva životního prostředí posílena. Vláda se veřejně zavázala k posílení ochrany půdy.
K odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Půdu lze odejmout ze zemědělského půdního fondu trvale nebo dočasně. Souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pozbývá platnosti uplynutím 3 let ode dne jeho oznámení žadateli, nestal-li se podkladem pro řízení podle jiného právního předpisu.
O výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu rozhodne orgán ochrany zemědělského půdního fondu podle přílohy k tomuto zákonu po zahájení realizace záměru. Část odvodů ve výši 55 % je příjmem státního rozpočtu, 15 % je příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky a 30 % je příjmem rozpočtu obce, na jejímž území se odňatá zemědělská půda nachází.
Peníze získané z odvodů jsou příjmem rozpočtu obce, v jejímž obvodu se odnímaná půda nachází. Tyto prostředky mohou být použity jen pro zlepšení životního prostředí v obci a pro ochranu a obnovu přírody a krajiny.
Výše odvodů je vypočtena podle přílohy zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Výše odvodů vychází ze základní ceny pozemků podle BPEJ (bonitovaná půdně ekologická jednotka), které jsou stanoveny v oceňovací vyhlášce a zvyšují se v případě negativního ovlivnění faktorů životního prostředí (např. ochranná pásma vodních zdrojů, zvláště chráněná území) a takto zjištěná základní sazba se násobí koeficientem třídy ochrany.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
Pro stanovení výše odvodů je rozhodná právní úprava platná ke dni nabytí účinnosti prvního povolujícího aktu. O odvodech rozhoduje orgán ochrany zemědělského půdního fondu ve správním řízení z moci úřední.
Vláda schválila novelu zákona, která sníží platby za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu (ZPF) a zavádí výjimky z plateb odvodů pro dopravní či průmyslové stavby v průmyslových zónách. Stát chce novelou vyjít vstříc investorům a zároveň nasměrovat stavby na méně kvalitní zemědělskou půdu.
Novela reaguje podle premiéra Bohuslava Sobotky na zvýšení poplatků za vynětí ze zemědělského půdního fondu v roce 2011. Úleva se může dotknout až 2000 hektarů. Účinnost novely se navrhuje již od 1. ledna 2015.
U půdy nejvyšší bonity se nově nebudou koeficienty ekologické váhy sčítat, ale použije se jedna nejvyšší hodnota. U půd ve IV. a V. kategorii dochází k mírnému navýšení ceny za odnětí půdy. Nadále platit by měla ochrana půdy v chráněných oblastech.
Norma uvádí i výjimky, kde se neuplatní ekologická váha vlivu, ale pouze základní odvod, to znamená maximálně 180 korun za m2. Jsou to například stavby určené pro výrobu v průmyslových zónách. Novela upravuje také kompetence institucí, například České inspekce životního prostředí, a rovněž posiluje ochranu ZPF díky efektivnějšímu vymáhání pokut při porušení zákona, uvedlo ministerstvo.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Městský úřad Roudnice nad Labem předepsal žalobkyni dle § 11 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, odvod za zábor zemědělské půdy na pozemcích p. č. 88/8 a 231/10 v k. ú. Dobříň pro výstavbu výrobní haly a zpevněných ploch ve výši 907 475 Kč.
Žalobkyně podala odvolání k žalovanému, protože byla přesvědčena, že městský úřad nesprávně stanovil pro výpočet odvodu hodnotu ekologické váhy vlivu ve výši 10, čímž se desetinásobně zvýšila částka odvodu. Dle žalobkyně ekologická váha vlivu se nepoužije při výpočtu odvodů za zemědělskou půdu odňatou ze zemědělského půdního fondu na plochách výroby a skladování určených k tomuto účelu zásadami územního rozvoje nebo vydaným územním plánem, které byly schválené do 31. prosince 2014 a k tomuto dni platné. Dotčené pozemky se přitom dle územního plánu Dobříň nacházejí v ploše Z7, jejímž hlavním využitím je mj.
Dle žalovaného je záměr žalobkyně umístěn v ploše Z7 s navrhovaným funkčním využitím plochy občanského vybavení - komerční zařízení (OK). Možnost umístění nerušící výroby sice územní plán u plochy Z7 připouští, a to jako hlavní využití, avšak v kapitole f) Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití uvádí u zmíněných ploch OK nerušící výrobu toliko jako podmíněně přípustné využití.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Ten ji výše uvedeným rozsudkem zamítl, neboť se ztotožnil s náhledem žalovaného, který dále rozvedl. Nyní žalobkyně (stěžovatelka) podává kasační stížnost. V ní považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky.
Podle stěžovatelky krajský soud dovodil, že pro výpočet odvodu bylo rozhodné to, zda se pozemky stěžovatelky „nacházely“ na ploše výroby a skladování vymezené v územním plánu. Zákon však nestanoví premisu pro nepoužití ekologické váhy vlivu podle toho, kde se pozemky nacházejí, nýbrž hovoří o plochách určených k tomuto účelu.
Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy
Je tedy nutné dojít k závěru, že územní plán určuje pozemky stěžovatelky pro nerušící výrobu, čímž je zcela splněn požadavek části D bodu 2 písm. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti přihlásil k závěrům krajského soudu. V části D bodu 2 písm. a) pak sazebník odvodů srozumitelně a jednoznačně formuluje výjimku z pravidla uplatnění ekologické váhy vlivu „10“. Ta má být pro tuto svou povahu vykládána doslovně.
Na základě obsahu správního spisu a argumentace účastníků řízení považuje NSS ve věci za nesporné, že při výpočtu odvodu za vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu správní orgány počítaly s ekologickou váhou vlivu s hodnotou 10 proto, že se dotčené pozemky nacházejí na území chráněné oblasti přirozené akumulace vod (viz faktor B dle části B sazebníku odvodů).
Krajský soud považoval za rozhodné, že se pozemky nacházejí v ploše Z7, která představuje z hlediska svého funkčního využití plochu „občanského vybavení - komerční zařízení (OK)“, resp. plochu „veřejných prostranství (PV)“. NSS souhlasí s argumentací krajského soudu. K té dodává, že pro to, aby se neuplatnila váha ekologického vlivu, je rozhodující zejména to, jak příslušná územně plánovací dokumentace dotčenou plochu řeší po stránce terminologické, tedy zda ji výslovně reguluje např.
Aplikace uvedené zásady předpokládá možnost alespoň dvou veškerými v úvahu připadajícími výkladovými metodami obhajitelných výkladů právní normy. V posuzované věci tak na jedné straně stojí jazykový výklad, podepřený argumenty systematickými a teleologickými. Vůči tomu stěžovatelka nabízí v podstatě jen výklad jazykový, který se opírá o formulaci užitou na str. 4 územního plánu a ve vazbě na sazebník odvodů také to, že územní plán „určuje“ plochu Z7 ke konkrétnímu způsobu využití.
K tomu NSS dodává, že územní plán výslovně hovoří o tom, že jde o plochu „občanského vybavení - komerční zařízení (OK)“, přičemž na str. 11, v „obecné části“ k takovým plochám uvádí, že je na nich - za dalších podmínek - „podmíněně přípustné využití: Do ploch občanského vybavení - komerční zařízení lze zahrnout pozemky nerušící výroby se stavbami a zařízeními“.
Ostatně nelze pustit ze zřetele, že rovněž „legislativní chyby“, tedy pochybení zákonodárce při formulaci určitého pravidla („přeřeknutí“), lze odstranit výkladem. To stejné platí i pro opatření obecné povahy.
tags: #ekologicka #vaha #vlivu